17 C 255/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 406 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že dne datum se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, podle které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný porušil smlouvu, neboť nevrátil zápůjčku spolu s poplatkem řádně a včas (žalobcem je tvrzeno, že žalovaný na dluh ze smlouvy uhradil celkem částka). Smluvní pokutu ve výši částka požaduje žalobce zaplatit s odkazem na čl. 2.3 smlouvy, a to za období od datum do datum.

2. Žalovaný se k věci přes výzvy a poučení soud nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobce poskytl dne datum žalovanému – spotřebiteli – zápůjčku ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s poplatky ve výši částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do datum s tím, že mezi stranami byla dohodnuta možnost prodloužení splatnosti zápůjčky (čl. 2.3. smlouvy). Dle tvrzení žalobce byla splatnost zápůjčky posunuta k datum a žalovaný ke dni podání žaloby (datum) uhradil žalobci celkem částku částka. Transakční historie nebyla doložena, ovšem žalovaný netvrdí, že by zaplatil na dluh více, než tvrdí žalobce.

5. Žalobci byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdil a vysvětlil, jakým způsobem zkoumal schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a doplnil důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak byly zkoumány schopnosti žalovaného splácet, a dále aby řádně tvrdil, jakým způsobem dospěl k výpočtu žalované částky, z jakých částek se tato skládá a jak konkrétně bylo započteno plnění poskytnuté žalovaným ve výši částka.

6. Žalobce však reagoval jen krátkým vyjádřením, že žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude, neboť by to vedlo jen k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti smlouvy. Z toho důvodu navrhl, aby žalovaný byl uznán povinným vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal (bezdůvodné obohacení) včetně zákonných úroků z prodlení a byl zavázán povinností hradit náklady řízení.

7. Žalobce tedy ani přes výzvu soudu nevysvětlil, jak ověřoval úvěruschopnost žalovaného, ale rezignoval i na výzvu k doplnění tvrzení ohledně zápočtu plnění žalovaného a vysvětlení, jak dospěl žalobce k dané žalované částce.

8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému dne datum peněžní prostředky v souhrnné výši částka s tím, že žalovaný mu měl zpět uhradit zapůjčenou částku plus poplatky (obchodní úrok) ve výši částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do datum s tím, že mezi stranami byla dohodnuta možnost prodloužení splatnosti zápůjčky (čl. 2.3. smlouvy). Dle tvrzení žalobce byla splatnost zápůjčky posunuta k datum a žalovaný ke dni podání žaloby (datum) uhradil žalobci celkem částku částka. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zaplatil na dluh více, než tvrdí žalobce. Dále nebylo prokázáno, zda a jak zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného.

9. Smlouva o zápůjčce je neplatná.

10. Z daných důkazů je zřejmé, že žalovaný přijal od žalobce částku částka, když z této vrátil toliko částku částka, více ničeho, tudíž žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení ve výši částka (věřitelem poskytnutých částka mínus žalovaným zaplacených částka) žalobci vydat.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

12. Bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, kdy žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

13. Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru/zápůjčky povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobce coby podnikatele dle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr/zápůjčku poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitel – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru/zápůjčce.

15. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

18. V daném případě žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

19. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku částka a vrátil z ní toliko částka, více ničeho. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši částka. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když bylo vyhověno návrhu žalobce ohledně přiznání úroku z prodlení až od datum, přestože do prodlení s vrácením dlužné částky se dostal žalovaný již před tímto datem (peněžní prostředky mu byly poskytnuty již v únoru 2023).

21. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o zápůjčce shledána neplatnou, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků, smluvní pokuty ani jiných „poplatků“.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a uzavřel, že úspěch žalobce činil v řízení 31,5 %, zatímco úspěch žalovaného činil 68,5 %. Protože tedy úspěch žalovaného převýšil úspěch žalobce, ovšem nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly nějaké náklady, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu náklů řízení. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon, resp. exekuci.