Okresní soud v Hradci Králové · Rozsudek

17 C 302/2021

č. j. 17 C 302/2021-72

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-03-24 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSHK:2022:17.C.302.2021.3

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 27 528,43 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 340 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalších 26 188,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 430,16 Kč za období od 4. 8. 2021 a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 152 Kč za období od 4. 8. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 27 528,43 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 27. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a podle které se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 8 521 Kč uhradit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Žalovaný si v souvislosti se spotřebitelským úvěrem rovněž sjednal doplňkovou inkasní službu a službu„ PODPORA“, za něž se žalovaný zavázal hradit splátku v měsíční výši 42 Kč, resp. 134 Kč. Celková výše měsíční splátky zahrnující i splátky doplňkových služeb činila 433 Kč a byla splatná vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobce vyplatil žalovanému úvěr dle smluvních ujednání, ale žalovaný úvěr řádně nehradil, když se dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné již dne 15. 5. 2021. Po marných upomínkách žalobce dne 21. 6. 2021 zesplatnil úvěr i nároky vyplývající ze souběžně uzavřených doplňkových služeb na celkovou částku 27 569,65 Kč, která je složena z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 420,11 Kč, dlužných úroků ve výši 4 956,27 Kč, zbylé části inkasní služby ve výši 2 184 Kč, zbylé části služby„ PODPORA“ ve výši 6 968 Kč, z nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, ze smluvního úroku za prodlení inkasní služby ve výši 1,55 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 29,67 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 4 210,05 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.

3. Z jednání soudu nařízeného na den 24. 3. 2022 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce omluvil a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobce uzavřel dne 27. 8. 2019 s žalovaným v chráněném internetovém prostředí pomocí jedinečného klíče (autorizačního SMS kódu) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva“), kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit a dále zaplatit úrok ve výši 23 % p.a., a to prostřednictvím 72 pravidelných měsíčních splátek po 257 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit žalobci po dobu trvání úvěru cenu za výkon inkasní služby celkem ve výši 3 024 Kč (tj. 42 Kč/měsíčn splatných spolu se splátkou úvěru) a dále po dobu trvání úvěru cenu za výkon doplňkové služby PODPORA částku celkem ve výši 9 648 Kč (tj. za možnost odkladu tří splátek 30 Kč/měsíčn, za možnost přerušení splácení pro případ úrazu, onemocnění nebo hospitalizace 52 Kč/měsíčn a za možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců 52 Kč/měsíčn – splatných vždy spolu se splátkou úvěru). Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo dále ujednáno právo žalobce na úhradu nákladů 1. upomínky ve výši 300 Kč a 2. upomínky ve výši 500 Kč (čl. 5 smlouvy) a dále právo na smluvní pokutu (čl. 5 písm. c/ smlouvy). Po přijetí verifikační platby 10 Kč převedl žalobce peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a zbylou část úvěru (2 000 Kč) v souladu s čl. 4 s čl. 4 smlouvy započetl na náklady vynaložené v souvislosti s vyřizováním úvěru. Žalovaný nehradil úvěr a související závazky z doplňkových služeb řádně a včas, když ani po opakovaných urgencích neuhradil splátku splatnou dne 15. 5. 2021 ve výši 433 Kč (257 Kč + 42 Kč za inkaso + 134 Kč za službu PODPORA). Žalobce proto úvěr dne 21. 6. 2021 zesplatnil a požadoval uhrazení celkové dlužné částky 27 569,65 Kč, jejíž součástí byl vedle dlužné jistiny ve výši 8 420,11 Kč i úrok (4 956,27 Kč), zbylá část inkasní služby (2 184 Kč) a zbylá část doplňkové služby PODPORA (6 968 Kč). Žalobce dále uplatnil nárok na zaplacení upomínek v celkové výši 800 Kč, smluvní pokuty 4 210 Kč, smluvního úroku za prodlení inkasní služby 1,55 Kč a smluvního úroku za prodlení úvěru 29,67 Kč Tyto skutečnosti zjistil soud z úvěrové smlouvy [číslo] včetně jejích příloh, smlouvy o inkasní službě, smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, potvrzení o přijetí verifikačního poplatku a o provedené platbě, upomínek a zesplatňovacího dopisu ze dne 21. 6. 2021, dotazníku k posouzení bonity žadatele.

