13 C 406/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 65 193,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 556 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od 4. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení- částky 40 637,24 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 144,33 Kč od 1. 4. 2023 do 3. 6. 2024,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 558,33 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení- úroku 29,67 % ročně z částky 45 144,33 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2024 domáhala zaplacení částky 65 193,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2022, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem pojištění schopnosti splácet, a to v 48 měsíčních splátkách po 3 236 Kč (celkem 155 328 Kč). Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně celý úvěr zesplatnil ke dni 21. 3. 2023. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dluh uhradil částku 25 444 Kč. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, obchodního úroku a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v částce 20 048,91 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 12. 8. 2022, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 62,08 % ročně a poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 397 Kč měsíčně, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 236 Kč (bez pojištění splátka 2 839 Kč). RPSN odpovídá částce 83,18 % (viz smlouva o úvěru a doklad o vyplacení úvěru). V případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny a úroku ode dne zesplatnění smluvní strany sjednaly právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úroků za každý den prodlení s její úhradou (viz smlouva). Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně celý úvěr zesplatnil ke dni 21. 3. 2023 (viz oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 21. 3. 2023). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz společné prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024, oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou 29. 5. 2024. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 29. 5. 2024. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na pohledávku uhradil 25 444 Kč, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).K výzvě soudu žalobkyně doložila výpisy z účtu Equabank vedeného na jméno žalovaného, ze kterých plyne, že příjem žalovaného v období 4/2022 až 7/2022 činil průměrně cca 25 700 Kč/měsíčně. Žalobkyně provedla lustraci v Solus a NRKI (viz výpis Solus a NRKI). Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 13 526 Kč.Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 62,08 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu roku 2022 celkem 9,89 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než šestinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli šestinásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti mezi účastníky pak soud posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému dle ust. § 2991 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 24 556 Kč, když z poskytnuté částky 50 000 Kč již splatil 25 444 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 29. 5. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 3. 6. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, proto se dostal se dnem 4. 6. 2024 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (65 193,24 – 25 444 = 40 637,24 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokut, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 24 556 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 40 637,24 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 65 193,24 Kč tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.