17 C 301/2017

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO ; sídlem adresa žalobce ; zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; anonymizováno právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalované ; zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 643 433 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 643 433 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 847 000 Kč za dobu od 7. 10. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 796 433,13 Kč za dobu od 5. 6. 2017 do zaplacení a dále je žalovaný povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 353 490,90 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dalších 3 986,18 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 654 156,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové na nákladech řízení částku 47 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 10. 10. 2017 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 643 433 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi účastníky došlo dne 19. 9. 2012 v ústní podobě k uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování obrazových souborů a tvorba popisných metadat knižních dokumentů pro žalovaného v rozsahu stanoveném veřejnou zakázkou na digitalizaci knižního fondu [anonymizována dvě slova] [obec]. Veřejnou zakázku pod názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [územní celek]“ získala společnost [právnická osoba], přičemž dílčí součástí této veřejné zakázky byla i digitalizace knižního fondu [anonymizována dvě slova] [obec] (dále také„ [anonymizováno]“). Pro tuto dílčí část veřejné zakázky (digitalizace knižního fondu [anonymizována dvě slova] [obec]) si [právnická osoba] objednal plnění u žalovaného, který částečně plnění poskytl sám – v rozsahu skenování, ořezu a narovnání obrazu a část plnění objednal žalovaný u žalobce, a to pokud jde o zpracování dokumentů – konverzi obrazů do formátu JPEG2000User copy a JPEG2000 master copy, tvorbu textového OCR, tvorbu Alto OCR a vytvoření metadat dle standardu ve formě PSP balíků (šlo o poslední fázi zpracování). Žalovaný si vzhledem ke značnému rozsahu a náročnosti objednal zpracování dokumentů žalobcem podle standartu NDK (národní digitální knihovny). Jednalo se o zpracování knižního fondu v rozsahu cca 1 300 000 stran, když nakonec žalobce provedl pro žalovaného a účtuje zpracování 1 299 186 stran, které žalovanému odevzdal v celkem 15ti dílčích dodávkách, když poslední subdodávka proběhla dne 15. 4. 2014, tedy nejpozději k tomuto datu bylo plnění žalovanému řádně odevzdáno. Podle žalobce se strany dohodly na ceně 2,20 Kč bez DPH za jednu stranu dokumentu, a to již jako ceně ponížené z původně uvažované ceny 4,40 Kč za jednu stranu.

2. K uzavření písemné smlouvy o dílo bohužel nedošlo, neboť mezi stranami zůstala sporná ujednání o některých dalších podrobnostech smlouvy, zejm. právu z vadného plnění apod. Podle žalobce požadoval žalovaný zapracovat do smlouvy značně vysoké smluvní pokuty, a to i za plnění, která neměl na starosti žalobce, a rovněž navrhoval převzetí odpovědnosti za vady takové části plnění, které nespadaly do rámce plnění žalobce, což žalobce nemohl akceptovat. Žalobce dále tvrdí, že dokumenty určené ke zpracování, které mu byly ze strany žalovaného zasílány, obsahovaly značné množství chyb, přičemž šlo o chyby vzniklé činností žalovaného (scanování a úpravy dokumentů), ale i chyby předchozího zpracování. Zejména z toho důvodu odmítl žalovaný převzít odpovědnost za vady a značně vysoké sankce, když část díla nezhotovoval. Žalobce neměl povinnost uzavřít se žalovaným smlouvu o dílo v totožném znění jako pro účastníky veřejné zakázky. Tato povinnost je dána toliko pro„ vítěze“ veřejné zakázky a subdodavatele uvedené v nabídce veřejné zakázky, kterým však žalobce nebyl.

3. Přesto byla podle žalobce smlouva o dílo řádně uzavřena, neboť strany se dohodly na podstatných náležitostech smlouvy, mezi které se počítá ve smyslu ust. § 536 odst. 1 obchodního zákoníku (zákon č. 513 /1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013) - (i) vymezení konkrétního díla a (ii) závazek objednatele za provedené dílo zaplatit cenu za jeho provedení, s tím, že dle § 536 odst. 3 obchodního zákoníku cena musí být ve smlouvě dohodnuta, nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. V tomto směru je třeba přihlížet také k chování účastníků při uzavírání smluvního vztahu, ale i k jejich následnému chování (§ 266 odst. 3 obchodního zákoníku). Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR rovněž platí, že není-li předepsána, nebo některým z účastníků požadována písemná forma, není vyloučeno, aby byla smlouva uzavřena zčásti ústně a zčásti písemně, přičemž rozhodující pro hodnocení jejich ujednání je, k čemu směřovala jejich vůle při uzavírání smlouvy (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001). I pokud by došlo k jinému právnímu posouzení, vznikl by žalobci oproti žalovanému nárok na vyplacení náhrady z titulu bezdůvodného obohacení, které odpovídá obvyklé ceně poskytnutého plnění. Znalec [příjmení] [příjmení] stanoví jako cenu obvyklou v rozpětí částek 4,30 Kč – 5,30 Kč/strana, mezi účastníky však byla ústně dohodnuta a akceptována cena 2,20 Kč/strana. Konečně pokud žalovaný namítá promlčení nároku, tak ten promlčen není, neboť v případech, kdy není splatnost určena, a její existence závisí na výzvě věřitele, aplikuje se ust. § 391 odst. 1 obchodního zákoníku a promlčecí doba začne běžet dnem, kdy žalobce mohl žalovaného k plnění závazku poprvé vyzvat (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3881/2009). V daném případě šlo navíc plnění předávané dílčími plněními a žalovaný na vystavenou fakturaci reagoval třemi platbami, které nebyly nijak označené, a z nichž lze uzavřít, že plněno bylo na dluh nejdříve splatný (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 52/2005). Plnění bylo žalovanému odevzdáno jako bezvadné a žalovaný nedokládá žádný důkaz o tom, že by plnění u žalobce řádně a včas reklamoval. Kromě toho nebylo zjištěno a prokázáno, jaké plnění vlastně žalovaný předával [anonymizováno], a zda šlo skutečně o plnění odevzdané žalobcem žalovanému, jaké konkrétní vady mělo plnění mít (žalovaný nevymezil konkrétní soubory, jejichž vadnost namítá), když žalobce tvrdí, že jím poskytnuté plnění vyhovovalo platnému standardu NDK. Žalovaný se nepřesvědčil o důvodnosti reklamace [anonymizováno], u žalobce neuplatnil řádnou reklamaci a začal s odstraňováním vad (prostřednictvím subdodávky).

4. Pokud jde o plnění stran žalovaného, tak na základě žádosti žalovaného byla dne 31. 10. 2013 vystavena faktura [číslo] na částku 2 662 000 Kč vč. DPH. Tato faktura byla vystavena za přípravu a tvorbu metadat v rozsahu 1 000 000 stran za jednotkovou cenu 2,20 Kč bez DPH/1 stranu. Skutečnost, že žalovaný tuto fakturu od žalobce přijal, zařadil ji do svého účetnictví, uplatnil si z ní odvod DPH, jen potvrzuje, že došlo k uzavření smlouvy o dílo. Tato faktura byla žalovanému řádně doručena, splatnost byla stanovena na den 15. 12. 2013. Na tuto fakturu poskytl žalovaný až na základě řady urgencí žalobce a jeho právního zástupce dne 25. 3. 2015 částečnou platbu ve výši 726 000 Kč (tedy více než rok a 3 měsíce po splatnosti fa), dále dne 8. 9. 2015 poskytl žalovaný další částečnou platbu ve výši 500 000 Kč a dne 7. 10. 2015 další částečnou platbu ve výši 589 000 Kč Celkem tedy bylo žalovaným uhrazeno 1 815 000 Kč. Celková cena za předmět díla činí 2 858 209,20 Kč bez DPH (vypočteno jako součin poskytnutého počtu stran – 1 299 186 stran, a ceny za 1 stranu ve výši 2,20 Kč), tj. celkem včetně DPH ve výši 3 458 433, 132 Kč.

5. Žalobce tedy uplatnil v tomto řízení za žalovaným následující pohledávky: a) doplatek faktury [číslo] v částce 847 000 Kč včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 7. 10. 2015 do zaplacení; b) zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 2 662 000 Kč od 16. 12. 2013 do 25. 3. 2015, tj. částku ve výši 277 413,76 Kč; c) zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 1 936 000 Kč od 26. 3. 2015 do 8. 9. 2015, tj. částku ve výši 70 878,82 Kč; d) zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 1 436 000 Kč od 8. 9. 2015 do 7. 10. 2015, tj. částku ve výši 9 184,50 Kč; e) částku ve výši 658 209,20 Kč bez DPH, tj. 796 433,13 Kč vč. DPH, odpovídající doplatku za zbývajících 299 186 stran při ceně 2,20 Kč bez DPH/1 stranu, včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 5. 6. 2017 do zaplacení; 6. Žalovaný přes výzvy k plnění již na dluh žalobci ničeho více neuhradil.

