13 C 329/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Annou Tichou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum ; bytem adresa žalobce ; zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; země - stát. instituce , IČO ; sídlem adresa zastoupený Úřadem pro anonymizováno 5 slov sídlem adresa doručovací adresa: anonymizována dvě slova obec ulice a číslo , PSČ obec o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 138 450 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 138 450 Kč s příslušenstvím, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou doručenou soudu 12. 10. 2020 domáhal zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 260 000 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) s odůvodněním, že proti němu bylo dne 14. 7. 2006 zahájeno trestní stíhání ze spáchání trestných činů vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2009, zpronevěra dle § 248 odst. 1, 3 písm. b), c) trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2009, podvod dle § 250 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2009, ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2009. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 15/2009 ze dne 26. 11. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 10 To 21/2019, byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Trestní stíhání bylo zahájeno v červenci 2006 a pravomocně skončilo v červnu 2019, trvalo celkem 155 měsíců, tj. cca 13 let. Samotná délka trestního řízení byla nepřiměřeně dlouhá a nezákonná, což samo o sobě znamenalo pro žalobce morální újmu, kterou není třeba ani dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva prokazovat. Délka trestního řízení nebyla jakkoliv důvodná. Za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu související s nepřiměřenou délkou trestního řízení žalobce považoval 260 000 Kč s odkazem na § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za každý rok trvání trestního řízení se jedná o 20 000 Kč, což za 13 let činí 310 000 Kč. Nárok na náhradu 260 000 Kč uplatnil u žalovaného dne 16. 11. 2019, žalovaný vede o nároku řízení pod sp. zn. [spisová značka] a řízení dosud neskončilo. Žalobce dodal, že jeho závažná morální újma byla zapříčiněna nejen délkou trestního řízení, ale i samotným výsledkem trestního řízení, kdy jej soud částečně zprostil a částečně odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody, ačkoliv strávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě. Navíc kauza byla medializována ve sdělovacích prostředcích a okresní soud ve věci rozhodoval vícekrát. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce s odvoláním ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. Za tuto skutečnost se považuje den, kdy předmětné řízení pravomocně skončilo. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že přizná-li příslušný ústřední správní úřad právo na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění, je třeba ji poškozenému proplatit do 6 měsíců od podání žádosti. Po dobu mimosoudního projednávání nároku žadatele, nejdéle však po dobu 6 měsíců, se dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. staví běh promlčecí lhůty. Jinými slovy uplatnit nárok žalobou u soudu je třeba nejpozději do jednoho roku od pravomocného ukončení posuzovaného řízení. Posuzované trestní řízení bylo ve vztahu k žalobci ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 10 To 21/2019, který nabyl právní moci téhož dne a žalobce podal žalobu až dne 12. 10. 2020, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Dále žalovaný potvrdil, že žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 260 000 Kč, která měla být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 15/2009, u něho uplatnil podáním, které bylo žalovanému doručeno dne 16. 11. 2019. Žalovaný v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce nemohl zaujmout stanovisko k věci, a to z důvodu nedostupnosti spisového materiálu, který je nezbytným podkladem projednání nároku žalobce a rozhodnutí o něm. Spis Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 15/2009 byl žalovaným vyžadován v rámci mimosoudního projednání, ovšem soudem bylo sděleno, že spisový materiál se nachází u státního zastupitelství, které s ním aktivně pracuje. Žalovaný dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu nebyla shledána zásadní období nečinnosti, ovšem po několikerém zrušení rozsudku okresního soudu soudem odvolacím byla věc přikázána jinému soudci k rozhodnutí z důvodu opakovaných procesních pochybení a nepřezkoumatelnosti rozsudků. S přihlédnutím k uvedenému a celkové délce 12 let a 11 měsíců je posuzované řízení hodnoceno jako nepřiměřeně dlouhé. Z těchto důvodů tedy žalovaný poskytl žalobci odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 121 550 Kč, kdy poskytnuté odškodnění v této výši naprosto odpovídá dle žalovaného všem okolnostem případu. Žalobce ke vznesené námitce promlčení uvedl, že se příčí dobrým mravům. Dovolával se rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 740/2009 a popsal, že trestní rozsudek nabyl právní moci dne 20. 