14 C 253/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Dušákové a přísedících Renaty Fodorové a Antonína Huška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , zastoupena advokátem: Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bydlištěm Anonymizováno Anonymizováno zastoupena advokátem: Jméno advokáta B sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 050 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, – náhradu nákladů ve výši 683,85 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované dne 26. 8. 2024 zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána na pozici personalistky, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2023. Žalovaná nesplnila svou povinnost spočívající ve sledování počtu pracovních úvazků u žalobkyně, čímž zapříčinila přesáhnutí limitu, na základě kterého byla žalobkyně nucena dle ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) a § 82 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vynaložit odvod do státního rozpočtu (tzv. náhradní plnění) v částce 106 068 Kč. Uvedená povinnost přitom byla žalované, působící na pozici personalistky, uložena právě za účelem předejití takovýchto následků. Ze strany žalobkyně byla žalovaná na povinnost opakovaně upozorňována ředitelkou organizace, paní , jméno FO, , čímž došlo k rozšíření pracovní náplně. Písemně na tuto svou pracovní povinnost navíc byla žalovaná upozorněna e-mailovou zprávu ze dne 27. 10. 2023 kolegyní, paní , jméno FO, , která ji zaškolovala a která byla příslušnou kontrolou počtu úvazků též pověřena. Vedle porušení pracovní náplně došlo ze strany žalované navíc i k porušení vnitřního předpisu, a to pracovního řádu. Za škodu odpovídá žalovaná spolu se svou dřívější kolegyní, paní , jméno FO, , a to rovným dílem, když se jednalo o pracovní náplň, kterou společně sdílely. Požadována přitom po obou zaměstnankyních není úhrada škody v plné výši, avšak pouze ve výši necelých dvou třetin z vynaloženého náhradního plnění. Zaměstnavatel tak činí pouze ze své dobré vůle, nikoliv proto, že by shledal na své straně či na straně jiného svého zaměstnance jakékoliv pochybení, které by vedlo ke vzniku škody.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že se žalobkyní dne 12. 1. 2023 uzavřela pracovní smlouvu a v tento den podepsala i dokument označený jako pracovní náplň. Žalovaná nastoupila na pozici personalistky dne 16. 1. 2023. Žalované nebylo uloženo sledovat u žalobkyně limit přepočteného stavu zaměstnanců v počtu 25 osob. Pouze z kolegiality řešila počet úvazků s paní , jméno FO, , finanční manažerkou, a to v době na konci října 2023. Žalovaná zpracovala tabulku s počty zaměstnanců na manažerskou poradu dne 29. 11. 2023, avšak na manažerské poradě dne 29. 11. 2023 se otázka náhradního plnění neřešila. Neochota a nesoučinnost vedení vedla k povinnosti odvodu částky 105 490 Kč do státního rozpočtu. O tuto újmu se měly podělit žalovaná, paní , jméno FO, a žalobkyně. Žalovaná odmítla cokoliv hradit, neboť své pracovní povinnosti nezanedbala a ani neporušila.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u žalobkyně a zavázala se vykonávat práci personalistky v registrované službě Terénní programy a Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi s tím, že práce je upravena pracovní náplní. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 16. 1. 2023 do 31. 12. 2023.

5. Z pracovní náplně žalované ze dne 12. 1. 2023 bylo zjištěno, že náplň práce byla pro žalovanou stanovena takto:- organizuje a zajišťuje činnost i spojené s náborem nových zaměstnanců (inzerce volných pracovních míst, organizace výběrových řízení, komunikace s uchazeči o zaměstnání, účast na výběrových řízeních a jejich administrace),- připravuje pracovní smlouvy, dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti včetně jejich dodatků, mzdové výměry a náplně práce ve spolupráci s vedoucí služby, finanční manažerkou a ředitelkou organizace,- zpracovává podklady pro mzdy, komunikuje se mzdovou účetní a finanční manažerkou organizace,- monitoruje pracovní trh a analyzuje nabídky i poptávky po zaměstnancích v rámci finančních nákladů,- provádí vstupní i opakované školení zaměstnanců s provozními metodikami organizace, včetně metodik BOZP a PO,- zpracovává a aktualizuje personální metodiky a směrnice,- spolupracuje na zavádění kontrolních mechanismů do personálních procesů organizace,- podání návrhy na opatření v oblasti personální politiky, orientuje se v zákoníku práce,- vyhodnocuje potřeby a problémy zaměstnanců,- spolupracuje na přípravách akcí pro zaměstnance,- pracuje dle potřeby s interními databázemi organizace,- podílí se na propagaci a medializaci aktivit organizace, a to v rozsahu stanovených ředitelkou organizace,- průběžně se vzdělává a pracuje na své odborné způsobilosti,- plní další úkoly zadané ředitelkou organizace.