7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval ji jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že mezi účastníky k uzavření žádné ústní smlouvy o dílo ani k uzavření písemné smlouvy o dílo nedošlo. Dne 26. 3. 2012 byla vyhlášena veřejná zakázka pod označením„ [anonymizována tři slova] v [územní celek]“, kterou vysoutěžila společnost [právnická osoba] Tato společnost musela v rámci zadávací dokumentace splnit veškerá kritéria zadávací dokumentace a mimo jiné musela akceptovat i předem daný vzor písemné smlouvy o dílo, jež byl součástí zadávací dokumentace. Zde byly nastaveny podmínky pro zhotovení díla, platební podmínky, podmínky jednoznačné odpovědnosti zhotovitele za provedení díla a za jeho případné vady, sankce za porušení povinností zhotovitele a též muselo být výslovně a přesně definováno, že dílo je financováno z evropských peněžních prostředků a fondů. [právnická osoba] hledala svoje subdodavatele, kteří za předpokladu, že budou akceptovat již dané podmínky smlouvy o dílo dle zadávací dokumentace veřejné zakázky, budou některé části díla zhotovovat pro vítěze veřejné soutěže jako subdodavatelé. Postavení subdodavatele získala mimo jiné společnost žalovaného a uzavřela se společností [právnická osoba] samostatnou smlouvu na zhotovení určité části zadaného vysoutěženého díla, a to v části digitalizace s mikrofilmů, digitalizace z originálů, úpravy obrazových souborů, vytvoření popisných metadat a dalším. Tato smlouva mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] kopírovala podmínky písemné smlouvy o dílo již obsažené v zadávací dokumentaci. Žalovaný měl zájem na uzavření další subdodavatelské smlouvy o dílo se žalobcem, se kterým vstoupil v jednání o uzavření písemné smlouvy o dílo. Nebylo úmyslem žalovaného uzavřít se žalobcem toliko smlouvu v ústní podobě, neboť to by odporovalo podmínkám veřejné zakázky a možnostem financování z evropských zdrojů. Žalobce však odmítal uzavřít vzorovou smlouvu o dílo, a byť se mu líbila v návrhu písemné smlouvy navržená cena, nechtěl akceptovat veškeré povinnosti ze smlouvy, týkající se zejména odpovědnosti za dílo, jak v návrhu smlouvy navrženy. K uzavření písemné smlouvy nedošlo, když žalobce měl na jednu stranu zájem na získání zakázky za výhodnou cenu 2,20 Kč za stranu metadat, ale nechtěl za svoje dílo nést poměrně striktně danou odpovědnost za vady. Návrh písemné smlouvy o dílo obdržel žalobce již 15. 4. 2013, odpověď od něho však žalovaný obdržel až 29. 10. 2013 s tím, že návrh smlouvy o dílo žalobce neakceptuje. Žalovaný se snažil upravit nepatrně smlouvu o dílo, aby vyhovovala zadávací dokumentaci, a přitom již byl současně žalobci předáván materiál ke zpracování metadat. Žalobce metadata průběžně zpracovával a předával žalovanému. I přes zpracování metadat žalobcem a jejich předávání žalovanému v termínech, jak je popsal žalobce v žalobě, nedošlo ani později k uzavření žádné písemné smlouvy o dílo a žalobce tak dál zhotovoval metadata bez jakéhokoliv smluvního vztahu. Proběhly i ústní schůzky stran, bezúspěšně, takže metadata byla dále zpracovávána žalobcem bez dalšího smluvního ujednání, což si žalobce uvědomoval a svědčí o tom i korespondence dřívější právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Plnění žalobce navíc vykazovalo vady, takže opravu a vypracováním části celkového objemu metadat musel zadat žalovaný jinému zhotoviteli, a to společnosti [právnická osoba], která tuto zakázku zpracovávala přednostně. Šlo zejména o dva typy vad, a to nevyplnění povinné položky TYPE a nevyplnění povinné položky titleinfo. V prvé vlně reklamace bylo vyreklamováno 11 297 PSP balíčků (reklamovala paní [příjmení]), opravu provedl [právnická osoba] V druhé vlně bylo reklamováno 14 873 PSP balíčků (reklamoval [anonymizováno] [příjmení]), opravu provedl [právnická osoba] v počtu 17 039 PSP balíčků, za což mu bylo žalovaným zaplaceno. Podle žalovaného je třeba na plnění od žalobce nahlížet jako na plnění poskytnuté bez právního důvodu, když u tohoto typu plnění je třeba počítat se 4letou promlčecí dobou. Splatnost dluhu pak nastala vždy ohledně každé dílčí dodávky samostatně, a to vždy od dne následujícího po dni, kdy k předání dílčího plnění – dodávky – došlo. Žalovaný z toho důvodu vznáší námitku promlčení, neboť fakturace sama neznamená v daném případě splatnost dluhu. Žalobci navíc za poskytnuté plnění již zaplatil 1,8 milionu korun. Vedle zmíněných námitek učinil žalovaný vůči žalobci také jednostranný zápočet, a to co do částky 627 264 Kč, když tato částka dle žalovaného představuje cenu za opravy PSP balíčků, kterou musel žalovaný vynaložit na zajištění oprav plnění od žalobce, které poskytla spol. [právnická osoba] Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

8. Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky pod názvem„ [anonymizována čtyři slova] v [územní celek]“ soud zjistil, že tato upravovala parametry veřejné zakázky, vymezila předmět zakázky a dobu plnění včetně předpokládané ceny veřejné zakázky. Přílohou zadávací dokumentace byl také detailní popis předmětu zakázky.

9. Ze smlouvy uzavřené mezi spol. [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] (zde žalovaný) dne 30. 8. 2012 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena na základě výsledku zadávacího řízení vyhlášeného zadavatelem – [územní celek] a jejím předmětem bylo zpracování díla spočívajícího mj. v digitalizaci periodik z mikrofilmů v max. množství 1 150 000 stran, provedení přímé digitalizace originálů periodik v max. rozsahu 150 000 stran, provedení úpravy obrazových souborů dle zadávací dokumentace a vytvoření popisných metadat dle zadávací dokumentace s dobou plnění do 31. 8. 2013, resp. 30. 9. 2013, za cenu díla 5 750 000 Kč. V bodě VIII. smlouvy byla upravena práva a povinnosti smluvních stran, včetně otázek poskytnuté záruky za dílo a odpovědnosti za vady díla. Dodavatel měl dle smlouvy zahájit odstraňování vad díla do 12 hodin od nahlášení vad a vady odstranit bez zbytečného odkladu ode dne oznámení vady dodavateli, nejpozději do 20 kalendářních dní ode dne doručení oznámení vady dodavateli. Sankce byly upraveny v čl. IX. smlouvy a pro případ prodlení s předáním díla nebo jeho dílčí části, resp. prodlení s odstraňováním vad bylo upraveno oprávnění objednatele požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, resp. 20 000 Kč za každý den prodlení.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] 2014 ze dne 15. 11. 2014, zpracovaného [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizováno], znalcem z oboru ekonomika, kybernetika a dalších, soud dále zjistil, že zpracovával posudek k posouzení parametrů plnění odevzdaného žalobcem žalovanému a uzavřel, že žalobce měl podle sdělení žalovaného odevzdat celkem 1 299 150 stran, z toho bylo 11 575 vadných balíčků, v nichž bylo celkem 157 032 jp2 souborů, což znamená 78 516 chybných stránek novin/mikrofilmů. Šlo zejména o chyby v označení povinných položek:„ TYPE“ a„ titleinfo“. Na straně 8, resp. 9 uvádí znalec, že identifikovaných nevalidních balíčků bylo nejméně 11 294 (s chybějícími povinnými položkami:„ TYPE“ a„ titleinfo“). Opravy zajišťovala společnost [právnická osoba] na objednávku žalovaného a opravila celkem 11 297 balíčků. Obvyklá cena plnění (zpracování metadat dané struktury) činí 2 Kč/strana dokumentu. Při vadném plnění, jak poskytnuto žalobcem, činí cena 1,45 Kč/za 1 stranu digitalizovaného dokumentu.

11. Žalobcem byl předložen znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalce z oboru ekonomika, kybernetika, elektronika, který stanovil obvyklou cenu za zpracování digitalizace skenů, včetně konverzí, OCR metadat a PSP balíčků v přepočtu na stranu ve výši 5,30 Kč bez DPH u formátu A2-A1, a 4,40 Kč bez DPH u formátu A3-A5. (čl. 26 – 32)

12. Ze znaleckého posudku, zpracovaného dle zadání soudu [anonymizována dvě slova] [celé jméno znalce], [anonymizováno] soud zjistil, že stanovil obvyklou cenu, vzhledem ke struktuře zakázky, v rozpětí od minimální ceny po maximální takto: minimální částka stanovena ve výši 4,34 Kč/strana, průměrná částka ve výši 5,15 Kč/strana a maximální cenu na 6,47 Kč/strana. S přihlédnutím k případným vadám se pak cena snižuje a pohybovala by se od 3,25 Kč až po 4,85 Kč za stranu. Namátkovou kontrolou při návštěvě Vědecké knihovny v [obec] zkoumal znalec data uložená v [anonymizována tři slova] a u sledovaných balíčků (označených v podání ze dne 18. 3. 2019) nezjistil žádné chyby. Současně však uvedl, že se mu v datových zdrojích [anonymizováno] nepodařilo nalézt přesně ta data, která byla knihovně zhotovitelem dodána, a proto zjištění ohledně chyb v předaných datech zakázky nebyla objektivně možná. Stanovené rozpětí cen zahrne i cenu za plnění, jak ji vypočetl znalec [příjmení]. K dotazům stran pak znalec ještě uvedl, že dodatečnou manipulaci s daty nelze vyloučit, tudíž nelze prohlásit, že (ve [anonymizováno] nacházející se plnění) je jednoznačně plněním/soubory dodanými prokazatelně žalobcem. Současně prohlásil, že pokud se řešitel pouští do projektu, měl by si jednoznačně provést analýzu rizik a počítat s určitou chybovostí. I pokud by se uvažovalo o tom, že žalovaný neměl možnost ověřit správnost dodávaných dat, (pozn. soudu: žalovaný však tuto možnost kontroly měl, ovšem musel by si zakoupit validátor, kterým by správnost plnění od žalobce zkontroloval, což patrně z ekonomických důvodů neučinil, ale učinit mohl), cenu plnění by to ani tak neovlivnilo, resp. mohlo by to maximálně ovlivnit četnost výskytu chyb, a tím snížit náklady na jejich odstranění. Znalec také upozornil na to, že data vytvořená žalobcem [příjmení] běžně obchodovatelná a využitelnost žalobcem vytvořených dat jiným způsobem je tedy zcela minimální. (data byla digitalizována za účelem poskytnutí veřejného přístupu k nim jako archiváliím, čímž je dán i okruh subjektů, které tato využívají – knihovny, univerzity, atd.). Znalec pak uvedl, že samotný způsob provedení reklamace cenu plnění neovlivnil, pouze zkomplikoval vztahy na projektu. Dodal, že řešitel musí počítat s určitou chybovostí, a pokud nemá riziko záruky za kvalitu pokryté dodavatelem, musí zajistit jejich nápravu jinou cestou. Pak mu ale přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených na odstranění těchto chyb. Podle znalce byla podceněna situace spojená s předáváním dat a jejich verifikací. Z dodatku [číslo] 2020, [číslo] 2020 znalce [celé jméno znalce] soud dále zjistil, že výše nákladů na opravy, kterou vynaložil žalovaný, dosáhla výše 480 600 Kč bez DPH.

