15 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem Mgr. Janem Linhartem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 162 600,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 162 600,84 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 17. 7. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 205 228,95 Kč a žalovaný se mu jej zavázal vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky. Žalovaný své smluvní závazky porušil, když úvěr přestal řádně a včas splácet, proto žalobce využil svého práva dle smlouvy a úvěr ke dni 22. 5. 2025 zesplatnil. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil žalobci částku 224 368 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 158 850,70 Kč, poplatků za pojištění ve výši 850,14 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 631,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 330,08 Kč, a úroku a úroku z prodlení ve výši dle žaloby. Žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Nejde podle něj o nárok ze smlouvy o úvěru, ale nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to především v důsledku nesplnění povinnosti věřitele (žalobce) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Dle tvrzení žalobce uzavřel žalovaný dne 19. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému vyplaceno celkem 205 228,95 Kč. Dle samotného sdělení žalobce v žalobě žalovaný dosud uhradil částku ve výši 224 368 Kč. Jistinu tak žalovaný přeplatil o částku ve výši 19 139,05 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím e-mailové komunikace. Co se týče samotného kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly dle žalovaného naplněny požadavky daného právního jednání, a proto je smlouva neplatná. Nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že žalovaný k dané předložené smlouvě skutečně nezaměnitelný prostředek identifikace prokazující jeho akceptaci připojil, a žalobce rovněž neprokázal, že žalovaný vyslovil souhlas s tím konkrétním zněním smlouvy, které mu mělo být následně zasláno. Podle čl. 26 Nařízení 910/2014 ES musí zaručený elektronický podpis splňovat mj. požadavek na umožnění identifikace podepisující osoby a dále požadavek na jeho připojení k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv změnu dat. Předně má ale žalovaný za to, že žalobce ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřil jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. V žalobě žalobce uvedl, že před sjednáním smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to základě posouzení jeho příjmové a výdajové stránky. Jak je však patrné, žalobce se pouze dotazoval na výši příjmů domácnosti žalovaného. V době uzavření předmětné smlouvy však měl žalovaný již další závazky; tyto žalobce řádně neprověřil a při sjednání úvěru nezohlednil. Náklady pak nebyly ověřovány vůbec. Žalobce si nevyžádal výpisy z běžného účtu za více předchozích měsíců, věrohodně neprověřil výdajovou stránku žalovaného coby úvěrovaného a s ohledem na všechny náklady v běžném životě (tedy reálné náklady na bydlení a náklady související s bydlením, dopravu, komunikace, jídlo, ošacení a osobní vyžití). Při sepsání smlouvy se žalobce neptal na schopnost žalovaného úvěr splácet. Ke sjednání smlouvy stačilo pouze na webových stránkách žalobce o úvěr požádat. Podle § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy, je tato povinnost v nejpřísnější možné podobě uložena věřiteli s cílem získat si takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele (dlužníka) před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizika. Důsledkem toho, že žalobce svou povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného nesplnil, je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to i přes § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 OPR-Finance byl konstatován rozpor české právní úpravy konstruující (v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) relativní neplatnost s principy evropské směrnice, což bylo reflektováno novým zněním § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022, stanovující explicitně absolutní neplatnost v případě, že v prověření úvěruschopnosti věřitel selhal. Žalovaný dále podrobil kritice metodiku žalobce k ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, kdy uvedl, že postup podle této metodiky nenaplňuje povinnost věřitele s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr, kdy mj. s podloženými údaji o příjmové a výdajové stránce hospodaření žadatele. Žalobce nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce se dále věci vyjádřil tak, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedl výpočet maximálního limitu splátky, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu maximálního limitu splátky klienta se započítávají splátky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných osob, spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu maximálního limitu splátky domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítává vyšší z dále uvedených dvou hodnot, a to minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení určené pevně daným výpočtem podle statistických dat publikovaných , právnická osoba, a MPSV, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí, a celkové pravidelné měsíční výdaje domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr, obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátky klienta a ostatních členů domácnost a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání apod. Uvedené dva výpočty maximálního limitu splátky se porovnají a využije se ten, který je nižší. Vedle toho žalobce v rámci uzavírání předmětné úvěrové smlouvy provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž v registru NRKI byl výsledek pozitivní hodnocení, v případě CEE a ISIR nebyl žalovaný v těchto registrech nalezen. Žalobce dále zjišťoval, jaké má žalovaný závazky u jiných institucionálních věřitelů, kdy byly zjištěny předchozí měsíční splátky na tyto závazky ve výši 22 965 Kč u ryze osobních závazků a ve výši 6 036 Kč u závazků domácnosti. Ty byly následně zahrnuty do výpočtů maximálního limitu splátky. Dle zprávy NRKI se žalovaný za dobu trvání závazků nedostal do prodlení s jejich splácením. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčí i to, že žalovaný následně hradil na předmětnou smlouvou, než došlo k zesplatnění úvěru, a to do srpna 2019 do února 2025, tedy po dobu pěti a půl roku, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Co se týče uzavření předmětné smlouvy prostředky komunikace na dálku, žalobce uvedl, že smlouva byla platně uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce, které je obdobou elektronického bankovnictví, a jako taková je ve smyslu § 561 odst. 1, § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o.z.“), opatřena elektronickým podpisem. Žalovaný zažádal na webových stránkách žalobce o poskytnutí revolvingového úvěru, kdy si nejprve zvolil, o jakou výši úvěru má zájem. Následně byl vyzván k vyplnění registračního formuláře zadáním svých osobních údajů, jakož i údajů o svých rodinných a majetkových poměrech. V dalším kroku si žalovaný zvolil své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky, pro případ budoucího ověření. Na základě řádné registrace byla žalovanému nabídnuta možnost elektronicky uzavírat smlouvy, což žalovaný využil. Proto proběhla opětovná verifikace jeho osoby a následně mu byla předložena smlouvy s vyplněnými údaji. Pro potvrzení osoby klienta je žalobcem požadováno předložení platného dokladu. Tímto krokem je podmíněn vznik samotné smlouvy. Pokud jsou klientem splněny všechny požadované podmínky, je klientovi umožněno svým podpisem uzavřít předmětnou smlouvu. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je klientovi zaslán na jeho telefonní číslo. Žalobce má na základě shora uvedeného za to, že předmětná smlouva uzavřená prostřednictvím tohoto webového rozhraní je uzavřena jednoznačně identifikovanou a verifikovanou osobou. Žalovanému se zobrazil návrh předmětné smlouvy, ten s ním souhlasil, na základě čehož mu byla zaslána potvrzovací SMS s kódem 906821 na tel. číslo , tel. číslo, , které žalovaný uvedl ve smlouvě, a to dne 19. 7. 2019 v 8:26 hod. Tímto kódem byla smlouva podepsána, kdy tento kód je uveden v kolonce Podpis klienta na samotné smlouvě. Žalobce dále uvedl, že má nárok i úroky z prodlení, neboť lhůta dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru není pariční, ale hmotněprávní, a pokud mezi účastníky úvěrové smlouvy neexistuje spor o to, jestli je lhůta k plnění navržená věřitelem v jeho možnostech, je uplynutí této lhůty navázáno na vznik nároku na úroky z prodlení. V předmětné věci byla žalovanému dne 23. 5. 2025 zaslána výzva ke splacení celého úvěru.

