14 C 331/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bydlištěm ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částky 55 690,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 690,80 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 55 690,80 Kč za dobu od 9. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o placení zákonných úroků z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 55 690,80 Kč za dobu od 3. 5. 2013 do 8. 11. 2022.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 442 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně. Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne 5. 8. 2022, zaplacení částky 55 690,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 55 690,80 Kč od 3. 5. 2013 do zaplacení. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo kterou dne 3. 6. 2008 se žalovaným uzavřela společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, v postavení věřitele se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr ve výši 120 000 Kč, úroky z úvěru byly smluveny ve výši 13,20 % ročně. Žalovaný zavázal splatit úvěr s úroky v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 2 445 Kč, poslední splátka měla být zaplacena ke dni 16. 6. 2014 - tyto skutečnosti byly zjištěny z obsahu smlouvy o úvěru. Z dokladů o čerpání soud zjistil, že žalovaný dne 3. 6. 2008 úvěr čerpal. Z výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ke dni 14. 8. 2012 se úvěr stal splatným. Původní věřitel postoupil pohledávku právnická osoba S.à.r.l., která následně pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2013 a ze dne 24. 8. 2018. Z písemné výzvy k zaplacení před podáním žaloby, že advokát žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení pouze nedoplatku jistiny úvěru ve výši 55 690,80 Kč. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný ke dni rozhodování soudu dlužil žalobkyni částku 55 690,80 Kč a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází především z příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku Smlouva o úvěru patří podle § 261 odst. 3 obchodního zákoníku mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy, což znamená, že bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání byla vždy podřízena režimu obchodního zákoníku. Bylo prokázáno, že žalovaný porušil smluvní podmínky, původní věřitel prohlásil zůstatek úvěru s příslušenstvím za splatný. Pohledávka byla postoupena v souladu s ustanovením § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., resp. s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. Odpovědnost žalovaného – nepodnikatele – za prodlení v obchodním závazkovém vztahu se řídí ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v zákoníku občanském. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 517 odst. 1 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2). Zákonný úrok z prodlení upravovalo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srov. § 19 odst. 1 přechodného ustanovení zákona č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení, k němuž došlo v období do 31. 12. 2013, se posuzuje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal placení zákonných úroků z prodlení za dobu od 3. 5. 2013 do 8. 11. 2022. Soud přihlédl ke skutečnosti, že věřitel s podáním žaloby vyčkával od roku 2012 do roku 2022, a žalovaný v postavení dlužníka se tedy mohl důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalovaném již vymáhat nebude, tj. žalovaný nebude nucen hradit ani zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně. Podle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy

I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb. soud uzavřel, že požadavkem žalobkyně na placení úroků z prodlení od roku 2011 byly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 nového občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost platit úroky z prodlení v návaznosti na datum doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena dne 7. 11. 2022, dne 8. 11. 2022 mohl žalovaný dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak je od 9. 11. 2022 povinen platit žalobkyni úroky z prodlení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen části příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 228 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 340 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti rozsudku lze podat odvolání u Okresního soudu v Hradci Králové, a to do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí. Věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí o odvolání je Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.