14 C 328/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované bydlištěm č. Anonymizováno o zaplacení částky 23 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení - částky 20 388 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 365,17 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 711,21 Kč, - zákonného úroku z prodlení za dobu od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, v míře přesahující výši 11,5 % ročně a částku 3 000 Kč, - úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 741,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 23 388 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 30. 3. 2023, kterou se žalovanou uzavřel věřitel – společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen původní věřitel). Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Původní věřitel poskytl žalované částku 15 000 Kč a žalovaná postupně splatila částku 12 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované – spotřebitelce – úvěr ve výši 15 000 Kč; úvěr byl dne 30. 3. 2023 poskytnut ve výši 15 000 Kč jako hotovostní. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 27 888 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále také jen RPSN) činila 272,44 %.

5. Původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná vyplnila do formuláře příslušné údaje. Křížkem bylo označeno, že žalovaná je zaměstnaná, rozvedena, má vlastní bydlení, základní vzdělání a příjmy doložila výplatními páskami. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2023. Celkové měsíční příjmy byly uvedeny ve výši 14 080 Kč. Výdaje uvedla žalovaná ve výši 2 000 Kč měsíčně (1 000 Kč na bydlení a energie, 1 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady). Použitelný měsíční příjem 12 080 Kč byl křížkem označen jako dostatečný. Podle obsahu formuláře bylo řádné splácení žalovaných či exekučně vymáhaných částek ověřeno výplatními páskami manžela.

6. Z dodatků k dohodám o provedení práce bylo zjištěno, že dohody se dvěma zaměstnavateli byly uzavřeny na dobu do 31. 12. 2023, a to mezi žalovanou zaměstnavateli: - právnická osoba CZ a.s., IČO IČO, - právnická osoba, IČO IČO.

7. Z výplatních lístků byla zjištěna následující čistá mzda žalované: - prosinec 2022 – 3 570 Kč + 10 000 Kč, - leden 2023 – 3 485 Kč + 10 000 Kč, - únor 2023 – 5 185 Kč + 10 000 Kč.

8. Z přehledu plateb žalované se spojení s tvrzením žalobkyně bylo zjištěno, že původní věřitel evidoval ke dni 23. 9. 2023 zaplacení částky 12 000 Kč. Po datu 23. 9. 2023 nebyla žádná další platba ze strany žalované evidována.

9. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že původní věřitel s účinností ke dne 25. 3. 2025 postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

10. Z písemné výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení jistiny s příslušenstvím do 1. 8. 2025. Výzva byla zaslána na adresu adresa, tedy na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě jako adresu svého trvalého pobytu i adresu pro výběr.

11. Nebylo zjištěno, že poskytovatel zápůjčky dříve, než přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet.

12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalované dne 30. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tudíž neplatná. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena ve výši 272,44 % ročně v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je i z tohoto důvodu neplatná. Přijetím částky 15 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je její povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, která byla pohledávka postoupena. Žalovaná dosud vydala částku 12 000 Kč, v době rozhodování soudu měla tak žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a byla se zaplacením dlužné částky v prodlení.

13. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Právní poměry byly posouzeny dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

14. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

15. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. V daném případě původní věřitel sice úvěruschopnost žalované posuzoval, avšak zjištěné skutečnosti řádně nevyhodnotil, postup původního věřitele tudíž soud nemohl považovat za náležitě odborný a pečlivý. Měsíční výdaje žalované ve výši 2 000 Kč nebyly ničím doloženy a soud je považuje za podhodnocené. Podle obsahu žádosti o úvěr žalovaná měla splácet exekučně vymáhané částky, výše těchto částek nebyla uvedena a vůbec s nimi nebylo uvažováno při posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem toho je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. Soud shledal i další důvody neplatnosti úvěrové smlouvy.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.

21. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. V projednávané věci soud vzal v úvahu skutečnost, že za poskytnutí částky 15 000 Kč měla žalovaná uhradit celkem 27 888 Kč. Náklady úvěru tak činily 12 888 Kč, tedy téměř 86 % poskytnuté jistiny. Stanovaná RPSN ve výši 272,44 % několikanásobně převyšovala cenovou úroveň běžných spotřebitelských úvěrů dostupných na tuzemském finančním trhu v době uzavření smlouvy. Soud si je vědom toho, že ani vysoká RPSN sama o sobě automaticky nevede k neplatnosti smlouvy. V posuzované věci však nelze přehlédnout, že ekonomický efekt smlouvy vedl k mimořádně výraznému zvýhodnění věřitele a současně k významnému zatížení spotřebitele jako slabší smluvní strany. Žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitelka, tedy osoba požívající zvýšené míry právní ochrany. Obsah smlouvy byl předložen formou standardizovaného smluvního formuláře, jehož podmínky žalovaná nemohla individuálně ovlivnit. Cenové podmínky úvěru byly nastaveny jednostranně ve prospěch původního věřitele, přičemž výše sjednané odměny neodpovídala rozumnému poměru mezi poskytnutým plněním a plněním požadovaným. Soud proto dospěl k závěru, že celková cena úvěru, vyjádřená jak absolutní výší nákladů, tedy sjednanou RPSN ve výši 272,44 %, překračuje meze poctivého obchodního styku a vede k nepřiměřené majetkové výhodě původního věřitele, resp. žalobkyně. Takové ujednání je v rozporu se zásadami slušnosti, poctivosti a férového smluvního jednání, které jsou součástí korektivu dobrých mravů podle § 580 občanského zákoníku. Soud tedy uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

23. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala peněžitou částku 15 000 Kč, ze které uhradila částku 12 000 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni plnění ve výši 3 000 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Počátek doby prodlení soud vázal na termín k plnění, který byl stanoven v předžalobní výzvě do 1. 8. 2025. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.

25. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastnic ve věci, přičemž žalované náklady související s řízením nevznikly.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.