14 C 122/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení nepominutelného dědice

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně je nepominutelným dědicem jméno příjmení, rodné číslo, posledně bytem adresa, ulice a číslo, zemřelé dne datum, se zanecháním závěti a listiny o vydědění ze dne datum.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 28 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitelky, paní jméno příjmení, zemřelé dne datum, se zanecháním závěti a listiny o vydědění ze dne datum. Tvrdila, že řízení o pozůstalosti je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, kdy v tomto řízení vyšlo najevo, že zůstavitelka zanechala závěť ze dne datum, ve které povolala v určitém poměru tři dědice, a to žalobkyni, žalovaného a svou vnučku jméno příjmení. Následně dne datum zůstavitelka do notářského zápisu prohlásila novou závěť a listinu o vydědění, dle které jako jediného svého dědice povolala žalovaného. Žalobkyni zůstavitelka vydědila a důvodem pro vydědění byla skutečnost, že žalobkyně o zůstavitelku neprojevovala opravdový zájem. S tímto žalobkyně nesouhlasila a tvrdila, že o zůstavitelku projevovala skutečný a opravdový zájem, snažila se s ní stýkat, ovšem zůstavitelka kontakt se žalobkyní odmítala. Důvodem rozepří byla skutečnost, že žalobkyně nesouhlasila s chováním zůstavitelky, která finančně podporovala syna žalobkyně, tedy žalovaného, v pití alkoholu a konzumaci drog. Stejně tak tvrzení zůstavitelky o verbálním vyhrožování a napadení zůstavitelky tehdejším manželem žalobkyně jsou nepotvrzená, k žádnému takovému incidentu nedošlo. Změnu názoru zůstavitelky, která nejdříve povolala za dědice žalobkyni, svého vnuka a svou vnučku, považovala žalobkyně za důsledek nátlaku a ovlivnění ze strany žalovaného. Tvrdila, že obsah listiny o vydědění vychází nikoliv z vůle zůstavitelky. Mezi žalobkyní a zůstavitelkou došlo k incidentu, který se stal datum, avšak zůstavitelka tento čin žalobkyni prominula, když souhlasila s podmíněným zastavením trestního stíhání.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že zůstavitelka v listině o vydědění uvedla, že žalobkyně se k ní již delší dobu chová hrubým způsobem, kdy jí slovně a fyziky napadala, přímo také odkázala na jeden incident, pro který měl být přestupkem uznán manžel žalobkyně, a žalobkyně se jí nezastala. Zůstavitelka v této listině uvedla jména čtyř přátel, kteří tyto skutečnosti měli potvrdit, bohužel jsou všichni již po smrti. příjmení mezi zůstavitelkou a žalobkyní gradovaly na přelomu let 1994, 1995. V tomto období byl žalovaný svěřen do péče zůstavitelky, tj. své babičky, na místo žalobkyně, tj. své matky, a došlo k odstěhování žalobkyně z domu zůstavitelky. Dne datum se žalobkyně spolu se svým manželem násilím vloupali do domu zůstavitelky, kde i přes její protesty zůstali, způsobili zůstavitelce majetkovou škodu a zasáhli do jejích práv na ochranu soukromí, osobní svobody a důstojnosti. Skutek byl klasifikován jako úmyslný trestný čin, jehož se dopustila žalobkyně vůči zůstavitelce. Incident ze dne datum se pravděpodobně stal důvodem pořízení nové závěti zůstavitelky ze dne datum včetně listiny o vydědění. Žalobkyně se násilného jednání vůči zůstavitelce dopouštěla opakovaně, nesnažila se navazovat kontakt se zůstavitelkou, nezúčastnila ani jejího pohřbu a zájem projevila až v dědickém řízení. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně je nezpůsobilá dědit a navíc byla platně vyděděna. Zůstavitelka souhlasila s podmíněným zastavením trestního stíhání, avšak toto jednání neprominula výslovně způsobem, který zákon stanoví. Podmíněné zastavení trestního stíhání není v tomto případě relevantní, neboť podstatné je, že skutek se stal. Žalovaný tvrdil, že rovněž manžel zůstavitelky žalobkyni vydědil pro její chování.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav.