6. 2019 a nárok u žalovaného uplatnil 16. 11. 2019. Žalovaný se v 6 měsíční lhůtě k uplatněnému nároku vůbec nevyjádřil. Žalobce proto dne 18. 5. 2020 zaslal žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaný rovněž nereagoval, a proto žalobce podal dne 19. 6. 2020 žalobu. Řízení bylo vedeno u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 222/2020. Soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku, nejdříve v chybné výši, následně redukované opravným usnesením. Žalobce zaplatil soudní poplatek dne 6. 8. 2020, když odůvodnil nemožnost zaplacení ve stanovené lhůtě. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2020 č. j. 14 C 222/2020–22, bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žalobcova žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku byla zamítnuta. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 9. 2020, když žalobce se do tohoto rozhodnutí neodvolával. Následně podal žalobce znovu dne 12. 10. 2020 žalobu, která je nyní projednávána. Žalobce zdůraznil, že nebylo jeho vinou, že novou žalobu podal po uplynutí roční lhůty. Navíc lhůta byla stavěna i po dobu řízení vedeného pod sp. zn. 14 C 222/2020. V řízení bylo nesporné, že trestní řízení bylo ve vztahu k žalobci ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 10 To 21/2019, který nabyl právní moci téhož dne. Žalobce nárok u žalovaného uplatnil 16. 11. 2019 a žalovaný se v 6 měsíční lhůtě k uplatněnému nároku nevyjádřil. Spisem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 14C 224/2020 bylo prokázáno, že žalobce podal dne 20. 6. 2020 totožnou žalobu. Soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku, a to nejdříve v nesprávné výši. Usnesením ze dne 17. 7. 2020, č. j. 14 C 222/2020-11, vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku ve správné výši. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2020, č. j. 14 C 222/2020–22, bylo toto řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žalobcova žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku byla zamítnuta. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 9. 2020, když žalobce se do tohoto rozhodnutí neodvolával. Žalobce podal novou žalobu dne 12. 10. 2020. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 32 odst. 3 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Z těchto ustanovení vyplývá, že subjektivní promlčecí doba pro podání žaloby o náhradu nemajetkové újmy je spolu s lhůtou k předběžnému projednání nároku 12 měsíců. Zákon č. 82/1998 Sb., jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení, obsahuje vlastní úpravu promlčecích dob, počátku jejich běhu i stavění. Subsidiárně je však třeba používat občanský zákoník - č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen„ o. z.“). Klíčové pro zahájení běhu promlčecí doby 12 měsíců je datum právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 10 To 21/2019, a to 20. 6. 2019. Dne 21. 6. 2019 počal běh roční lhůty pro podání žaloby. Lhůta 12 měsíců uplynula dnem 22. 6. 2020 (pondělí). Uplynutím tohoto dne došlo k promlčení nároku žalobce. Ke vznesené námitce promlčení pro rozpor s dobrými mravy ze strany žalobce (§ 2 odst. 3 o. z.) soud nepřihlédl. K důvodnosti této námitky by bylo možno dospět za výjimečných okolností, kdy by námitka promlčení byla výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010). Žalovaný poté, co u něho žalobce uplatnil požadavek na předběžné projednání nároku, nepostupoval tak, že by žalobce např. utvrzoval o oprávněnosti jeho nároku apod., kdy naopak odškodnil žalobce (avšak nikoli dle jeho návrhu), a v žádném případě nezavinil marné uplynutí promlčecí lhůty. Skutečnost, že žalovaný na výzvu žalobce neodpověděl, nelze žalovanému přičítat k tíži. Podáním žaloby okresnímu soudu dne 20. 6. 2020 ve věci sp. zn. 14 C 222/2020 nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby. Podle § 648 věty prvé o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. Žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 222/2020 řádné nepokračoval, protože toto řízení soud zastavil z důvodu neuhrazení soudního poplatku včas (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 4585/2014). Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení nebyl úspěšný a žalovanému vznikly náklady za převzetí věci, sepis vyjádření (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).