13 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Annou Tichou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum ; bytem adresa žalované o zaplacení částky 24 730 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 190 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 190 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši 15 540 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 823,69 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 044,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 044,98 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 340,37 Kč, žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 24 730 Kč příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 14. 5. 2015 se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 14. 5. 2015. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 36 540 Kč, která se skládá z půjčky 21 000 Kč a součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 15 540 Kč. Žalovaná neplnila podmínky dle smlouvy a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po uplynutí 58 týdnů od data podpisu smlouvy, tedy do 23. 6. 2016. Žalovaná na celkovou částku za celou dobu smluvního vztahu uhradila pouze 11 810 Kč, kdy poslední úhrada splátky byla ze strany žalované dne 23. 1. 2017. Žalobce požaduje po žalované zaplacení částky 24 730 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce dne uzavřel dne 14. 5. 2015 se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne 14. 5. 2015. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 36 540 Kč, která se skládá z půjčky 21 000 Kč a součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 15 540 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit půjčku v 58 týdenních splátkách po 630 Kč počínaje sedmým kalendářním dnem po uzavření smlouvy s tím, že poslední splátka byla stanovena na 23. 6. 2016 (viz Smlouva o půjčce ze dne 14. 5. 2015). Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k zaplacení dlužné částky. Byla jí poskytnuta lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Žalovaná byla o tomto postoupení pohledávky písemně vyrozuměna dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z tohoto důvodu je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby. Tyto skutečnosti doložil žalobce listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání a předžalobní výzvou. Soud žalobu shledal částečně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Na danou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. <i>Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí.</i> Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě tohoto rozhodnutí soud dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když nebyl přiložen žádný důkaz, kterým by žalobce prokázal, že postupoval s odbornou péčí při posuzování schopností věřitele splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 9 190 Kč, která představuje nesplacenou jistinu (21 000 – 11 810). Soud přiznal i příslušenství pohledávky od následujícího dne, kdy byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky a kdy tato lhůta marně uplynula. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1970 o. z.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srovnej § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Ve zbylé části včetně příslušenství pak soud s ohledem na zjištěný skutkový stav, žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci méně než poloviční úspěch. Žalované náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění dle výroku č. I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.