14 C 189/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 350 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 350 000 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 350 000 Kč od 14. 2. 2020 do 10. 3. 2020.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 111 057,20 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 350 000 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 14. 2. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že žalovaný je mimo jiné výlučným vlastníkem pozemku parcelní [číslo] o výměře 351 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – dům [adresa], v katastrálním území a obci [územní celek]. Mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím byla dne 10. 4. 2018 uzavřena smlouva o koupi nemovité věci, jejímž předmětem byl úplatný převod nově vzniklého pozemku [číslo], o výměře 170 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí část stavby domu [adresa], v [katastrální uzemí], kdy tento nově vzniklý pozemek vznikl oddělením od parcely [číslo] v [katastrální uzemí], a to geometrickým plánem [číslo] 2018 ze dne 8. 3. 2018. Součástí nově vzniklého pozemku [číslo] měla být část budovy [adresa]. V kupní smlouvě bylo uvedeno nesprávné [katastrální uzemí] a pro tuto vadu nebylo možno povolit návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce. Dne 27. 8. 2018 došlo k uzavření prakticky totožné kupní smlouvy, pouze s tím rozdílem, že byl jednoznačně vymezen předmět převodu, kupní smlouva nijak reflektovala skutečnost, že žalobce již uhradil žalovanému částku 350 000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2018. Po té, co žalovaný vystoupil v průběhu řízení s procesní obranou, žalobce doplnil tvrzení a uvedl, že žalobce a žalovaný se dohodli o tom, že kupní cena převáděné nemovité věci bude činit 680 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 350 000 Kč žalobce uhradil bezhotovostním převodem na účet prodávajícího dne 18. 4. 2018. Část kupní ceny ve výši 330 000 Kč byla zakryta smlouvou o zápůjčce ze dne 10. 4. 2018, když žalobce peněžitou částku 330 000 Kč od žalovaného nepřevzal. Žalobce tvrdil, že k realizaci převodu vlastnického práva k nově vzniklému pozemku [číslo] na něm stojící budovy [adresa] nedošlo, neboť žalovaný neposkytl náležitou součinnost nutnou k reálnému rozdělení stavby [adresa] stojící na pozemku [číslo]. Součinnost měla spočívat zejména v získání územního rozhodnutí, kterým by stavební úřad rozhodl o rozdělení pozemku/stavby. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k poskytnutí součinnosti spočívající v předložení územního rozhodnutí stavebního úřadu o rozdělení předmětného pozemku, bez nějž nebylo možno podat návrh na vklad vlastnického práva v žalobcův prospěch. Žalobce po více než roce marných slibů ze strany žalovaného předal celou věc svému právnímu zástupci, následně byla žalovanému zaslána výzva k poskytnutí součinnosti a upozornění na možné odstoupení od smlouvy. Žalovaný potřebnou součinnost žalobci neposkytl, žalobce tak dopisem ze dne 13. 2. 2020 oznámil, že od kupní smlouvy ze dne 27. 8. 2018 odstupuje a vyzval žalovaného k vrácení částky 350 000 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil vlastnictví dotčené nemovité věci a uvedl, že došlo ke zmatečnému postupu katastrálního úřadu, takže ani na základě kupní smlouvy s opraveným katastrálním územím nemohlo dojít k převodu vlastnického práva. Uvedl, že činil příslušné kroky, aby vyhověl požadavkům stavebního úřadu pro udělení souhlasu s rozdělením budovy [adresa]. Namítal, že žalobce neodstoupil od kupní smlouvy bez zbytečného odkladu, když žalobce porušení smlouvy spatřoval naposledy v tom, že jím mělo být zjištěno, že žalovaný nerealizoval stavební úpravy přislíbené dne 26. 11. 2019 a 17. 1. 2020. Navíc žalobce neodstoupil od kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2018, na základě které žalovaný přijal finanční prostředky. Žalovaný dále tvrdil, že aniž by uznával existenci tvrzeného nároku žalobce na zaplacení částky 350 000 Kč, tak i kdyby žalobci vznikl nárok na vydání částky ve výši 350 000 Kč, pak tento nárok v celém rozsahu zanikl započtením. Žalovaný tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dohodnuta kupní cena nemovité věci ve výši 350 000 Kč, nikoliv 680 000 Kč. Zároveň bylo smluveno, že před prodejem nemovitosti žalobce poskytne žalovanému zápůjčku ve výši 330 000 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 10. 4. 2018, předání peněz žalobcem potvrdil žalovaný podpisy na příjmových pokladních dokladech, vrácení zapůjčené částky bylo navíc zajištěno blankosměnkou. Jelikož byl žalobce v prodlení s vrácením více než dvou splátek zápůjčky, navíc po dobu delší než tři měsíce, žalovaný nejprve dne 10. 6. 2020 určil žalobci přiměřenou lhůtu v délce sedmi dnů ke splnění jeho povinností ze smlouvy o zápůjčce, a následně dne 26. 6. 2020 od smlouvy o zápůjčce odstoupil. Žalovaný pak zároveň započetl svou pohledávku z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o zápůjčce ve výši 59 600 Kč, pohledávku z titulu již dospělých úroků z prodlení se splácením jednotlivých splátek ze smlouvy o zápůjčce ve výši 3 148,91 Kč, pohledávku z titulu úroku ze smlouvy o zápůjčce ve výši 136 882 Kč a pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení po odstoupení od smlouvy o zápůjčce v rozsahu částky 150 369,09 Kč na žalobcovu pohledávku ve výši 350 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení po zániku účinnosti smlouvy o koupi nemovité věci. Pro případ, že by se zápočet učiněný dne 26. 6. 2020 ukázal být z jakéhokoliv důvodu neplatným, žalovaný, aniž by uznával nárok žalobce, uplatnil v rámci své obrany v tomto řízení kompenzační námitku, kdy proti tvrzené pohledávce žalobce z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 350 000 Kč započítal svou pohledávku z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o zápůjčce ve výši 59 600 Kč, pohledávku z titulu již dospělých úroků z prodlení se splácením jednotlivých splátek ze smlouvy o zápůjčce ve výši 3 148,91 Kč, pohledávku z titulu úroku ze smlouvy o zápůjčce ve výši 136 882 Kč a pohledávku z titulu nároku na splnění dluhu – vrácení dosud nevrácené jistiny – ze smlouvy o zápůjčce, a to v rozsahu částky ve výši 150 369,09 Kč.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázané následující právně významné skutečnosti:

4. Výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 8. 5. 2020 bylo zjištěno, že k uvedenému datu byl žalovaný evidován jako výlučný vlastník následujících nemovitých věcí: -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 351 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 149 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 263 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 742 m2, ostatní plocha, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 195 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č./če, zemědělská stavba, vše v [katastrální uzemí], obci [územní celek]. Nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 24. 11. 2016. Z části kopie kupní smlouvy bylo zjištěno, že žalobce za kupní cenu 1 700 000 Kč koupil nemovité věci v [katastrální uzemí] parcelních čísel [číslo], 941, 942, [číslo] a [číslo].

5. Z kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný vlastnil pozemek [číslo] o výměře 351 m2. Geometrickým plánem [číslo] [rok] ze dne 8. 3. 2018, který tvořil přílohu [číslo] kupní smlouvy, byla původní nemovitost rozdělena na následující: a) pozemek [parcelní číslo] o výměře 181 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům b) pozemek [parcelní číslo] o výměře 170 m2, zastavěná plocha a nádvoří. Předmětem prodeje byla nemovitá věc pod bodem a) a v písemné kupní smlouvě byla uvedena kupní cena za prodej nemovité věci pod bodem a) ve výši 350 000 Kč, kterou se žalobce zavázal zaplatit bezhotovostním převodem na číslo účtu [číslo]. Nemovitá věc se podle kupní smlouvy měla nacházet v [katastrální uzemí], obci [územní celek].

