14 C 233/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou žalobkyně: ; právnická osoba , IČO ; ulice a číslo , část obce , PSČ obec a číslo ; zastoupena advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 405 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 405 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 407,65 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 10. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobkyně.</b> Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalovanému u soudu dne 8. 5. 2021 zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 806 Kč a příslušenství. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud z obsahu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 7. 2020 zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 24. 8. 2020. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Z kopie dokladu totožnosti a z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že tyto doklady žalovaný předložil žalobkyni k prokázání totožnosti, a to elektronickou cestou. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, což bylo zjištěno ze skutečnosti, že měla k dispozici údaje uvedené ve výpisu z účtu žalovaného a dále údajů z registru platebních informací. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne 27. 7. 2020 poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně nezaznamenala ze strany žalovaného splacení úvěru ani poplatku za poskytnutí úvěru, což bylo zjištěno z písemné výzvy k zaplacení. V době rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni jistinu ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 599 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 806 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do 9. 5. 2021. Od 25. 8. 2020 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením, zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč činily za dobu od 25. 8. 2020 do 9. 5. 2021 částku 407,65 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že u žalobkyně došlo ke změně obchodní firmy. Žalobkyně v minulosti užívala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Před uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Sjednaná výše úroků (poplatek za poskytnutí úvěru) i sjednaná výše smluvní pokuty koresponduje s výší poskytnutého úvěru, který je svým charakterem tzv. mikroúvěrem. Žalovaný se navíc řádným splněním dluhu mohl povinnosti platit smluvní pokutu vyhnout. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 4 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.