13 C 384/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 24 506 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 11 506 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 249,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 3 454,79 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020, žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 24 506 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 26 506 Kč, která se skládá z půjčky 15 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 11 100 Kč a doplňkové služby životního pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do [datum] Poslední splátku žalovaný zaplatil dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 2 000 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 24 506 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a souhrnného dlužného poplatku ve výši 9 506 Kč a příslušenství. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, kdy podle žalobce uzavřel dne 24. 12. 2015 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne [datum] (viz smlouva o půjčce). Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 26 506 Kč, která se skládá z půjčky 15 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 11 100 Kč a doplňkové služby životního pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do [datum] Poslední splátku žalovaný zaplatil dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 2 000 Kč (měl zaplatit spolu se souhrnným poplatkem částku ve výši 26 506 Kč, na jistině zbývá 15 000 Kč a na dlužném poplatku 9 506 Kč). Smlouva o půjčce ze dne [datum] měla zaniknout dnem [datum], tedy po uplynutí 58 týdnů, kdy měl žalovaný platit splátky po 457 Kč týdně. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], tentýž den bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem žalovanému. Žalobce v tomto případě vůbec neprověřoval majetkové poměry žalovaného tak, aby posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když měl k dispozici pouze zákaznickou kartu, aniž by nějakým způsobem ověřoval výši příjmů žalovaného, kterou zde uvedl. Tyto skutečnosti žalobce doložil smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, oznámením o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávky, zákaznickou kartou, doplněním žaloby a předžalobní upomínkou. Žalobce byl soudem vyzván, aby doložil, zda před uzavřením smlouvy se žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy soud nepovažuje za dostatečné prokázání úvěruschopnosti žalovaného pouhé informace získané od žalovaného jako spotřebitele, aniž by byly objektivně doloženy. Na tuto výzvu žalobce odkázal pouze na uzavřenou smlouvu o půjčce, smluvní podmínky a kartu zákazníka. Soud žalobu shledal částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Na danou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí.</i> Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobce byl soudem vyzván k doložení, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy se žalovaným, byla posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce však ani přes výzvu nedodal a ani nebyl schopen dodat požadované důkazy, jak doložil ve svém doplnění žaloby ze dne [datum], kde uvedl, že právní předchůdce žalobce ani žalobce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Žalobce doložil pouze kartu zákazníka žalovaného, kdy k údajům získaným na kartě zákazníka ovšem nedodal kopie dokladů, které by tyto údaje potvrzovaly (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu,…). Veškerá správnost údajů žalovaného uvedených na kartě zákazníka, je tedy pouze v rovině spekulací. Dle názoru soudu žalobce tedy neunesl důkazní břemeno. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když vůbec nezjišťoval při uzavírání smlouvy o půjčce jeho majetkové poměry, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédls soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil částkou 13 000 Kč, když již částku ve výši 2 000 Kč žalovaný zaplatil. Soud přiznal i příslušenství pohledávky, kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1970 o.z.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srovnej § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do [datum], se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Počátek je dán následující den poté, co byla předžalobní výzvou dána žalovanému lhůta k zaplacení dlužné částky, což bylo do [datum], tedy od [datum] je žalovaný v prodlení. Ve zbylé části včetně příslušenství pak soud s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch (53,05 %). Žalobce by měl nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 6,10 % z celkových nákladů řízení (úspěch mínus neúspěch). Protože se jedná o nepatrnou částku, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění dle výroku č. I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.