14 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou: Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného trvalým pobytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 73 869,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 39 869,78 Kč a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení v míře přesahující částku 34 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hradci Králové – doplatek soudního poplatku za žalobu, neboť k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 869,78 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 34 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem a žalobkyně tvrdila, že před uzavření smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr až do výše 37 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, úroková sazba byla stanovena ve výši 0,93 % denně. Žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy číslo svého účtu.

5. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne 1. 4. 2025 částku 34 000 Kč, a to na bankovní účet označený , Jméno žalovaného, , č. účtu, . Na poskytnutý úvěr žalobkyně neevidovala ze strany žalované úhradu žádné částky.

6. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

7. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla na účet, který žalovaná ve smlouvě o úvěru označila, peněžní prostředky, a to dne 1. 4. 2025 částku 34 000 Kč. Úrok ve výši 0,93 % denně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.

9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

10. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.

14. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovaným uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.

16. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu v roce 2025 v bankovním sektoru úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů nepřesáhla 8 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 0,93 % denně, tj. více jak 339 % ročně.

17. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.

18. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Přijetím částky 34 200 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni částku, o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když počátek doby prodlení soud vázal na termín k plnění dle výzvy. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

20. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu částečně zamítl, a to vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná.

21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch ve věci.