13. Z výslechu znalce [celé jméno znalce] soud dále zjistil, z jakých zdrojů při zpracování posudku čerpal. Dále znalec popsal, že na místním šetření ve [anonymizováno] zjistil, že pokud plnění nějaké chyby mělo, bylo již kompletně opraveno a původní data nejsou k dispozici. Za chybové hlášení může být považována i duplicita záznamu, tzn. i již dříve odevzdané plnění, které je nyní znovu odevzdáváno. Tudíž to druhé odevzdání hlásí chybu. V současné době již ani není možné rozklíčovat, v jakých formátech od koho jaké plnění došlo – zda bylo zpracováno v systému [anonymizováno], či [anonymizováno]. Standard [anonymizována čtyři slova]) se během času také měnil, a to i během zakázky. Při dané zakázce nešlo o„ obchod s daty“, nýbrž„ službu, která data transformovala“ (zpracovatel ani nemůže data nikomu prodat, neboť k nim nemá autorská práva). Sama cena za záruku ocenit nelze.

14. Z doplňku posudku [číslo] 2021 ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, jak znalec uvažoval o doplňujících otázkách v návaznosti na jeho výslech při ústním jednání konaném dne 2. 2. 2021 a upravil závěrem cenu plnění odevzdaného žalobcem (přičemž digitalizace zabere cca 35% celkových nákladů) v současném stavu tak, jak jsou dnes data užívána na částku 4 Kč za jednu stránku. Hodnota plnění žalobce, jak stojí a leží (po odečtení částek za koordinaci projektu, při zohlednění marže společnosti a částky za distribuci) se tak dostáváme částku 2,11 Kč – 2,44 Kč /strana při dodržení podmínek a závazků z primárního závazku.

15. Zejména z emailové dokumentace, zápisů z jednání a návrhů smluv bylo soudem zjištěno, že strany mezi sebou komunikovaly ohledně uzavření smlouvy o dílo. Žalovaný navrhoval znění smlouvy, která by kopírovala obrysy smlouvy, kterou měl sám uzavřenou se spol. [právnická osoba] Cena plnění (celkového díla) byla navrhována na 2 860 000 Kč, za vytvoření popisných metadat v počtu 1 300 000 souborů. Pokud by bylo realizováno dílo v menším rozsahu, bylo jednáno o částce 2,20 Kč za každý soubor. Návrhy smlouvy byly připomínkovány oběma stranami, k dohodě však nedošlo. Následně se i v průběhu roku 2014 strany pokoušely uzavřít dohodu o narovnání, resp. smlouvu o dílo. Žalobce argumentoval tím, že nejsou nikde v souvislosti s digitalizací uvedeni jako subdodavatelé, takže nelze uzavřít subdodavatelskou smlouvu. Jinak nabízeli žalovanému určité záruky i sankce v obdobném rozsahu, jak byly ujednány mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] (viz např. návrh SOD čl. 151 a následující, čl. IX. smlouvy), bohužel k žádnému kompromisnímu řešení strany nedošly.

16. Ze zápisu z jednání ze dne 21. 1. 2014 vyplývá, že žalovaný pozdržel proplacení žalobcem vystavené faktury, když jako hlavní důvod neproplacení fa je zde uvedena absence smlouvy či písemné dohody stran a z ní vyplývající odpovědnosti za vady a záruky (nikoliv však vady díla) – viz např. čl. 161.

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že mu bylo známo, že součástí vyhlášené veřejné zakázky bude digitalizace knižního fondu [anonymizována dvě slova] [obec] (dále také„ [anonymizováno]“). Žalobci byla tato problematika známá, spolupracovali již dříve s Národní knihovnou na několika vývojových projektech. Prvé výběrové řízení, do kterého se hlásil i žalobce, bylo zrušeno. Druhé výběrové řízení bylo zadané trošku jinak, jako společný projekt s IT strukturou, hardware pro ukládání dat krajských úřadů, takže sem se již žalobce nepřihlásil. Zakázku vysoutěžil [anonymizováno] a hledal, kdo by část digitalizace mohl provádět. Pro tuto část řešení si vybral [právnická osoba], kterou žalobce do té doby neznal. Firma [anonymizováno] se obrátila s žádostí o spolupráci na žalobce. Proběhlo první setkání, kde bylo objasněno, co je vlastně předmětem řešení, a jaké budou technikálie řešení. Za žalobce zde byli osobně [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [příjmení], a za žalovaného pan [příjmení] a pan [jméno]. Hodnota pro celé řešení měla být původně 6,20 Kč za stranu. Ta se následně dohodou posunula na 4,70 Kč, a s tím se strany rozloučily, že budou jednat dál, a zjistí, jak to bude podle vypadat. Další setkání proběhlo v druhé polovině září 2012, a to již [právnická osoba] oznámila, že mají zkrácené finanční prostředky na čerpání tohoto projektu. Přišli s tím, že pro ně maximální cena, kterou můžou nabídnout, je 2,20 Kč/strana. To byla pro žalobce cena hodně nízká a špatná. Bylo však jasné, že nikdo další v té době nevládne takovou technologií, která by byla schopna to zpracovat, vzhledem k časovému termínu. Na schůzce bylo řečeno, že cenu 2,20 Kč/strana žalobce přijme za předpokladu, že si část plnění vezme žalovaný na sebe. Tou částí byla míněna digitalizace filmových materiálů, zpracování obrazového materiálu a některá metadata k tomu. Pánové si to rozmýšleli, ale nakonec souhlasili. Žalobce připomněl, že cena 2,20 Kč/strana byla„ jejich“, vycházela od nich. Žalobce si jen zjišťoval, jestli vůbec budou schopni za tuto cenu zakázku zpracovat. Žalovaný souhlasil, že převezme část zakázky, a pak organizoval celý proces scanování filmového materiálu na zpracování obrazového materiálu a některá metadata. Podali si ruce a s takto uzavřenou gentlemanskou dohodou se rozcházeli s tím, že každý ví, co má dělat.

18. Ohledně uzavření dohody mezi stranami žalobce uvedl, že cena byla dohodnuta jako fixní, a všechno ostatní mělo být upraveno v písemné smlouvě včetně sankcí s tím, že návrh smlouvy měl zabezpečit [anonymizováno]. Návrh písemné smlouvy zachoval původní dohodu o ceně za 2,20 Kč za stranu. V detailech pak návrh kopíroval smlouvu, která byla vystavena hlavním řešitelem celého projektu, včetně smluvních pokut a všelijakých sankcí. To vše bylo zkopírované z hlavní„ centrální“ smlouvy se vším všudy, a to vypadalo velice nepříjemně. Vzhledem k ceně za digitalizaci 2,20 Kč/strana, tam byla navržená smluvní pokuta 20 000 Kč za hodinu zpoždění nepřiměřenou, zejména také s ohledem na to, že žalobce byl závislý na dodávce materiálu ke zpracování. Smlouvu žalobce připomínkoval, dohoda však nepřicházela. Mezitím se však již rozběhla spolupráce. Bylo domluveno, že žalobce udělá vzorky, k nimž dostal od žalobce materiál ke zpracování. To bylo někdy v dubnu. Pro [právnická osoba] šlo o poměrně novou záležitost, a podle toho také vypadaly výsledky. Žalobce sepsal protokol o vadách vzorků, aby se odstranily vady. Firma [anonymizováno] se snažila to nějakým způsobem řešit. Vedle toho stále probíhal tzv. ping -pong o smlouvách. Ze strany žalobce však šlo o jedinou námitku, a to nepoužít příslušné ustanovení, které se týkalo pokut, sankcí a dalších finančních postihů za něco, za co v žádném případě nemůžeme nést žalobce zodpovědnost, neboť ta část nebyla jeho. Přistoupení na návrhy žalovaného by znamenalo přijmout odpovědnost za cizí práci, kterou nemohli žádným způsobem ovlivnit. Byl to pořád dokola ten samý problém, akorát se to prodlužovalo. Mezitím již proces probíhal, dokonce byly doby, kdy se u žalobce pracovalo na dvě i tři směny, a to i o sobotách i nedělích. K dispozici měli 25 operátorek a všech 25 operátorek na tom pracovalo. Smlouva stále nebyla, ale dílo běželo. Někdy koncem září byla hotová první část. Smlouva stále nebyla, byly nějaké pokusy o smír. Formulace a řešení smíru nebyly akceptovatelné, a to ani pro jednu ze stran. Přitom bylo dohodnuto, že smlouva bude písemná. Celý proces skončil předáním kompletního díla koncem roku. Zbývalo dodělat ještě asi 22 tisíc stran, které však nebyly dodány. Firma [anonymizováno] je neměla k dispozici, nebo nebyly nascanované. To se pak předávalo postupně. Výsledky práce předával žalobce na discích, které obdržel od firmy [anonymizováno]. Na ty se to kopírovalo, disky se zajistily MD5 – digitální kontrolou souhlasu obsahu disku mezi sebou a disk se předal včetně protokolu [právnická osoba]. Něco žalobce odeslal poštou, ve většině případu si pro plnění pan [příjmení] přijel sám. Systémy, na kterých žalobce pracuje, mají vždy vlastní validátor v té nejvyšší verzi, což znamená, že jsou schopny validovat i věci, které normálně knihovna nepožaduje. Odevzdané dílo bylo naprosto jednoznačně validní pro to, co knihovna potřebovala. Žalobce také avizoval, že převezmou standardní záruku za svoje dílo, které bude dodáno v té kvalitě, které odpovídá té, co knihovna potřebuje. Pokud žalobce opravoval vady, tak šlo o vady v podkladech, které nevznikly na jeho straně.

19. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že výběrové řízení na zakázku bylo vyhlášeno 20. 6. 2012. Žalovanému se poté ozvala [právnická osoba], které žalovaný nabídl cenu za část zakázky, kterou poptávali. Tato vymezená část zakázky znamenala digitalizaci 1 300 000 stran, ať už z mikrofilmů, nebo z novin/periodik plus popisná metadata. Žalovaný„ uměl“ pouze jednu část – digitalizovat a museli si najmout další subdodavatele, tzn. bylo také nutné peníze si vysoutěžené u [právnická osoba] rozdělit s dalšími subdodavateli. Žalovaný měl subdodavatelů několik, nejvýznamnějším byl žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] a jeho společnost. Žalovaný mezitím již uzavřel písemnou smlouvu se [právnická osoba] (dne 3. 8. 2012) a sám smlouvy postupně sepisoval se svými dalšími subdodavateli. Žalovaný najal společnost, která digitalizovala mikrofilmy, a musel najmout techniku, která by dodávala metadata, což byl Ing. [celé jméno žalobce], neboť to sám žalovaný také neuměl. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl žalovanému doporučen, protože v té době bylo jen několik málo společností v ČR, které tuto práci dělaly. Strany se scházely na jednáních, kde se domlouvaly podmínky budoucí spolupráce. V rámci těchto jednání se domlouvaly i na ceně, ale i na dalších věcech. K dohodě o spolupráci došli dne 19. 9. 2012, kdy byly domluveny podmínky spolupráce a dohodnuto, že bude uzavřena písemná smlouva, v níž bude vše popsáno, včetně ceny. Žalovaný výslovně uvedl, že nerozporuje částku 2,20 Kč, když ovšem součástí této dohody bylo také, že se podepíše písemná smlouva, kde budou upraveny záruky ze strany žalobce za jeho plnění, sankce a všechny ostatní věci tak, jak to je popsáno v zadávací dokumentaci v návrhu smlouvy. Návrh smlouvy zadávací dokumentace byl závazný a tam to bylo vše přímo napsané. Mezitím probíhaly na denní bázi výměny telefonátů, emailů. Rozjížděla se spolupráce, nastavovaly se procesy, ale to nebylo nic o opravách, o vadách, to byl normální pracovní proces, kdy společnosti fungují a denně si vyměňují názory, co je potřeba doplnit, dodělat, jak to udělat jinak, jestli je kvalita odpovídající. Reakci na návrh smlouvy, který byl žalovaným odeslán v polovině dubna 2013, obdrželi po několika urgencích až po půl roce, dne 29. 10. 2013, kdy přišla pro žalovaného překvapující reakce v podobě návrhu smlouvy, který vůbec neodpovídal obsahu smlouvy s [anonymizováno], který byl podepisován s dalšími subdodavateli. Hlavním argumentem žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] bylo odmítnutí převzetí veškerých záruk týkajících se financování z evropských fondů. V hlavní smlouvě je totiž celá pasáž, co je potřeba udělat, pokud je projekt financovaný z evropských fondů, včetně uskladnění 10 let o tom, že se to musí dávat na vědomí ve všech písemnostech, tzn. musí to být ve smlouvě i na ostatních věcech uvedeno. Prostě se musí přiznat, že je to financováno z evropských fondů. To byla ta zásadní věc, kterou žalobce odmítal a je to patrné i z návrhu jejich smlouvy, že to tam vždy vypustili. Žalobce musel vědět, že to je neakceptovatelné, a že není možné takovou smlouvu podepsat. Dalším důvodem žalobce bylo odmítnutí sankcí pro případ reklamací a možných komplikací. Veškeré sankce tak zůstaly na žalovaném. Když pak přišly první reklamace ze strany koncového zákazníka, byl osloven [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který však provedení oprav odmítl z důvodu, že nedostal zaplacenou celou první fakturu, což žalovaný nesporoval a uvedl, že to použili jako jediný možný prostředek nátlaku na společnost žalobce, aby tu smlouvu podepsali. O tom byl žalobce informován na schůzce dne 24. 1. 2013. Potom přišel od žalobce další návrh, k dohodě a posunu sporu však nedošlo. Na další návrhy smluv od žalovaného reagoval žalobce dopisem, kde vyčíslil dlužné peníze a penále. Pak už předal žalovaný kauzu advokátovi, nechal si vypracovat znalecký posudek od [anonymizováno] [příjmení], aby byla stanovena hodnota díla a tu cenu zaplatili. Podle daňových poradců došlo po čtyřech letech k promlčení podle zákona o účetnictví. Společnost žalovaného odvedla DPH, které uplatnili a doplatili daně z celé zakázky. Pak už jen čekali, co se bude dít dál. Mezi žalovaným a žalobcem žádné reklamace neproběhly. Žalovaný však musel reagovat na reklamace [anonymizována dvě slova] [obec]. Nutnost reklamací odůvodnil tím, že společně vytvořili nějaké dílo, které odevzdali objednateli, což byla právě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] a ta jediná měla právo něco reklamovat. Knihovna si vybrala validátor Národní digitální knihovny, nevybrala si validátor [anonymizováno] [celé jméno žalobce], a pak reklamovala některé vady. Šlo o nějaké technické věci, ovšem když se žalovaný obrátil s žádostí o opravy na žalobce, ten je odmítl provést. Žalovaný sám byl ve smlouvě (s [anonymizováno]) zavázán začít opravy do 12 hodin od požadavku zadavatele a musely se opravit do 20 dnů od požadavků zadavatele. To bylo složité, neboť existovaly asi jenom tři společnosti, které tuto činnost vykonávaly. Žalovaný vyhledal [právnická osoba], která potom dodělala i další část, cca 141 903 stran. Opravili to, co [anonymizována dvě slova] v [obec] chtěla opravit. Žalovaný nebyl v postavení, aby mohl rozlišovat, jestli jde o náklady opodstatněné, nebo neopodstatněné. Oprava se provedla, aby se žalovaný vyhnul možným postihům. Dílo žalovaný průběžně odevzdával, záruka měla běžet po 24 měsíců, a ze strany knihovny čekali, až se připraví hardware i software, kam se nahraje odevzdané plnění a až potom byli schopni validovat. To se odehrálo asi až půl roku až rok po tom, co plnění převzali. Reklamace se k žalovanému dostávaly až v průběhu roku 2014 a v podstatě tu zakázku opravovali minimálně půl roku. Řešily se všechny možné připomínky ze strany vědecké knihovny. Podklady ke zpracování žalobci se předávali poté, co je žalovaný zpracoval z podkladů od knihovny, pro které si žalovaný jezdil. Převzaté plnění od žalobce sice kontrolovali (nahlédnutím do tabulky s počtem stran a sumářem), ale kvalitu nebyli schopni překontrolovat, neboť na to neměli software. S daty od žalobce již dále nijak nemanipulovali. Stalo se také, že žalobci byly dodány vadné podklady, ty se však vracely žalovanému k opravě. Zda plnění žalobci žalovaný zaplatil až v roce 2015, kdy dostal žalovaný zaplaceno od svého smluvního partnera, již nevěděl. Termín odevzdání díla knihovně se posouval, nakonec se mělo odevzdávat do konce roku 2013. Na reklamace od knihovny měli správně podle žalovaného reagovat oba, jak žalobce, tak žalovaný. Oprávněnost požadavků [anonymizováno] knihovny na reklamace žalovaný nezkoumal, najali si [právnická osoba] a ta odstraňovala vady tak, jak zadavatel chtěl. Sami oprávněnost reklamace nedokázali posoudit. Žalovaný neměl v úmyslu uzavřít se žalobcem toliko ústní smlouvu, rovněž navržená cena 2,20 Kč/strana byla toliko předjednanou pro písemnou smlouvu o dílo.

20. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], zaměstnance firmy žalobce, který v rozhodné době vykonával funkci vedoucího obchodu, jinak ve firmě působí cca 13 let. Okolnosti jednání o uzavření smlouvy probíhaly tak, že někdy v dubnu 2012 byl osloven žalovaný [právnická osoba] s tím, že oni jsou účastníky výběrového řízení na digitalizaci historických dokumentů [anonymizována dvě slova] v [obec], a to v rámci velkého výběrového řízení na vybudování technologického centra [územní celek]. Měli zájem provést digitalizaci dokumentů, kterou sami„ neuměli“ a žalovaný jim byl doporučen. Někdy koncem dubna, začátkem května byli osloveni telefonicky panem [příjmení], který byl v té době jednatelem společnosti, a žalobci byla poskytnuta nějaká doba na rozmyšlenou. O zakázku měl žalobce zájem, neboť šlo o oblast, kde se firma pohybovala dlouhé roky. V červnu proběhl další telefonický rozhovor s panem [příjmení], kde žalobce odsouhlasil přijetí zakázky s tím, že si představuje cenu za zpracování jedné strany někdy kolem 6,40 Kč/strana. Pan [anonymizováno] přislíbil tento návrh ve firmě projednat. Někdy v polovině srpna 2012 k žalobci do [obec] přijeli pan [příjmení] s panem [příjmení], a dále se o zakázce jednalo. Došli k jakémusi kompromisu, že cena za jednu stranu bude 4,70 Kč. S tím se rozešli a následně cca za týden žalovaný telefonoval, že bohužel společnost, která je najala jako subdodavatele, jim část peněz odebrala, a že s cenou musí jít výrazně níž. V polovině září proběhlo další setkání, kde se dohodla cena 2,20 Kč/strana. Žalobce nakonec odsouhlasil i tuto cenu, přestože byla velmi nízká, na hranici únosnosti s tím, že ale budou muset být splněny ze strany žalovaného určité podmínky, zejména bezvadná dodávka podkladů pro další zpracování. Dohodli se dále, že tyto podrobnosti budou upraveny v písemné smlouvě. Pan [anonymizováno] říkal, že on ani smlouvu nepotřebuje, že je pro něj bližší chlapské podání ruky. Podali si ruku s tím, že se dohodli na ceně 2,20 Kč za stranu, ale že pro jistotu se některé podrobnosti zpracují v písemné formě. Základ byl, že cena bude 2,20 Kč/strana a termín realizace zakázky je k 30. 9. 2013, to platilo. V podstatě i obsah toho, co má žalobce zpracovat, byl také jasný, neboť znali zadávací dokumentaci a měli s tímto plněním již zkušenosti. Prvotní test proběhl v únoru 2013, kdy dostali pár scanů k otestování, jestli to bude takto vyhovovat, jestli to takto půjde zpracovat. Test se provedl a upřesnili si, jak by měl scan skutečně vypadat. Potom někdy v dubnu 2013 přišel od [anonymizováno] první písemný návrh smlouvy, který ale žalobce musel odmítnout, protože [právnická osoba] chtěla žalobce zavázat až k neslušným pokutám, které byly v rámci statisíců korun. V podstatě to byly pokuty zkopírovány z generální smlouvy na celou zakázku, která činila 160 milionů Kč. Žalobce upozorňoval, že se nebrání zárukám za práci, ani sankcím, ale rozumným sankcím, které jsou v přiměřené výši k charakteru prováděného díla. Žalovanému poslali vlastní návrh smlouvy, který byl odmítnut. Pak proběhlo několik dalších návrhů, ale situace se stále opakovala. V té době už začali dílo provádět, což bylo někdy v březnu 2013. Byli přesvědčeni, že to chlapské podání ruky a dohoda ústní, která proběhla ve [obec], platí, a že jednání probíhá na základě ústní smlouvy. Při přebírání podkladů u vzorku by je šlo na škále od 1 do 5, ohodnotit někde mezi 3 – 3,5. Při přebírání podkladů od žalovaného se někdy 50% a někdy i 100% podkladů muselo vracet k přepracování, protože tam byly vady (podklady byly uložené v jiném formátu, než bylo dohodnuto, bylo to špatně ořezáno, obraz neodpovídal originálu, někdy byl tmavý, někdy chyběly strany). Ze začátku plnění vraceli žalovanému, když se ale blížil finální datum, tak už i žalobce musel opravovat, protože se dostávali do skluzu. Termín 30. 9. 2013 platil pro obě strany. Žalovaný nekontaktoval žalobce s tím, že by jeho plnění mělo nějaké vady. Byl tam jeden problém, kdy [anonymizována dvě slova] v [obec] upozornila, že nejsou v pořádku technická metadata. Ty zpracovával žalobce, ale musel k tomu mít podklady od [právnická osoba]. Žalobce byl přesvědčen, že scanování provádí [právnická osoba], ale ta mezitím přizvala další společnost, která pro ně scanovala, na jiných scanerech, na jiném softwaru, a to byl problém, na který [anonymizována dvě slova] upozornila, že jsou data zpracována na jiném softwaru a jiném scaneru. Žalobce si vyžádal od [právnická osoba] podklady, které museli i několikrát urgovat, a pak se data opravila tak, že se doplnil správný hardware a správný software u technických metadat. To se opravovalo někdy v období srpna/září 2013, ale dokončení těchto oprav proběhlo až někdy v prosinci, kdy dostali definitivní přehled od [anonymizováno], které dokumenty skutečně zpracovala [právnická osoba].

21. Podle svědka [příjmení] plnění poskytnuté žalovanému plně odpovídalo standardu knihovny. Souběžně s touto zakázkou prováděl žalobce pro [anonymizována dvě slova] [obec], v rámci státního programu na podporu knihoven, totožný dokument a nebyly tam sebemenší připomínky. Při zpracování díla využíval žalobce vlastní validátor, který vyvinuli ve spojení s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a který plně odpovídal. Obsahuje víc položek, než validuje. Je to přibližně 150 – 180 položek, které validuje. Při fakturaci chtěl pan [příjmení], aby mu žalobce zároveň poslal podepsanou písemnou smlouvu. Někdy v roce 2014 se na žalobce obrátil pan [příjmení] z [anonymizována dvě slova] [obec], že objevili množství disků ve skříni, o kterých neví, co na nich vůbec je. A ředitelka paní [příjmení] jednou psala, že je problém s disky, že některé nejdou vůbec přečíst, a na některých, že jsou duplicitní data.

22. Navržený svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] odmítl ve věci vypovídat, neboť proti němu bylo vedeno trestní stíhání, které mohlo mít spojitost i s touto kauzou. Následným dotazem na Policii ČR, NCOZ expozituru v [obec] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] je stíhán pro podezření ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné držbě, a to u dvou zakázek, z nichž jednou je veřejná zakázka„ [anonymizována čtyři slova] [územní celek]“, a dále pro zločin poškození finančních zájmů Evropské unie. Odepření podání svědecké výpovědi soud vyhodnotil jako odůvodněné.

23. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], že v rozhodné době působil nejprve jako zaměstnanec a pak jako spolumajitel firmy [anonymizováno], která pak v rámci akvizice byla spojena se [právnická osoba] [anonymizováno], a ta se poté stala součástí velké nadnárodní korporace. Ve [právnická osoba] programovali nástroje a poskytovali podporu knihovnám. Vyloučil, že by k chybě, tak jak byla reklamována žalovaným, mohlo dojít na cestě od žalovaného k [anonymizováno]. To by bylo možné pouze, kdyby ten soubor někdo editoval a tam přepisoval určité údaje. To je de facto nemyslitelné. Pokud jde o ty PSP balíčky, tak balíček je adresář se skupinou souborů a kontrolním součtem dle standardu národní knihovny. Národní knihovna pak poskytuje onen validátor. Pokud by došlo v rámci souboru k nějakým změnám, tak by byl celý balíček neplatný, resp. musel by se znovu generovat celý součet, změnily by se další údaje atd. Chyby, které v [anonymizováno] opravovali, rozhodně nepocházely z kopírování. K programům [anonymizováno] a [anonymizováno] uvedl, že to jsou výrobní nástroje. Žalobce vyráběl balíčky v [anonymizováno]. Společnost [anonymizováno] byla žalovaným požádána o opravy, které se dělaly programově tak, že seděl programátor a spouštěl skripty, a pomocí algoritmu vyhledával chyby. Ty chyby již byly označeny vědeckou knihovnou, a některé pak vyplynuly následně, když viděli ono zobrazení. O opravy žádal od žalovaného v první vlně pan [příjmení], k čemuž doložil email ze dne 15. 9. 2016, kterým žádal [anonymizováno] o opravy. Vyskytovaly se tam totiž chyby, že např. PSP balíček obsahoval [číslo] což je ročník periodika, ovšem správně tam mělo být uvedeno číslo každého jednotlivého výtisku. Ty chyby v balíčkách v [anonymizováno] postupně nahrazovaly. K validátoru uvedl, že je to program, který je schopen kontrolovat adresář a soubory uvnitř, ovšem pouze formálně, takže zkontroluje, zda tam jsou všechny soubory, základní údaje, a zda jde o soubor větší nebo menší. Neprovede však kontrolu obsahovou, tu musí provést lidé. V tomto plnění byla špatně označena čísla, dále bylo v datech, pokud jde o ty signatury, špatné číslování časopisů a někde chybný formát, což znamená, že se stal jeden z těchto souborů nečitelný. To zjistili, když data importovali do programu [příjmení]. V té době ani nevěděli, že šlo o chybné plnění od žalobce, protože prvotně se ozval pan [příjmení], ale pak už se ozvali z [obec] a zpřístupnili data. Dohledal emaily, kde byly popsané chybné balíčky. Celkem šlo o 11 297 PSP balíčků. Oněch 1 990 PSP balíčků pak bylo [anonymizováno] vytvořeno zcela nově v roce 2016. Opravou se už nepřepisují údaje o tomto systému, resp. o systému, ve kterém byl balíček vytvořen. Současně se opravou balíčku nezasahuje do nástrojů [anonymizováno] a validátor kontroluje pouze formální údaje o obsahu balíčku. Obsahové chyby nelze vytvořit manipulací s daty.

