17 C 301/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 746,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:- částky 6 595,14 Kč,- částky 151,73 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 404,52 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 6 000 Kč od 6. 5. 2025 do 30. 6. 2025,- a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2025 do 5. 9. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované ve spojení s doplněním žaloby ze dne 13. 11. 2025 zaplacení částky 12 595,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále částky 151,73 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 1. 2025 uzavřela se žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek podle Smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek. Součástí Smlouvy byl rovněž formulář SECCI, všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, informace pro spotřebitele a další dokumenty, které Smlouva obsahovala. Žalovaná se podle tvrzení žalobkyně dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně dne 5. 5. 2025 Smlouvu vypověděla, přičemž žalovaná je tak ke dni 6. 5. 2025 v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se kromě jistiny domáhala také zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Klidné spaní“, „Presto“ a „Informační SMS servis“ a dále smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že žalovaná neuhradila na dluh ničeho.

2. Žalobkyně byla zdejším soudem přípisem ze dne 9. 10. 2025 vyzvána k upřesnění tvrzení uvedených v žalobě, a na tuto výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne 13. 11. 2025. V tomto podání žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla v souladu se svojí interní metodikou schválenou Českou národní bankou a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sdělila, že u žalované zjistila a vyhodnotila informace o počtu členů společně hospodařící domácnosti, počtu osob s příjmem, pravidelných měsíčních výdajích, žalovanou uvedené výši čistého měsíčního příjmu a dále ověřené čisté měsíční příjmy a další potřebné údaje. Podle žalobkyně činila ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované 25 000 Kč, což dle jejího názoru umožňovalo bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši; tento údaj doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření majitele bankovního účtu a k ověření výše příjmů žalobkyně využila licenci AISP, což doložila autorizací ověření totožnosti. Žalobkyně dále uvedla, že v souladu s čl. IX souhlasu se zpracováním a uchováním osobních údajů využívá služeb společnosti Kontomatik, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům, a popsala proces autorizace bankovního přístupu přes internetové bankovnictví žalované. V této souvislosti předložila rovněž výpis z bankovního účtu žalované za období od 4. 4. 2024 do 1. 1. 2025, získaný prostřednictvím uvedené služby. Dále žalobkyně sdělila, že ověřila, zda se žalovaná nenachází v příslušných registrech, zejména v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob Policie ČR, registru politicky exponovaných osob, katastrálním rejstříku a sankčních seznamech.

3. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřila.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání do výše schváleného kreditního rámce 6 000 Kč. Smlouva obsahuje sjednanou pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 0,866 % z aktuální nesplacené jistiny a roční procentní sazbu nákladů (RPSN) ve výši 1 510,65 %, vypočtenou za předpokladu čerpání v plné výši a řádného splácení denních splátek. Za poskytnutí úvěru náleží žalobkyni poplatek ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. Žalovaná si sjednala volitelné doplňkové služby „Presto“ ve výši 165 Kč a „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč, a dále službu „Informační SMS servis“ za úplatu 24,96 Kč. Úvěr se měl splácet v pravidelných denních splátkách obsahujících složku jistiny, úroku a poplatků, přičemž jednotlivé denní splátky a jejich výše jsou uvedeny v Předpisu denních splátek. Smlouva stanoví pořadí započtení úhrad, a to nejprve na úrok, poté na poplatky a následně na jistinu, a dále určuje povinnost žalované hradit splátky na účet žalobkyně s použitím variabilního symbolu , var. symbol, . Nedílnou součástí smlouvy jsou i další individuální dokumenty, a to Formulář SECCI, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek a Všeobecné obchodní podmínky, které žalovaná před uzavřením smlouvy odsouhlasila v klientském profilu.

6. Z individuálního formuláře SECCI vztahujícího se ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru odpovídá kreditnímu rámci 6 000 Kč poskytnutému ke dni uzavření smlouvy. Denní úroková sazba činí 0,866 % z aktuální nesplacené jistiny. Celková roční procentní sazba nákladů (RPSN) při modelovém výpočtu činí 1 510,65 %. Doba trvání úvěru byla sjednána na 569 dní, odpovídající době platnosti kreditního rámce prodloužené o 29 dní. SECCI dále potvrzuje, že úvěr má být splácen v denních splátkách obsahujících složku jistiny, úroku a poplatků, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 1,99 % z poskytnuté jistiny a že volitelné služby sjednané žalovanou, tj. „Presto“, „Klidné spaní“ a služba „Informační SMS servis“, jsou zpoplatněny podle sjednaných podmínek.

