14 C 345/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 408 829,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 408 829,50 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 408 829,50 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízen částku 86 732,80 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.</b> 1. Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované dne 25. 9. 2020 zaplacení částky 408 829,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že účastníci jsou bývalými manžely, jejich manželství trvalo od 28. 3. 1992 do 12. 1. 2010. Dne 4. 10. 2010 uzavřeli žalobce a žalovaná dohodu o vypořádání společného jmění manželů. S ohledem na způsob vypořádání společného jmění manželů, tj. žalobce a žalované, vznikl žalobci nárok na vypořádací podíl ve výši 408 829,50 Kč. Žalovaná tento svůj dluh vůči žalobci zcela uznala. Žalobce se žalovanou sjednali odkládací podmínku ke splatnosti dluhu tak, že je žalovaná povinna splatit dluh žalobci v den následující po dni, kdy dojde ke splnění jedné z v čl. VI. dohody vyjmenovaných podmínek. Takovou podmínkou bylo dle čl. VI. odst. iii dohody i skutečnost, že se vlastníkem bytu na adrese [adresa žalobce a žalované], stane po jeho převodu do osobního vlastnictví (když v době sepsání dohody byl ve vlastnictví Magistrátu města Hradec Králové) jiná osoba, než děti účastníků [jméno], [jméno] nebo [jméno]. Dne 16. 1. 2019 se žalovaná stala výlučným vlastníkem jednotky [číslo] tedy v dohodě specifikovaného bytu. Tímto okamžikem tak došlo ke splnění odkládací podmínky sjednané mezi žalobcem a žalovanou a dluh z titulu vypořádacího podílu se stal splatným dne 17. 1. 2019. Žalobce tvrdil, že účelem dohody o vypořádání bylo zajistit dětem bydlení, aby nemusely bydlet v nájmu, žalobce nechtěl zvýhodňovat žalovanou. Vlastníky bytu se měly stát výhradně děti účastníků a k převodu bytu mohlo dojít přímo na některé z dětí. Žalobce se pokoušel spojit se žalovanou za účelem dohodnutí výplaty vypořádacího podílu, na tyto pokusy o komunikaci však žalovaná nereagovala. Žalovaná tak dosud neuhradila ani část dluhu, a je od 18. 1. 2019 v prodlení s jeho úhradou. Advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že účastníci spolu uzavřeli dne 4. 10. 2010 dohodu o vypořádání společného jmění manželů, jež v čl. VI obsahovala ujednání o vypořádacím podílu a podmínkách jeho splatnosti. Účelem a smyslem tohoto ujednání bylo docílení stavu, kdy se po převodu (tzv.„ privatizaci“) předmětného bytu do osobního vlastnictví stane vlastníkem předmětného bytu některé z dětí účastníků tohoto sporu. Žalovaná se stala výlučnou nájemkyní předmětného„ městského“ bytu, s nímž bylo spojeno právo budoucího odkupu bytu do vlastnictví. Žalobce tvrdí, že pro žalovanou zajistil a financoval převod nájemní smlouvy s možností odkupu bytu do osobního vlastnictví. Žalobce tedy v době uzavírání předmětné dohody musel být srozuměn s tím, že právo budoucího odkupu (privatizace) svědčí pouze žalované, že pouze žalovaná je podle uzavřených smluv a privatizačních podmínek města oprávněna byt v budoucnu nabýt do vlastnictví. Byt musel v době privatizace být odkoupen nejpozději do 3 měsíců od data 30. 1. 2019 a žalovaná byla jedinou oprávněnou osobou k odkupu. V intencích tohoto záměru žalovaná uzavřela s městem smlouvu o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky, založila stavební spoření a naspořila příslušnou částku, aby mohla čerpat úvěr ze stavebního spoření pro úhradu kupní ceny privatizovaného bytu, uzavřela příslušnou kupní smlouvu o koupi předmětného bytu, byt koupila (zprivatizovala). Následně byt převedla do vlastnictví dcery [jméno] za současného sjednání příkazu k vyplacení odpovídajícího podílu z hodnoty bytu dalším sourozencům.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 9 C 135/2009-23 ze dne 12. 1. 2010 soud zjistil, že manželství žalobce a žalované trvalo od 28. 3. 1992 a dnem 12. 1. 2010 bylo pravomocně rozvedeno.