4. Z obsahu listin založených ve spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. spisová značka bylo zjištěno následující: Z úmrtního listu bylo zjištěno, že paní jméno příjmení, narozena datum, dne datum zemřela (dále také jen zůstavitelka); Z notářského zápisu NZ číslo, spisová značka, sepsaného dne 10. 5. 1995 JUDr. jméno příjmení, notářem v obec, bylo zjištěno, že zůstavitelka prohlásila do notářského zápisu závěť a listinu o vydědění. Zůstavitelka ustanovila dědicem veškerého svého majetku svého vnuka – žalovaného. Žalobkyni zůstavitelka vydědila a důvodem vydědění byla skutečnost, že žalobkyně o zůstavitelku neprojevovala opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla. Zůstavitelka uvedla, že již několik let se k ní její dcera, tedy žalobkyně, chová velice hrubým způsobem, konkrétně od roku 1990 po úmrtí manžela, kdy žalobkyně začala zůstavitelku slovně i fyzicky napadat, a to společně s tehdejším manželem žalobkyně, panem jméno příjmení Tyto útoky zůstavitelka nikde nehlásila, předmětem šetření se stalo pouze napadení dne datum, jehož výsledkem bylo udělení pokuty ve výši 1 000 Kč jméno příjmení. Žalobkyně se v tomto případě zůstavitelky nezastala, naopak ji urážela a vyhrožovala slovy, která podle zůstavitelky nelze opakovat. Zůstavitelka označila svědky, kteří tyto skutečnosti měli dosvědčit. Z usnesení ze dne 4. 3. 2020, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že žalobkyně byla vyzvána k podání návrhu proti žalovanému na určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitelky, a to ve lhůtě dvou měsíců ode dne právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

5. Z úředního záznamu a závěti ze dne datum bylo zjištěno, že manžel zůstavitelky, pan příjmení příjmení, se dostavil na státní notářství k sepisu závěti, ta byla sepsána formou notářského zápisu pod sp. zn. číslo anonymizováno spisová značka. Žalobkyně byla touto závětí pro své chování a nadávkám (kreténů, debilů a ožralů) vyděděna.

6. Z obsahu listin založených ve spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. spisová značka bylo zjištěno následující: Ze sdělení obvinění bylo zjištěno, že žalobkyně a pan příjmení příjmení, tehdy manžel žalobkyně, byli obviněni, že dne datum vnikli do rodinného domu zůstavitelky, kde vyrazili vstupní dveře do obývacího pokoje ke škodě zůstavitelky, zde se domáhali vydání svých osobních věcí, i když byli zůstavitelkou několikrát upozorněni, že jejich věci jsou na jiném místě. Z obžaloby ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně a pan příjmení příjmení byli obžalováni, že dne datum (správně datum) kolem 19:00 hodin v obec bez souhlasu majitelky domu – zůstavitelky – vnikli do rodinného domu zůstavitelky, kde po vyražení vstupních dveří vnikli do obývacího pokoje a domáhali se vydání svých osobních věcí, přičemž byli majitelkou domu opakovaně vyzýváni k tomu, aby dům opustili, když poškozením dveří způsobili škodu ve výši 850 Kč a následným poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 650 Kč. Z trestního příkazu č. j. číslo jednací ze dne 6. 11. 1996 bylo zjištěno, že obžalovaní byli za trestný čin porušování domovní svobody odsouzeni trestním příkazem k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Oba obžalovaní podali proti trestnímu příkazu odpor, což bylo zjištěno z odporu podaného dne datum. Z usnesení j. číslo jednací ze dne 23. 6. 1998 soud zjistil, že trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, soud zároveň stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání na dobu v trvání 18 měsíců. Z odůvodnění usnesení bylo zjištěno, že žalobkyně a její tehdejší manžel se k činu doznali a uvedli, že se dohodli s poškozenou – zůstavitelkou – o náhradě škody. Zůstavitelka uvedla, že v případě, že jí bude uhrazena způsobená škoda ve výši 3 000 Kč, souhlasila s tím, aby trestní stíhání obžalovaných bylo podmíněně zastaveno. Jednání obžalovaných neslo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2 trestního zákoníku v tehdy účinném znění. Z usnesení ze dne 10. 5. 2000, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že žalobkyně a její tehdejší manžel se osvědčili. Z protokolu o výslechu svědka jméno příjmení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a pan příjmení příjmení se dostávali do konfliktu se zůstavitelkou pravidelně. Zůstavitelka dne datum přišla za svědkem a požádala ho, aby se šel podívat do jejího domku, že se tam bojí zůstat. Poté co svědek přišel na verandu domu zůstavitelky, tak si všiml, že byli vyražené dveře, pan příjmení následně kamenem rozbil okno tohoto domu. Žalobkyně i její tehdejší manžel zůstavitelce a žalovanému tehdy nadávali, oba se zdáli svědkovi dosti agresivní. Z protokolu o výslechu svědkyně jméno příjmení ze dne datum soud zjistil, že křik se z domu zůstavitelky ozýval často, za dané neshody mohla žalobkyně a její tehdejší manžel. Z protokolu o výslechu svědka jméno příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že svědek o určitých neshodách v rodině věděl, avšak nebyl žádné přítomen. Zůstavitelka ho požádala, aby s ní sepsal věci, které se nacházely v jejím domě a které byly ve vlastnictví žalobkyně a pana příjmení. Z protokolu o výslechu svědkyně jméno příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že neshody mezi zůstavitelkou, žalobkyní a tehdejším manželem žalobkyně panovaly odjakživa. Od prosince roku 1994 se neshody stupňovaly a svědkyně je viděla. Z protokolu o výslechu svědkyně jméno příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že o neshodách mezi zůstavitelkou a žalobkyně slyšela od zůstavitelky.