24. Z doložených předávacích protokolů bylo zjištěno, že žalobce postupně předával žalovanému po částech plnění (viz čl. 8 – 15), když o tom byly pořízeny předávací protokoly, které byly buď odsouhlaseny žalovaným, nebo odeslané poštou s doložením označení poštovní zásilky včetně adresáta (viz čl. 220 – 226). Soud má za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl 15 dílčích„ várek“ souborů, tj. celkem 1 318 648 souborů, z nichž je touto žalobou uplatněno plnění v rozsahu 1 299 186 stran.

25. Z faktury [číslo] vystavené dne 31. 10. 2013, soud zjistil, že jí žalobce vyúčtoval žalovanému za přípravu a tvorbu metadat v počtu 1 milion stran částku 2 662 000 Kč. Splatnost byla stanovena na 15. 12. 2013.

26. Ze zpráv [anonymizováno] (čl. 168 a 324) bylo zjištěno, že knihovna při sekundární validaci zjistila 14 873 nevalidních balíčků, chyby spočívaly zejména v chybějících/nevyplněných povinných položkách: missing mandatory attribute, label, type, title info (tituly na čl. 170 p.v.) s tím, že některé PSP balíčky chyběly zcela. Knihovna se dožadovala jejich opakovaného dodání. Ze zprávy ředitelky [anonymizováno] ze dne 20. 6. 2014 soud zjistil, že rovněž knihovna eviduje jako dodavatele zakázky v části digitalizace a ukládání firmu žalovaného, který ji poskytuje jako externí službu a na základě předání plnění od žalovaného byly jištěny některé nedostatky. Z doplňující zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] bylo zjištěno, že jim bylo v rámci smlouvy o dílo dodáno zhotovitelem (zde žalovaný) plnění od žalobce vpočtu 191 809 PSP balíčků. Žalobce používal program [anonymizováno] (v programu [anonymizováno] bylo dodáno 191 809 PSP balíčků), spol. [právnická osoba] pracoval v programu [anonymizováno], a v něm dodáno knihovně 1 990 PSP balíčků. Právě oněch 1 990 PSP balíčků bylo knihovnou reklamováno (původně je dodal žalobce) a opravil [právnická osoba] Šlo zejména o chyby ve špatně vyplněných položkách a o záměnu metadat. Ohledně této posledně zmíněné zprávy [anonymizováno] žalobce uvedl, že stále nebylo objasněno, zda šlo o tytéž balíčky, které obdržel žalovaný od žalobce, a i pokud by toto připustil, že šlo o jeho plnění, tak chyby činí cca 1% všech dodaných PSP balíčků. Tyto vady navíc žalovaný u žalobce řádně nereklamoval a opravy zadal u jiné společnosti.

27. Bylo prokázáno, že žalovaný u žalobce konkrétní plnění nereklamoval, i když předložil email z 12. 12. 2014 (čl. 274), v němž je požadována oprava 14 873 PSP balíčků, tak tento byl adresován [anonymizována dvě slova] [obec] žalovanému, nikoliv žalobci. Knihovna požadovala doplnění údajů, které – podle žalobce – standard neupravoval. Žalovaný, aniž by řešil oprávněnost reklamace, pustil se do oprav (jak sám uvedl při jednání dne 18. 9. 2018, neměl ambici vstoupit do technické diskuse s knihovnou), kdy náhradní plnění vyžádal u [právnická osoba]. Jednatel žalovaného uvedl, že u žalobce sám žádné plnění nereklamoval, naopak u žalovaného reklamovala vady [anonymizováno]. Bylo jistě nutné řešit, zda je reklamace oprávněná, na což žalovaný rezignoval. Vedle toho email k opravě chyb od knihovny byl odeslán více než 8 měsíců od poskytnutí posledního plnění stran žalobce. Naskýtá se tedy vedle otázky samotné oprávněnosti reklamace i otázka včasnosti reklamace. Každopádně žalobci nemůže být přičítáno k tíži, že údajné vady nezačal opravovat, když vůči němu žalovaný ani řádnou a včasnou reklamaci neuplatnil. A pokud žalovaný namítá, že [anonymizováno] u něho plnění reklamovala (šlo o společné plnění obou účastníků), a sám byl pod tlakem vysokých sankcí, měl se žalovaný prvořadě přesvědčit, zda jde o reklamaci oprávněnou. Email [anonymizováno] [příjmení] ze dne 2. 8. 2013 o čerpání celozávodní dovolené není reakcí na konkrétní reklamaci a žádost o opravy (čl. 357 p.v.), jak ji má na mysli obchodní zákoník.

28. Žalovaným byla dále předložena fakturace tvrzeného vadného plnění od žalobce a opraveného spol. [právnická osoba] Vyúčtováno bylo za opravy 17 039 PSP balíčků, které obsahovaly chybná metadata, a dále za chybějící metadata (title, type, title info) částka 326 700 Kč – FA VS č. 2014 (čl. 173), dále částka 254 826 Kč za opravy dalších balíčků digitalizovaných dokumentů [anonymizováno] za 19,5 MD (man/day) – FA VS č. 2014, dále částka 45 738 Kč s označením„ oprava dat [anonymizováno]“ – FA VS č. 2016 Celkem šlo o částku 627 264 Kč. Tuto žalovaný započetl oproti nároku žalobce uplatněnému v tomto řízení, ovšem podle soudu prvého stupně není námitka započtení vůbec důvodná, a to právě z důvodu neuplatnění řádné a včasné reklamace žalovaným vůči žalobci. Pak samozřejmě nemůže žalovaný započítávat cenu oprav za chyby, o nichž se ani nepřesvědčil, zde opravdu chybami ve smyslu poskytnutého plnění jsou. <b>29. Po provedeném dokazování a zjištění shora popsaného skutkového stavu, uvažoval soud o právním hodnocení celého sporu.</b> 30. Prvořadě je třeba uzavřít, že k navázání spolupráce mezi účastníky a plnění žalobcem došlo v roce 2012 – 2013, resp. 2014 tedy ještě za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Proto je třeba při posuzování vztahů mezi účastníky postupovat – s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, podle původně platného a účinného obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb.

31. Soud uvažoval jednak o rovině uzavření závazkového vztahu (ústně sjednané smlouvy o dílo – mezi podnikateli) a variantně i o plnění bez právního důvodu, tj. bez uzavření smlouvy o dílo.

32. Nakonec dle názoru soudu převážily argumenty pro závěr o uzavření smlouvy o dílo v ústní podobě. Byl znám předmět díla, polemiku však strany dlouze vedly o ceně a na ni se vztahující ujednání o převzetí záruk a případných sankcí. Podle žalovaného nebylo jeho úmyslem uzavřít smlouvu bez ujednání o ceně.

33. Dle názoru soudu však bylo rizikem a chybou žalovaného, že dříve, než měl smluvně řádně (písemně) ošetřeno vše podstatné – termín dokončení díla, cenu za stránku dokumentu, záruku za dílo, včetně sankcí za případné porušení dohodnutých povinností – zadával již žalobci práci a požadoval plnění, když již dříve sebe zavázal se spol. [právnická osoba] k plnění, které neuměl poskytnout (vystupujíc jak subdodavatel vítěze veřejné zakázky).

34. K tomu je třeba shrnout několik dat. Veřejná soutěž na zakázku byla vyhlášena v březnu 2012. V srpnu 2012 uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba] samostatnou smlouvu o dílo. Jednání mezi účastníky o spolupráci probíhala podle zjištěného skutkového stavu od dubna 2012. Projekt a spolupráce mezi účastníky se rozběhla v podobě zkušebních vzorků někdy v měsících únor, resp. březen 2013. Zavázaný žalovaný ještě ani v této době neměl uzavřenu písemnou smlouvu se žalobcem, jak si představoval, a přesto se nepokusil hledat alternativní řešení, např. v podobě jiné subdodávky a podkladové plnění žalobci k dalšímu postupu začal předávat. Jednoznačně tedy šlo o riziko žalovaného, když do takového závazku vstoupil.

35. Dlouhou dobu také probíhala jednání o ceně za poskytnutí díla žalobcem, když v době prvotních jednání nabízel žalovaný zcela jiné částky, než kterých se nyní dovolává. Podle svědka [příjmení] začala jednání o ceně mezi účastníky na částce přesahující 6 Kč, konkrétně 6,40 Kč/strana. Následně byl navržen kompromis v částce 4,70 Kč/strana, který se dále znovu snížil (po sdělení, že žalovanému odebral subdodavatel část peněz), a to výrazně až na částku 2,20 Kč/strana. Žalobce tuto cenu odsouhlasil a dle závěru soudu s ní musel být srozuměn i žalovaný, který na to začal předávat žalobci podklady k plnění. To vyplývá jednak ze samotného jednání žalovaného, ale potvrzuje to i výpověď jednatele žalovaného pana [příjmení], který uvedl v rámci své účastnické výpovědi, že k dohodě o spolupráci (se žalobcem) došli dne 19. 9. 2012, kdy byly domluveny podmínky spolupráce a dohodnuto, že bude uzavřena písemná smlouva, v níž bude vše popsáno, včetně ceny, záruk ze strany žalobce za jeho plnění, sankcí a všech ostatních věcí, jak popsány v zadávací dokumentaci v návrhu smlouvy dle veřejné zakázky.

36. Pokud budeme vycházet z doložených listinných důkazů (emaily) a výpovědi jednatele žalovaného pana [příjmení], tak odpověď žalobce na jejich písemný návrh smlouvy reagoval žalobce až za více než 6 měsíců. Je však třeba znovu připomenout časovou osu, když podle žalovaného se písemný návrh smlouvy odesílal žalobci v dubnu 2013 (pozn. soudu: tedy již po zahájení prací žalobcem), odpověď od žalobce s protinávrhem přišla v říjnu, konkrétně 29. 10. 2013. Vše se tedy řešilo již„ za běhu“ a žalovaný neměl spolupráci se žalobcem stále ošetřenu písemnou smlouvou.