6. Z pracovní náplně ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že obsah pracovní náplně se v zásadě shodoval s obsahem pracovní náplně ze dne 12. 1. 2023 s výjimkou posledního bodu, ve kterém bylo uveden:- plní další úkoly zadané provozní ředitelkou organizace.

7. Z vytištěné e-mailové komunikace bylo zjištěno, že od 27. 10. 2023 se řešil stav přepočtených pracovníků. Komunikaci zahájila paní , jméno FO, e-mailem ze dne 27. 10. 2023, ve kterém psala žalované informaci o tom, že počítala do žádosti počet přepočtených pracovníků a došla k číslu , hodnota, úvazků. Dále uvedla, že pokud by v tomto personálním složení zůstali i příští rok, tak už jsou na počtu úvazků 29,6 a musí řešit náhradní plnění nebo zaměstnat osobu ZTP. Dne 1. 11. 2023 se žalovaná obrátila e-mailem se žádostí o radu na paní , jméno FO, . , jméno FO, odpověděla, že k 30. 9. 2023 vychází počet úvazků na 24,18. , jméno FO, upozornila, že od října má žalobkyně 2 nové zaměstnankyně na plný úvazek a k 30. 9. skončily 2 na zkrácený. V e-mailu ze dne 29. 11. 2023 psala žalovaná paní , jméno FO, , že měla v hlavě zafixováno, že mají nabírat (rozuměno zaměstnance), že mají dostatek peněž a žalovanou vůbec nenapadlo tohle hlídat (rozuměno počet úvazků). , jméno FO, v e-mailu ze dne 13. 12. 2023 napsala žalované, že úvazky překročit nemůžou. Očekávala, že řešení vymyslí žalovaná s paní , jméno FO, .

8. Z tiskopisu Úřadu práce ČR nadepsaném Ohlášení plnění povinného podílu osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele bylo zjištěno, že toto ohlášení podala žalobkyně dne 6. 2. 2024. Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců byl uveden v počtu 25,10 osob, celkový počet zaměstnanců činil 29 osob. Podle poučení na tiskopisu byl proveden výpočet odvodu do státního rozpočtu v částce 106 068 Kč.

9. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že , právnická osoba, ., potvrdila, že dne 14. 2. 2024 byla z účtu žalobkyně vydána platba ve výši 106 068 Kč se splatností 14. 2. 2024 na protiúčet , č. účtu, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2024 ve spojení s dodejkou bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení částky 35 000 Kč. Výzvu žalovaná obdržela dne 20. 3. 2024.

11. Nebylo zjištěno, že žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalované. V pracovní náplni žalobkyně nebyla stanovena povinnost sledovat počet pracovních úvazků u žalobkyně s pokynem nepřekročit limit přepočteného počtu 25 osob. Ani výslechem statutární zástupkyně ani výslechem svědkyní nebylo zjištěno, že žalobkyně takovou povinnost žalované uložila.