7. Z obsahu listin založených ve spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. spisová značka bylo zjištěno následující: Z podání Okresního úřad v obec bylo zjištěno, že okresní úřad dal dne datum podnět k napomenutí žalovaného, žalobkyně a jejího tehdejšího manžela, kdy došlo k potyčce mezi žalovaným a tehdejším manželem žalobkyně. Z rozsudku ze dne 4. 4. 1995, č. j. spisová značka, soud zjistil, že napomenutí bylo uděleno. Soud zároveň schválil dohodu, dle které byl žalovaný jako nezletilý svěřen do péče zůstavitelky a žalobkyně jako jeho matka se zavázala přispívat na jeho výživu částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Ze znaleckých posudků ze dne datum a ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný měli v této době mezi sebou velmi silný citový vztah jako matka se synem, žalovaný dobře vycházel i s tehdejším manželem žalobkyně. Ze sdělení Policie ČR ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný učinil oznámení, že byl panem příjmení dne datum fyzicky napaden. Žalobkyně naopak učinila oznámení, že byla slovně a fyzicky napadána žalovaným.

8. Z předvolání ze dne datum bylo zjištěno, že zůstavitelka byla předvolána k projednání přestupku pana jméno příjmení (tehdejšího manžela žalobkyně).

9. Z výslechu svědka jméno příjmení ze dne datum soud zjistil, že je bývalým manželem žalobkyně. Konflikty mezi zůstavitelkou a žalobkyní začaly gradovat kvůli problémům se žalovaným. Svědek vnímal, že zůstavitelka narušovala výchovu tehdy nezletilého žalovaného. Svědek a žalobkyně měli zájem žalovaného vychovávat, svědek ho měl za vlastního syna, ale se svěřením do péče zůstavitelky s žalobkyní souhlasili, protože byl pro ně nezvladatelný. Svědek nevěděl, jak konkrétně žalobkyně projevovala zájem o zůstavitelku.

10. Z výslechu svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že žalovaného zná ze základní školy, od roku 1993 spolu začali kamarádit. Žalobkyně a její tehdejší manžel se z domu zůstavitelky odstěhovali, když bylo svědkovi 15, 16 let. Z návštěv si svědek vybavil, že se v rodině nevedly normální rozhovory, byla tam věčně nějaká hádka. Stalo se, že svědek přišel za žalovaným v době, kdy tam muselo dojít k nějakému incidentu, neboť v domě byly rozkopnuté dveře a zůstavitelka se klepala. V případech, kdy byl svědek navštívit žalovaného, zaslechl, že žalobkyně zůstavitelce nadávala. Zůstavitelka mluvila o tom, že žalovanému chce dát dům, ale nechtěla tak učinit za života, proto sepsala závěť. Když byl žalovaný na dovolené, tak svědek pro zůstavitelku nakupoval, a to na žádost žalovaného.