6. Z výpisu ze žalobcova bankovního účtu bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2018 byla provedena platba ve výši 350 000 Kč na účet [číslo] v detailu platby bylo uvedeno [celé jméno žalobce] platba hospody [územní celek].

7. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, [stát. instituce], ze dne 13. 6. 2018 bylo zjištěno, že katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce dle kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2018, a to pro rozpor mezi obsahem kupní smlouvy (navrhován převod nemovité věci v [katastrální uzemí]) a obsahem návrhem na vklad vlastnického práva (navrhován vklad v [katastrální uzemí]).

8. Z kupní smlouvy ze dne 27. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný vlastnil pozemek [číslo] o výměře 351 m2. Geometrickým plánem [číslo] [rok] ze dne 8. 3. 2018, který tvořil přílohu [číslo] kupní smlouvy, byla původní nemovitost rozdělena na a) pozemek [parcelní číslo] o výměře 181 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům b) pozemek [parcelní číslo] o výměře 170 m2, zastavěná plocha a nádvoří. V kupní smlouvě byla uvedena kupní cena za prodej nemovité věci pod bodem a) ve výši 350 000 Kč, kterou se žalobce zavázal zaplatit bezhotovostním převodem na číslo účtu [číslo] do 30 dní ode dne účinnosti této kupní smlouvy.

9. Z dopisu ze dne 25. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím advokáta vyzval žalovaného k poskytnutí součinnosti v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 27. 8. 2018. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy. Od žalovaného vyžadovaná součinnost měla spočívat v předložení souhlasu stavebního úřadu s rozdělením pozemku parcelní [číslo] v dalších nutných úkonem včetně stavebních úprav nemovitosti tak, aby mohlo dojít ke vkladu vlastnického práva žalobce. Z dodejky bylo zjištěno, že dne 26. 11. 2019 byl dopis doručen žalovanému.

10. Z e-mailu ze dne 26. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný sdělil, že počítá s domluvou se žalobcem ve věci přepisu nemovitosti v Městě [obec]. Uvedl, že souhlas s rozdělením nemovitosti od úřadů bude schválen na základě stavebně technických úprav a na nich se pracuje.

11. Z dopisu ze dne 13. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy se žalovaným ze dne 27. 8. 2018 a vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny ve výši 350 000 Kč do 14 dnů ode dne doručení. Z dodejky bylo zjištěno, že dopis s odstoupením byl žalovanému doručen dne 25. 2. 2020.

12. Z obsahu listiny označené smlouva o zápůjčce s datem 10. 4. 2018 soud zjistil, že v textu smlouvy bylo uvedeno, že zapůjčitel (tj. žalovaný) se zavazuje, že ve prospěch vydlužitele (tj. žalobce) přenechá částku ve výši 330 000 Kč. Vydlužitel se zavázal vrátit zápůjčku s úrokem nejpozději do 1. 6. 2022 v minimální měsíční splátce ve výši 2 000 Kč na účet zapůjčitele [číslo]. Podpisy na zápůjčce byly úředně ověřeny.

13. Z historie pohybů na běžném účtu [číslo] bylo zjištěno, že za období od 27. 4. 2017 do 27. 5. 2020 byly na účtu evidovány příchozí platby od žalobce ve výši 2 000 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalobce] splátka“, a to v měsících květnu 2018, červnu 2018, červenci 2018, říjnu 2018, květnu 2019, červenci 2019 a v říjnu 2019.

14. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 4. 2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalobci úvěr ve výši 200 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalobce dne 16. 4. 2018 čerpal úvěr ve výši 200 000 Kč.

15. Z komunikace mezi účastníky elektronickou poštou v době od 15. 12. 2017 do 15. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalobce uvažoval o koupi hospody v Městě [obec] od žalovaného. Žalovaný uvedl, že za hospodu dal 800 000 Kč a navrhl kupní cenu 800 000 Kč. Žalobce uvedl, že banka je ochotna mu půjčit 500 000 Kč na začátku roku 2019, žalobce uvažoval o ceně hospody 700 000 Kč.

