13 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 479,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 965,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 965,91 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 18 513,87 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 513,87 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 479,78 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal řádně hradit ve splátkách poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky. Následně se však dostal do prodlení s úhradou, proto žalobkyně smlouvu vypověděla ke dni 31. 10. 2024 a celý dluh zesplatnila. S odkazem na smluvní ujednání se žalobkyně domáhá též zaplacení poplatků za službu „presto“ a za vyplacení tranše úvěru. Žalovaný na dluh uhradil celkem 34,09 Kč.Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z žalobkyní předložených listinných důkazů – smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, vyhodnocení úvěruschopnosti, potvrzení o bankovním převodu a předžalobní výzvy – učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem (tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní) dne 21. 11. 2023 smlouvu o úvěrovém rámci v maximální výši 35 200 Kč (tzv. revolvingu) se splatností nejpozději 14. 5. 2025. Podle smlouvy poskytla žalobkyně převodem na bankovní účet žalovaného dne 21. 11. 2023 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, dne 28. 11. 2023 částku 1 500 Kč a dne 30. 11. 2023 částku 500 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně (340 % ročně) a RPSN 1 438 %. Dále byly sjednány poplatky za doplňkové služby „presto“ (165 Kč) a poplatek za jednotlivá vyplacení tranší úvěru ve výši 3 x 1,99 %, tj. 338,30 Kč. Žalovaný nehradil na dluh řádně a včas proto žalobkyně smlouvu ukončila a zesplatnila dluh ke dni 31. 10. 2024. Žalovaný na dluh uhradil celkem 34,09 Kč, žalobkyně se tak domáhá jistiny ve výši 16 965,87 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 282,55 Kč, úroků ve výši 17 919,58 Kč a presto poplatků dohromady v částce 311,78 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení.Z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný uvedl své příjmy v částce 25 000 Kč a výdaje v částce 18 500 Kč, z toho 13 500 Kč žalovaný splácí na úvěry.Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Dle obsahu je daný nárok opřen o smlouvu o úvěru. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro zde sjednaný nemravně vysoký úrok ve výši 0,933 % denně (340 % p. a.), jež je v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v listopadu roku 2023 celkem cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 34násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však 34násobkem. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023 sp. zn. 47 Co 87/2023).Současně bylo povinností věřitele dle § 86, § 87 ZsU před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobkyní předložených listin plyne, že v daném případě žalobkyně své povinnosti nedostála. Žalobkyně nedoložila výpisy z účtu žalovaného, pouze seznam částek, které tvrzeně odpovídají příjmům žalovaného a soud tak nemohl ověřit příjmy žalovaného, ovšem už skutečnost, že žalovaný v době žádosti o úvěr splácel 13 500 Kč na jiné úvěry napovídá tomu, že neměl dostatečné prostředky pro své výdaje. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2993 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 16 965,91 Kč, když ze žalované částky splatil 34,09 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (zesplatnění) Mezi účastníky bylo ve VOP čl. 10.9 sjednáno, že, že mohou smluvní strany komunikovat e-mailem a zasílat si tak oznámení, která jsou doručena ke dni odeslání. Zesplatnění bylo odesláno žalobkyní e-mailem dne 31. 10. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 1. 11. 2024 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu, tj. úroků a poplatků, soud žalobu výrokem II. zamítl (18 513,87 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatcích, když nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného (53 %) značně převážil úspěch žalobkyně (47 %), ovšem žalovanému žádné náklady dosud nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).