11. Z výslechu svědka jméno příjmení soud zjistil, že se žalovaným se znají od základní školy, od věku 12, 13 let, byli spolužáci a kamarádi. Svědek k žalovanému chodíval na návštěvy. Pamatoval si, že v domácnosti u žalovaného bývaly časté hádky mezi žalovaným, žalobkyní a zůstavitelkou. Zůstavitelka si stěžovala na žalobkyni, že ji žalobkyně chce vyhodit z domu, že chce, aby na ni přepsala dům a že je na ni sprostá. Zůstavitelka u toho i plakala. Poté, co se žalobkyně a pan příjmení odstěhovali, svědek v domě viděl vykopnuté dveře.

12. Výslechem svědkyně jméno příjmení, dcery žalobkyně, sestry žalovaného, bylo zjištěno, že v předmětné době jí bylo přibližně 5 let. Svědkyně si nepamatovala žádný konflikt mezi žalobkyní a zůstavitelkou.

13. Další zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci nebyla z provedených důkazů zjištěna. Soud také neprovedl další důkazy, neboť skutkový stav pro rozhodnutí byl dostatečně zjištěn.

14. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně se dne datum dopustila vůči zůstavitelce úmyslného trestného činu porušování domovní svobody. Nebylo prokázáno, že zůstavitelka trestný čin žalobkyni odpustila. Nebylo zjištěno, že vydědění a prohlášení závěti nebyly vážným a svobodným projevem vůle zůstavitelky. Nebylo zjištěno, že žalobkyně projevovala o zůstavitelku opravdový zájem, který žalobkyně jako dcera zůstavitelky projevovat měla.

15. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

16. Žalobkyně podala žalobu na určení podle § 80 občanského soudního řádu ve lhůtě určené usnesením soudu (§ 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Žalobkyně měla na podání žaloby naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto učení by její právní postavení zůstalo nejisté.

17. Hmotněprávní posouzení vychází ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1995 (dále jen obč. zák.), a to vzhledem ke znění přechodných ustanovení obč. zák. a přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), s přihlédnutím k judikatuře aplikovatelné na projednávanou věc.

18. Žalobkyně tvrdila, že obsah listiny o vydědění vychází nikoliv z vůle zůstavitelky, ale jde o vůli žalovaného.

19. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. platilo, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že projev vůle zůstavitelky zachycený v notářském zápisu ze dne datum nebyl proveden svobodně a vážně, přičemž zůstavitelka byla před prohlášením závěti a listiny o vydědění notářem řádně poučena. Provedenými důkazy měl soud za prokázané, že vydědění žalobkyně bylo vyústěním dlouhodobých konfliktů mezi žalobkyní a zůstavitelkou, žalobkyně se navíc vůči zůstavitelce dopustila úmyslného trestného činu. Tyto skutečnosti byly prokázány výslechy svědků a obsahem listin ve spisu spisová značka – viz skutková zjištění.

21. Podle § 3069 o. z. se při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

22. V projednávané věci zůstavitelka zemřela dne datum, při dědění se tudíž použije právní úprava podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Zákaz pravé zpětné účinnosti občanského zákoníku z roku 2012 však neumožňuje, aby podle nové právní úpravy byly posuzovány i vztahy vzniklé za právní úpravy předcházející, byť mají vliv na dědění po datum. V případě závěti a listiny o vydědění ze dne datum, které založily poměry nastalé úmrtím zůstavitelky dne datum, se tedy jejich platnost posuzuje podle dřívější právní úpravy. Občanský zákoník z roku 1964 stanovil toto pravidlo v přechodném ustanovení § 859, v občanském zákoníku z roku 2012 to lze dovodit z ustanovení § číslo až číslo. Na základě uvedeného lze uzavřít, že i chování žalobkyně jako potencionální dědičky vedoucí k dědické nezpůsobilosti bylo třeba posoudit podle právní úpravy v době, kdy k závadnému chování došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5238/2017 ze dne 28. 2. 2018).

23. Podle § 469 obč. zák. platilo, že nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil. K tomuto odborná literatura nadále uvádí, že prominutí může zůstavitel vyjádřit výslovně (například v závěti), může k němu však dojít i konkludentně nebo mlčky (je-li z chování zůstavitele zřejmé, že pachateli odpustil, pokud pachatele bez dalšího ustanoví v závěti dědicem i přesto, že mu je čin pachatele znám, apod.) (příjmení, příjmení a kol. Občanský zákoník číslo 1964 komentář, Wolters Kluwer, 2009).

