13 C 98/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A adresa pro doručení: Anonymizováno Jméno žalobkyně B Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 72 208,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 755 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 46 755 Kč od 25. 9. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky ve výši 13 554 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 13 554 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, částky ve výši 11 899,82 Kč, úroku ve výši 73,37 % p. a. z částky 49 812,02 Kč od 24. 9. 2025 do 17. 10. 2025 ve výši 2 334,72 Kč, úroku ve výši 11,5 % p. a. z částky 49 812,02 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 9. 2025 dosáhne částky 186 912 Kč, žaloba se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 196,35 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 208,82 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 26. 5. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 27. 5. 2025 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 245 Kč (celkem 155 760 Kč). Dále účastníci ujednali smluvní pokutu vše výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, kdy zaplatil pouze jednu splátku ve výši 3 245 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném na základě uzavřené smlouvy následující částky:a) Částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 58 911,26 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 812 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 099,24 Kč) s příslušenstvím.b) Smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím.c) Náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím.d) Smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 58 911,26 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 11 899,82 Kč.e) Úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 812 Kč ode dne 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 73,37 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 18. 10. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p. a.Žalovanému byla žalobkyní zaslána předžalobní výzva.Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně.Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 26. 5 .2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou akceptovala dne 26. 5. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut (viz oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy o úvěr se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 73,37 % ročně, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 245 Kč, vždy k 19. dni v příslušném měsíci. RPSN odpovídá částce 103,83 % (viz smlouva). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 27. 5. 2025 částku 50 000 Kč na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě (viz doklad o vyplacení úvěru). Z výzvy k zaplacení a upozornění o zesplatnění ze dne 19. 8. 2025, 16. 9. 2022 a 22. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Účastníci měli za nesporné, že žalovaný zaplatil na dlužnou částku jednu splátku po 3 245 Kč. Žalobkyní bylo provedeno hodnocení klienta, úvěruschopnost byla zjišťována z dokladu o příjmu klienta, prohlášení žalovaného a z databáze SOLUS a NRKI.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 73,37 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v květnu 2025 celkem 8,6 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než devítinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 8násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023 sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 46 755 Kč, když z poskytnuté jistiny 50 000 Kč žalovaný zaplatil 3 245 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 22. 9. 2025 a 20. 3. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný byl v této výzvě vyzván, aby dluh ihned splatil. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se tak minimálně od 25. 9. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., které soud vázán žalobou stanovil od 25. 9. 2025. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 46 755 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 25 453,82 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 72 208,82 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 65 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalovaného ve výši 35 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalovaného tak celkový úspěch žalobkyně činí 30 %. Soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši jejího úspěchu, tedy 30 % z celkově uplatněných nákladů řízení. Náklady řízení představují náhradu za právní služby dle vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen AT) za 5 úkonů právní služby dle § 7 AT po 4 020 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, vyjádření ohledně úvěruschopnosti, žaloba a účast u jednání dne 10. 6. 2026), 5 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši 4 693,50 Kč a 3 611 Kč za soudní poplatek, celkem 30 654,50 Kč, kdy 30 % z této částky činí 9 196,35 Kč.