14 C 310/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozen Datum narození žalované bydlištěm Anonymizováno o zaplacení částky 16 146 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 146 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 9 359,51 Kč od 19. 6. 2024 a zákonné úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 359,51 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 766,44 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 21 538,57 Kč, v části o zaplacení úroku ve výši 21 % ročně z částky 9 359,51 od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 9 359,51 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 16 146 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce, kterou se žalovanou - spotřebitelkou – uzavřela dne 14. 12. 2011 společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jen původní věřitel). Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tudíž tvrzení uvedená v žalobě.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z obsahu písemné smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl dne 14. 12. 2011 žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku a poplatek ve výši 7 976 Kč splácet formou 45 týdenních splátek. Výše splátek činila 422 Kč, s výjimkou poslední splátky, jejíž výše činila 408 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 18 976 Kč. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 24. 10. 2012. Roční procentní sazba nákladů činila 70,94 %, úroky z půjčky byly smluveny ve výši 21 % ročně.

5. Z obsahu zákaznické karty bylo zjištěno, že před poskytnutím půjčky původní věřitel zkoumal schopnost žalované půjčku splácet. V zákaznické kartě bylo křížkem označeno, že žalovaná byla nezaměstnaná, původní věřitel měl k dispozici výměr podpory, nájemní smlouvu a SIPO, podle žalované bylo označeno, že nemá půjčky u jiné společnosti. Příjem žadatelky byl vyplněn ve výši 20 600 Kč měsíčně, výdaje ve výši 17 547 Kč měsíčně, použitelný příjem činil 3 053 Kč měsíčně. Žalovaná žádala poskytnutí půjčky ve výši 35 000 Kč, jako důvod půjčky bylo označeno vybavení domácnosti a svátky. Žalovaná uvedla roky narození nezaopatřených dětí 1994, 1995 a 2003.

6. Původní věřitel evidoval od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 21. 9. 2023 zaplacení částky 2 830 Kč.

7. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o půjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, což bylo zjištěno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a ze seznamu postupovaných pohledávek. K postoupení došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. , adresa, .

8. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení do 18. 6. 2024, což bylo zjištěno z písemné výzvy a z podacího lístku. Výzva byla zaslána na adresu , adresa, .

9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že ke dni rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni částku 16 146 Kč a byla se zaplacením v prodlení.

10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o půjčce vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), a to vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Původní věřitel před poskytnutím půjčky peněz s odbornou péčí posoudil schopnost žalované půjčku splatit ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel uzavřít, že žalovaná bude schopna splácet půjčku ve výši 11 000 Kč s příslušenstvím, i když žalovaná žádala o půjčku ve výši 35 000 Kč. V části týkající se souhrnného poplatku (úroků) ve výši 7 976 Kč vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaná získala předmětné peněžní prostředky krátce poté, kdy o ně požádala, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro ni nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musela žádat u některé bankovní instituce. V případě půjčky od banky by také žalovaná musela absolvovat přísnější proces ověřování schopnosti půjčku splatit. S tím souvisela i zvýšená rizikovost obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru.

12. Žalovaná poskytnutou půjčku původnímu věřiteli řádně nesplatila a pohledávka byla postoupena žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že půjčku s úroky a poplatkem uhradila původnímu věřiteli nebo žalobkyni, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dlužnou částku zaplatit.

13. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 24. 10. 2012, smluvní závazek nesplnila, a ocitla se tak od 1. 11. 2012 v prodlení s ohledem na sedmidenní lhůtu stanovenou pro zaplacení poslední splátky.

14. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2). Zákonný úrok z prodlení upravovalo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srov. § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).

15. I když prodlení žalované se zaplacením trvá již od roku 2012, soud uložil povinnost platit úroky z prodlení až v návaznosti na termín k plnění stanovený v předžalobní výzvě. Výrokem rozsudku pod bodem II soud pak žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal placení zákonných úroků z prodlení za dobu od 1. 11. 2012 do 18. 6. 2024. Soud přihlédl ke skutečnosti, že původní věřitel s podáním žaloby vyčkával od roku 2012 a teprve v roce 2023 postoupil pohledávku žalobkyni, která proti žalované podala žalobu. Žalovaná v postavení dlužnice se tedy mohla důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalované již vymáhat nebude, tj. žalovaná nebude nucena hradit zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně.

16. Výrokem rozsudku pod bodem II soud zamítl žalobu v části týkající se úroků z půjčky ve výši 21 % ročně za dobu od 9. 12. 2012 do 18. 6. 2024.

17. Podle § 3030 o. z. platí, že na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona o. z. Soud uzavřel, že požadavkem žalobkyně na placení úroků a úroků z prodlení od roku 2012 byly ve vztahu k žalované porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 nového občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Zejména byly porušeny zásady vyjádřené v § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění i vyjádřené v ustanovení § 3 odst. 2 písm. c), odst. 3, podle nichž platí zásada, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, a soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. Podle § 8 pak platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

18. Je v příkrém rozporu se zájmy spotřebitele, aby věřitel 12 let vyčkával s podáním žaloby a po té se domáhal úhradu placení úroků a úroků z prodlení, přičemž v důsledku tohoto postupu původního věřitele nastala situace, když výše příslušenství přesáhla výši jistiny.

19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, když neúspěch žalobkyně se týkal pouze příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokátky soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

20. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

21. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná je občankou Slovenské republiky, která nemá evidovaný pobyt na území České republiky. Podle interního systému soudu se žalovaná stále zdržuje na adrese , adresa, , a na této adrese byly žalované doručeny písemnosti soudním vykonavatelem.