12. Výslechem paní , jméno FO, , statutární zástupkyně a ředitelky žalobkyně, nebylo zjištěno, kdy konkrétně a jakou formou dostala žalovaná pokyn o tom, že žalobkyně nemůže překročit úvazky v přepočteném počtu 25 osob. Statutární zástupkyně žalobkyně vypověděla, že pokyn byl udělen od samého začátku, že u žalobkyně se komunikuje ústně, záležitosti jsou řešeny na schůzkách nebo na poradách, z porad se dělají zápisy. Do roku 2022 počet úvazků sledovala paní , jméno FO, , žalobkyně dříve neměla pozici personalisty, tudíž pozice žalované byla od ledna 2023 nová. Žalovaná byla zaškolována, doba zaškolování trvala asi tři měsíce, zaškolování prováděla částečně ředitelka žalobkyně a částečně finanční manažerka. Statutární zástupkyně měla za to, že paní , jméno FO, předávala žalované agendu týkající se sledování počtu úvazků. , jméno FO, na podzim 2023 zjistila, že hrozí překročení počtu úvazků, statutární zástupkyně se o možném překročení počtu úvazků dozvěděla na konci listopadu 2023. Ohledně způsobu sledování počtu úvazků statutární zástupkyně vypověděla, že účetní paní , jméno FO, na to využívá program, je to externí pracovnice. Statutární zástupkyně měla za to, že koncem roku 2023 žalobkyně zaměstnávala 30 až 40 osob. Podepisovala všechny nové pracovní smlouvy, ale nenapadlo ji, že úvazků bude moc. Uvedla, že úvazky jsou různé, není to tak jednoduché a je nutno to sledovat. Současná personalistka si orientačně vede přehled, protože jinak není schopna fyzicky sama spočítat, jak to konkrétně s počtem úvazků je, promítají se v tom například i pracovní neschopnosti. Přepočtený počet zaměstnanců žalobkyně v roce 2023 překročila o 0,1 nad limit úvazků 25 osob a za to žalobkyně zaplatila částku přes 106 000 Kč. Ještě v listopadu 2023 žalobkyně ukončila pracovní smlouvy, které bylo možno ukončit, aby se úvazky snížily. Konkrétní porušení povinností ze strany žalované spatřovala statutární zástupkyně v tom, že když žalovaná zjistila překročení počtu úvazků, vedla měsíc komunikaci s paní , jméno FO, , aniž se obrátila na nadřízenou. Statutární zástupkyně si nebyla vědoma, že by odmítla nějaký návrh směřující k řešení vzniklé situace. Sledování úvazků bylo pro žalobkyni důležité z vícero hledisek, například má povinnosti ve vztahu ke Královéhradeckému kraji, také je to důležité pro čerpání dotací. Sledování úvazků bylo povinností žalované ve spolupráci s paní , jméno FO, a ve spolupráci s vedoucími sociálních služeb. Za konkrétní písemný dokument, kterým byl žalované dán pokyn ke sledování počtu úvazků, označila statutární zástupkyně e-mailovou komunikaci mezi žalovanou a paní , jméno FO, . Tam paní , jméno FO, upozornila žalovanou, že hrozí překročení úvazků a od 1. 11. 2023 žalovaná začala řešit problém úvazků s účetní. V prosinci 2023 statutární zástupkyně zjistila, že už se věc nedá spravit, byla srozuměna s tím, že odeberou náhradní plnění. Statutární zástupkyně byla jinak s prací žalované spokojená, proto jí dala i odměnu.

