14 C 155/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozen datum ; bydlištěm PSČ obec a číslo zastoupen ustanovenou advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozena datum ; bydlištěm ulice a číslo , PSČ obec zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Libčany, obci [obec], zapsaném ve veřejném seznamu vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 940 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.</b> 1. Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalované dne 1. 4. 2020, určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Libčany, obci [obec], zapsaném ve veřejném seznamu vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen pozemek nebo sporný pozemek nebo pozemek [číslo]). Žalobce tvrdil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví je dán existencí rozporů ve vlastnických vztazích, kdy své vlastnické právo tvrdí žalovaná, jakožto vlastnice zapsaná v katastru nemovitostí a zároveň i žalobce, jakožto vydržitel vlastnického práva dle ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobce a paní [jméno] [příjmení], žalobcova manželka, jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky rodinného domu [adresa], postaveného na parcele č. st. [číslo] v obci a katastrálním území Libčany. Rodinný dům [adresa] nemá bezprostřední přístup k veřejné komunikaci, když je ze všech stran obklopen zahradami ve vlastnictví třetích osob. Jediným přístupem k rodinnému domu manželů [příjmení] je příjezdová cesta, která vede přes pozemek [číslo]. Předmětná příjezdová cesta vede mezi pozemkem parcelní [číslo] který je ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení], a pozemkem parcelní [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Na pozemku [číslo] který sousedí s předmětnou příjezdovou cestou, se nachází rodinný dům ve vlastnictví žalované, v současné době obývaný synem žalované. [příjmení] mohl být v 70. letech minulého století rodinný dům [adresa] na parcele bez přístupu k veřejné komunikaci postaven, resp. aby byl záměr výstavby rodinného domu schválen ze strany příslušného stavebního úřadu, bylo žalobci po oznámení záměru stavebnímu úřadu tímto orgánem sděleno, že je pro povolení stavby domu nezbytné zajistit k domu odpovídající přístupovou a příjezdovou cestu. Zajištění přístupu tedy bylo vyřešeno následovně: -) z pozemku [číslo] v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů [příjmení] o celkové výměře 449 m2 byla oddělena část o výměře 283 m2, odpovídající příjezdové cestě k pozemku parcelní [číslo] o šířce cca 4 m; -) nově oddělená část o výměře 283 m2 byla i nadále označována jako parcela [číslo] byla převedena na žalobce jako příjezdová cesta k (nově budovanému) rodinnému domu [adresa]; -) zbývající část rozděleného pozemku (oddělená část od pozemku [číslo]) označená v geometrickém plánu jako část„ a“ o výměře 166 m2 byla sloučena se zahradou ve vlastnictví manželů [příjmení], označovanou jako pozemek parcelní [číslo]; -) v souvislosti se záměrem zajištění příjezdové cesty k nově vznikajícímu rodinnému domu manželů [příjmení] bylo dojednáno s Místním národním výborem v [obec], že z majetku obce bude převedena část pozemku odpovídající oddělené příjezdové cestě z druhé strany parcely [číslo] (zahrady manželů [příjmení]) jako kompenzace za to, že manželé [příjmení] ze své zahrady vyčlenili ve prospěch manželů [příjmení] příjezdovou cestu; -) z pozemku parcelní [číslo] tak byl vyčleněn díl„ b“ o výměře 254 m2 a připojen k zahradě manželů [příjmení], a to kupní smlouvou ze dne 17. 