7. Z Předpisu denních splátek soud zjistil, že úvěr měl být splácen prostřednictvím pravidelných denních splátek, z nichž každá se skládala ze tří samostatných složek – splátky jistiny, splátky smluvního úroku a splátky poplatků. Předpis denních splátek uvádí konkrétní jednotlivé splátky v denních intervalech počínaje dnem 3. 1. 2025, kdy celková denní splátka činila 57,61 Kč, a to při rozdělení na splátku jistiny 0,49 Kč, splátku smluvního úroku 51,96 Kč a splátku poplatků 5,16 Kč. Následné denní splátky pokračují v přesně definovaných každodenních intervalech, přičemž výše jednotlivých složek se postupně mění v návaznosti na umořování jistiny a výpočet denního úroku. Součástí Předpisu denních splátek je i promítnutí poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny, což odpovídá částce sjednané ve smlouvě a ve formuláři SECCI, a dále promítnutí poplatků za sjednané doplňkové služby „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“.

8. Z Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost žalované byla dne 2. 1. 2025 ověřena prostřednictvím autorizovaného náhledu do jejího bankovního účtu (AISP). K ověření byl použit bankovní účet žalované vedený u Raiffeisenbank, a to účet č. , č. účtu, , který je veden na jméno , Jméno žalované, . Dokument potvrzuje, že tento bankovní účet náleží žalované a že byl použit jednak jako identifikační prostředek při ověřování její totožnosti a přístupu do internetového bankovnictví, jednak jako cílový účet pro vyplacení úvěrové částky podle smlouvy č. , hodnota, .

9. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a podle své interní metodiky schválené Českou národní bankou. Posouzení bylo provedeno pod identifikačním číslem úvěrového případu 25211747 a pod identifikačním číslem posouzení úvěruschopnosti 20241217.3185. Dokument uvádí, že žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti o 2 osobách, z nichž 2 osoby mají vlastní příjem. Dále z dokumentu vyplývají měsíční výdajové položky domácnosti žalované, a to pravidelné výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedená žalovanou činila 16 800 Kč, zatímco výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 8 100 Kč. Minimální vypočtené výdaje domácnosti činily 4 755 Kč, disponibilní příjem byl vyčíslen na 3 300 Kč a posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Z metodického dokumentu „CreditworthinessMethodology“ soud zjistil, že žalobkyně posuzuje úvěruschopnost žadatelů podle interních pravidel schválených Českou národní bankou, která určují postup vyhodnocování příjmové, výdajové, majetkové a platební situace spotřebitele, včetně povinnosti prověřovat údaje v příslušných registrech a provádět ověření poskytnutých údajů prostřednictvím dat získaných z bankovního účtu. Z dokumentu „Ověření příjmu“ soud zjistil, že žalobkyně provedla verifikaci příjmů žalované prostřednictvím analýzy jejího bankovního účtu získané přes licencovanou službu AISP (Kontomatik). Tento dokument – společně s detailním výpisem bankovních transakcí žalované – prokazuje, že žalobkyně vycházela ze skutečných finančních toků na účtu žalované, které použila jako podklad pro výpočet ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované. Ověřené údaje korespondují s výsledky uvedenými ve Výpisu o posouzení úvěruschopnosti.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 2. 1. 2025 byla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, převedena částka 6 000 Kč jako čerpání úvěru podle smlouvy č. , hodnota, . Transakce byla provedena pod bankovním identifikátorem creditas: RLZ-, Anonymizováno, , s variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy. V poznámce této transakce je uvedeno: „, Anonymizováno, Váš FlexiFin úvěr; , Anonymizováno, :, Anonymizováno, ; , Anonymizováno, :, Anonymizováno, “.

11. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 5. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně smlouvu vypověděla z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru, neboť nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni odeslání oznámení již 93 dní po splatnosti. V e-mailu je uvedeno, že celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 13 551,83 Kč, a žalovaná byla vyzvána k její okamžité úhradě v plné výši. Oznámení dále obsahuje upozornění, že v případě neuhrazení dluhu budou ze strany žalobkyně podniknuty další právní kroky včetně soudního vymáhání.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 13 582,07 Kč, splatného na účet žalobkyně č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy. Výzva byla adresována na adresu žalované , adresa, , a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Z podacího potvrzení ze dne 2. 9. 2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána doporučeně prostřednictvím , právnická osoba, , resp. , adresa, pošty od ZPC , právnická osoba, ., pod podacím číslem , Anonymizováno, .