16. Soud neměl za prokázané, že skutečnou vůlí účastníků bylo převést nemovitou věc za kupní cenu 350 000 Kč. Také nebylo prokázáno, že dne 10. 4. 2018 žalovaný reálně přenechal žalobci peněžitou zápůjčku 330 000 Kč.

17. Žalobce vypověděl, že v domě [adresa] podnikal, provozoval tam hospodu a žalovanému platil nájemné. Žalovaný nájem postupně zvyšoval, nájemné připadalo žalobci vysoké a začal se žalovaným jednat o odkoupení [adresa]. Žalovaný řekl, že nemovitost prodá za 800 000 Kč, žalobce navrhoval 600 000 Kč, nakonec se dohodli na částce 700 000 Kč. Žalobce měl v bance předjednáno, že mu půjčí 700 000 Kč, ale nakonec v bance řekli, že půjčí jenom 200 000 Kč, s kontokorentem bude mít celkem 350 000 Kč + ještě 100 000 Kč. Žalovaný řekl, že 350 000 Kč je málo a přišel s tím, že druhou část kupní ceny bude žalobce splácet, na tento návrh žalobce přistoupil. Žalovaný připravil smlouvy a to, co žalovaný nachystal, to žalobce podepsal. Smlouvy podepsali na poště v [obec]. Jakmile žalobce podepsal kupní smlouvu, přestal platit nájemné, protože si myslel, že je vlastníkem. Katastrální úřad odmítl žalobcovo vlastnictví zapsat. Částku 330 000 Kč žalovaný nikdy žalobci nepředal. Potvrzení o převzetí peněz žalobce podepsal, žalovaný to tak chtěl, jinak by obchod vůbec nedopadl. Žalobce začal splácet žalovanému druhou část kupní ceny po 2 000 Kč měsíčně, ale protože žalovaný nevyvíjel žádnou součinnost k tomu, aby žalobcova nemovitost byla oddělená, tak splácet přestal. Žalovaný přislíbil, že věc bude řešit, ale zase se nic nedělo, a tak zase přestal platit. Žádné úroky žalobce neplatil, vždycky jenom splátku 2 000 Kč.

18. Žalovaný vypověděl, že se domluvil se žalobcem na kupní ceně 350 000 Kč, i když původně si myslel, že by mohl chtít vyšší kupní cenu. Jednali se žalobcem e-mailem, telefonicky i osobně, a nakonec se domluvili na 350 000 Kč. V celém objektu bylo 7 bytových jednotek, když se vydělí kupní cena, za kterou žalovaný objekt koupil, pak vychází přibližně 250 000 Kč na jednu jednotku, z čehož logicky vyplývala výše mezi účastníky sjednané kupní ceny. Žalobce říkal, že nemá peníze a žalovaný mu přislíbil pomoci zápůjčkou. Smlouvy podepsali účastníci na poště v [obec] O přesném průběhu předání peněz žalovaný uvedl, že už jsou to 3 roky a podrobnosti si přesně nepamatuje. Se žalobcem se sešli v [obec] u obchodního domu [příjmení] [jméno], pošta v obchodním centru nefungovala, tak šli na jinou poštu, kde u okénka u Czech POINTU podepsali smlouvy. Po podpisu smlouvy žalovaný předal žalobci část peněz, myslel, že to bylo před poštou. Předal 100 000 Kč, byl to štůsek bankovek, který se vešel do kapsy. Jaké hodnoty bankovek si nepamatoval. Druhou část peněz měl žalovaný v autě a tuto druhou část předal žalobci u [příjmení] [jméno]. Kdy přesně byly vyplňovány příjmové pokladní doklady, si žalovaný nepamatoval. Na příjmových pokladních dokladech žalobce napsal své jméno a podepsal se, žalovaný doplnil zbytek textu. Žalovaný potvrdil, že je pravdou, co uvedl v emailu, tedy že za hospodu zaplatil 800 000 Kč. Uvedl, že vyjednávání kupní ceny se žalobcem mělo určitý vývoj. Žalovaný na věc nehleděl tak, že prodělal na kupní ceně a ještě žalobci půjčil. Z pohledu žalovaného vydělal kupní cenu 350 000 Kč a navíc na úrocích ze zápůjčky od žalobce.