3. Žalovaný ve věci dále uvedl, že postup věřitele, který posuzoval úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele, je v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Z vyjádření žalobce vyplývá, že žalobce sám od spotřebitele nevyžaduje žádné podklady, na základě kterých by byl s to ověřit skutečné náklady na bydlení spotřebitele, případně další obdobné náklady. Izolované (nikoliv s fakty pracující a komparativní) použití matematického modelu, který počítá místo s reálnými doloženými náklady na bydlení a živobytí s částkami životního minima a normativu na bydlení, již bylo několikrát vyvráceno jako nevhodný nástroj ověřování úvěruschopnosti; aktuálně například v rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, . Je třeba bezvýhradně trvat na požadavku individualizovaného posuzování úvěruschopnosti, při kterém poskytovatel musí brát zřetel na konkrétní situaci konkrétního spotřebitele. Věřitel má využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, ale tyto má následně porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobce v tomto řízení neprokázal, že by například skutečné náklady na bydlení spotřebitele porovnal s normativními náklady na bydlení; při stanovení výše nákladů vycházel již z normativních nákladů. Žalobce např. analýzou výdajů bankovního účtu nijak neověřil, jaké výdaje přiřadit právě k pravidelným nákladům na bydlení, energie nebo léky, a pracoval pouze a separátně s abstraktními údaji bez jejich porovnání s reálnými údaji. Žalovaný je osobou bez právního vzdělání. Úvěr mu byl poskytnut přesto, že jak sám žalobce uvádí, že kontrolou v NRKI ověřil, že má další existující závazky včetně jiného úvěru. Součet splátek úvěrů v NRKI a HC v době uzavření smlouvy činil 29 001 Kč, což představuje více než 70 % příjmu žalovaného. Žalobce tak sám výrazně navýšil úvěrového zatížení žalovaného. I kdyby tak žalobce vycházel pouze ze žalovaným tvrzených (a nijak neověřených) údajů o příjmech žalovaného, výdajích a závazcích, jak jsou uvedeny v úvěrové smlouvě, bylo by zřejmé, že žalovanému nemůže úvěr poskytnout. To, že dlužník na úvěr po poměrně dlouhou dobu plní, není rozhodné (viz rozsudek KS v , adresa, ze dne 7. 8. 2025, č.j. , spisová značka, ).

