14 C 175/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bydlištěm Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 40 174,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 974,82 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 974,82 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení- částky 35 199,87 Kč,- zákonného úroku z prodlení v míře přesahující zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 974,82 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení,- kapitalizovaného úroku ve výši 3 183,27 Kč,- úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 25 399,95 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 40 174,69 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřel věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Do dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 18 901,18 Kč a dne 4. 12. 2024 uhradil částku 6 124 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2022 bylo zjištěno, že věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet v 21 splátkách ve výši 3 175 Kč, poslední splátka činila 3 175 Kč. Úroková sazba činila 86 % ročně, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byla 137,80 %. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 66 669 Kč.

5. Z přehledu čerpání a plateb bylo zjištěno, že žalovaný dne 4. 8. 2022 čerpal částku 30 000 Kč. V přehledu byly zaznamenány platby žalovaného do dne 16. 5. 2024 v celkové výši 18 901,18 Kč.

6. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávky. V oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky.

7. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala na předmětnou pohledávku platbu ze dne 4. 12. 2024 ve výši 6 124 Kč.

8. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, úrok ve výši 86 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

11. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.

14. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo původního věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.

16. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Podle databáze ARAD obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) nepřesáhla v předmětném období 5 % ročně, daná smlouva přitom zněla na úrokovou sazbu vyšší jak 86 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku.

18. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Přijetím částky 30 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku, o kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, a to při zohlednění částky 25 025,18 Kč, kterou žalovaný dosud vydal. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. O povinnosti zaplatit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když k uvedenému datu trval na straně žalovaného stav bezdůvodného obohacení.

20. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani poplatků.

21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch ve věci.

22. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.