14 C 260/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Dušákové a přísedících Renaty Fodorové a Antonína Huška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno kraje, IČO Anonymizováno , sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 31 956 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 956 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně- z částky 2 981 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení,- z částky 2 581 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení,- z částky 9 587 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení,- z částky 5 930 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,- z částky 3 828 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení,- z částky 7 049 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení,to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 744,89 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 31 956 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je u žalované v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2003, ve znění pozdějších změn a dodatků; od 1. 1. 2008 je pracovně zařazena na pozici , podezřelý výraz, záchranář. Žalovaná přiznala žalobkyni tzv. Covid odměnu za 1. vlnu epidemie Covid-19 ve výši 99 353 Kč, která byla žalobkyni vyplacena ve výplatě platu za měsíc červen 2020. Odměna byla přiznána žalovanou na základě usnesení vlády České republiky č. , hodnota, ze dne 7. 5. 2020, podle něhož měla být každému nelékařskému , podezřelý výraz, pracovníkovi poskytovatele , podezřelý výraz, záchranné služby vyplacena při plném pracovním úvazku jednorázová odměna ve výši 40 000 Kč za kalendářní měsíc, a to konkrétně za období měsíců března 2020 až května 2020. Výpočet konkrétní výše Covid odměny vycházel z počtu odpracovaných hodin žalobkyní v rozhodném období. Tzv. Covid odměna vyplacená žalobkyni svým charakterem představuje plnění mzdového (platového) charakteru příslušející žalobkyni za vykonanou práci. Taková vyplacená odměna je složkou platu a povinně měla být zahrnuta do výpočtu průměrného výdělku podle § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalovaná tzv. Covid odměnu vyplacenou žalobkyni ve výplatě platu za měsíc červen 2020 ve výši 99 353 Kč brutto vyloučila z dosaženého výdělku pro účely výpočtu průměrného výdělku žalobkyně stanoveného žalovanou ke dni 1. 7. 2020 a ke dni 1. 10. 2020. Průměrný výdělek žalobkyně (resp. dle terminologie žalované uváděné na výplatní pásce tzv. „průměr pro náhrady“) měl správně činit:- ke dni 1. 7. 2020 částku ve výši 426,67 Kč (nikoli částku 323,21 Kč uvedenou na výplatních páskách za 07 – 09/2020),- ke dni 1. 10. 2020 částku ve výši 388,95 Kč (nikoli částku 292,71 Kč uvedenou na výplatních páskách za 10 – 12/2020).Nezákonným postupem žalované, tj. snížením průměrného výdělku žalobkyně, krátila žalovaná neoprávněně žalobkyni na platových právech a právu na náhradu platu, a to konkrétně na úseku náhrad za dovolenou a zákonných příplatcích k platu stanovených zákoníkem práce procentem z průměrného výdělku, to vše v následujících dvou kalendářních čtvrtletích po vyplacení mimořádné odměny podle § 358 zákoníku práce. Rozdíl ve vyplacených částkách na dlužných platových nárocích a náhradě platu činí celkem částku 31 956 Kč za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby předžalobní výzvu. Podle žalobkyně se na daný případ odměňování neaplikuje ustanovení § 224 zákoníku práce, neboť tato odměna nebyla stanovena plošně, naopak její konkrétní výše byla stanovena druhem práce a počtu odpracovaných hodin. Žalobce poukázal na rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, který danou odměnu považoval za nezbytně zohlednitelnou pro výpočet průměrné mzdy, resp. platu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že je příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem a jako příspěvková organizace Královéhradeckého kraje je povinna řídit se pokyny zřizovatele a tyto pokyny respektovat. Na základě usnesení vlády č. , hodnota, ze dne 7. května 2020 byl rozhodnutím Ministerstva , podezřelý výraz, č. OKP/32/1102/2020 ze dne 12. června 2020 přidělen žalované jednorázový neinvestiční finanční příspěvek určený na odměny pro zaměstnance žalované, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem , podezřelý výraz, v době řešení epidemie Covid-19 na území Královéhradeckého kraje za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020. Nedílnou součástí rozhodnutí byly i povinnosti příjemce jednorázového neinvestičního finančního příspěvku a podmínky jeho zúčtování, které bylo potřeba dodržet. Dále pak rozhodnutí v bodě 4. stanoví, že vyplacené mzdové prostředky musí být podloženy doklady umožňujícími kontrolu skutečně provedené práce a konečně v bodě 5. přímo určuje, že odměny bude poskytovatel , podezřelý výraz, záchranné služby vyplácet v souladu s § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Dle výše uvedeného dle názoru žalované jednoznačně vyplývá, že jakákoli odchylka od stanovených podmínek přidělení dotace na odměny zaměstnancům žalované je z povahy věci nepřípustná, neboť by tak byl založen právní důvod porušení rozpočtové kázně za strany žalované podle příslušných ustanovení zákona č. 218/2000 Sb., zejména jeho ustanovení § 44. Žalovaná neměla námitek proti provedenému výpočtu ze strany žalobkyně a výpočet částek uvedených v žalobě nečinila sporným.Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

3. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně je od 1. 9. 2003 zaměstnána v pracovním poměru u žalované. Změnou pracovní smlouvy ze dne 25. 1. 2008 byla žalobkyně zařazena na pozici , podezřelý výraz, záchranář.