6. Žalovaný netvrdil a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný mu z titulu této úvěrové smlouvy uhradil celkem 8 660 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor relevantní skutečnosti.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). <i>8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud v prvé řadě připomíná, že zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). Otázkou výkladu čl. 8 a 23 směrnice se v řízení o předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti zabýval Soudní dvůr EU (dále jen "SDEU"). Ten judikoval, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES (jejichž úpravu obsahuje § 86 a § 87 ZoÚS) mají být vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (viz rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo]). Jinými slovy ustanovení provádějící články 8 a 23 směrnice nemají neplatnost smlouvy pro porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost vázat na aktivní úkon spotřebitele, kterým by se této neplatnosti dovolal, ale naopak mají umožnit konstatování neplatnosti vždy při zjištění porušení předmětné povinnosti věřitelem bez ohledu na počínání spotřebitele, tedy z úřední povinnosti.

12. Vyslovení neplatnosti právního jednání z úřední povinnosti upravuje občanský zákoník v ustanovení § 588 o.z. Podle tohoto ustanovení je možné vyslovit neplatnost právního jednání i bez návrhu, pokud se právní jednání zjevně příčí dobrým mravům anebo pokud odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Porušení zákonné povinnosti poskytovatele úvěrů je dle soudu třeba sankcionovat neplatností, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení vysloví soud i bez návrhu, a to s ohledem na smysl a účel úpravy zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z důvodů širších dopadů porušení povinnosti je možné nahlížet na dané jednání nejen jako rozporné se zákonem, ale i narušující veřejný pořádek.

14. Z uvedených důvodů se proto soud zabýval splněním povinností poskytovatele úvěru (žalobce) k řádnému posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti.

15. Žalobce v této souvislosti tvrdil, že zákonnou povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně splnil, když porovnal příjmy a výdaje žalovaného, jakož i způsob plnění jeho dosavadních závazků. V řízení bylo na žalobci, aby k tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti podložil relevantní důkazy.

16. Z žalobcem předložených důkazů vyplynulo, že provedl lustraci v evidencích a registrech (rejstřík insolvencí, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů), a že údaje vztahující se k úvěruschopnosti žalovaného shrnul v dotazníku o posouzení bonity (čl. 14). Žalobce vycházel z příjmu ze závislé činnosti, z něhož zjistil, resp. ověřil výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 658 Kč. Dále vzal žalobce v potaz výdaje na spotřebitele v měsíční výši 5 800 Kč a pravidelnou měsíční splátku 8 000 Kč [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále zahrnul žalobce mezi pravidelné závazky také náklady na sportovní sázky ve výši 6 320 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný je vlastníkem bankovního účtu u banky [právnická osoba], výpis z toho účtu ovšem nezkoumal/soudu nedoložil. Pokud jde o náklady na bydlení, vyšel žalobce bez jakéhokoli odůvodnění patrně z tvrzení žalovaného, že tyto jsou ve výši 0 Kč.

