14 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem titul . jméno příjmení , anonymizována dvě slova adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18 003 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 003 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 003 Kč od 11. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 640,80 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.</b> Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 003 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z relace Policie České republiky [číslo jednací], z plánku dopravní nehody a z rozhodnutí Městského úřadu Nový Bydžov [číslo jednací], bylo zjištěno, že dne 19. 11. 2018 v 5:45 hodin na silnici II. třídy [číslo] v km 33,373, v katastru [územní celek], došlo k dopravní nehodě. Žalovaný se jako chodec bez retroreflexních prvků pohyboval mimo obec za snížené viditelnosti na komunikaci bez veřejného osvětlení. Následně se před vstupem na vozovku nepřesvědčil, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, a začal přecházet komunikaci. Po silnici ve směru od [obec] směrem na [obec] jel řidič osobního automobilu tovární značky Volkswagen, typ EOS 1F, [registrační značka], s přívěsem [registrační značka] (dále jen poškozené vozidlo). Řidič kvůli žalovanému, který vstoupil na silnici, musel náhle snížit rychlost jízdy, avšak již nedokázal zabránit střetu a došlo ke srážce přední části poškozeného vozidla se žalovaným. Po střetu žalovaný upadl do pravého silničního příkopu. Žalovaný byl hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR [obec] vyzván k podrobení se orientačnímu vyšetření na zjištění, zda není ovlivněn návykovými látkami. Žalovaný se vyšetření podrobil a výsledek orientačního vyšetření byl pozitivní na látky cannabis. Ze zápisu o poškození vozidla bylo zjištěno, že následkem jednání žalovaného došlo ke škodě na poškozeném vozidle ve vlastnictví poškozené třetí osoby. Žalobkyně je na základě pojistné smlouvy [číslo] pojistitelem poškozeného, mimo jiné i z titulu havarijního pojištění. Pojistnou událost ze dne 19. 11. 2018 a nároky z ní vyplývající žalobkyně evidovala ve svém informačním systému pod č. 2018 [číslo] Tyto skutečnosti soud zjistil z pojistná smlouva [číslo] ze záznam o telefonickém hlášení, z registračního dopisu ze dne 20. 11. 2018 a ze zápisu o poškození motorového vozidla. Žalobkyně v souladu s pojistnou smlouvou vyplatila oprávněné osobě dne 27. 5. 2019 částku 18 003 Kč, jakožto pojistné plnění představující náhradu nákladů spojených s opravou škody na vozidle ve vlastnictví poškozené. Vyplacené pojistné plnění bylo vypočítáno na základě předložené faktury za opravu, od které byla odečtena spoluúčast ve výši 5 000 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z plné moci ze dne 25. 2. 2019, z výpočtu plnění, z faktury č. FV19014 ze dne 25. 2. 2019 a z příkazu k platbě částky 18 003 Kč. Advokát žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě částky 18 003 Kč, lhůta k plnění byla stanovena do 10. 7. 2019 – tyto skutečnosti byly zjištěno z dopisu ze dne 19. 6. 2019. Úhradu předmětné částky žalobkyně neevidovala. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání a v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného vznikla na majetku poškozené osoby škoda. Žalobkyně jako poskytovatelka pojištění vyplatila poškozené osobě pojistné plnění. Na žalobkyni přešlo právo domáhat se po žalovaném náhrady škody ve výši 18 003 Kč. Advokát žalobkyně vyzval žalovaného k plnění a od 11. 7. 2019 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Další právní posouzení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2900 občanského zákoníku platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle ustanovení § 2820 odst. 1 občanského zákoníku vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Žalobkyně poskytovala poškozené osobě pojištění na základě ustanovení § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla poškozené osobě pojistné plnění a ve smyslu výše citovaných ustanovení přešlo na žalobkyni právo domáhat se náhrady škody, kterou způsobil žalovaný svým protiprávním jednáním. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Úroky z prodlení je žalovaný povinen platit ode dne následujícího po dni, do kterého měl na základě výzvy žalobkyně plnit, tj. od 11. 7. 2019. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 860 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.