19. Podle obsahu listiny označené smlouva o zápůjčce měl žalovaný přenechat žalobci částku ve výši 330 000 Kč. Předání peněžité zápůjčky soud neměl za prokázané obsahem příjmových pokladních dokladů ze dne 10. 4. 2018. Jevilo se jako nevěrohodné předání na dvakrát částky v celkové výši 330 000 Kč před poštou a v nákupním centru, když nebylo spolehlivě vysvětleno, proč žalovaný nezvolil bezhotovostní převod, když v případě platby kupní ceny i„ splátek zápůjčky“ účastníci využívali bezhotovostní platební styk. Žalovaný si nepamatoval detaily předání peněz v hotovosti, nepamatoval si, kdy přesně byly příjmové pokladní doklady vyplňovány. Příjmové pokladní doklady také nestandardně vyplňoval jak žalobce, tak žalovaný – žalovaný vypověděl, že žalobce vyplnil své jméno a podpis a žalovaný dopsal další text.

20. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Soud také neprovedl další důkazy, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.

21. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že přijetím částky 350 000 Kč se žalovaný na žalobcův úkor bezdůvodně obohatil a je povinností žalovaného bezdůvodné obohacení vydat. Od 11. 3. 2020 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Pohledávka ve výši 330 000 Kč s příslušenstvím nebyla způsobilá k započtení.

22. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.).

23. Žalobce a žalovaný jednali o uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byla nemovitá věc.

24. Podle § 560 o. z. platí, že písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

25. Podle § 552 o. z. platí, že o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

26. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

27. Žalobce a žalovaný zanesli své projevy vůle do písemné kupní smlouvy, podle které měl žalovaný prodat nemovitou věc žalobci za kupní cenu 350 000 Kč. Obsahem komunikace účastníků elektronickou poštou, výslechem žalobce i výslechem žalovaného měl soud za prokázané, že skutečná vůle účastníků nespočívala v záměru prodat nemovitou věc za částku 350 000 Kč. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, za jakou kupní cenu žalovaný nemovitou věc pořídil – sám v e-mailu uvedl a vypověděl, že za částku 800 000 Kč.

28. V ustálené judikatuře Nejvyššího soudu byl vyjádřen právní názor, že je-li v písemném vyhotovení kupní smlouvy týkající se nemovitosti uvedena kupní cena odlišná od kupní ceny skutečně dohodnuté, je neplatná celá kupní smlouva a není možno považovat za platně uzavřenou ani kupní smlouvu s cenou skutečně dohodnutou ani kupní smlouvu s cenou uvedenou v písemném vyhotovení (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2216/2007 ze dne 20. 5. 2008).

29. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že kupní smlouvy jsou neplatné a nároky z neplatných smluv je třeba vypořádat podle zásad platných pro bezdůvodné obohacení. Jestliže byly kupní smlouvy neplatné, nebylo možno od takové smlouvy odstoupit.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Žalovaný přijal od žalobce z neplatného právního úkonu plnění ve výši 350 000 Kč a toto plnění je žalovaný povinen žalobci vydat. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobci zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný je povinen platit úroky z prodlení v návaznosti na termín uvedený v písemné výzvě k zaplacení. Výzva byla žalovanému doručena dne 25. 2. 2020, lhůtu k plnění žalobce stanovil do 14 dnů ode dne doručení výzvy. Povinnost platit úroky z prodlení proto soud stanovil od 11. 3. 2020. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu částečně zamítl, pokud se žalobce domáhal placení úroků z prodlení za delší období.