1. 1972. Po zajištění přístupu k pozemku parc. [číslo] byla stavba rodinného domu povolena, a to rozhodnutím ze dne 13. 5. 1972. Manželé [celé jméno žalobce] pak předmětný sporný pozemek – příjezdovou cestu – sami oplotili, uzavřeli bránou, udržovali a jako jediní a právoplatní uživatelé (na základě vlastnického práva pana [celé jméno žalobce]). Od roku 1972 tak žalobce spolu se svou manželkou využívali příjezdovou cestu k rodinnému domu v dobré víře ve své vlastnické právo k předmětnému pozemku, přičemž nikdo jiný tuto cestu neužíval. Příjezdová cesta byla ohraničena vjezdovou bránou se zámkem vybudovanou na hranici pozemku a veřejné komunikace a nikdo jiný než manželé [celé jméno žalobce] neměl na příjezdovou cestu přístup. Manželé [celé jméno žalobce] jako jediní od roku 1972 o pozemek [číslo] pečovali. Jak manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], tak následně paní [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), právní nástupkyně [anonymizováno], od roku 1972 nikdy dotčený pozemek neužívali a nikdy jej žádným způsobem nespravovali a neudržovali. Dotčená příjezdová cesta neslouží jako příjezd k žádnému jinému domu než [adresa], když všechny ostatní domy jsou dostatečně spojeny s veřejnou komunikací jiným způsobem. Od roku 1972 až do roku 2017, kdy došlo k úmrtí paní [jméno] [příjmení], nikdo nevznesl námitku nesouladu faktického stavu se zápisem v katastru nemovitostí a žalobce neměl žádný důvod zpochybňovat své vlastnictví k dotčenému pozemku. Až v září roku 2018, po smrti paní [jméno] [příjmení], se žalobce dozvěděl, že faktický stav neodpovídá stavu evidovanému v příslušném katastru nemovitostí, když vlastnické právo k dotčenému pozemku dle veřejného seznamu svědčí žalované. Žalobce je přesvědčen, že předmětný pozemek řádně nabyl v roce 1971 od pana [jméno] [příjmení], tedy vlastnické právo k předmětu sporu svědčí jemu. Pokud by se nepodařilo prokázat, že žalobce v roce 1971 sporný pozemek řádně nabyl, pak je třeba jeho vlastnické právo určit na základě vydržení. Žalobce tvrdil, že ještě před úmrtím paní [jméno] [příjmení] předmětný pozemek vydržel, a to na základě ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. K nájemní smlouvě uzavřené ohledně užívání pozemku [číslo] žalobce tvrdil, že byla uzavřena pod nátlakem. Účastníci se na podmínkách nájmu nedohodli a žalovaná sdělila žalobci, že pokud nájemní smlouvu neuzavře, znemožní mu cestu užívat.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť k užívání pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec] má žalobce uzavřenou nájemní smlouvu se žalovanou. K uzavření nedošlo pod nátlakem, ale po skončení soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 202/2018, kdy došlo k dohodě účastníků, že bude uzavřena nájemní smlouva. Žalobce pak následně po splnění podmínek ze strany [jméno] [příjmení] splnil i svou část z nájemní smlouvy, především tu finanční. Podle žalované nepřichází do úvahy vydržení pozemku, protože žalobce se o vlastnictví jak k pozemkům, tak i k domu [adresa] několikrát soudil, takže musel mít vědomost o tom, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není v jeho vlastnictví. Zápis vlastnictví žalobce a jeho manželky do katastru nemovitostí k domu [adresa] byl proveden na základě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, č. j. 8 C 23/2010. Žalobce tedy minimálně od tohoto roku věděl, že není vlastníkem pozemku [číslo]. Žalovaná uvedla, že neexistuje žádná listina o tom, že vlastnictví pozemku [číslo] bylo převedeno na žalobce, přičemž i v roce 1972 byla k převodu vlastnictví zapotřebí písemná forma. Pokud se jedná o výstavbu domů, tak dům [adresa] (dnes je vlastníkem pan [příjmení]) a dům [adresa] (vlastníkem je žalobce a jeho manželka), stavěli rodiče žalobce. Přední dům (dům blíže ke komunikaci) užíval a následně vlastnil bratr žalobce pan [příjmení] [celé jméno žalobce] [ulice] dům [adresa] užíval žalobce s manželkou. [příjmení] úřad proto ani v roce 1972 neměl potřebu stanovit podmínku pro přístup k zadnímu domu, protože pozemky, na nichž byly postaveny domy, byly ve vlastnictví [anonymizováno]. Po smrti pana [jméno] [celé jméno žalobce] zdědila všechny pozemky paní [jméno] [příjmení] a ta teprve pozemky rozdělila a pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] prodala, aniž by zřídila věcné břemeno cesty pro dům [adresa]. S paní [jméno] [příjmení] pak žalobce vedl soudní řízení o vlastnictví. Předložená kupní smlouva z roku 1972 nesvědčí o tom, že by zde byl záměr uvedený pozemek [číslo] převést do vlastnictví [anonymizováno]. Jedná se pouze o posun hranic jednotlivých pozemků, když vlastníkem byli stále manželé [příjmení]. Takto vlastnictví zůstalo až do doby, kdy nemovitosti koupil syn žalované – od paní [jméno] [příjmení], dcery manželů [příjmení]. Žalovaná se stala vlastnicí na základě darovací smlouvy a následně žalovaná z pozůstalosti po dceři manželů [příjmení], paní [jméno] [příjmení], zakoupila pozemek [parcelní číslo]. V kupní smlouvě uzavřené s likvidační správkyní je uvedeno, že ohledně předmětu koupě ani k jeho části není veden spor o vyloučení předmětu prodeje z majetkové podstaty zůstavitele. Žalovaná tak pozemek zakoupila včetně oplocení a vjezdové brány, a to v dobré víře, že je oprávněným vlastníkem. Po koupi pozemku [parcelní číslo] žalovaná plot i bránu nahradila novým plotem a novou bránou. Od samého počátku nebyl zamezen žalobci a jeho manželce průchod a průjezd.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Ze smlouvy kupní (z opisu) ze dne 14. 1. 1972 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi čsl. státem, MNV [obec], jako prodávajícím a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalobce], jako kupujícími. Československý stát prodal manželům [příjmení] díl role č. kat. [číslo] v [obec], zapsaného ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Libčany, označeného v evidenci nemovitostí Střediska geodézie [obec] jako role č. kat. 73, díl, označený v polohopisném plánu Střediska geodézie v [obec] z 8. 7. 1971, [číslo] který tvořil neoddělitelnou součást této smlouvy, písm.„ b“, zahrada o výměře 254 m2, v mezích určených zaměřením a v přírodě označených železnými trubkami, který se slučuje do pozemkové parcely [číslo] – zahrada, která je ve vlastnictví nabyvatelů, se vším příslušenstvím a součástmi, za vzájemně sjednanou kupní cenu 1 016 Kč Součástí smlouvy byl geometrický plán na rozdělení p. p. [číslo], [číslo], 73 v obci a katastrálním území Libčany spolu s výkazem výměr ze dne 8. 7. 1971. Podle zápisu ve výkazu výměr se žalobce měl stát vlastníkem (nabyvatelem) parcely [číslo] o výměře 283 m2.

