13 C 353/2021
č. j. 13 C 353/2021-76
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: ; anonymizováno , IČO ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 160 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se žalobním návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 160 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 291,09 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 200 Kč k rukám žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky za nezaplacené televizní poplatky za období září 2019 až prosinec 2020 s tím, že dlužná částka za toto období činí 2 160 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že je podstatné, že v daném období nebyl vlastníkem televizoru, tedy se nestal poplatníkem. A protože nebyl vlastníkem televizoru, neměl tedy povinnost se přihlašovat. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého byl žalovaný písemně vyzván k přihlášení poplatníka žalobkyně dopisem ze dne 2. 7. 2018, případně ke sdělení, že není vlastníkem, ani neužívá televizní přijímač (kromě jiného). Výzva k uložení této zásilky u pošty byla žalovanému ze strany poštovní doručovatelky zanechána ve schránce dne 9. 7. 2018, jak ve své svědecké výpovědi potvrdila slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], která zásilku doručovala. Ze zprávy [anonymizována tři slova] bylo zjištěno, že žalovanému na odběrné místo [obec a číslo], [PSČ] [obec] od 25. 4. 2019 nezajišťuje dodávky elektřiny a plynu. Žaloba není důvodná. Hmotněprávní posouzení věci je v souladu s § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a právní posouzení věci vyplývá z § 3 zákona č. 348/2005 Sb. Dle tohoto ustanovení poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Je-li rozhlasový nebo televizní přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku. Dle odst. 4 tohoto ustanovení jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle důvodové zprávy k odstavci 4 citovaného zákona:„ Odstavec 4 má klíčový význam z hlediska dokazování a tím i vymahatelnosti zákona. Stanovuje vyvratitelnou právní domněnku. V tomto odstavci se sleduje pouze přesunutí důkazního břemene v situaci, kdy je to spravedlivé s ohledem na nulovou možnost provozovatele vysílání vést dokazování přímo u poplatníka. Za situace, kdy provozovatel nemůže a ani v žádném případě nenárokuje vstup do domácnosti či sídla, popřípadě místa podnikání či jiných prostor poplatníka, kde může být přijímač umístěn a za situace, kdy zde není dána ani pravomoc soudu či policie tak učinit, nemá smysl hovořit o účinné vymahatelnosti poplatku, jestliže by provozovatel vysílání zůstal ponechán v této důkazní nouzi. Jediným řešením je přenesení důkazního břemene na poplatníka. Vazba na připojení k distribuční soustavě elektrické energie je zvolena proto, že odběr elektřiny vytváří většinou předpoklad pro provoz rozhlasových a televizních přijímačů a penetrace je dnes natolik velká, že až na výjimky platí pravidlo, kdo odebírá elektřinu, ten má rozhlas a televizi, což je v poslední době dáno také dramatickým poklesem ceny některých typů přijímačů. Tato vazba se tak jeví přiměřená, když zužuje okruh osob s důkazní povinností. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku např. účastnickou či svědeckou výpovědí apod. V dané věci žalovaný prokázal, že v předmětném období nebyl vlastníkem televizního přijímače, když v předmětném období nebyl odběratelem elektrické energie. Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Odo 1160/2003, ze dne 26. 8. 2004). V dané věci žalovaný prokázal, že v předmětném období nebyl vlastníkem televizního přijímače, když v předmětném období nebyl odběratelem elektrické energie. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta jako nedůvodná, když žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, tedy že žalovaný se stal v předmětném období poplatníkem televizních poplatků., když toto tvrzení žalovaný vyvrátil (viz odůvodnění výše). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši. O nákladech řízení soud rozhodl dle vyhlášky MS ČR č. 254/2015 Sb., ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni paušální náhradu v celkové výši 1 200 Kč (2 x účast u jednání, vyjádření ze dne 17. 1. 2022 a 17. 2.2022 po 300 Kč).
Odůvodnění
tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.