17 C 295/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 765,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:- částky 6 703,83 Kč,- částky 61,44 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 329,15 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, a- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 5 000 Kč od 4. 2. 2025 do 26. 5. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 11 703,83 Kč s příslušenstvím, dále částky 61,44 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 10. 2024 uzavřela se žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Součástí Smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář SECCI, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a další dokumenty uvedené ve Smlouvě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně dne 3. 2. 2025 Smlouvu vypověděla, přičemž žalovaná je tak ke dni 4. 2. 2025 v prodlení. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“ a smluvní pokuty. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 5 000 Kč, jehož platnost byla sjednána do 27. 3. 2026. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 1,066 % z nesplacené části jistiny, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 2 551,31 % a poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná si při sjednání úvěru rovněž zvolila tři volitelné doplňkové služby, a to službu „Presto“ za 165 Kč, službu „Klidné spaní“ za 51,24 Kč a službu „Informační SMS servis“ za 13,44 Kč. Úvěr se měl splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše je uvedena v Předpisu denních splátek tvořícím nedílnou součást smlouvy; první denní splátka byla splatná dne 2. 11. 2024 a celková splatnost úvěru připadá na 27. 3. 2026. Veškeré úhrady provedené žalovanou se podle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávají v pořadí nejprve na úhradu úroků, poté poplatků a následně na úhradu jistiny. Smlouva dále stanoví, že všechny platby mají být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Nedílnou součástí Smlouvy jsou podle čl. I odst. 3 též Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byla žalovaná před uzavřením Smlouvy seznámena, souhlasila s nimi a odsouhlasila je v klientském profilu.

6. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalované ve výši 13 216 Kč, přičemž žalovaná sama uvedla příjem 16 000 Kč. Žalovaná dále uvedla pravidelné měsíční výdaje na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 6 000 Kč a zbytné výdaje 3 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti jsou 2 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem činil 1 700 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.

7. Z výpisu identifikovatelných příjmů soud zjistil, že žalovaná doložila příjem prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. , IBAN, , vedenému u , právnická osoba, . Výpis obsahuje množství jednotlivých příjmových transakcí za období od 1. 6. 2024 do 3. 10. 2024, včetně příjmu ze dne 18. 9. 2024 ve výši 14 000 Kč, dále pravidelných i nepravidelných příjmů v nižších částkách (např. 1 000 Kč, 2 000 Kč, 6 000 Kč, 11 500 Kč a další). Tyto transakce sloužily k ověření výše skutečně přijímaných příjmů žalované v rámci posouzení její úvěruschopnosti.

8. Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost žalované byla dne 3. 10. 2024 ověřena prostřednictvím přímého náhledu do bankovního účtu (AISP). Protiúčet použitý k ověření byl veden na jméno , Jméno žalované, , číslo účtu , č. účtu, .

9. Z dokumentu „BankID výpis“ soud zjistil, že žalobkyně provedla další ověření údajů žalované prostřednictvím služby BankID, a to v rozsahu osobních údajů vedených poskytovatelem bankovní identity. Dokument obsahuje ověřené identifikační údaje spotřebitele (jméno, příjmení, datum narození, pohlaví a další ověřené atributy), a potvrzuje tak shodu identity žalované s údaji uvedenými ve smlouvě.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 3. 10. 2024 byla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, převedena částka 5 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, odpovídá číslu úvěrové smlouvy. V poznámce transakce je uvedeno: „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr; , Anonymizováno, :, Anonymizováno, ; , Anonymizováno, :, Anonymizováno, “.

11. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 3. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší splátka byla ke dni odeslání 93 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 12 220,27 Kč, zahrnující jistinu, všechny smluvní úroky a smluvní pokuty. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celého dluhu.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 12 220,27 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 6 969,60 Kč na účet č. , č. účtu, . Výzva byla sepsána jménem žalobkyně , Jméno žalobkyně, . a adresována na adresu žalované v , adresa, . Dluh nebyl ke dni odeslání výzvy uhrazen.

13. Z podacího lístku ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána doporučeně pod podacím číslem , Anonymizováno, z pošty , adresa, , s uvedenou adresou žalované , adresa, .

14. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovanou distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 3. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 5 000 Kč, s dobou platnosti úvěrového rámce do 27. 3. 2026. Podle této smlouvy žalobkyně dne 3. 10. 2024 bezhotovostně převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, což odpovídalo výši čerpané tranše úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby, které si při sjednání úvěru aktivovala, konkrétně službu „Presto“ za 165 Kč, službu „Klidné spaní“ za 51,24 Kč a službu „Informační SMS servis“ za 13,44 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, přičemž první denní splátka byla splatná dne 2. 11. 2024. Smlouva rovněž stanoví, že všechny úhrady se započítávají postupně na úroky, poplatky a poté na jistinu. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni vypovězení 93 dní po splatnosti, žalobkyně proto Smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a zesplatnila celý dluh, který činil 12 220,27 Kč. Žalovaná dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradila a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši 13 216 Kč, zatímco žalovaná sama uvedla příjem 16 000 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalované, a to výdaje na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 6 000 Kč a zbytné výdaje 3 000 Kč; žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti se dvěma členy, z nichž oba mají vlastní příjem. Disponibilní měsíční příjem žalované činil 1 700 Kč. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření identity a účtu žalované prostřednictvím přístupu do bankovního účtu (AISP) a ověření údajů prostřednictvím služby BankID. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 12 220,27 Kč, a to doporučeně zaslanou výzvou na adresu žalované. Žalovaná však ani na tuto výzvu nereagovala a dluh neuhradila.

15. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. Na základě výpisu o posouzení úvěruschopnosti, výpisu identifikovatelných příjmů doloženého prostřednictvím přístupu do bankovního účtu žalované, autorizace ověření totožnosti prostřednictvím služby AISP a ověření osobních údajů žalované prostřednictvím služby BankID dospěl soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši 13 216 Kč, přičemž žalovaná sama uvedla příjem 16 000 Kč, a současně vyhodnotila její pravidelné měsíční výdaje, zejména výdaje na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 6 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč; domácnost žalované je tvořena dvěma osobami, z nichž obě mají vlastní příjem, což vedlo k výpočtu disponibilního příjmu ve výši 1 700 Kč. Tyto údaje byly následně ověřeny prostřednictvím poněkud rozsáhlého výpisu identifikovatelných příjmů, získaného z bankovního účtu žalované č. , IBAN, , vedeného u peněžního ústavu , právnická osoba, , který obsahoval velké množství příjmových transakcí, mimo jiné i příjem ze dne 18. 9. 2024 ve výši 14 000 Kč, a další příjmy v nižších i vyšších částkách odpovídající pravidelnému příjmovému chování žalované. Shodu identity žalované a správnost bankovního účtu potvrdila nejen autorizace ověření totožnosti prostřednictvím AISP ze dne 3. 10. 2024, ale i ověření osobních údajů prostřednictvím služby BankID. Součástí spisu je také metodický dokument žalobkyně upravující způsob posouzení úvěruschopnosti, který obsahuje stanovení postupů, vstupních údajů a limitů pro výpočet disponibilního příjmu. Na základě všech těchto vzájemně se podporujících důkazů soud uzavřel, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě dostatečných, přiměřených a spolehlivých informací, ověřených z více nezávislých zdrojů, a požadavkům § 86 ZoSÚ tak spíše dostála.

17. Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byla žalovaná povinna hradit smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 389,09 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 2 551,31 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7-10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení, kombinované s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími pravidelnými poplatky za volitelné doplňkové služby („Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“), představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

18. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 1,066 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 389 %, a RPSN ve výši 2 551,31 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobkyně by nebyla motivována sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).

19. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 3. 10. 2024 jako jedinou čerpanou tranši úvěru, a z této částky žalovaná neuhradila ničeho. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované podle § 2993 o. z., neboť žalovaná obdržela plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 5 000 Kč, odpovídající rozsahu jejího bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalované vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána dne 21. 5. 2025, jak vyplývá z podacího lístku. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 26. 5. 2025. Žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, a proto se dostala do prodlení od 27. 5. 2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobkyně má tak vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

21. V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“ a dále ohledně smluvní pokuty, soud žalobu výrokem II. zamítl. Při absolutní neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku, RPSN a rovněž soubor dalších poplatků (poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné doplňkové služby) byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobkyně úvěr neposkytla. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalované vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalované (57,50 %) převážil úspěch žalobkyně (42,50 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).