4. Žaloba není důvodná.

5. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 6. 2025 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2019, a to ve výši 175 975,97 Kč, a to 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Z podacího archu ze dne 13. 6. 2025 plyne, že žalobce výzvu téhož dne odeslal žalovanému.

6. Ze smlouvy „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr“ č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že ji uzavřeli žalobce a žalovaný. Žalobce se jí zavázal poskytnout žalobci bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 160 000 Kč, který se mu žalovaný zavázal zaplatit spolu s dohodnutým smluvním úrokem ve výši 17,88 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. V kolonce čistý měsíční příjem je u žalovaného uvedeno 40 000 Kč, v kolonce příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, v kolonce počet vyživovaných dětí 1. Ve smlouvě jsou sjednány poplatky za pojištění schopnosti splácet a smluvní pokuty za prodlení s hrazením dluhu řádně a včas. Za žalobce je smlouva podepsána, za žalovaný je v kolonce podpis klienta číslo , hodnota, .

7. Z úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru soud zjistil, že tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru. Jejich součástí je Rámcová pojistná smlouvy č. HCCPI 1/2016 (pojištění schopnosti splácet k revolvingovým úvěrům).

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný úvěr po delší dobu úvěr řádně splácel. Splátkou ze dne 22. 5. 2025 žalovaný vrátil poslední část peněžní částky, kterou mu žalobce fakticky poskytl. Žalobce eviduje za žalovaným dluh z jistiny úvěru ve výši 158 850,70 Kč, poplatků za pojištění ve výši 850,14 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 631,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 330,08 Kč.

9. Z úvěrové zprávy soud žádné skutkově významné údaje nečerpal.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 173 967,65 Kč, a to v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z předmětného úvěru. Z podacího archu ze dne 23. 5. 2025 plyne, že žalobce výzvu téhož dne odeslal žalovanému.

11. Z karty klienta soud zjistil, že jím žalobce sděluje, jaké údaje byly žalobci sděleny klientem při uzavírání smlouvy a do jakých rejstříků se žalobce dotazoval při uzavírání smlouvy s klientem. Žalobce využil při sjednání předmětné úvěrové smlouvy informace, že je žalovaný rozvedený, má jedno dítě, je zaměstnanec, jeho výše příjmu je 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 8 000 Kč. Žalobce učinil dotaz do registru NRKI s výsledkem „OK“, do MVCR s výsledkem „ověřeno“, do ISIR s výsledkem „klient nenalezen“, do CEE s výsledkem „OK“.

12. Z e-mailové komunikace z května až července roku 2025 mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalobce sdělil žalovanému, že mu zasílá poslední výzvu k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy, kdy kvůli nesplácení úvěru žalovaného je situace, ve které se žalovaný nachází, kritická. Žalobce žalovanému sděluje, že se má vyhnout nejhoršímu, a zaplatit dlužnou částku obratem. Pokud se tak nestane, bude žalobce po žalovaném v nejbližších dnech požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru, včetně všech úroků, sankcí a nákladů na vymáhání, které se můžou navýšit o náklady spojené s právním zastoupením advokátní kanceláří a s exekucí. Žalovaný reagoval zasláním návrhu smírného řešení.

13. Z usnesení Finančního arbitra ze dne 29. 8. 2025, č.j. FA/SR/SU/7556/2025-6, soud zjistil, že žalovaný podal k finančnímu arbitrovi návrh na zahájení řízení podle § 8 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, avšak ten zjistil, že ve věci samé již probíhá řízení před soudem, a proto řízení podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/2002 Sb., zastavil.

