17 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 505,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 10. 2025, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:- částky 12 505,92 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 750 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2025 do 24. 10. 2025.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 576,59 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 32 505,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že původní věřitel (společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l, Anonymizováno, c, Anonymizováno, – dříve , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c.) uzavřel dne 18. 4. 2025 se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky původního věřitele www.ferratum.cz. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (připsáním na označený účet č. , č. účtu, ), a to dne 18. 4. 2025 platbou ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství nejpozději do 17. 9. 2025. Žalovaný však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradil řádně a včas. V tomto řízení požaduje žalobce po žalovaném jednak úhradu jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a dále smluvní úrok ve výši 11 755,92 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce, ani na tu však žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného maximálního úvěrového limitu 20 000 Kč. Částka prvního čerpání úvěru činila 20 000 Kč. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 0,4026 % z nesplacené části jistiny, a celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 299,98 %. Úvěr se měl splácet v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby, kterou tvoří buď 13 % z celkové splatné částky, nebo částka 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy do patnácti dnů od data vystavení výpisu. Smlouva dále stanoví, že v případě prodlení je žalovanému účtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou též standardní smluvní podmínky a standardní evropský dokument o spotřebitelském úvěru (, Anonymizováno, ), s nimiž byl žalovaný před uzavřením smlouvy seznámen.

6. Z dokumentu obsahujícího posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce posuzoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaný tuto částku příjmu sám uvedl. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje ve výši 14 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti uváděl 2 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobcem jako úspěšné. Dle dokumentu měl být příjem žalovaného doložen prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. , č. účtu, , vedenému u , právnická osoba, . S ohledem na skutečnost, že dokument neobsahuje přehled příjmů žalovaného, nelze na jeho základě učinit spolehlivý závěr o skutečné výši ani povaze jeho příjmů. Žalobce byl usnesením soudu ze dne 19. 2. 2026 vyzván k doplnění svých tvrzení a označení relevantních důkazů. Žalobce na výzvu reagoval vyjádřením ze dne 31. 3. 2026, v němž však uvedl pouze obecná tvrzení, aniž by doložil dokumenty prokazující řádný postup při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu nebyly příjmy žalovaného v řízení dostatečně prokázány.

7. Z předložené dokumentace soud zjistil, že žalobce provedl ověření totožnosti žalovaného na základě předloženého dokladu totožnosti žalovaného, konkrétně občanského průkazu. Ověření se týkalo identifikačních údajů žalovaného uvedených v občanském průkazu, zejména jména, příjmení, data narození a dalších identifikačních znaků, a sloužilo k potvrzení totožnosti žalovaného ve vztahu k údajům uvedeným ve smlouvě.

8. Z předloženého dokladu o provedení platby („Proof of Payment“) soud zjistil, že dne 18. 4. 2025 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 20 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobce, bankovní identifikátor transakce je , Anonymizováno, .

9. Z faktury vystavené žalobcem s datem splatnosti dne 17. 9. 2025 soud zjistil, že žalobce vyčíslil vůči žalovanému celkovou dlužnou částku na 32 666,96 Kč, která zahrnovala jistinu ve výši 20 000 Kč, úroky za období čerpání ve výši 11 916,96 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů účtované dne 24. 6. 2025, 24. 7. 2025 a 24. 8. 2025 v celkové výši 750 Kč. Z faktury dále vyplývá, že žalobce evidoval neuhrazené částky z minulého období ve výši 10 608,61 Kč a že žalovaný byl vyzván k úhradě alespoň minimální částky k zaplacení ve výši 14 855,31 Kč do uvedeného data splatnosti.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy. Výzva byla sepsána jménem žalobce a doporučeně odeslána dne 21. 10. 2025 na poslední známou adresu žalovaného v Dobřenicích. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dluh ke dni odeslání výzvy ani následně neuhradil.

11. Z předložené smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c. jako postupitelem a společností , Jméno žalobce, . jako postupníkem, a dále ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 4. 2025, přičemž pohledávka byla převedena spolu s veškerým příslušenstvím a právy s ní spojenými.

12. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 18. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč (připsáním na označený účet č. , č. účtu, ), a to dne 18. 4. 2025 platbou ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství nejpozději do 17. 9. 2025. Podle úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby, která činila buď 13 % z celkové dlužné částky, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek byla vyšší. Úvěr byl úročen denním úrokem ve výši 0,4026 % z nesplaceného zůstatku úvěru. Splatnost minimální splátky byla stanovena na patnáctý den ode dne vystavení výpisu. Žalovaný však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradil řádně a včas, když také v rámci řízení zůstal zcela nečinný. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Žalobce tak v tomto řízení po žalovaném požaduje zaplacení žalované částky skládající se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a smluvního úroku ve výši 11 755,92 Kč. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce z dlužné částky za období od 18. 9. 2025, tedy ode dne následujícího po dni dohodnuté splatnosti dluhu. Žalobce ověřil čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč, žalovaný sám uvedl příjem 27 000 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 14 000 Kč; žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s jedním členem, přičemž oba mají vlastní příjem. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření totožnosti na základě údajů uvedených v občanském průkazu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 10. 2025, a to doporučeně na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.

13. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobce v dokumentu obsahujícím posouzení úvěruschopnosti tvrdil, že žalovaný doložil své příjmy ve výši 27 000 Kč prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. Tento výpis však žalobce nedoložil, a proto nebylo možné učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobce nepředložil žádné další podklady, které by údaje o příjmech žalovaného potvrzovaly či doplňovaly, ačkoliv byl usnesením soudu ze dne 19. 2. 2026 vyzván k doplnění svých tvrzení a k označení relevantních důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce na výzvu reagoval vyjádřením ze dne 31. 3. 2026, v němž však uvedl pouze obecná tvrzení, aniž by doložil dokumenty prokazující řádný postup při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavírá, že příjmy žalovaného nebyly v řízení dostatečně prokázány, přičemž žalobce neověřil vstupní údaje z dalších nezávislých a spolehlivých zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo založeno na dostatečných, přiměřených a spolehlivých informacích, jak vyžaduje § 86 ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavírá, že Smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobce při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

15. Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná také ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o. z., a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 0,4026 % denně z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 146,95 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 299,98 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7 – 10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobce nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

16. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 0,4026 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 146 %, a RPSN ve výši 299,98 %, představuje zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobce by nebyl motivován sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).

17. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobcem dne 18. 4. 2025 jako jedinou čerpanou tranši úvěru, a z této částky žalovaný ničeho neuhradil. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o. z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 20 000 Kč, odpovídající rozsahu jeho bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalovaného vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobcem odeslána dne 21. 10. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání doporučené zásilky. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalovaného došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 24. 10. 2025. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, a proto se dostal do prodlení od 25. 10. 2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobce má tak vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

19. V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku a náhrady účelně vynaložených nákladů, soud žalobu výrokem II. zamítl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, dovozovanou jednak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a zároveň s ohledem na rozpor obsahu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku, RPSN byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobce úvěr neposkytl. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalovaného vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v rozsahu přiznané částky 20 000 Kč, naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 12 505,92 Kč. Úspěch žalobce činí 61,53 % a úspěch žalovaného 38,47 %, rozdíl v míře úspěchu je tedy 23,05 %. Při stanovení výše odměny advokátky žalobce soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též „Advokátní tarif“). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu.

21. Podle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby při plném úspěchu 300 Kč. Advokátka žalobce učinila v řízení tyto úkony právní služby: převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění a písemné podání ve věci samé, odměna advokátky proto dosahuje částky 900 Kč (tj. 300 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Náklady žalobce za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 200 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 301 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v poměru odpovídajícím jeho úspěchu, tj. v částce 576,59 Kč.

22. Náklady řízení v celkové výši 576,59 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok III.).

23. Lhůtu k plnění dle výroků I., III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.