24. Podle § 1481 o. z. je z dědického práva vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

25. Listinami založenými ve spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. spisová značka bylo prokázáno, že žalobkyně se vůči zůstavitelce dopustila úmyslného trestného činu. Žalobkyně v procesním postavení obžalované byla za popsaný trestný čin odsouzena trestním příkazem ze dne datum k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Žalobkyně podala proti trestnímu příkazu odpor a usnesením ze dne datum bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno, soud zároveň stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání. Soud v trestním řízení dospěl k závěru, že jednání žalobkyně neslo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2 trestního zákoníku v tehdy účinném znění. Při rozhodování o podmíněném zastavení soud vzal do úvahy skutečnost, že žalobkyně se k činu doznala a spolu s dalším obžalovaným se s poškozenou – zůstavitelkou – dohodli o náhradě škody. Zůstavitelka souhlasila, aby trestní stíhání obžalovaných bylo podmíněně zastaveno, a to v případě, že jí bude uhrazena způsobená škoda.

26. Na základě výše uvedených prokázaných skutečností soud uzavřel, že žalobkyně se vůči zůstavitelce dopustila úmyslného trestného činu. Úmyslný trestní čin, pro který byla žalobkyně obžalována, se skutečně stal a žalobkyně nebyla obžaloby z trestného činu zproštěna. Trestní stíhání žalobkyně bylo podmíněně zastaveno, přičemž souhlas zůstavitelky s podmíněným zastavením trestního stíhání nelze zároveň posoudit jako odpuštění trestního činu.

27. Žalobkyně tvrdila, že trestný čin, kterého se dopustila, byl zůstavitelkou prominut, žalobkyně přitom neuvedla, kdy konkrétně mělo k odpuštění dojít. V průběhu řízení nebylo provedenými důkazy prokázáno, že zůstavitelka projevila svoji vůli spočívající v odpuštění trestného činu. Takový projev vůle nebyl zaznamenán za účinnosti obč. zák. ani za účinnosti o. z. ulice právní úprava přitom vylučuje konkludentní jednání zůstavitele, kterým by odpustil jednání obsažené v § 1481 o. z. Podle důvodové zprávy k o. z. jde o reakci na poznatky z praxe, která v některých případech dospěla k závěru, že tu dědická nezpůsobilost není, s odkazem na faktické chování zůstavitele, třebaže interpretace takového chování je značně sporná a podsouvá mrtvému vůli, kterou zjevně neměl. V souzené věci je zcela nepochybné, že se žalobkyně vůči zůstavitelce dne datum dopustila skutku, jenž má znaky úmyslného trestného činu. Z provedeného dokazování je navíc zcela zřejmé, že ač zůstavitelka souhlasila s podmíněným zastavením trestního stíhání, tak tento skutek žalobkyni neodpustila, respektive její jednání nenaplňuje znaky prominutí ve smyslu § 1491 o. z. ani § 469 obč. zák..

28. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobkyně je nezpůsobilá po zůstavitelce dědit.

29. V projednávané věci zůstavitelka pořídila listinu o vydědění ve formě notářského zápisu ze dne datum podle ustanovení § 469a obč. zák. v tehdy účinném znění.

30. Podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve znění účinném zůstavitel může potomka vydědit, jestliže zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

31. Dle § 476 odst. 1 obč. zák. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. Dle odstavce druhého tohoto ustanovení v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

32. Soud posuzoval listinu o vydědění ze dne datum podle příslušných ustanovení obč. zák. Jelikož na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že listina je po formální stránce platným úkonem zůstavitelky, nebylo již třeba její platnost přezkoumávat podle ustanovení o. z. Po provedeném dokazování měl soud za prokázané, že byl naplněn zůstavitelkou uvedený důvod vydědění, tj. že žalobkyně neprojevovala o zůstavitelku opravdový zájem, který by jako dcera projevovat měla (§ 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.).

33. S ohledem na výše uvedená skutkový zjištění a právní posouzení věci soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 000 Kč Tyto náklady spočívají v mimosmluvní odměně advokáta, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč. Advokát poskytl žalovanému 10 úkonů právní služby a za každý úkon právní služby náleží advokátovi mimosmluvní odměna ve výši 2 500 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, replika k vyjádření žalobkyně ze dne datum, vyjádření doručené soudu datum, replika žalovaného ze dne datum, závěrečný návrh ze dne datum, 4 x účast při jednání před soudem – datum, datum, datum, datum). Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.). Náhrada nákladů řízení činí celkem tedy 28 000 Kč (výrok II). Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.