13. Z detailního výpisu bankovních transakcí žalované, předloženého žalobkyní jako součást vyjádření ze dne 13. 11. 2025, soud zjistil, že výpis obsahuje jednotlivé příjmové a odchozí transakce na bankovním účtu žalované vedeném pod č. , IBAN, , a to za období od 4. 4. 2024 do 1. 1. 2025. Výpis dokládá skutečné finanční toky na účtu žalované, z nichž žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované prostřednictvím licencované služby AISP (Kontomatik). Z tohoto výpisu soud nezjistil žádnou platbu provedenou žalovanou ve prospěch žalobkyně po poskytnutí úvěru; výpis neobsahuje žádnou transakci odpovídající úhradě splátek, poplatků či jiných plnění žalobkyni. Ve výpisu je podstatná část transakcí žalované spojená s hazardem a sázkovými hrami.

14. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovanou distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 2. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 6 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla sjednána na 569 dní, tj. dobu platnosti kreditního rámce prodlouženou o 29 dní. Podle této smlouvy žalobkyně dne 2. 1. 2025 bezhotovostně převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , vedený na jméno , Jméno žalované, , částku 6 000 Kč jako čerpanou tranši úvěru. Transakce byla provedena pod bankovním identifikátorem creditas: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , s variabilním symbolem , var. symbol, , a s poznámkou „, Anonymizováno, Váš FlexiFin úvěr“. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 0,866 % denně z aktuální nesplacené jistiny, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny, a dále s poplatky za doplňkové služby, které si sjednala, konkrétně „Presto“ ve výši 165 Kč, „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč a službu „Informační SMS servis“ za 24,96 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž jednotlivé částky a složení (jistina, úrok, poplatky) jsou uvedeny v Předpisu denních splátek; první splátka připadala na denní splátkový kalendář počínající 3. 1. 2025. Smlouva rovněž stanoví, že veškeré úhrady se započítávají postupně na úrok, poté na poplatky a až následně na jistinu. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobkyně dne 5. 5. 2025 smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a zesplatnila veškerý dosud neuhrazený dluh. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila dle žalobkyně 13 551,83 Kč. Žalovaná po poskytnutí úvěru neuhradila žalobkyni žádnou částku. Z dokazování dále vyplynulo, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované postupem podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a v souladu s požadavky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti o dvou osobách, z nichž dvě osoby mají příjem, její pravidelné výdaje činí 1 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč ostatní zbytné výdaje, a ověřená výše čistého měsíčního příjmu činí 8 100 Kč (v rozporu s tvrzením žalobkyně o 25 000 Kč). Žalobkyně ověřila identitu žalované a vlastnictví jejího bankovního účtu prostřednictvím služby AISP (Kontomatik), přičemž k ověření byl použit bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně rovněž provedla ověření údajů žalované prostřednictvím veřejných i neveřejných registrů, včetně insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob Policie ČR, registru politicky exponovaných osob, katastru nemovitostí a sankčních seznamů. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025, v níž vyzvala žalovanou k úhradě částky 13 582,07 Kč, splatné na účet žalobkyně č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Výzva byla odeslána doporučeně dne 2. 9. 2025 pod podacím číslem , Anonymizováno, na adresu žalované , adresa, . Žalovaná na výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.

15. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. Na základě výpisu o posouzení úvěruschopnosti, detailního výpisu transakcí z bankovního účtu žalované získaného prostřednictvím licencovaného přístupu AISP (Kontomatik), dále autorizace ověření totožnosti prostřednictvím služby AISP a metodického dokumentu žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti, dospěl soud k závěru, že žalobkyně sice formálně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), avšak toto posouzení se nacházelo na samé hraně toho, co lze považovat za dostatečné, přiměřené a spolehlivé. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně vycházela jednak z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, jednak z údajů zjištěných z bankovního účtu žalované. Na základě těchto podkladů stanovila ověřenou výši čistého měsíčního příjmu na 8 100 Kč, přičemž deklarovaný příjem žalované činil 16 800 Kč. Současně žalobkyně vyhodnotila pravidelné měsíční výdaje domácnosti žalované ve výši 2 000 Kč (1 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč ostatní výdaje), a minimální vypočtené výdaje domácnosti ve výši 4 755 Kč. Disponibilní měsíční příjem žalované byl žalobkyní stanoven na 3 300 Kč, což je částka velmi nízká, zejména ve vztahu k tomu, že úvěr je splácen formou denních splátek, jejichž souhrnná měsíční zátěž je významná. Ve výpisu je nadto značná část transakcí žalované spojená s hazardem a sázkovými hrami.