5. Z informace o pozemku bylo zjištěno, že žalovaná je evidovanou vlastnicí pozemku parcelní [číslo] zahrady, v katastrálním území a obci [obec].

6. Z informace o stavbě bylo zjištěno, že žalobce a paní [jméno] [příjmení] vlastní ve společném jmění manželů budovu s [adresa], rodinný dům, na parcele [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Parcela [číslo] je evidována ve vlastnictví paní [jméno] [příjmení].

7. Z informací o parcelách, z fotodokumentace i se shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že přístup k domu manželů [příjmení] vede přes parcelu [číslo].

8. Ze shodných tvrzení účastníků a z návrhu nájemní smlouvy soud zjistil, že přístup žalobce a jeho manželky k domu [adresa] je zajištěn.

9. Z listin ve spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny následující skutečnosti: Ze zprávy Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 13. 3. 2019 bylo ohledně parcely [číslo] v k. ú. [obec] zjištěno, že parcela byla v pozemkové knize zapsána jako [číslo] v knihovní vložce 283 a měla výměru 1960 m2 – zjištěno i z parcelního protokolu. [příjmení] byli [jméno] a [jméno] [příjmení], každý jedné poloviny. V letech 1964 – 1970 probíhalo v k. ú. [obec] technickohospodářské mapování, což bylo zjištěno i z náčrtu, došlo k přečíslování parcely na [číslo] změně výměry na 1991 m2. V roce 1971 se parcela rozdělila dle geometrického plánu [číslo] na parcelu [číslo] o výměře 1542 m2 a parcelu [číslo] o výměře 449 m2. V roce 1972 byl dle smlouvy R I 32/71 dokoupen díl„ b“ o výměře 254 m2 a při tom se současně oddělil díl„ a“ od parcely [číslo] o výměře 166 m2. Ta měla po oddělení dílu„ a“ konečnou výměru 283 m2. V roce 2004 při digitalizaci – obnově mapového operátu došlo k přepočítání výměr a výměra 283 m2 byla opravena na 287 m2. Z darovací smlouvy ze dne 13. 8. 2009 bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] v postavení dárce daroval žalované budovu [adresa] na parcele [číslo] st. [číslo] a pozemek [číslo] v obci a katastrálním území Libčany. Z usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 4. 2017 bylo zjištěno, že ve věci projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], soud nařídil likvidaci pozůstalosti. Likvidační správkyní soud jmenoval [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenční správkyni. Ze souhlasu č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2017 bylo zjištěno, že soudní komisař povolil mimo jiné prodej nemovité věci, a to pozemku č. par. [číslo] v k. ú. [obec], položky N 1 seznamu likvidačního správce, za cenu 85 110 Kč paní [celé jméno žalované], tedy žalované. Z kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2017 soud zjistil, že prodávající [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], insolvenční správkyně ustanovená ve věci likvidační správkyní v řízení o pozůstalosti po paní [jméno] [příjmení], prodala žalované pozemek parcelní [číslo] o výměře 287 m2, zahradu, v k. ú. [obec], položku N1 seznamu likvidačního správce, za cenu 85 110 Kč. Z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí sp. zn. V [číslo] 2017 [číslo] soud zjistil, že byl učiněn návrh na vklad vlastnického práva pro žalovanou k pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Libčany. Ze souhlasu s návrhem na vklad ze dne 24. 11. 2017 bylo zjištěno, že likvidační správkyně vyjádřila souhlas s návrhem na vklad v řízení V [číslo] 2017 [číslo] ve věci záležitosti paní [jméno] [příjmení]. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 8. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná je evidovanou vlastnicí pozemků parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo], jehož součástí je stavba s [adresa], rodinný dům, vše v katastrálním území Libčany.

10. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], žalobcovy manželky, bylo zjištěno, že po svatbě cca před 50 lety dostali od manželova otce pozemek, na kterém si mohli postavit rodinný dům. K pozemku nevedla příjezdová cesta a za této situace na úřadě nechtěli stavbu rodinného domu povolit. Na obecním úřadě byla uzavřena dohoda, jejímž obsahem bylo ujednání, že obec se zavázala darovat část pozemku o šíři cca 4 metrů panu [příjmení] a pan [příjmení], žalobcův strýc, se zavázal darovat část pozemku o šíři cca 4 metrů žalobci. Tehdejší starosta obce řekl, že se nic platit nebude, jen že žalobce se musí zavázat odpracovat hodiny ve prospěch obce Libčany. To žalobce splnil. Svědkyně a žalobce věřili, že to je všechno vyřízené a na úřadu nekontrolovali, jestli došlo k zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí. Věřili, že příjezdová cesta je ve vlastnictví žalobce. Listina o dohodě mezi žalobcem a panem [příjmení] se nedohledala.

11. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], nar. 1988, starosty obce Libčany, soud zjistil, že svědek funkci starosty vykonává od roku 2018. Ohledně pozemku [číslo] svědek věděl, že jde o příjezdovou cestu k domu žalobce a ještě z dětství si pamatoval, že cesta na parcele [číslo] patřila vždy k [anonymizováno] Smlouva týkající se převodu vlastnictví pozemku [číslo] na žalobce se v dokumentech obce nedohledala.

12. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], nar. 1968, soud zjistil, že žalobce a otec svědkyně jsou bratři. Svědkyně vyrůstala v [obec] v domě [adresa], jednalo se o dům v sousedství žalobce. Svědkyně věděla, že její dědeček, pan [příjmení] [celé jméno žalobce] st., daroval žalobci část zahrady. Žalobce pak na pozemku, který dostal od pana [jméno] [celé jméno žalobce] st., postavil rodinný dům. Bylo potřeba vyřešit přístupovou cestu k domu žalobce. Pan [obec] [celé jméno žalobce] st. se dohodl s panem [příjmení], který měl parcelu vedle, že pan [příjmení] přenechá žalobci pozemek na příjezdovou cestu a že pan [příjmení] získá za to část obecní parcely, která sousedila z druhé strany s pozemkem pana [příjmení]. Takto se to domluvilo, dědeček to zaplatil a žalobce měl příjezdovou cestu. Svědkyně uvedla, že toto ví od babičky, paní [jméno] [příjmení], a od svých rodičů, [jméno] a [jméno] [příjmení].

13. Z rozhodnutí Okresního národního výboru – odboru výstavby ze dne 13. 5. 1972, zn. výst [číslo], soud zjistil, že úřad povolil žalobci stavbu rodinné domu na parcele [číslo] [číslo] v katastrálním území Libčany.

14. Z dalších provedených důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Soud také neprovedl další dokazování, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.

15. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce není vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec].

16. Soud jednal podle zákona č. 93/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších přepisů.

17. Dle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Žalobce v řízení tvrdil, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, když jako vlastnice pozemku [číslo] je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, ačkoli fakticky tento pozemek vlastní žalobce. Bez rozhodnutí soudu nelze provést zápis vlastnických vztahů uplatňovaných žalobou do katastru nemovitostí, a uvést tím do souladu tvrzený faktický a právní stav. Za daného stavu soud uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, i když přístup žalobce k domu je zajištěn nájemní smlouvou.

19. Právní poměry účastníků byly posouzeny dle zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.).

20. Podle žalobcových tvrzení měl žalobce nabýt vlastnictví ke spornému pozemku v roce 1971, a to pravděpodobně darem.

21. Podle ustanovení § 133 obč. zák. v tehdy účinném znění platilo, že osobní vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

22. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. pro převod nemovitostí platilo, že ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím a vlastnictví přechází registrací smlouvy.

23. Podle § 135 obč. zák. pak platilo, že jde-li o nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

24. Podle § 46 odst. 1 obč. zák. platilo, že písemnou formu musí mít smlouvy o převodu nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

25. V souzené věci nebylo prokázáno, že došlo k platnému smluvnímu převodu pozemku [číslo], na základě kterého by žalobce mohl nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku. V roce 1971 byl sice zpracován geometrický plán a podle výkazu výměr se předpokládalo, že žalobce se stane nabyvatelem pozemku [číslo] o výměře 283 m2, avšak příslušná smlouva (pravděpodobně darovací) nebyla spolu se žádostí o převod vlastnického práva předána k registraci. Kromě toho nebylo vůbec prokázáno, že smlouva byla v písemné formě skutečně uzavřena. Vlastnictví přitom přecházelo na nabyvatele až registrací písemné smlouvy státním notářstvím. Na základě smlouvy z roku 1971 se tedy žalobce vlastníkem pozemku [číslo] nestal.

26. Žalobce dále tvrdil, že od roku 1972 sporný pozemek užíval a v roce 1982 vlastnické právo k pozemku vydržel.

27. Občanský zákoník z roku 1964 v původním znění nabytí práva vydržením vůbec neupravoval, vydržení bylo opětovně zavedeno novelou obč. zák. č. 131/1982 Sb., účinnou od 1. 4. 1983. Pro započítání vydržecí doby je důležité ustanovení § 865 odst. 3 obč. zák., podle kterého bylo možno započítat vydržecí doby proběhlé před 1. 4. 1983 Tyto vydržecí doby bylo možno započítat celé, vydržecí doba však nemohla skončit dříve než uplynutím jedno roku po 1. 4. 1983, tedy dnem 31. 3. 1984.

28. Podle ustanovení § 129 odst. 1 obč. zák. platilo, že držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

29. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným (§ 130 odst. 1 věta první obč. zák.).

30. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 134 odst. 2 takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).