13. Výslechem paní , jméno FO, , svědkyně, bývalé zaměstnankyně žalobkyně, bylo zjištěno, že v roce 2023 pracovala u žalobkyně na pozici finanční manažerky. K problematice úvazků vypověděla, že v říjnu 2023 počítala úvazky pro vyplnění do nějaké žádosti a tehdy zjistila, že počet úvazků je 24. To už se blížilo číslu , hodnota, , svědkyně o tom informovala žalovanou a od té doby začaly počet úvazků řešit. Svědkyně věděla, že pokud by vyšly všechny žádosti o dotace, pak by mohl počet úvazků dosáhnout v přepočtu až 29 osob. Vztah mezi dotacemi a pracovními úvazky svědkyně vysvětlila tak, že pokud žalobkyně dostala dotace, tak mohla dotace využít na provoz žalobkyně, přičemž mzdové náklady činily přibližně 80 % a zbytek tvořily provozní náklady. Znamenalo to, že když žalobkyně získala více dotací, mohla přijmout více osob. Přímou nadřízenou svědkyně byla provozní ředitelka paní , jméno FO, , ale otázku úvazků řešila svědkyně přímo s paní ředitelkou , jméno FO, . , jméno FO, ředitelka z žádosti o dotaci viděla, že počet úvazků je 24. To bylo v říjnu 2023. Zda paní ředitelka , jméno FO, měla nějaký plán či koncepci rozvoje žalobkyně i ve vztahu k počtu úvazků svědkyně nevěděla. Svědkyně u žalobkyně pracovala od roku 2015 a měla obecnou povědomost o tom, že pokud se překročí přepočtené úvazky nad 25 osob, jsou s tím spojené nějaké povinnosti, ale prakticky to nikdy neřešila, protože nikdy v minulosti tak vysoký počet úvazků žalobkyně neměla. K otázce, jakým způsobem probíhalo zaškolování žalované v roce 2023, svědkyně vypověděla, že funkce personalistky byla u žalobkyně nová. Svědkyně předala žalované agendu pracovních smluv, dokumenty týkající se nástupu a výstupu zaměstnanců, agendu týkající se zaměstnanců, tak aby mohly být tvořeny případně dodatky ke smlouvám a předala kontakt na účetní firmu. Zápisy o předání agendy žádné netvořily. Informaci o hranici úvazků v počtu 25 svědkyně předala žalované až v říjnu 2023, a to v e-mailu s upozorněním, že počet úvazků je 24 a s výhledem na možný počet 29. Úvazky počítala v excelové tabulce, byly tam částečné úvazky a osob na pracovní smlouvu bylo okolo počtu 35. Sledování úvazků neměla svědkyně v popisu práce. Nevěděla o tom, že by u žalobkyně byl někdo konkrétní, kdo měl sledovat počty úvazků. E-mail s upozorněním na počet úvazku poslala svědkyně v říjnu 2023, na to žalovaná kontaktovala externí účetní firmu. , jméno FO, účetní pak dopočítávala úvazky do konce roku, nejdříve řekla, že to vyjde, nakonec ale že nikoliv. Svědkyně řešila počet úvazků se žalovanou, pak měly v listopadu 2023 schůzku s paní , jméno FO, , ředitelkou. Svědkyně a žalovaná navrhovaly různá řešení, ale nic z toho se paní , jméno FO, nelíbilo. Navrhovaly například změnit pracovní smlouvy na dohody o provedení práce, protože ty se do úvazků nepočítají. Nebo navrhovaly přijmout osobu znevýhodněnou nebo nakoupit náhradní plnění. Všechny návrhy byly odmítnuty. Svědkyně sama třetinu částky, která byla odvedena do státního rozpočtu, dobrovolně uhradila, i když si nemyslela, že příčina odvodu byla na její straně. U žalobkyně pracovala řadu let, vybudovala jsem si k ní citové pouto a nechtěla, aby utrpěla ztrátu. Žalobkyně dělá prospěšnou práci, potřebovala na práci lidi a svědkyně měla pokyn utratit všechny dotace, které žalobkyně obdržela na mzdové prostředky. To přitom bylo v rozporu s dodržením limitu 25 úvazků. Nebylo možno utratit všechny dotace, a přitom nepřekročit počet úvazků. Ani svědkyně ani žalovaná neměly podle pracovní náplně za úkol sledovat počty úvazků, svědkyně počítala úvazky jen proto, že potřebovala údaj doplnit do žádosti.

14. Výslechem svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že od 1. 8. 2023 pracuje u žalobkyně na pozici provozní ředitelky, žalovaná byla podřízenou svědkyně. Svědkyně vypověděla, že žalovaná měla za úkol starat se o nábor nových zaměstnanců, sledovat úvazky a prostě vykonávat celkovou práci personalistky. Svědkyně uvedla, že o úvazcích věděla všechno, věděla, že je tam limit 25 úvazků, který u žalobkyně nemohou překročit. Pokud by k překročení došlo, tak povinností žalobkyně bylo buď provést odvod do státního rozpočtu, nebo odebírat náhradní plnění nebo zaměstnat osobu zdravotně znevýhodněnou. V daném případě už pro žalobkyni nebyla jiná varianta než odvod do státního rozpočtu. Náhradní plnění by se muselo odebírat v průběhu celého roku 2023 a také nebylo možné zaměstnat vhodnou zdravotně znevýhodněnou osob, protože takový zaměstnanec je osobou se specifickými potřebami. Podle svědkyně měla nepřekročení počtu úvazků hlídat žalovaná. Kdy a kdo uložil žalované tuto povinnost, svědkyně konkrétně neuvedla. V rámci zkušební doby měla informovat žalovanou o povinnosti hlídat počty úvazků paní , jméno FO, . Žalovaná měla plnit další pokyny podle pracovní náplně. Pokyny dávala žalované ředitelka. Svědkyně ohledně úvazků žádný pokyn žalované nedala, ale minimálně dvakrát slyšela, že paní ředitelka ve vztahu k žalované hovoří o úvazcích. Měla pocit, že to byl ve vztahu k žalované pokyn.

