14 C 89/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného trvalým pobytem Anonymizováno adresa pro doručování Adresa žalovaného o zaplacení částky 78 953 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 110 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 110 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá- v části o zaplacení pohledávky ve výši 31 890 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 890 Kč ve výši 14,75 % ročně od 27. 2. 2024 do zaplacení,- v části o zaplacení pohledávky ve výši 19 890,80 Kč,- v části o zaplacení úroku výši 20 % ročně z částky 47 258,99 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 47 258,99 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 177 926 Kč.

III. Platební rozkaz Okresního soudu v , adresa, číslo jednací , spisová značka, ze dne

17. července 2025 se zrušuje.

IV. Řízení se zastavuje- v části nároku č. 1 specifikovaném v bodě I čl. IV žalobního návrhu, a to co do částky ve výši 5 754 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 754 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení,- v části nároku č.2 specifikovaném v bodě I čl. IV žalobního návrhu, a to co do částky ve výši 2 308,56 Kč,- v části nároku č. 3 specifikovaném v bodě I čl. IV žalobního návrhu, a to co do úroku ve výši 49,09 % ročně z částky 47 258,99 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3.2024.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 890,80 Kč s příslušenstvím, a to po částečném vzetí žaloby zpět. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný zaplatil ke dni podání žaloby částku 30 890 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z obsahu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných splátkách, úroková roční sazba byla stanovena ve výši 69,09 %.

5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal.

6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na předmětnou pohledávku částku 30 890 Kč.

7. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy.

8. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Úrok ve výši 69,09 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.

10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

11. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.

15. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.

17. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2023 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 69,09 % ročně, přípustná tolerance byla tedy mnohonásobně překročena.

18. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.

19. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Přijetím částky 50 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a dosud žalobkyni neuhradil. Splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

21. Výrokem rozsudku pod bodem III soud zrušil platební rozkaz, který nenabyl právní moci (§ 173 odst. 1, 2 občanského soudního řádu).

22. O částečném vzetí žaloby zpět bylo rozhodnuto dle § 96 odst. 1, 2. 4 občanského soudního řádu.

23. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok V) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.