31. Bylo prokázáno, že žalobce držel sporný pozemek od roku 1972, soud však uzavřel, že žalobce vzhledem ke všem okolnostem nemohl být v dobré víře, že mu sporný pozemek vlastnicky náleží. Při obvyklé obezřetnosti a pečlivosti by žalobce musel zjistit, že není evidován jako vlastník sporného pozemku. Lze jen obtížně uvěřit tomu, že žalobce po desítky let nezaznamenal, že v katastru (evidenci) nemovitostí byly jako vlastníci evidovány postupně jiné osoby, že tento stav ponechal bez povšimnutí a věc neřešil. K oprávněnosti držby nepostačovalo pouhé přesvědčení žalobce, že je vlastníkem pozemku, neboť k takovému přesvědčení neměl žalobce objektivní důvod. Listiny ohledně předmětného pozemku žalobce předkládal pouze ve stavebním řízení k výstavbě domu [adresa], ale ke změně vlastníka pozemku [číslo] v souladu s občanským zákoníkem nedošlo. Samotná držba a užívání předmětného pozemku pak byla nepostačující k možnému vydržení.

32. Bylo prokázáno, že sporný pozemek v roce 2017 koupila žalovaná, a to od vlastnice katastrálně evidované, resp. od likvidátorky pozůstalosti. I kdyby žalobce prokázal, že vlastnické právo vydržel, pak žalovaná nabyla vlastnictví ve smyslu příslušných ustanovení o. z.

33. Dle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

34. Dle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

35. Dle § 985 věty první o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu.

36. Bylo prokázáno, že žalovaná se v souladu s ustanovením § 984 odst. 1 o. z. stala vlastnicí sporného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne ze dne 3. 11. 2017, a stalo by se tak i v případě, že by prodávající nebyla skutečnou, ale pouze domnělou vlastnicí zapsanou v katastru nemovitostí. [obec] víra žalované nebyla provedenými důkazy vyvrácena. Žalovaná koupila pozemek [číslo] od likvidátorky pozůstalosti zemřelé paní [příjmení] a v průběhu řízení nevyšly najevo a nebyly prokázány takové skutečnosti, které by dobrou víru žalované zpochybnily.

37. Občanský zákoník výslovně uznává zásadu dobrých mravů jako obecný princip, ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem. S přihlédnutím k okolnostem této konkrétní věci neměl soud za zjištěné a prokázané, že z hlediska ustanovení § 1 až § 14 občanského zákoníku byly rozhodnutím soudu ve vztahu k žalobci porušeny zásady dobrých mravů. Pokud by soud žalobě vyhověl, pak by odejmul žalované vlastnické právo, které nabyla na základě řádně uzavřené kupní smlouvy. Při zohlednění skutečnosti, že žalobce má zajištěn přístup k domu nájemní smlouvou a při porovnání práv a povinností účastníků z hlediska zásady proporcionality byla v konečném výsledku žaloba zamítnuta.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu (výrok II). Žalovaná se žalobě úspěšně ubránila, na straně žalobce však soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které výjimečně uložil žalobci povinnost zaplatit pouze jednu polovinu celkových nákladů řízení žalované. Soud vzal přitom v úvahu především žalobcovy majetkové poměry. Žalobce je starobním důchodcem, jsou u něho předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a pokud by byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v plné výši, tato povinnost by nepřiměřeně zasáhla do žalobcových poměrů. Část náhrady nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit, tudíž do práv žalované nebylo zasaženo nepřiměřeným způsobem.

39. Náklady řízení žalované spočívaly v odměně advokátky a při stanovení výše odměny soud postupoval vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Advokátka poskytla žalované následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – vyjádření k žalobě, 3 – vyjádření k doplnění žaloby, 4 – vyjádření k doplněným tvrzením, 5 – účast na jednání před soudem dne 30. 3. 2022, 6 – účast na jednání před soudem dne 1. 6. 2022, 7 – účast na jednání před soudem dne 23. 11. 2022, 8 – účast na jednání před soudem dne 16. 1. 2023, 9 – účast na jednání před soudem dne 15. 2. 2023, 10 – účast na jednání před soudem dne 17. 4. 2023, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně advokátky a k paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem byla výše náhrady nákladů řízení vypočtena ve výši 33 880 Kč a soud uložil žalobci povinnost zaplatit jednu polovinu této částky, tj. 16 940 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.