15. Výslechem svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že pro žalobkyni pracuje devátým rokem a zpracovává pro žalobkyni mzdy. Vždy konzultovala situaci s finanční ředitelkou paní , tituly před jménem, , jméno FO, . Funkce personalistky byla u žalobkyně zřízena nově až v roce 2023. Vypověděla, že počty úvazků hlídá zaměstnavatel, ale může to pro něho být složité, protože u žalobkyně jsou částečné úvazky, nebo úvazky nikoliv na celý měsíc. Poté, co svědkyně zadala do svého programu odpracované hodiny, tak program vypočítal, jaký byl počet úvazků. Věděla, že pro žalobkyni byl počet 25 úvazků důležitý. Počet úvazků žalobkyně hlídala v roce 2022, žalobkyně se rozrůstala, vědělo se, že bude nabírat zaměstnance a že může dojít k překročení počtu úvazků 25. Během roku 2023 po svědkyni nikdo nechtěl, aby úvazky přepočítala, až začátkem listopadu 2023 se na svědkyni obrátila žalovaná s dotazem, jak počty úvazků vycházejí. Svědkyni vyšlo číslo těsně pod 25, současně však zjistila, že software, který používá, pracuje s chybou. Přepočítávala údaje na základě dvou sestav a pokaždé vyšel jiný výsledek. Svědkyně upozornila žalovanou, že vypočtené číslo nemusí být správné, a že pravděpodobně počet úvazků bude vyšší jak 25. Řešily různé varianty a svědkyně poslala paní žalované návrhy, jak situaci řešit. Svědkyně dokázala nasimulovat údaje ke konci roku 2023, a podle toho co zadala do programu, tak ke konci roku vyšel stav těsně pod 25, svědkyně si pamatovala číslo , hodnota, . Svědkyně měla za to, že žalobkyně nevyužila všechny možné varianty, které navrhla pro dosažení limitu 25 úvazků.

16. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Soud také neprovedl další důkazy, neboť skutkový stav pro rozhodnutí byl dostatečně zjištěn. Pracovní řád byl předložen ve verzi aktualizované dne 1. 1. 2024, tudíž mimo období, které bylo v této věci posuzováno.

17. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná v postavení zaměstnankyně vykonávala od 16. 1. 2023 pro žalovanou práci personalistky. Žalovaná neměla ze strany žalobkyně uloženo sledovat přepočtené počty zaměstnanců, a to zvláště s pokynem nepřekročit přepočtené počty zaměstnanců 25 osob. Žalovaná nezpůsobila žalobkyni škodu zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.

18. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Právní poměry účastnic řízení byly posouzeny podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů účinných ke dni 14. 2. 2024 (dále jen ZP), neboť v uvedený den došlo k události, od níž žalobkyně odvíjí vznik škody, tj. k úhradě částky do státního rozpočtu.

19. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pracovní smlouvu na dobu určitou ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 ZP, na základě které žalobkyně od 16. 1. 2023 konala práci dle pracovní smlouvy a popisu práce v pracovní náplni.

20. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nesplnila svou povinnost spočívající ve sledování počtu pracovních úvazků u žalobkyně, čímž zapříčinila přesáhnutí limitu, na základě čehož byla žalobkyně nucena dle ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) a § 82 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vynaložit odvod do státního rozpočtu (tzv. náhradní plnění) v částce 106 068 Kč. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikla škoda ve výši 106 068 Kč a že za vzniklou škodu odpovídá žalovaná.

