13 C 326/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 40 994,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 31. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 610 Kč se smluvní pokutou ve výši 3 384,90 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 610 Kč za období od 20. 3. 2023 do 31. 3. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 994,90 Kč za období od 1. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 090 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2024 zaplacení 40 994,90 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 17. 2. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které shodného dne poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (jistina) na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 7 500 Kč (poplatek) a poplatek za službu klidné spaní částku 110 Kč. Úvěr byl splatný dne 19. 3. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, respektive neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 20. 3. 2023 do 18. 6. 2023 ve výši 3 384,90 Kč. Dále v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné a majetkové poměry, dále byl prověřován v bankovních a nebankovních databázích. Dále konstatovala, že žalovanému poslala dne 24. 3. 2024 předžalobní výzvu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně dále nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s jednorázovým poplatkem ve výši 7 500 Kč, a to do 19. 3. 2023, přičemž RPSN činí 1 410 %. Dále se zavázal platit 100 Kč/měsíc za službu klidné spaní. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 2. 2023 částku 30 000 Kč. Žalobkyně dne 24. 3. 2024 zaslala žalovanému výzvu k zaplacení pohledávky ve lhůtě 3 dnů, a to upozorněním, že při nezaplacení bude podána žaloba (viz předžalobní upomínka a podací arch).Soud tedy učinil skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Smlouva o úvěru však byla mezi účastníky uzavřena, aniž by žalobkyně jakkoli prověřila, zda má žalovaný schopnost zápůjčku ve lhůtě splatnosti možnost zaplatit. Z provedeného dokazování nebylo možné nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabývala. V řízení pouze předložila tzv. „výpis posouzení úvěruschopnosti“, ve kterém je uvedeno, že žalovaný má příjem 89 250 Kč a jeho výdaje činí 28 500 Kč. Z uvedených důvodů soud žalobkyni vyzval k doložení potřebných důkazů, na což žalobkyně nereagovala. Žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil, když v řízení tvrzení žalobkyně ohledně této okolnosti nesporoval, respektive se k nim nevyjádřil. Žalobkyně dne 24. 3. 2024 zaslala žalovanému výzvu k zaplacení pohledávky ve lhůtě 3 dnů.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Předně žalobkyně nikterak nedoložila, že žalovaného před poskytnutím úvěru prověřila v dostupných rejstřících, ani si nevyžádala potvrzení o jeho příjmech. Soud z úřední činnosti zjistil, že v roce 2020 bylo vůči žalovanému zahájeno exekuční řízení, což žalobkyně nikterak nerozporovala ani jinak nevysvětlila, z jakého důvodu tuto skutečnost nezahrnula do vyhodnocení bonity žalovaného. Přitom povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel na základě smlouvy částku 30 000 Kč a nevrátil ničeho. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni nezaplacený zbytek jistiny ze smlouvy ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění dluhu ve lhůtě 3 dnů v předžalobní výzvě odeslané dne 24. 3. 2024, žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 27. 3. 2024, dne 30. 3. 2024 měl dluh zaplatit, od 31. 3. 2024 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 31. 3. 2024, a to ve výši 15 % ročně, když žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující jeho prodloužení či plnění ve splátkách.Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba smluvních pokut a poplatku, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Žalobkyně požadovala příslušenství spočívající v úroku z částky 37 610 Kč za období od 20. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s částkou 30 000 Kč až od 30. 1. 2024, soud zamítl žalobu ohledně úroku, který uvedený rozsah přesahoval.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 640 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT“). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 500 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby, předžalobní výzva; dle § 11 odst. 1 AT), celkem tedy 1500 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21 % z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 504 Kč). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 4 544 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno celkem 30 000 Kč (73 % žalované částky), zamítnuto bylo 10 994,90 Kč (27 % žalované částky); žalobkyně má proto nárok na 46 % nákladů (73 % - 27 %). S ohledem na tuto skutečnost tak náklady řízení přiznané žalobkyni činí 2 090 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).