17. S ohledem na předložené důkazy nelze mít za to, že by žalobce v dané věci vyhověl výše uvedeným povinnostem vyplývajícím pro něj, jako pro poskytovatele úvěrů, ze zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti dle soudu pouze ryze formálně, když předmětné doklady od žalovaného sice vyžádal, ale údaje v nich obsažené již nepodrobil detailnějšímu zkoumání. Žalobce nezkoumal zůstatek na bankovním účtu žalovaného a to i přes skutečnost, kdy výdaje žalovaného na sportovní sázky představují částku 6 320 Kč měsíčně. Je navíc zjevné, že pravidelná participace na sázkových hrách s sebou nese značné riziko ztráty disponibilních příjmů, a tedy i riziko neschopnosti spotřebitele dostát svým závazkům. Velmi obezřetný postup při hodnocení úvěruschopnosti odůvodňoval již jen samotný objem měsíčních sázek (s přihlédnutím k výši platu), kdy žalovaný navíc uvedl, že splácí [právnická osoba] [anonymizováno] částku ve výši 8 000 Kč. Žalobce mohl využít postup dle § 84 odst. 2 ZoSÚ a vyzvat žalovaného k doplnění dalších nezbytných údajů (např. výpisů z účtu za delší období), neboť do té doby zjištěné informace přinejmenším nevylučovaly důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr se 72 měsíčními splátkami. Za nedostatečné soud považuje rovněž zhodnocení nákladů na bydlení, když o nulové výši lze uvažovat pouze ve specifických případech (např. bydlení u rodičů). Žádné relevantní zdůvodnění však dotazník neobsahuje. Žalobcem takto zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jakož i o plnění jeho dosavadních závazků, nemohly být podkladem pro řádné posouzení úvěruschopnosti.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobce nepostupoval řádně a s odbornou péčí, když neposoudil úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (§ 86 odst. 1 ZoSÚ). Na tomto závěru ničeho nemění fakt, že údaje z evidencí a registrů nevylučovaly samy o sobě žalovaného z možnosti poskytnutí úvěru, neboť neobsahovaly negativní informace.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobce neúčastnil jednání dne 23. 3. 2022, nebylo možné jej postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění důkazů o řádném posuzování úvěruschopnosti. Žalobce břemeno důkazní neunesl, když předloženými důkazy neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 27. 8. 2019 je tedy z toho důvodu neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o.z.).

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, že oč se obohatil. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. <i>21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> 23. Žalovaný je s ohledem na shora uvedené povinen vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, a nikoli další nároky vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy (úrok, cena doplňkových služeb, smluvní pokuty, smluvní úroky a náklady upomínek). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 10 000 Kč, žalobci dle § 2991 a § 2993 o.z. vrátit. Žalovaný žalobci již vydal částku ve výši 8 660 Kč, je tak dále povinen zaplatit částku 1 340 Kč.

24. K zesplatnění úvěru došlo dne 21. 6. 2021. S ohledem na zjištěnou neplatnost úvěrové smlouvy považuje soud zesplatňovací dopis za výzvu ke splnění dluhu ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., konkrétně za výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč. Žalovaný žalobci již vydal částku ve výši 8 660 Kč, je tak dále povinen zaplatit částku toliko ve výši 1 340 Kč. Jelikož je žalovaný od 22. 6. 2021 se splněním dluhu v prodlení, soud žalobci od tohoto data přiznal úroky z prodlení v zákonné výši, a to dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. (výrok I.)

25. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy posoudil soud žalobu jako důvodnou pouze v části o zaplacení 1 340 Kč spolu s příslušenstvím a ve zbytku, tj. částce 26 188,43 Kč, žalobu zamítl. (výrok II.)

26. Nad rámec uvedeného hodnocení soud dále uvádí, že pokud by nebylo shledáno porušení povinností žalobce v době před poskytnutím úvěru (sankcionované neplatností smlouvy), zabýval by se též přiměřeností celkových nákladů úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr 10 000 Kč a žalovaný byl povinen vedle jistiny zaplatit úroky ve výši 8 521 Kč a dále v souvislosti s úvěrem částku 3 024 Kč za inkaso a částku 9 648 Kč za doplňkovou službu PODPORA. Část úvěru 2 000 Kč byla navíc označena jako náklad na vyřizování úvěru a žalovanému nebyla vyplacena. Soud připomíná, že dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se pro účely tohoto zákona rozumí celkovými náklady spotřebitelského úvěru veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem, a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. V daném případě by bylo k posouzení, zda závazek žalovaného vrátit 31 193 Kč za půjčení finančních prostředků – úvěru ve výši 8 000 Kč není ujednáním, které se zjevně příčí dobrým mravům. O tom by soud rozhodoval z úřední povinnosti (§ 588 o.z.).

27. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 340 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrokem II. rozsudku pak soud zbylou část žalobcem uplatněného nároku zamítl, neboť nárok na zaplacení dalších 26 188,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 152 Kč za období od 4. 8. 2020 do zaplacení, nebyl shledán důvodným.

28. O náhradě nákladů (výrok III.) řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.