13 C 85/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19 677,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 677,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 677,20 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 786 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou podanou soudu dne 16. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 677,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 1. 7. 2019 smlouvu o obchodním zastoupení, podle které žalovaný vyvíjel pro žalobce činnost směřující k uzavírání smluv s třetími osobami v rámci finančních produktů smluvních partnerů žalobce. Za zprostředkovatelskou činnost byla žalovanému vyplácena odměna – provize, jejíž výši stanovily vnitřní předpisy žalobce. Žalovaný dne 31. 10. 2019 smlouvu vypověděl. Jelikož byla smlouva v důsledku výpovědi žalovaného ukončena do dvou let od jejího vzniku, byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou adaptační provizi ve výši 20 000 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému svoji pohledávku ve výši 19 677,20 Kč v průběžném vyúčtování ze dne 26. 8. 2020, ve kterém vedle částky 20 000 Kč vyúčtoval žalovanému též kladnou získatelskou provizi ve výši 322,80 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro tento postup byly splněny veškeré podmínky. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů učinil závěr, že žalovaný vyvíjel pro žalobce zprostředkovatelskou činnost spočívající ve zprostředkování uzavírání smluv mezi klienty a smluvními partnery žalobce, a to při distribuci produktů partnerů v oblasti pojišťovací, penzijní, investiční, bankovní a úvěrové. Žalovaný souhlasil s tím, že obsah právního vztahu je regulován též vnitřními předpisy žalobce. Za zprostředkovatelskou činnost dostával žalovaný odměnu – provizi, jejíž výše byla určena vnitřním předpisem žalobce (provizním řádem). Smluvní strany dále v čl. XV. bodu 13 smlouvy ujednaly, že žalobce je i po ukončení smluvního vztahu oprávněn žádat úhradu pohledávek vzniklých z důvodu storna provizí ze sjednaných smluv nebo zúčtování speciálních provizí. Tyto skutečnosti zjistil soud ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 7. 2019 uzavřené mezi žalobce a žalovaným. Z provizního řádu a její přílohy č. 1 soud zjistil, že nárok na provizi může být částečně nebo zcela stornován zejména vzhledem k předčasnému ukončení zprostředkovaných smluv, kdy výši storna a její podmínky upravuje příloha odchylně pro jednotlivé produkty smluvních partnerů. Z přílohy č. 2 provizního řádu soud zjistil, že speciální provizi (adaptační provizi nováčka) je nováček povinen vrátit v případě ukončení smlouvy do dvou let od nástupu. Z výpovědi žalovaného ze dne 31. 10. 2019 a akceptace výpovědi ze strany žalobce soud zjistil, že spolupráce dle smlouvy byla ukončena k 30. 11. 2019. Vyúčtováním ze dne 26. 8. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému poskytnutou adaptační provizi nováčka ve výši 20 000 Kč a dále rozdíl mezi kladnou získatelskou provizí a zápornou získatelskou provizí (storno provizí) ve výši 322,80 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění. Při právním posouzení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Dle § 2445 odst. 1 o. z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Soud má v řízení za prokázané, že žalobce se žalovaným uzavřeli shora uvedeným jednáním smlouvu o zprostředkování ve smyslu § 2445 a násl. o. z. Soud má dále za prokázané, že žalovaný obdržel od žalobce speciální provizi (adaptační provizi nováčka) a že tuto provizi byl žalovaný povinen vrátit, neboť smlouva o obchodním zastoupení netrvala potřebnou dobu 2 let, ale byla ukončena již v průběhu prvního roku trvání smlouvy. Žalobce žalovanému vyúčtoval tuto provizi a odečetl od ní kladný získatelský zůstatek, celkem vyúčtoval částku 19 677,20 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, posoudil soud žalobou jako důvodnou. S ohledem na výše uvedené proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 19 677,20 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 27. 8. 2020, tj. ode dne následujícího po dni vystavení vyúčtování, do zaplacení. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 900 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.