17. Soud v tomto ohledu konstatuje, že úvěruschopnost byla žalobkyní posouzena pouze na základní úrovni, a to při využití podkladů, které samy o sobě neposkytují detailní obraz o celkové finanční situaci žalované. Ověření příjmů sice proběhlo prostřednictvím přístupu AISP, avšak výsledná výše ověřeného příjmu i vypočtený disponibilní příjem jsou hraniční ve vztahu k schopnosti řádně hradit závazky z revolvingového úvěru s vysokým denním úrokem (k tomu níže). Součástí posouzení bylo rovněž ověření údajů žalované prostřednictvím veřejných i neveřejných registrů (insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky exponovaných osob, katastr nemovitostí a sankční seznamy). Ve spise je dále založen interní metodický dokument žalobkyně schválený Českou národní bankou, který popisuje způsob výpočtu disponibilního příjmu žadatele. Po vyhodnocení těchto vzájemně se doplňujících důkazů soud uzavírá, že přestože posouzení úvěruschopnosti žalované bylo žalobkyní provedeno na samé hraně zákonného standardu, nelze , právnická osoba, dospět k závěru, že by žalobkyně svou povinnost dle § 86 ZoSÚ nesplnila. Posouzení úvěruschopnosti tedy nebylo natolik vadné či nedostatečné, aby mohlo vést k neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele; následné právní závěry o platnosti smlouvy však dále zásadně ovlivňuje především výše sjednané denní úrokové sazby, která je v této konkrétní věci nakonec hlavním kritériem posouzení zákonnosti smluvního ujednání.

18. Soud po důkladném přezkoumání obsahu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dospěl k závěru, že tato smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť její obsah zcela odporuje dobrým mravům. Rozhodující skutečností je zejména ujednání o ceně úvěru, tedy o výši úplaty, kterou měla žalovaná žalobkyni hradit. Smlouva stanoví smluvní úrok ve výši 0,866 % denně z aktuální nesplacené jistiny, což v ročním přepočtu představuje zhruba 316,09 % ročně (0,866 x 365). Současně individuální formulář SECCI dokládá, že RPSN činí 1 510,65 %, a to při modelovém výpočtu řádného splácení podle Předpisu denních splátek. Tato již sama o sobě mimořádně vysoká úplata byla dále navýšena o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané jistiny a o poplatky za sjednané doplňkové služby – konkrétně službu „Presto“ ve výši 165 Kč, službu „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč a službu „Informační SMS servis“ ve výši 24,96 Kč. Jejich účelem je podle smlouvy poskytnout žalované určité doplňkové výhody, avšak v kontextu extrémně vysokého úročení již jejich další zatížení spotřebitele představuje nepřiměřené navýšení celkové ceny úvěru.

19. Soud má za to, že kombinace extrémního denního úroku, mimořádně vysoké RPSN, poplatku za poskytnutí úvěru a dalších doplňkových poplatků představuje pro spotřebitele nepřiměřenou a nepoctivou úplatu, která překračuje hranici tolerovatelnou z hlediska zásad poctivosti a slušnosti ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. Nejedná se o dílčí nevýhodné ujednání, ale o celkové nastavení ceny úvěru, které svou povahou zasahuje samotnou podstatu právního jednání. Úplata za poskytnutí peněžních prostředků je přitom podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, a proto její extrémní exces nemůže být napraven částečnou neplatností. V tomto smyslu lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (srov. např. rozsudky sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který běžnou sazbu mnohonásobně překračuje. V projednávané věci představuje sjednaná denní úroková sazba 0,866 %, odpovídající ročnímu úroku přibližně 316,09 %, a smluvní RPSN ve výši 1 510,65 %, zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, kterou lze ještě považovat za přiměřenou, poctivou a slučitelnou se zásadami slušnosti.

