13 C 343/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 72 878,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 516 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 50 362,35 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 379,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 232,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 27 502,51 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úrokem 8 % ročně z částky 26 180,92 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 680,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 585,77 kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 1 563,45 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 878,35 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 12. 2022, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s částkou ve výši 25 776 Kč, jenž se skládala z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 522 Kč, za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, za náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a za inkaso ve výši 5 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, RPSN ve výši 272,44 %. Uvedené se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 484 Kč. Celková dlužná částka činila 55 776 Kč. Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, na dlužnou částku zaplatil celkem 7 484 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny úvěru 26 180,92 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 321,59 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 12 600 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 560,92 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 4 628,57 Kč.2 Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 586,35 Kč, když tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 5. 2022, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s částkou ve výši 12 888 Kč, jenž se skládala z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 761 Kč, za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, za náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a za inkaso ve výši 2 700 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, RPSN ve výši 272,44 %. Uvedené se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč. Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, na dlužnou částku zaplatil celkem 25 436 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 1 563,45 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 22,32 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 525 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 148,37 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 192,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 134,35 Kč, úroku vyčísleného od 26. 7. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 353,78 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 680,50 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,00 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 1 563,45 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky ve výši 1 585,77 Kč.3 Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti.4 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedené v žalobě.5 Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2022 číslo , hodnota, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, .) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 8 % p. a., dále uhradit poplatky (úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a za inkaso plateb ve výši 2 700 Kč), a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem tedy 27 888 Kč. Celkové náklady úvěru činily 12 888 Kč, což představuje sjednaný úrok ve výši 85,92 % a RPSN odpovídá 272,44 % (viz smlouva). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 25 436 Kč. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025, což bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025.6 Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2022 číslo , hodnota, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, .) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 8 % p. a., dále uhradit poplatky (úrok ve výši 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a za inkaso plateb ve výši 5 400 Kč), a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 484 Kč, celkem tedy 55 776 Kč. Celkové náklady úvěru činily 25 776 Kč, což představuje sjednaný úrok ve výši 85,92 % a RPSN odpovídá 272,44 % (viz smlouva). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 7 484 Kč. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025, což bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025.7 Žalobkyně doložila žádost o úvěr ze dne 25. 5. 2022, kde žalovaný uvedl mzdu ve výši 29 049 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 19 162 Kč s tím, že použitelný měsíční příjem je ve výši 9 887 Kč, a žádost o úvěr ze dne 21. 12. 2022, kde žalovaný uvedl mzdu ve výši 49 394 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 19 510 Kč s tím, že použitelný měsíční příjem je ve výši 29 884 Kč. Doložila Dodatek pracovní smlouvy z 3. 11. 2022 s uzavřením dohody o změně pracovní smlouvy s tím, že je uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2023. Dále doložila výplatní pásky za únor až duben 2022, kdy průměrná mzda činila za tyto měsíce 29 899 Kč.8 Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětné smlouvy posoudil jako smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).9 Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 85,92 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v květnu 2022 celkem 10,26 % ročně a v prosinci 2022 celkem 10,26 % ročně, kdy posoudil poplatky za poskytnutí úvěru jako skrytý úrok. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.10 Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).11 S ohledem na výše uvedené soud smlouvy posoudil jako neplatné ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 22 516 Kč, když ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kdy byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 kč, žalovaný zaplatil částku 7 484 Kč a zbývá doplatit částka 22 516 Kč.12 Žalobkyně tyto platby započítala na poplatky za poskytnutí úvěru, smluvní úrok, pojistné a jistinu. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nemohou takové poplatky představovat platné a vymahatelné plnění. Uvedené úhrady proto nelze považovat za úhradu poplatků, smluvního úroku a pojistného, ale je nutno je započíst na plnění poskytnuté žalobkyní, tj. na jistinu, která tak byla uhrazena v rozsahu těchto plateb. Poskytnutá jistina přitom činila 30 000 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srov. § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“13 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kdy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 kč, žalovaný zaplatil částku 25 436 Kč, tedy více, než mu byl úvěr poskytnut (o 10 436 Kč), a tedy z této smlouvy o spotřebitelském úvěru se nijak bezdůvodně žalovaný neobohatil.14 Dále má soud za to, že dle něj nebyla ani řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v květnu 2022 a následně již v prosinci téhož roku a žalovaný ve své žádosti uvedl různé výše svého příjmu. Právní předchůdce žalobkyně nijak neprověřoval výdaje žalovaného a bez dalšího poskytl žalovanému první a následně v pořadí druhý úvěr, a to v rozmezí pár měsíců. Dle soudu právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici dostatek listinných důkazů, ze kterých byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, když poskytovatel úvěru vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele, které musí prověřit. Poskytovatel úvěru sám též zjišťuje informace o majetkové situaci dlužníka prostřednictvím jemu přístupných evidencí (insolvenční rejstřík, evidence úpadců, SOLUS, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí, Rejstřík zástav atd.). Nevyužití některého z těchto zdrojů neznamená, že by poskytovatel neposoudil úvěruschopnost řádně, takový vývod bude záležet na okolnostech případu, včetně výše poskytnutého úvěru.15 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.17 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18 Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. právního předchůdce žalobkyně, řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Předně žalobkyně nikterak nedoložila, že žalovaného před poskytnutím úvěru prověřila v dostupných rejstřících, ani si nevyžádala potvrzení o jeho příjmech. Přitom povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.19 Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).20 V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost prozkoumat úvěru schopnost žalovaného řádně neprovedl.21 Soud ze shora uvedeného v celém zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. zamítl (72 878,35 – 22 516 = 50 362,35 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.22 Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, soud rozhodl o zaplacení dlužné částky představující výši bezdůvodného obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.23 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla z větší části neúspěšná, nárok na zaplacení nákladů řízení by měl žalovaný. Protože žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.