21. Podle ustanovení § 250 odst. 1 ZP zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí (§ 250 odst. 2 ZP). Při odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance (§ 250 odst. 3 ZP).

22. Zavinění je projevem psychického (vnitřního) vztahu zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání, nemůže být – stejně jako všechny projevy psychického (vnitřního) života lidí – samo o sobě předmětem dokazování. Způsobilým předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti (jevy) vnějšího světa; to platí rovněž o dokazování zavinění zaměstnance jakožto předpokladu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 zák. práce. Má-li tedy být v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení § 250 odst. 3 zák. práce, z uvedeného vyplývá, že se tak může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnostmi, v nichž se projevuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání (škodě), jsou zejména okolnosti škodní události, tedy okolnosti, za nichž došlo k protiprávnímu jednání zaměstnance a ke škodě (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). Spočívá-li však zavinění zaměstnance ve formě nevědomé nedbalosti, tedy nevěděl-li zaměstnanec vůbec, že by škodu mohl způsobit (a samozřejmě škodu nechtěl způsobit), musí být vzato v úvahu, že v tomto případě je (z pohledu dokazování) významné zejména to, zda zaměstnanec o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl; významné tu proto nejsou jen okolnosti škodní události, ale především jeho osobní poměry, z nichž lze dovodit, že zaměstnanec si měl a mohl být vědom toho, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu (srov. např rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 3. 2015 nebo sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 12. 2017).

23. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou.

24. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná neměla ze strany žalobkyně uloženo sledovat přepočtené počty zaměstnanců žalobkyně, a to zvláště s pokynem nepřekročit limit přepočteného počtu zaměstnanců 25 osob. Taková povinnost nebyla žalované uložena v pracovní náplni a nebylo prokázáno, že povinnost byla žalované uložena ředitelkou žalobkyně nebo provozní ředitelkou. Pokud byl limit přepočteného počtu zaměstnanců 25 osob pro žalobkyni důležitý, pak měla být povinnost sledování počtu úvazků konkrétně a určitě uvedena v pracovní náplni žalované. Problém počtu úvazků začala řešit v říjnu 2023 paní , jméno FO, se žalovanou, avšak nikoliv na pokyn statutární zástupkyně nebo provozní ředitelky, ale v souvislosti s vyplňováním žádosti. Provozní ředitelka přitom jako svědkyně vypověděla, že ona sama o úvazcích věděla všechno, věděla, že je tam limit 25 úvazků, který u žalobkyně nemohou překročit. Bylo tedy možno očekávat, že při podrobné znalosti problematiky úvazků bude provozní ředitelka vykonávat z titulu své funkce kontrolu počtu úvazků, případně ukládat příslušné pokyny podřízeným. Hlavní pracovní náplní žalované byla činnost spojená s náborem nových zaměstnanců. Jestliže bylo v určité době v zájmu žalobkyně ukončit či omezit nábor nových zaměstnanců, pak měl takový pokyn jednoznačně vůči žalované zaznít.

25. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalovaná nezpůsobila žalobkyni škodu zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení žalované byly tvořeny odměnou advokáta. Při výpočtu odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025. Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že advokát poskytl žalované následující úkony právní služby:1 – příprava a převzetí zastoupení 2. 4. 2024,2 – reakce na předžalobní výzvu 16. 4. 2024,3 – odpor proti platebnímu rozkazu 19. 8. 2024,4 – replika ze dne 31. 10. 2024,5 – účast na jednání před soudem dne 5. 2. 2025,6 – účast na jednání před soudem dne 7. 5. 2025,7 – účast na jednání před soudem dne 15. 10. 2025.

27. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů, a to k úkonům právní služby poskytnutým do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za úkon a k úkonům poskytnutým po 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč za úkon. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu).

28. Výrokem pod bodem III bylo rozhodnuto o nákladech státu ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Jedná se o náklady, které stát vynaložil na úhradu svědečného, a podle výsledku řízení je povinností žalobkyně tyto náklady řízení České republice zaplatit.

29. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.