37. Žalovaný měl dle názoru soudu trvat na svých požadavcích, pokud chtěl se žalobcem spolupracovat, a žádat o reakci mnohem dříve, když žalobce sám dobrovolně dříve nereagoval. Taková obezřetnost by při sjednaném závazku žalovaného se spol. [právnická osoba] (za tam sjednaných hrozících sankcí) byla očekávatelná, neboť vše zatím probíhalo„ jen“ v rovině ústní. Nebylo přitom povinností žalobce přebírat veškeré záruky a sankce, jak sjednány v hlavní smlouvě, případně ve smlouvě subdodavatelské. Lze přitom přisvědčit žalobci i v tom, že nemohl přebírat odpovědnost za tu část plnění, kterou neprováděl (zasílány mu byly naskenované podklady právě od žalovaného, které také zřejmě nebyly vždy bez vad.)

38. Smlouva o dílo ve smyslu ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, může být uzavřena i v ústní podobě (k tomu viz ust. § 272 obch. zákoníku), když zde začala spolupráce mezi účastníky a plnění dle dojednaného předmětu smlouvy probíhat bez komplexní dohody o ceně. Cena byla sjednána rámcově na 2,20 Kč/strana při převzetí záruk za dílo. Dále je třeba ještě připomenout, že i z ústně uzavřené smlouvy o dílo plynnou zákonné záruky, pokud nebyly smluvně ujednány záruky jiné.

39. I pokud by se uzavřelo, že žalobce začal dílo provádět bez dohody o ceně (jistá dohoda zde však byla), vznikl by mu dle ust. § 546 odst. 1 obch. zák. nárok na zaplacení ceny obvyklé – ceny, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Cenu obvyklou by musel žalovaný žalobci zaplatit za odvedenou službu i v případě plnění z titulu bezdůvodného obohacení (posuzovaného dle ust. § 451 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., starého občanského zákoníku), což je třeba uvést pro případ jiného právního posouzení.

40. Žalobce dle dohody se žalovaným plnil. Přebíral od žalovaného podklady, tyto zpracovával a žalovanému zpět odevzdával. Soud vzal za prokázané, že žalobce odevzdal řádně žalovanému dohodnuté plnění, což prokázal předávacími protokoly, případně potvrzením o odeslání plnění poštou. Šlo o plnění v 15ti dílčích předávkách. Žalovaný potvrzoval převzetí plnění od žalobce, potom ale začal v řízení toto zpochybňovat, což nemůže být posouzeno jinak, než jako taktika procesní obrany strany žalované v řízení. Žalobce prokázal, že zpracoval a odevzdal žalovanému plnění v rozsahu minimálně 1 299 186 stran s metadaty.

41. Následně žalobce vyúčtoval cenu za poskytnuté plnění, když prvá faktura byla vystavena na výslovnou žádost žalovaného až dne 31. 10. 2013, a to na 1 milion zpracovaných stran za cenu 2,20 Kč/strana s připočtením DPH, tedy na částku 2 662 000 Kč. Žalovaný však na tuto fakturu poskytl plnění ve výši 726 000 Kč, a to déle než 1 rok po splatnosti, a ještě výrazně déle po převzetí plnění, konkrétně dne 25. 3. 2015 O tom nebylo mezi účastníky sporu. Žalovaný s touto fakturou počítal, což sám potvrdil, zařadil ji do své účetní evidence a uplatnil z ní odvod DPH. Nyní tvrdí, že je nárok promlčen. Další platbu uskutečnil žalovaný až dne 8. 9. 2015, a to ve výši 500 000 Kč (tedy znovu téměř za více než 5 měsíců) a třetí platbu poskytl 7. 10. 2015 v částce 589 000 Kč O tom nebylo mezi stranami sporu. Přitom poslední část plnění žalobce odevzdal již ke dni 15. 4. 2014. Nárok na zaplacení ceny ze strany žalobce vznikl řádným ukončením a předáním díla ve smyslu ust. § 548 obchodního zákoníku, přičemž na tom nic nemění jednotlivé dílčí předávací protokoly. Teprve od data uzavřeného předání díla (nikoliv již od dat dílčích plnění), mohla začít plynout promlčecí doba, když právě námitka promlčení byla žalovaným v řízení také vznesena. Nebylo prokázáno, že by bylo předáno plnění nikoliv řádné, jak bude dále pojednáno k otázce reklamace. Žalobci vznikl nárok na úhradu ceny plnění ve smyslu ust. § 554 obch. zákoníku.

42. Ještě pokud jde o běh lhůt, tak dle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Tedy i v našem případě se běh promlčecí lhůty řídí původním právní úpravou, zde obchodním zákoníkem. Podle § 397 obchodního zákoníku činí promlčecí doba 4 roky, nestanoví-li zákon jinak. Podle ust. § 391 odst. 1 obch. zákoníku začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Zde tedy nejdéle po předání, resp. vyúčtování předaného plnění (prvá fakturace dle dohody stran proběhla v říjnu 2013 se splatností k 15. prosinci 2013). Nárok na zaplacení uplatněný v tomto řízení tedy promlčen není, ať už promlčecí lhůta počala běžet dne 16. 12. 2013, nebo až 16. 4. 2014 – po úplném odevzdání díla, když žaloba byla k soudu podána dne 10. 10. 2017, tedy v běžící lhůtě.

43. Pokud by bylo na věc pohlíženo jinak, tedy pro případ jiného právního posouzení, a to z titulu bezdůvodného obohacení (plnění bezesmluvní), tak ani pro tento případ nárok promlčen není, neboť žalobce postupným částečným plněním, když řádně neurčil, na který z dluhů plní, ve smyslu ust. § 330 odst. 3 obch. zákoníku, plnil dle této domněnky na dluh nejdříve splatný (k tomu odkázal žalobce na rozhodnuté NS ČR sp. zn. 33 Odo 52/2005) a plnění uznal.

44. Podle § 100 odst. 1 původního obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

45. Zásadní otázkou, která byla v tomto řízení řešena, a která zůstala spornou mezi stranami, byla otázka ceny poskytnutého plnění. K objasnění této otázky předložily obě strany„ svoje“ posudky. Soud nakonec nechal vyhotovit posudek znalcem z oboru ekonomika, kybernetika [anonymizována dvě slova] [celé jméno znalce], [anonymizováno] a z jeho závěrů vyšel. Znalec stanovil obvyklou cenu žalobcem odevzdaného plnění, jak stojí a leží, na částku 2,11 Kč – 2,44 Kč /strana (s poznámkou: při dodržení podmínek a závazků z primárního závazku). To vše s přihlédnutím k faktu, že data vytvořená žalobcem [příjmení] běžně obchodovatelná a jejich využitelnost je omezená. Současně uvedl, že se mu v datových zdrojích [anonymizováno] nepodařilo nalézt přesně ta data, která byla knihovně zhotovitelem dodána, a proto zjištění ohledně chyb v předaných datech zakázky nebyla objektivně možná. Žalovaný se bránil tím, že muselo jít o plnění od žalobce (míněno i plnění s vadami), neboť sám na převzatém plnění ničeho neměnil a hned jej odevzdával [anonymizováno]. Žalovaný tudíž ani řádně nekontroloval kvalitu plnění žalobce, což činit měl, ale nečinil. K tomu se již soud vyjádřil výše, když trvá na tom, že žalovaný měl a mohl plnění od žalobce kontrolovat za pomoci validátoru, který nevlastnil, ale mohl jej pořídit. Navíc bylo ze znaleckého posudku zjištěno, že [anonymizováno] sice nějaká data zpracovaná patrně žalobcem za chybná považovala, emaily z knihovny však bylo prokázáno, že [anonymizováno] požadovala po žalovaném - kromě doplnění některých údajů - např. i opakované dodání některých dat, která již jednou dodána byla, což znalec vysvětlil tak, že i duplicita záznamu, tedy opakované dodání se pak hlásí jako chyba. V současné době již ani není možné rozklíčovat, v jakých formátech, od koho jaké plnění došlo – zda bylo zpracováno v systému [anonymizováno], či [anonymizováno], a tím pádem není ani možné uzavřít o vadách. Standard [anonymizována čtyři slova]) se během času také měnil, a to i během zakázky. Z tohoto posudku soud uzavírá, že cena, od níž žalobce odvíjí svůj nárok na zaplacení, je cenou zcela vyhovující zjištěním znalce o obvyklé ceně dat jako výsledku služby, kterou žalobce poskytl.