33. Soud neměl za prokázané, že žalovaný poskytl žalobci v hotovosti peněžitou zápůjčku ve výši ve výši 330 000 Kč O předání peněz v hotovosti vypověděl žalovaný v rámci účastnického výslechu a dále byl proveden důkaz příjmovými pokladními doklady ze dne 10. 4. 2018. Soud neměl za prokázané, že příjmové pokladní doklady zachytily průběh událostí tak, jak se skutečně staly. Jevilo se jako nevěrohodné předání na dvakrát částky v celkové výši 330 000 Kč před poštou a v prostorách nákupního centra. Žalovaný nevysvětlil, proč nezvolil bezhotovostní převod, když v jiných případech takový postup mezi účastníky fungoval – žalobce bezhotovostně převedl žalovanému částku 350 000 Kč, splátky„ zápůjčky“ žalobce také hradil na účet žalovaného. Žalovaný si nepamatoval detaily předání peněz v hotovosti, nepamatoval si, kdy přesně byly příjmové pokladní doklady vyplňovány. Příjmové pokladní doklady byly také nestandardně vyplněny jak žalobcem, tak žalovaným – žalovaný vypověděl, že žalobce vyplnil své jméno a podpis a žalovaný dopsal další text.

34. Žalovaný na jedné straně postupoval velmi formálně, když nachystal písemnou smlouvu o zápůjčce, na této smlouvě účastníci úředně ověřili podpisy (nadbytečně), aby pak na straně druhé žalovaný zcela pominul zákonem stanovená pravidla pro limit hotovostních plateb, když měl peněžitou částku předat žalobci před poštou, resp. v nákupním centru. Zákon [číslo] Sb., o omezení plateb v hotovosti, přitom v ustanovení § 4 odst. 1 stanoví, že poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč (dále jen limit), je povinen provést platbu bezhotovostně. Podle § 4 odst. 2 příjemce platby, jejíž výše překračuje limit, nesmí tuto platbu přijmout, jestliže nebyla provedena bezhotovostně. Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně, provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne (§ 4 odst. 4).

35. Pokud by žalovaný skutečně platbu 330 000 Kč dne 10. 4. 2018 žalovanému poskytl a dodržel příslušná ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti, pak by nemohly vzniknout pochybnosti o přenechání peněžité zápůjčky žalovanému.

36. S ohledem na výše uvedené soud neměl za prokázané, že žalovaný dne 10. 4. 2018 přenechal žalobci peněžitou zápůjčku ve výši 330 000 Kč a za tohoto stavu nepovažoval zápůjčku za pohledávku způsobilou k započtení (§ 1987 o. z.).

37. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobcův neúspěch se týkal jen nepatrné části příslušenství. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 17 500 Kč (sazebník poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Při rozhodování o mimosmluvní odměně advokáta soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 700 Kč. Advokát poskytl žalobci následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva, 3 – sepis žaloby, 4 – písemné podání ve věci samé ze dne 15. 2. 2021, 5 – účast na jednání dne 31. 5. 2021 6 – účast na jednání před soudem dne 9. 12. 2021 7 – písemné podání ve věci samé ze dne 1. 2. 2022, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

38. K jednáním cestoval žalobcův advokát dvakrát osobním automobilem ze sídla kanceláře v [obec] do [obec] a zpět (2 x 396 km), za což mu náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 2 x 2 260 Kč, celkem 4 520 Kč (spotřeba nafty motorové 4,8 l [číslo] km, cena paliva 31,80 Kč, základní sazba 4,40 Kč/km dle § 1 vyhlášky č. 589/2020 Sb.).

39. Za ztrátu času na cestách k jednáním náleží advokátovi náhrada za 2 x 14 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 2 800 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu).

40. K mimosmluvní odměně, paušální náhradě hotových výdajů, k náhradě cestovních výdajů a k náhradě za ztrátu času byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Náklady řízení činí celkem 111 057,20 Kč.

41. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

42. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.