5. Z písemné dohody o vypořádání společného jmění manželů bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná se (mimo jiné) dohodli tak, že z důvodu umožnění žalované získat vlastní bydlení se žalobce zavázal půjčit částku 55 000 Kč žalované. Tato částka byla použita za účelem získání práva nájmu k bytu na adrese [adresa žalobce a žalované]. Bylo dohodnuto, že žalobce má nárok na vyrovnání ze strany žalované ve výši 408 829,50 Kč. Tento nárok žalovaná uznala co důvodu a výše. Podle obsahu dohody byla žalovaná povinna tento dluh splatit v den následující po dni, kdy dojde ke splnění jedné z následujících podmínek, a to bez předchozího písemného souhlasu ze strany žalobce: -) žalovaná převede právo nájmu bytu na jakoukoliv třetí osobu, s výjimkou [jméno], [jméno] a [jméno], tj. dětí účastníků – bod označený (i), -) jakákoli třetí osoba se stane vedle žalované nájemcem bytu oprávněným k odkupu bytu od současného vlastníka/převodu bytu do osobního vlastnictví, s výjimkou [jméno], [jméno] a [jméno], dětí účastníků – bod označený (ii), -) vlastníkem bytu po jeho převodu do osobního vlastnictví se stane jiná osoba, než [jméno], [jméno] a [jméno] – bod označený (iii), -) jiná osoba než žalovaná a děti [jméno], [jméno] a [jméno] bude zapsána k trvalému bydlení na adrese bytu – bod označený (iv).

6. Z písemné výzvy ze dne 3. 7. 2020 soud zjistil, že žalobcův advokát vyzval žalovanou k úhradě částky 408 829,50 Kč. Z doručenky bylo zjištěno, že zásilku s výzvou převzala žalovaná dne 7. 7. 2020.

7. Z nájemní smlouvy ze dne 22. 9. 2004 soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení] byl nájemcem bytu [číslo] na adrese [adresa žalobce a žalované]. Pronajímatelem bytu bylo město Hradec Králové.

8. Ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví bytu bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřeli dne 30. 3. 2005 město Hradec Králové, budoucí prodávající, a pan [jméno] [příjmení], nájemce a budoucí kupující. Předmětem budoucího převodu byl byt [číslo] v domě [adresa] v katastrálním území Nový Hradec [příjmení], obci [obec], v ulici [ulice] (dále také jen byt).

9. Ze žádosti ze dne 27. 7. 2010 bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení], nájemce, a žalovaná, budoucí nájemce, požádali město Hradec Králové o převedení nájemní smlouvy [číslo] s ní svázané smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví bytu č. j. 64573/2004 na žalovanou.

10. Z potvrzení vydaného statutárním městem Hradec Králové soud zjistil, že žalovaná byla nájemkyní bytu, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2010. Pro případ převodu bytových jednotek v domě [adresa] byly uzavřeny s nájemci smlouvy o smlouvě budoucí ohledně převodu bytové jednotky, platnost těchto smluv byla podmíněna trváním nájemního vztahu. Smlouva o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví jednotky [číslo] byla uzavřena se žalovanou – nájemkyní – z toho důvodu nebylo možné, aby jednotku koupil někdo jiný. Kupní smlouva byla se žalovanou uzavřena dne 15. 1. 2019 Smlouva o budoucí smlouvě kupní i kupní smlouva byly schváleny orgány města Hradce Králové.

11. Ze smlouvy o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky č. 2015 [číslo], [číslo] 2015 ze dne 22. 9. 2015 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřelo statutární město Hradec Králové v postavení budoucího prodávajícího a žalovaná – budoucí kupující. Předmětem budoucí koupě byla jednotka [číslo] ve čtvrtém nadzemním podlaží budovy [adresa], způsob využití bytový dům, postavené na parcele st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, dále spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na společných částech uvedené budovy a spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na parcele st. [číslo], vše v katastrálním území Nový Hradec [příjmení], obci [obec] (dále také jen jednotka, nemovité věci). Budoucí kupující a budoucí prodávající se zavázali, že po uplynutí data 30. 1. 2019, a to nejpozději do tří měsíců od uplynutí tohoto data, a za předpokladu, že budoucí kupující bude k datu podpisu smlouvy o převodu vlastnictví nadále nájemkyní dle nájemní smlouvy, uzavřou smlouvu o převodu vlastnictví výše označených nemovitých věcí za kupní cenu 1 204 671 Kč. Uzavřením této smlouvy byla zrušena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne 20. 10. 2010.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 25. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla evidována jako vlastnice jednotky [číslo] se způsobem využití byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově [adresa], na parcele st. [číslo], vše v katastrálním území Nový Hradec [příjmení], obci [obec]. Nabývacím titulem byla smlouva kupní MMHK/198034/2018 OM1/Str ze dne 15. 1. 2019. Právní účinky zápisu nastaly k 16. 1. 2019.

13. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene a smlouvy o zřízení zákazu zcizení a zatížení bylo zjištěno, že žalovaná darovala předmětné nemovité věci [jméno] [celé jméno žalované] (dceři), obdarované. Žalovaná v postavení dárkyně přikázala obdarované, aby nejpozději do jednoho roku od smrti dárkyně vyplatila sourozencům [jméno] a [jméno] každému částku odpovídající jedné třetině tržní ceny předmětné bytové jednotky aktuální v době splnění příkazu, pokud se v této lhůtě písemně nedohodne se svými sourozenci jinak. Žalovaná a obdarovaná se dohodly o zřízení věcného břemena – služebnosti doživotního užívacího práva nemovitých věcí ve prospěch žalované – oprávněné.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 16. 2. 2021 bylo zjištěno, že jako vlastnice jednotky byla zapsána [jméno] [celé jméno žalované]. Nemovitost byla zatížena věcným břemenem užívání pro oprávněnou žalovanou. Podle obsahu výpisu nevázlo na jednotce zástavní právo.