46. Ještě pokud jde dále o posouzení otázky uplatnění reklamace plnění u žalobce, tak bylo prokázáno, že žalovaný u žalobce žádné konkrétní plnění nereklamoval, i když předložil email z 12. 12. 2014 (čl. 274), v němž je požadována oprava 14 873 PSP balíčků, tak tento byl adresován [anonymizována dvě slova] [obec] žalovanému, nikoliv žalobci. Knihovna požadovala doplnění některých údajů. Žalovaný, aniž by řešil oprávněnost reklamace, pustil se do oprav (jak sám uvedl při jednání dne 18. 9. 2018, neměl ambici vstoupit do technické diskuse s knihovnou), kdy náhradní plnění vyžádal u [právnická osoba]. Jednatel žalovaného potvrdil, že u žalobce sám žádné plnění nereklamoval, naopak u žalovaného reklamovala vady [anonymizováno]. Z pohledu soudu bylo zásadní řešit, zda je reklamace oprávněná, na což žalovaný rezignoval. Email k opravě chyb od knihovny byl odeslán více než 8 měsíců od poskytnutí posledního plnění stran žalobce a naskýtá se tedy vedle otázky samotné oprávněnosti reklamace i otázka včasnosti reklamace. Jak již uvedeno výše, žalobci nemůže být přičítáno k tíži, že údajné vady nezačal opravovat, když vůči němu žalovaný ani řádnou a včasnou reklamaci neuplatnil. A pokud žalovaný namítá, že [anonymizováno] u něho plnění reklamovala (šlo o společné plnění obou účastníků), a sám byl pod tlakem vysokých sankcí, měl se žalovaný prvořadě přesvědčit, zda jde o reklamaci oprávněnou a zajistit si eventuální náhradní plnění, když věděl, že se žalobcem se mu nepodařilo převzetí sankcí a záruk dohodnout. Email [anonymizováno] [příjmení] ze dne 2. 8. 2013 o čerpání celozávodní dovolené není – dle názoru soudu – reakcí na konkrétní reklamaci a žádost o opravy (čl. 357 p.v.), jak ji má na mysli obchodní zákoník. Pokud nedošlo k řádné reklamaci, nemůže se ani žalovaný domáhat po žalobci náhrady v podobě plnění, které vynaložil na opravu vadného plnění (pokud navíc však opravdu vadným bylo).

47. Vycházejíc z těchto závěrů tedy soud uzavřel, že žaloba je podána po právu, a proto přisoudil žalobci oproti žalovanému právo na úhradu dlužné částky za poskytnuté plnění v rozsahu 2,20 Kč/strana plnění a počet stran odevzdaného plnění, tj. částku 847 000 Kč plus částku 796 433,13 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za opožděné poskytnuté dílčí platby (k tomu viz ust. § 369 obch. zák.), když žalobce požaduje přisoudit úrok od data pozdějšího, než ke kterému předal žalovanému plnění. (výrok I.)

48. Žaloba však musela být zamítnuta v části, kde žalobce požadoval vyšší úrok z prodlení, neboť podle výpočtu soudu činí zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 2 662 000 Kč od 16. 12. 2013 do 25. 3. 2015, tj. částku ve výši 273 000,80 Kč; zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 1 936 000 Kč od 26. 3. 2015 do 8. 9. 2015, tj. částku ve výši 71 305,70 Kč; zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 1 436 000 Kč od 9. 9. 2015 do 7. 10. 2015, tj. částku ve výši 9 184,40 Kč. Šlo tedy o nesrovnalost v numerickém výpočtu, v němž se soud lišil od žalobce, když žalobce navíc požadoval u poslední platby úrok z prodlení od data 8. 9. 2015, na rozdíl od správného data 9. 9. 2015 (výrok II.)

49. Pokud pak jde o otázku náhrady nákladů řízení, tak zcela většinový úspěch ve věci měl žalobce, kterému soud přisoudil právu na náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu Tyto tvoří: žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 82 172 Kč, dále náklady za právní zastoupení (výše odměny za 1 úkon právní služby činí – vycházejíc z punkta 1 643 433 Kč, nikoliv kapitalizovaného příslušenství – á 14 900 Kč). Žalobce celkem odvedl v řízení 28 úkonů právní služby, za což mu náleží odměna ve výši 417 200 Kč. Konkrétně jde o tyto úkony: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. žaloba, 4. nahlížení do spisu dne 21. 2. 2018 (čl. 195), 5. replika k vyjádření žalovaného ze dne 5. 4. 2018 (čl. 201), 6. + 7. zastoupení u jednání dne 12. 4. 2018, které trvalo více než 2 hodiny – 2 úkony, 8. doplnění skutkových tvrzení ze dne 14. 5. 2018 (čl. 217), 9. + 10. zastoupení u jednání dne 18. 9. 2018, které trvalo více než 2 hodiny – 2 úkony, 11. + 12. zastoupení u jednání dne 2. 10. 2018, které trvalo více než 2 hodiny – 2 úkony, 13. zastoupení u jednání dne 15. 11. 2018, 14. replika k vyjádření žalovaného ze dne 25. 1. 2019 (čl. 341), 15. + 16. zastoupení u jednání dne 31. 1. 2019, které trvalo více než 2 hodiny – 2 úkony, 17. vyjádření žalobce ze dne 27. 3. 2019 (čl. 384), 18. zastoupení u jednání dne 28. 3. 2019, 18. vyjádření žalobce ze dne 29. 7. 2019 (čl. 437), 19. + 20. zastoupení u jednání dne 19. 9. 2019, které trvalo více než 2 hodiny – 2 úkony, 21. vyjádření žalobce k podání žalovaného ze dne 20. 1. 2020 (čl. 472), 22. zastoupení u jednání dne 15. 9. 2020, 23. + 24. zastoupení u jednání dne 2. 2. 2021, které trvalo více než 2 hodiny, 25. vyjádření žalobce ze dne 15. 2. 2021 (čl. 564), 26. vyjádření žalobce k doplňku znaleckého posudku ze dne 31. 8. 2021 (čl. 607), 27. zastoupení u jednání dne 16. 9. 2021, 28. písemný závěrečný návrh žalobce ze dne 20. 10. 2021.

50. Oproti návrhu žalobce nepřiznal soud žalobci odměnu za následující podání, která zhodnotil jako stručná procesní vyjádření, příp. jednu otázku na znalce (navíc opakující se), když tyto nejsou kvalifikovanými úkony právní služby, jak jen má na mysli advokátní tarif. Jde o tyto úkony: stručná replika k vyjádření žalovaného ze dne 5. 2. 2018, sdělení žalobce o výsledku mimosoudního jednání ze dne 1. 11. 2019, otázky žalobce na znalce ze dne 1. 11. 2019, vyjádření žalobce ke znaleckému posudku ze dne 29. 6. 2020, vyjádření žalobce ze dne 18. 9. 2020, vyjádření žalobce ze dne 7. 12. 2020 a souhlas žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 3. 12. 2021.

51. Součástí odměny advokáta je dále režijní paušál á 300 Kč/úkon právní služby, což při počtu 28 úkonů činí 8 400 Kč a cestovné právního zástupce žalobce celkem ve výši 19 594 Kč. Konkrétně jde o cestovné k jednáním dne konaným ve dnech 12. 4. 2018, 18. 9. 2018, 2. 10. 2018, 15. 11. 2018, 31. 1. 2019 a 28. 3. 2019 – 6x [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem Toyota Verso, [registrační značka], za použití vyhlášky č. 463/2017 Sb. pro rok 2018 a za použití vyhlášky č. 333/2018 Sb. pro rok 2019, při průměrné spotřebě 4,63 l [číslo] km a vzdálenosti 168 km/jednosměrná cesta, kdy jízdné pro rok 2018 činí 1 807 Kč (1 obousměrná cesta), tzn. při 4 jednáních 7 228 Kč a pro rok 2019 činí 1 900 Kč (1 obousměrná cesta), tzn. při 2 jednáních 3 800 Kč. K jednáním proběhlým dne 19. 9. 2019, 15. 9. 2020, 2. 2. 2021 a 16. 9. 2021 použil právní zástupce žalobce osobní automobil Toyota RAV 4, [registrační značka] a za použití vyhlášek č. 333/ 2018 Sb. pro rok 2019, vyhl. 358/ 2019 pro rok 2020 a vyhl. 589/ 2020 pro rok 2021při průměrné spotřebě 6,33 l /100 km a vzdálenosti 168 km/jednosměrná cesta, pak jízdné pro rok 2019 činí 2 081 Kč (1 obousměrná cesta), pro rok 2020 činí 2 091 Kč (1 obousměrná cesta) a pro rok 2021 činí 2 197 Kč (1 obousměrná cesta), tzn. při 2 jednáních 4 394 Kč. Dále je součástí odměny advokáta ještě náhrada za ztrátu času k výše uvedeným 10ti jednáním á 10 půlhodin á 100 Kč, tj. celkem náhrada za ztrátu času za 100 půlhodin ve výši 10 000 Kč. Zástupci žalobce dále náleží DPH ve výši 21 % připočtených k částce nákladů řízení ve výši 455 194 Kč, tj. celkem 95 590,70 Kč Náklady za zastoupení žalobcem advokátem v řízení dosahují výše 550 784,70 Kč Vedle nich patří k účelně vynaloženým nákladům žalobce ještě náklad za znalecký posudek znalce [příjmení] ve výši 16 000 Kč a cestovné žalobce ke všem jednáním soudu [obec] – [obec]. Zde však soud nemohl přisoudit žalobci náhradu cestovného jeho osobním automobilem podle vyhlášky, neboť neměl k takovým cestám předchozí souhlas soudu. Zde soud odkazuje na § 30 odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, podle něhož žalobci cestujícímu k soudu náleží náhrada toliko v cenách veřejného hromadného dopravního prostředku. Jízdné autobusem na trase [anonymizováno] – [obec] činí 210 Kč cesta (podle spol. [právnická osoba]), tzn. obousměrná cesta 420 Kč a jízdné autobusem na trase [obec] – [obec] činí 50 Kč cesta (podle spol. [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova]), tzn. obousměrná 100 Kč. Náklad za cestovné v ceně veřejného dopravního prostředku na 1 obousměrnou cestu činí 520 Kč, při 10 jednáních je to 5 200 Kč Náklady řízení celkem dosáhly výše 654 156,70 Kč.

52. Pokud jde o náklady vynaložené v souvislosti s tímto řízením, tak zde soud opět podle úspěchu uložil neúspěšnému žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady za znalecké dokazování, a to ve výši 47 457 Kč – k tomu srovnej ust. § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (výrok IV.)

53. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.