14. Z návrhu smírného řešení ze dne 8. 7. 2025 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému, že předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou, a to jako celek. Naopak se domnívá, že částku, kterou žalobci zaplatil nad výši poskytnuté jistiny, by mu měl žalobce vrátit.

15. Z příkazu ČNB ze dne 14. 2. 2024, č.j. 2024/23023/650, soud zjistil, že žalobce byl tímto příkazem uznán vinným, že I., mimo jiné, v případě produktu Flexibilní půjčka v období od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 nezavedl a neudržoval přiměřená pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zajišťující řádné poskytování spotřebitelského úvěru, když zavedl pravidla, která nestanovila povinnost dostatečně ověřit existenci a skutečnou výši příjmů a výdajů spotřebitelů, tedy porušil § 15 odst. 1 ve spojení s § 15 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru, dále za II., že v případě produktu Flexibilní půjčka v období od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 ve všech 20 případech ze vzorku poskytl spotřebitelské úvěry, aniž by předtím před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost jednotlivých žadatelů o úvěr na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když ve 12 případech vycházel při výpočtu maximálního limitu splátek pouze z prohlášených údajů o příjmech spotřebitele, aniž by ověřil jejich existenci a skutečnou výši, a v 15 případech zahrnul do příjmů domácnosti také příjmy ostatních členů domácnosti, aniž by prověřil jejich existence a skutečnou výši, ve všech 20 případech nezjišťoval a neověřoval výši skutečných pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele, vyjma finančních závazků, tedy porušil ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023. Za výše uvedené mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 000 Kč.

16. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný prostřednictvím internetu komunikoval se žalobcem ve věci uzavření úvěrové smlouvy uvedené v žalobě. Veškeré SMS a další ověřovací kroky provedl žalovaný osobně. Celkem žalovaný od žalobce obdržel částku 205 228,95 Kč. Celkem na úvěr zaplatil částku 224 368 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě vlastní metodiky (credit scoring) a na základě výpisů z veřejných rejstříků, majetkové poměry žalovaného vč. jeho závazků žalovaný toliko vyplnil ve webovém systému a žalobce je neověřoval. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalovaný se na webových stránkách žalobce registroval, žalobcem byla ověřena jeho identita prostřednictvím občanského průkazu, žalovanému byl vygenerován návrh úvěrové smlouvy, ten žalovaný potvrdil, následně mu přišla SMS s kódem a tento kód zadal do webového systému žalobce, tím to bylo potvrzeno. Předmětnou úvěrovou smlouvu soud právně kvalifikoval jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jde zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17. 7. 2019.

17. Z jiných provedených důkazů soud skutkově významná zjištění nečerpal. Jiné důkazy soud neprovedl, neboť na základě shodných tvrzení účastníků a již provedených důkazů byl skutkový stav zjištěn v rozsahu, který postačuje pro rozhodnutí ve věci samé, a od provedení dalších důkazů si již nebylo možno slibovat další relevantní objasnění věci.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17. 7. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17. 7. 2019, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17. 7. 2019, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

23. Soud má na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za prokázané, že předmětná smlouva byla řádně podepsána i žalovaným, když způsob, jakým se tak stalo (napřed ověření identity žalovaného z průkazu totožnosti, poté potvrzení návrhu smlouvy žalovaným ve webovém systému žalobce, zaslání jedinečného SMS kódu žalovanému na telefon a jeho vložení zpět do webového systému žalobce), naplňuje dle soudu požadavky na zachycení obsahu a určení jednající osoby ve smyslu § 562 odst. 2 o.z. Žalovaný tento postup učinil nesporným, tj. sám potvrdil, že to byl on, kdo smlouvu na straně úvěrovaného uzavíral. Najdou-li strany jednající o smlouvě způsob, jak obejít praktické problémy spojené s připojením vlastnoručního podpisu na smlouvu (resp. ofertu či akceptaci), a poskytuje-li tento způsob rozumnou jistotu o identitě podepisujícího a o jeho projevu vůle, který má být takovým náhradním podpisem stvrzen, není na místě takovému projevu soukromého života klást další formální, až formalistické požadavky, neboť soukromé právo má občanskoprávní styk usnadňovat a nikoliv ho mařit. Nelze zároveň přehlédnout, že touto formou se dnes úvěrové i jiné smlouvy uzavírají zcela běžně a v praxi jsou spory o identitu takto podepsaných osob velmi vzácné.

