13 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Annou Tichou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 48 736 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení</b> <b>a) další částky ve výši 25 082 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 241,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 899,33 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 17 196,19 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 196,19 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení</b> <b>b) další částky ve výši 21 654 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 223,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 379,82 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 14 114,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 114,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 27 082 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 5. 10. 2015 se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 5. 10. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 55 082 Kč, která se skládá z půjčky 30 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 25 082 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 60 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do 28. 11. 2016 Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 20. 12. 2017. Žalovaný zaplatil celkem 28 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, tentýž den bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem žalovanému. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 27 082 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 17 196,19 Kč, souhrnného dlužného poplatku ve výši 9 885,81 Kč a příslušenství. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení, avšak bezvýsledně. 2 Žalobce se dále vůči žalovanému zaplacení částky 21 654 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 3. 6. 2015 se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 3. 6. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 58 754 Kč, která se skládá z půjčky 32 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 26 754 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 60 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do 27. 7. 2016 Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 20. 12. 2017. Žalovaný zaplatil celkem 37 100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, tentýž den bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem žalovanému. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 21 654 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 14 114,94 Kč, souhrnného dlužného poplatku ve výši 7 539,06 Kč a příslušenství. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení, avšak bezvýsledně. 3 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. 4 Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. 5 Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 5. 10. 2015, na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 5. 10. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 55 082 Kč, která se skládá z půjčky 30 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 25 082 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 60 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do 28. 11. 2016, kdy se žalovaný zavázal zaplatit zápůjčku po splátkách po 919 Kč týdně. Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 20. 12. 2017. Žalovaný zaplatil celkem 28 000 Kč. 6 Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 k zaplacení dlužné částky, kdy mu byla dána lhůta k zaplacení do 30. 4. 2020. 7 Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalobce v tomto případě vůbec neprověřoval majetkové poměry žalovaného tak, aby posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Tyto skutečnosti žalobce doložil smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, oznámením o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou. 8 Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3. 6. 2015, na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 3. 6. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 58 754 Kč, která se skládá z půjčky 32 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 26 754 Kč. Žalovaný neplnil podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 60 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do 28. 11. 2016, kdy se žalovaný zavázal zaplatit zápůjčku po splátkách po 980 Kč týdně. Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 20. 12. 2017. Žalovaný zaplatil celkem 37 100 Kč. 9 Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 k zaplacení dlužné částky, kdy mu byla dána lhůta k zaplacení do 30. 4. 2020. 10 Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalobce v tomto případě vůbec neprověřoval majetkové poměry žalovaného tak, aby posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Tyto skutečnosti žalobce doložil smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, oznámením o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou. 11 Soud žalobu shledal částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: 12 Na danou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>13 Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>14 Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí.</i> 15 Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16 Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17 Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18 Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19 Žalobce nepředložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce pouze uvedl, že tyto údaje jsou doloženy v kartě zákazníka, kterou ovšem nepředložil soudu, jako důkaz. Veškerá správnost údajů žalovaného uvedených žalobcem je tedy pouze v rovině spekulací. Dle názoru soudu žalobce tedy neunesl důkazní břemeno. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když vůbec nezjišťoval při uzavírání smlouvy o půjčce jeho majetkové poměry, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného u smlouvy [číslo] vyčíslil částkou 2 000 Kč, když již částku ve výši 28 000 Kč žalovaný zaplatil (30 000 – 28 000), u smlouvy [číslo] žalovaný uhradil již větší částku, než činila jistina. Soud přiznal i příslušenství pohledávky, kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1970 o.z.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srovnej § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Počátek je dán následující den poté, co byla předžalobní výzvou dána žalovanému lhůta k zaplacení dlužné částky, což bylo do 30. 4. 2020, tedy od 1. 5. 2020 je žalovaný v prodlení. 20 Ve zbylé části včetně příslušenství pak soud s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobu jako nedůvodnou zamítl. 21 O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci méně než poloviční úspěch. Žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 22 Lhůtu k plnění dle výroku č. I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.