4. Z rozhodnutí Ministerstva , podezřelý výraz, č. OKP/32/1102/2020 ze dne 12. 6. 2020 soud zjistil, že žalované byl přidělen jednorázový neinvestiční finanční příspěvek ve výši 58 829 831 Kč určený na odměny pro zaměstnance žalované, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem , podezřelý výraz, v době řešení epidemie Covid-19 na území Královéhradeckého kraje za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020. Nedílnou součástí rozhodnutí byly i povinnosti příjemce jednorázového neinvestičního finančního příspěvku a podmínky jeho zúčtování, které bylo potřeba dodržet. V bodě 4. bylo stanoveno, že vyplacené mzdové prostředky musí být podloženy doklady umožňujícími kontrolu skutečně provedené práce. V bodě 5. bylo určeno, že odměny bude poskytovatel , podezřelý výraz, záchranné služby vyplácet v souladu s § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce.

5. Z výplatních lístků soud zjistil, že průměr pro náhrady žalobkyně byl za měsíce leden 2020, únor 2020, březen 2020 ve výši 306,88 Kč, za měsíce duben 2020, květen 2020, červen 2020 ve výši 322,48 Kč, za měsíce červenec 2020, srpen 2020, září 2020 ve výši 323,21 Kč a za měsíc říjen 2020 ve výši 292,71 Kč. V měsíci červnu 2020 byla žalobkyni vyplacena odměna ve výši 99 323 Kč.

6. Z výpočtu průměrného výdělku a vzniklých nedoplatků bylo zjištěno, že průměrný výdělek měl správně činit ke dni 1. 7. 2020 částku ve výši 426,67 Kč a ke dni 1. 10. 2020 částku ve výši 388,95 Kč. Dluh žalované vůči žalobkyni činil následující částky:2 981 Kč v červenci 2020,2 581 Kč v srpnu 2020,9 587 Kč v září 2020,5 930 Kč v říjnu 2020,3 828 Kč v listopadu 2020,7 049 Kč v prosinci 2020.

7. Z mimořádného výkladového stanoviska Výboru a Kolegia expertů AKV – Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů bylo zjištěno, že odměna poskytnutá za výkon práce dle pracovní smlouvy v době tzv. 1. vlny nemoci Covid-19 odpovídá kritériím pro poskytnutí mzdy dle § 109 odst. 4, § 110 odst. 3 až 5 zákoníku práce.

8. Z tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 11. 2020 bylo zjištěno, že shora uvedená odměna by měla být vyplácena jako standardní odměna za práci, která je započtena do platového výměru a nikoliv jako mimořádná odměna. Dále by se měla zohlednit při stanovení průměrného výdělku zaměstnance.

9. Z písemné výzvy ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení.

10. Z dopisu ze dne 17. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná nevyhověla předžalobní výzvě žalobkyně.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná je příspěvkovou organizací založenou dne 27. 2. 2004, kdy vznikla na základě rozhodnutí Královéhradeckého kraje.

12. Soud neměl za zjištěné a prokázané, že odměna vyplacená žalobkyni byla svým charakterem odměnou ve smyslu § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, jak bylo uvedeno v e-mailu náměstka pro legislativu a právo Ministerstva zdravotnictví a v rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č. OKP/32/1102/2020.

13. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně od 1. 1. 2008 vykonávala pro žalovanou – příspěvkovou organizaci – práci , podezřelý výraz, záchranářky, za vykonanou práci byl žalobkyni vyplácen plat. Na pozici , podezřelý výraz, záchranářky se žalobkyně v období od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 podílela na plnění úkolů, jež souvisely s řešením epidemie nemoci Covid -19. Ministerstvo zdravotnictví dne 12. 6. 2020 rozhodlo o odměně pro zaměstnance žalované, odměna byla účelově určena pro zaměstnance, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví v době řešení epidemie Covid-19 na území Královéhradeckého kraje za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020. Za úspěšné splnění mimořádného pracovního úkolu v souvislosti s první vlnou nemoci Covid-19 byla žalobkyni v měsíci červnu 2020 vyplacena odměna ve výši 99 323 Kč. V důsledku rozhodnutí o přiznání odměny se tato odměna stala složkou platu nárokovou (obligatorní) a bylo povinností zaměstnavatele zahrnout vyplacenou odměnu do výpočtu průměrného výdělku v rozhodném období ke dni 1. 7. 2020 a v rozhodném období ke dni 1. 10. 2020. Průměrný výdělek žalobkyně měl tak ke dni 1. 7. 2020 činit částku 426,67 Kč a ke dni 1. 10. 2020 částku 388,95 Kč. V důsledku nesprávně provedeného výpočtu průměrného výdělku bylo žalobkyni v období měsíců července 2020 až prosince 2020 vyplaceno méně, než žalobkyni po právu náleželo, a to o částku celkem ve výši 31 956 Kč.

14. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Právní poměry účastnic řízení byly posouzeny podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

15. Bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pracovní smlouvu na dobu neurčitou ve smyslu ustanovení § 29 a násl. zákoníku práce ve znění účinném ke dni uzavření pracovní smlouvy dne 1. 9. 2003. Pracovní poměr nadále trval i za účinnosti zákona č. 262/2006 Sb. Ve sporném období měsíců července 2020 až prosince 2020 náležel žalobkyni za vykonanou práci plat dle ustanovení § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce. Žalobkyně pracovala na pozici , podezřelý výraz, záchranářky a v období od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 se podílela na plnění úkolů, jež souvisely s řešením epidemie Covid -19. Ministerstvo zdravotnictví dne 7. 5. 2020 rozhodlo o odměně pro zaměstnance žalované, odměna byla účelově určena pro zaměstnance, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví v době řešení epidemie Covid-19 na území Královéhradeckého kraje za období 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020.

16. Podle § 134 zák. práce za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.

17. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance, se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Vyplacená odměna se tak v daném případě stala součástí platu žalobkyně a při výpočtu průměrného výdělku bylo nezbytné zahrnout i odměnu vyplacenou žalobkyni v měsíci červnu 2020 ve smyslu ustanovení § 351 a násl. zákoníku práce. Jestliže tak žalovaná neučinila, došlo tím k bezdůvodnému snížení výše průměrného výdělku pro předmětná rozhodná období a žalobkyni byl v období měsíců července 2020 až prosince 2020 vyplacen nižší plat, než jí po právu náležel.

18. S ohledem na výše učiněná skutková zjištění a právní posouzení věcí soud shledal žalobu důvodnou a výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dlužné částky žalobkyni zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto ve smyslu § 4 zákoníku práce dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a dle úředního sdělení České národní banky č. 16/2020, o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaná je povinna platit úroky z prodlení vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém žalobkyni vzniklo právo na výplatu platu (§ 141 odst. 1 zákoníku práce).

19. Žalovaná namítala, že v rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví byl dán výslovný pokyn pro postup ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, žalovaná tudíž nemohla postupovat jinak, neboť by porušila pravidla rozpočtové kázně.

20. Podle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout odměnu zejména za poskytnutí pomoci při předcházení požárům nebo při živelních událostech, jejich likvidaci nebo odstraňování jejich následků nebo při jiných mimořádných událostech, při nichž může být ohrožen život, zdraví nebo majetek.

21. Soud uzavřel, že ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce na projednávanou věc nedopadá. Žalobkyni byla vyplacena odměna v souvislosti s pravidelným výkonem práce záchranářky, kdy v rámci pracovního poměru plnila mimořádné úkoly v souvislosti s řešením epidemie nemoci Covid-19. Nejednalo se tedy o případy uvedené v § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, kdy je odměna vyplácena jednorázově, v mimořádných případech a odměna zpravidla nebývá bezprostředně navázána na plnění pracovních úkolů dle pracovní smlouvy.

22. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 137 odst. 1, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterých soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 598 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a dále v mimosmluvní odměně advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 380 Kč. Advokát poskytl následující úkony právní služby:1 – příprava a převzetí zastoupení,2 – předžalobní výzva,3 – sepis žaloby,4 – sepis repliky,5 – účast na jednání před soudem,ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

23. K jednání dne 4. 5. 2022 cestoval advokát žalobkyně osobním automobilem ze sídla kanceláře do , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, za což náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 1 559 Kč (spotřeba nafty motorové 4,9 l/100 km, doložená cena paliva 46,10 Kč/l, základní sazba 4,70 Kč/km dle § 1 vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu).

24. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 6 050 Kč – tuto částku žalobkyně uhradila externí společnosti za provedení výpočtu rozdílu průměrného výdělku.

25. K přiznané mimosmluvní odměně a dalším náhradám byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty [§137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty].

26. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu).

27. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.