20. Soud k otázce přiměřenosti úroků u nebankovních poskytovatelů uvádí, že skutečnost, že nebankovní poskytovatelé z povahy věci účtují vyšší úrokové sazby než banky, nemůže obstát jako relevantní kritérium pro posouzení jejich přiměřenosti z hlediska dobrých mravů. Přijetí odlišného srovnávacího měřítka pro nebankovní poskytovatele by vedlo k nepřípustné nerovnosti mezi poskytovateli úvěrů a v důsledku by fakticky legitimizovalo „prémiové“ sazby, které by byly vyňaty z obecného hodnotového rámce občanského zákoníku. Jinými slovy – pokud by soudy přistoupily na argument, že v nebankovním sektoru jsou „běžně vyšší sazby“, ztratila by zásada dobrých mravů svou korektivní funkci.

21. Soud má za to, že sjednané ujednání o úplatě v této věci překračuje hranice poctivého obchodního styku natolik výrazně, že jeho moderace podle § 577 o. z. není možná. Moderace by v daném případě vedla k oslabení preventivní funkce pravidla dobrých mravů a mohla by motivovat poskytovatele k systematickému sjednávání nepoctivě vysokých úroků s vědomím, že soudní zásah by mohl spočívat jen ve snížení, nikoli v deklaraci neplatnosti. Ostatně ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. zákon moderaci nepřipouští (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Z těchto důvodů soud uzavírá, že ujednání o ceně úvěru je v rozporu s dobrými mravy v takové míře, že zasahuje do samotné podstaty smlouvy, a nelze je moderovat; je proto třeba dovodit absolutní neplatnost celé smlouvy.

22. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 2. 1. 2025 jako jedinou čerpanou tranši úvěru. Z detailního výpisu bankovních transakcí žalované, získaného prostřednictvím licencovaného přístupu AISP (Kontomatik), soud zjistil, že žalovaná po poskytnutí úvěru neprovedla vůči žalobkyni žádnou úhradu, a rozsah jejího obohacení se proto nesnižuje o žádnou zaplacenou částku. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 2993 o. z., neboť obdržela plnění z absolutně neplatného právního jednání, které je povinna vydat. Rozsah bezdůvodného obohacení činí 6 000 Kč, a k vydání této částky soud žalovanou zavázal.

24. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně sjednaných dob splatnosti ani ze smluvního splátkového režimu. Pro posouzení prodlení žalované aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned, nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána dne 2. 9. 2025, jak vyplývá z podacího potvrzení pod podacím číslem , Anonymizováno, . Podle domněnky doby dojití podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalované dojde třetí pracovní den po odeslání. Třetím pracovním dnem po úterý 2. 9. 2025 byl pátek 5. 9. 2025, a tímto dnem se proto výzva považuje za doručenou.

25. Žalovaná svůj peněžitý dluh nesplnila ani v přiměřené lhůtě po tomto dni a dostala se tak do prodlení od 6. 9. 2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobkyně má v důsledku prodlení žalované právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pro rozhodné období činí zákonný úrok z prodlení 11,50 % ročně, a soud jej proto přiznal ve vztahu k částce 6 000 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

26. V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně požadavku na zaplacení částky 6 595,14 Kč, dále částky 151,73 Kč představující smluvní pokutu, jakož i ohledně uplatněných nároků na zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru a poplatků za sjednané volitelné doplňkové služby „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“, soud žalobu výrokem II. zamítl. Vzhledem k tomu, že smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná jako celek, jsou neplatná i veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť podle § 576 a § 577 o. z. nelze vycházet z toho, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany tuto neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že extrémně vysoká výše sjednaného denního úroku 0,866 % (odpovídající přibližně roční sazbě 316,09 %) společně se smluvní RPSN ve výši 1 510,65 % a souborem dalších poplatků – zejména poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny a paušálními poplatky za doplňkové služby – představovala natolik excesivní a pro spotřebitele zatěžující úplatu, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobkyně úvěr za daných podmínek vůbec neposkytla. Takové ujednání o ceně úvěru proto není oddělitelné od zbytku smlouvy a jeho neplatnost způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Jelikož byla smlouva jako celek shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalované vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jehož výše byla stanovena ve výroku I. Z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbývající části zamítnuta (výrok II.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch obou účastníků byl v projednávané věci přibližně vyrovnaný, přičemž mírně převážil úspěch žalované. Žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu přiznané částky 6 000 Kč, což představuje 47,10 % z celkově uplatněné částky 12 746,87 Kč, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 52,90 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).