15. Z komunikace elektronickou poštou mezi žalovanou a obchodní zástupkyní [právnická osoba] bylo zjištěno, že v roce 2020 umožnila banka refinancování úvěru bez navýšení. Podle sdělení obchodní zástupkyně bylo do té doby refinancování nevýhodné, bylo spojeno se sankcemi a s navýšením úvěru, tedy s vysokými náklady.

16. Z dalších provedených důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Soud také neprovedl další důkazy, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.

17. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalované nevznikla povinnost zaplatit žalobci na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů částku 408 829,50 Kč.

18. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotně právní posouzení věci vychází ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.).

19. Bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manžely, jejich manželství soud rozvedl podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Rozvodem manželství zaniklo společné jmění manželů (§ 149 odst. 1 obč. zák.). Po zániku společného jmění manželů provedli žalobce a žalovaná vypořádání (§ 149 odst. 2 obč. zák.), jejich dohoda o vypořádání splnila požadavek písemné formy (§ 150 odst. 1 obč. zák.).

20. Dohoda účastníků o vypořádání společného jmění obsahovala odkládací podmínku ve smyslu ustanovení § 36 obč. zák.

21. Podle ustanovení § 36 odst. 1 obč. zák. platilo, že vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.

22. Podle ustanovení § 36 odst. 2 obč. zák. platilo, že podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

23. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl spor o způsob výkladu části dohody o vypořádání společného jmění. Účastníky bylo dohodnuto, že žalobce má nárok na vyrovnání ze strany žalované ve výši 408 829,50 Kč. Podle obsahu dohody byla žalovaná povinna tento dluh splatit v den následující po dni, kdy dojde ke splnění (mimo dalších) podmínky, a to že bez předchozího písemného souhlasu ze strany žalobce se vlastníkem bytu po jeho převodu do osobního vlastnictví se stane jiná osoba, než [jméno], [jméno] a [jméno], děti účastníků. Na splnění této podmínky záviselo, zda žalované vznikne povinnost zaplatit žalobci částku 408 829,50 Kč.

24. Podle žalobcova právního názoru byla odkládací podmínka splněna tím, že žalovaná se stala dne 16. 1. 2019 vlastnicí dotčené jednotky – bytu, a tím se dluh z vypořádacího podílu stal dne 17. 1. 2019 splatný.

25. Bylo prokázáno, že žalovaná byla nájemkyní bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené se statutárním městem Hradec Králové, pronajímatelem. Pronajímatel uzavřel se žalovanou smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky a z potvrzení statutárního měst [obec] bylo zjištěno, že v případě převodu bytových jednotek v domě [adresa] byly uzavřeny s nájemci smlouvy o smlouvě budoucí kupní ohledně bytové jednotky (§ 1785 a násl. o. z.), přičemž uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o převodu bylo podmíněno trváním nájemního vztahu. Nájemkyní bytu byla žalovaná, tudíž jen ona byla pro statutární město Hradec Králové v úvahu přicházejícím smluvním partnerem pro uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o převodu jednotky a následně pro uzavření smlouvy o převodu jednotky (§ 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů).

26. Soud po provedeném dokazování a výkladem sporné části dohody o vypořádání uzavřel, že dluh žalované se splatným nestal. Jak již bylo uvedeno výše, mezi žalobce a žalovanou bylo v dohodě o vypořádání společného jmění smluveno, že dluh se stane splatným za splnění podmínky, že bez předchozího písemného žalobcova souhlasu se vlastníkem bytu po jeho převodu do osobního vlastnictví se stane jiná osoba, než [jméno], [jméno] a [jméno], tedy děti účastníků. Žalobci lze přisvědčit, že žalovaná se dne 16. 1. 2019 stala výlučnou vlastnictví jednotky, následně však jednotku a s ní související nemovité věci darovala dceři účastníků [jméno]. V době rozhodování soudu byla jako vlastnice jednotky evidována dcera [jméno], čímž byl naplněn (i žalobcem tvrzený) účel dohody o vypořádání společného jmění, aby se vlastníkem se stalo jedno z dětí účastníků.

27. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Soud zvážil všechny rozhodné okolnosti případu na stranách obou účastníků sporu a uzavřel, že při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zamítnutím žaloby ve vztahu k žalobci nebyly porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo a které jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku z roku 2012 a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (výrok II), když žalovaná se žalobě úspěšně ubránila. Náklady řízení spočívaly v odměně advokáta, při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 940 Kč. Advokát poskytl žalované následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – vyjádření k žalobě, 3 – účast na jednání před soudem dne 19. 5. 2021, 4 – podání ve věci samé ze dne 15. 6. 2021, 5 – účast na jednání před soudem dne 14. 7. 2021, 6 – písemný závěrečný návrh, 7 – účast na jednání před soudem dne 25. 8. 2021. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně advokáta a k paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.