24. Předmětná smlouva však přesto nemůže vyvolávat žádné právní účinky, neboť je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 17. 7. 2019, neplatná. Z provedeného dokazování i nesporných tvrzení účastníků je zcela zjevné, že žalobce porušil svou povinnost dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 17. 7. 2019, tj. povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Jak již bylo uvedeno, že mezi účastníky je nesporné, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě vlastní metodiky (credit scoring) a na základě výpisů z veřejných rejstříků, majetkové poměry žalovaného vč. jeho závazků žalovaný toliko vyplnil ve webovém systému a žalobce je neověřoval. Takový postup je ovšem s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v příkrém rozporu. Soud souhlasí se žalovaným, že povinnost uvedená v citovaném ustanovení je věřiteli uložena s cílem získat takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, za kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele (dlužníka) před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě. V neposlední řadě pak chrání i věřitele před rizikem, že mu půjčené peníze nebudou neúvěruschopným dlužníkem vráceny. Věřitel může – a má – při posuzování úvěruschopnosti vycházet z informací z veřejně přístupných rejstříků (např. NRKI, CEE, ISIR, SOLUS) a obecně známých skutečností (např. výše životního či existenčního minima jednotlivce), ale vedle toho musí důkladně posoudit konkrétní majetkovou situaci žadatele o spotřebitelský úvěr, a to se neobejde bez získání a faktického ověření informací o skutečných příjmech a výdajích tohoto žadatele. V případě právě projednávané věci si žalobce nevyžádal výpisy z běžného účtu žalovaného za více předchozích měsíců a výdajovou stránku žalovaného coby úvěrovaného s ohledem na všechny náklady v běžném životě (tedy reálné náklady na bydlení a náklady související s bydlením, dopravu, komunikace, jídlo, ošacení a osobní vyžití) neprověřil. Takto žalobce nepostupoval, přestože lustrací žalovaného ve veřejných rejstřících zjistil, že žalovaný již splácí předchozí finanční závazky částkou převyšující 20 000 Kč měsíčně. Namísto toho se spolehl na vlastní metodiku posouzení úvěruschopnosti, která nepracuje s reálně ověřenými informacemi o majetkové situaci dlužníka, což je postup zcela nedostatečný a nenaplňující zákonný požadavek řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalovaný na úvěrový vztah po delší dobu řádně hradil předepsané splátky, je zde bez významu, neboť povinnost prověřit úvěruschopnost se vztahuje k období před uzavřením úvěrové smlouvy. Vedle toho žalovaný posléze splátky hradit přestal.

25. Porušení povinnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vede ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy. Protože je předmětná smlouva o úvěru neplatná, bylo plnění na základě ní poskytnuté bezdůvodným obohacením ve formě plnění bez právního důvodu podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný se takto obohatil o částku 205 228,95 Kč, následně však žalobci, a to ještě před podáním žaloby, zaplatil částku 224 368 Kč. Bezdůvodné obohacení tak bylo ještě před zahájením řízení zcela vyrovnáno a žalobci tak ani z tohoto titulu vůči žalovanému žádný nárok nesvědčí. Žalobci přitom nesvědčí ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný uhradil zbytek části odpovídající bezdůvodnému obohacení dne 22. 5. 2025, když do té doby hradil pravidelné měsíční splátky, a podle samotného žalobce jej žalobce vyzval k vrácení celého úvěru až výzvou odeslanou dne 23. 5. 2025.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zcela zamítl, když z neplatné smlouvy nemohly vzniknout nároky v ní uvedené, včetně poplatků, smluvních pokut, nákladů na vymáhání a dalšího příslušenství, bezdůvodné obohacení poskytnuté žalobcem žalovanému již bylo zcela vyrovnáno a do prodlení s jeho vrácením se žalovaný nedostal. (výrok I.).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy v projednávané věci měl plný úspěch žalovaný. Žalovaný vynaložil ve věci tři úkony po 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 2 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to sepsání vyjádření k žalobě ze dne 9. 10. 2025, sepsání dalšího vyjádření ve věci samé ze dne 29. 1. 2026 a účast na soudním jednání dne 1. 6. 2026.

28. Celkem tak činí náklady řízení žalovaného 900 Kč a jejich náhradu v této výši soud uložil žalobci žalovanému zaplatit (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.