13 C 387/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 563,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 59 563,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 563,50 Kč od 9. 7. 2024 do 19. 8. 2024 a zaplacení částky ve výši 19 563,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 563,50 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 512,82 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 563,50 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 3. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovaným.Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splatit do 8. 7. 2024. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 %, celková výše úvěru činila 71 838,95 Kč a RPSN byla ve výši 299,98 %.Z platební informace bylo zjištěno, že žalovaný vybral 40 000 Kč. Žalobce požadoval jako náhradu účelně vynaložených nákladů částku 750 Kč a za úroky od období čerpání úvěru částku ve výši 18 974,54 Kč, celkem 59 724,54 Kč ke dni splatnosti 8. 7. 2024.Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobkyně upomínkou ze dne 14. 8. 2024 vyzval žalovaného k zaplacení dluhu a stanovil lhůtu tři dny.Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, , kdy původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Součástí je i seznam postoupených pohledávek.Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 14. 8. 2024.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 8. 3. 2024 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli se nikterak nezabývala otázkou příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě těchto uvedených skutečností ohledně platební schopnosti žalovaného bylo vyhověno žádosti o úvěr, aniž by jakkoli doložila jednotlivé listinné důkazy, jestli tomu tak skutečně bylo.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění novely zákona č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, tedy že žalovaný dluh nezaplatil.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. K řádnému posouzení úvěruschopnosti bylo zapotřebí vyžádat si relevantní podklady týkající se pravidelných příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně tyto podklady k dispozici neměla a nedoložila. Jí provedené posouzení úvěruschopnosti tak proběhlo ve zcela nedostatečném rozsahu, když tuto skutečnost řádně neprokázala. Tato skutečnost způsobuje neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jedná se tedy neplatnost absolutní ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak dochází k redukci nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil ve výši 40 000 Kč a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil. Proto je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal na základě smlouvy o úvěru částku 40 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně na jistině zbývá k doplacení částka ve výši 40 000 Kč na jistině, což vyplývá u z platební historie předložené žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. žalobkyni. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 40 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 14. 8. 2024 do tří dnů a od následujícího dne doručení této výzvy byl žalovaný v prodlení.Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 14. 8. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 17. 8. 2024 (předžalobní výzva i oznámení o postoupení pohledávky, která rovněž obsahovala výzvu k zaplacení dlužné částky do tří dnů) kdy obsahovala výzvu k úhradě dluhu do 3 dnů, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím od 20. 8. 2024 do prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Žalovaný je povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 8. 7. 2024 neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány ani ostatní platby požadované nad rámec poskytnuté jistiny, a proto na jejich zaplacení nevznikl žalobkyni nárok a ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 15. 4. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení.Soud proto v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 19 563,50 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II., žalobu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která v řízení požadovala zaplacení částky v souhrnné výši 59 563,50 Kč, byla v řízení úspěšná pouze co do částky 40 000 Kč (tj. 67 %). Žalovaný byl v řízení úspěšný co do částky 19 563,50 Kč (tj. 33 %), kdy v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu v rozsahu ve výši 34 % jejích nákladů.Soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni pouze část nákladů řízení, když byla v žalobě pouze částečně úspěšná a žalovaného před podáním žaloby vyzvala ke splnění povinnosti dle § 142a o. s. ř. Náklady řízení jsou v souladu s ust. § 177/96 Sb. před novelou a představují odměnu za zastoupení advokátem z tarifní hodnoty 40 000 Kč za 3 úkony právní služby (sepis návrhu, převzetí věci, upomínka) po 2 700 Kč za 1 úkon dle § 7 bod 5, 3x paušální náhradu po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, 21% DPH ve výši 1 890 Kč a částku 2 383 Kč za soudní poplatek. Celkové náklady činí 13 273 Kč. Vzhledem k poměrnému úspěchu přiznal soud žalobkyni oproti žalovanému právo na náhradu 34 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 4 512,82 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění výroku III. rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.