17 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 30 575 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 7. 2025 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 575 Kč s příslušenstvím, konkrétně pak kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 424,38 Kč, smluvním úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 7 627,20 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 627,20 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 27. 9. 2017 se žalovanou smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem „, adresa, půjčka v hotovosti týdenní 06/2017“ (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 27 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 50 225 Kč, tvořenou jistinou a poplatkem za poskytnutí a správu zápůjčky ve výši 23 225 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, přičemž jednotlivé splátky činily 838 Kč a poslední splátka 783 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, celkem uhradila jen 37 650 Kč, z čehož mělo být započteno na jistinu 19 372,80 Kč a na poplatky 18 277,20 Kč. Žalobkyně proto prostřednictvím této žaloby uplatnila z titulu smlouvy v řízení zbývající jistinu 7 627,20 Kč a zbývající poplatky 4 947,80 Kč, dále požadovala smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč a sankční poplatky ve výši 4 500 Kč, a jako příslušenství též shora uvedený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a úroky z částky 7 627,20 Kč. Žalobkyně uvedla, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 2. 2022, postoupení bylo žalované oznámeno dne 1. 2. 2022 a žalovaná byla dne 10. 2. 2022 vyzvána k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností ke dni 17. 3. 2022, žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně dne 21. 3. 2025 zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření dne 21. 1. 2026 na výzvu soudu uvedla toliko obecně, že posouzení úvěruschopnosti žalované mělo vycházet ze zákaznické karty vyplněné se žalovanou a jí podepsané, přičemž vázaný zástupce právního předchůdce žalobkyně měl ověřovat žalovanou sdělené údaje (zejména o příjmech a výdajích) a provést prověrky v dostupných evidencích, podání neobsahovalo bližší specifikaci konkrétních podkladů a způsobu vyhodnocení nad tento obecný rámec.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Soud provedl dokazování ze žalobkyní navrhovaných důkazů, neboť tyto samotné bez dalšího stačily k řádnému zjištění skutkového stavu.

5. O skutkovém stavu věci soud ze žalobkyní navrhovaných důkazů (tj. ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a přiložené zákaznické karty č. , hodnota, ze dne 27. 9. 2017, rovněž z rozpisu plateb předloženého žalobkyní) zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 27. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit vedle jistiny poplatek v celkové výši 23 225 Kč, sestávající z úroku ve výši 4 029 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 4 034 Kč a částky za administrativní činnost a službu komfortního splácení ve výši 15 162 Kč, celková částka k úhradě činila 50 225 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně a RPSN byla uvedena ve výši 29,91 %. Splácení bylo sjednáno v 60týdenních splátkách ve výši 838 Kč, přičemž poslední splátka činila 783 Kč. Ve smluvních podmínkách bylo mimo jiné sjednáno, že v případě prodlení žalované vzniká povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je v prodlení. Žalovaná v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplnila zákaznickou kartu č. , hodnota, , v níž je mimo jiné uvedeno, že požadovala zápůjčku ve výši 10 000 Kč, je zaměstnána na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, , její průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 12 262 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 4 738 Kč (celkem 17 000 Kč), dále je uveden údaj o interních splátkách , právnická osoba, ve výši 2 500 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 6 000 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná je nájemce, je vdaná, má učňovské vzdělání a počet vyživovaných osob činí 4. Z rozpisu plateb uvedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná na smlouvu hradila platby v období od 4. 10. 2017 do 14. 9. 2020 v celkové výši 37 650 Kč. Žalobkyně tyto platby započetla následujícím způsobem: 19 372,80 Kč na jistinu ve výši 27 000 Kč, která tak měla být ponížena na 7 627,20 Kč, dále pak částka 18 277,20 Kč měla být započtena na poplatky ve výši 23 225 Kč, které tak měly být poníženy na 4 947,80 Kč. Soud zjistil, že dne 28. 1. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení dluhu ze smlouvy č. , hodnota, , v dopise je uvedeno, že postupník se na základě postoupení ze dne 28. 1. 2022 stal věřitelem pohledávky a že výše pohledávky k 1. 2. 2022 činila 30 999,38 Kč, přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky do deseti dnů od doručení dopisu na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . K tomuto dopisu soud provedl též potvrzení podání doporučené zásilky s datem podání 11. 2. 2022 a číslem zásilky , Anonymizováno, adresované žalované. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 3. 2025, v níž je uvedena pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, a požadavek na úhradu částky 40 366,20 Kč.

6. Žaloba není důvodná.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., kdy právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), měl s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky.

8. ZoSÚ, jímž se řídí právní vztah účastníků, vychází z ochrany spotřebitele jako slabší strany vůči podnikateli, faktickou nerovnost stran vyvažuje zejména tím, že věřiteli ukládá povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, typicky o příjmech a výdajích spotřebitele, případně i z databází či jiných zdrojů. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 zdůraznil, že prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet je podstatnou povinností poskytovatele úvěru a že obecné soudy se touto otázkou musí zabývat, jinak může dojít k zásahu do práva spotřebitele na soudní ochranu. Podle rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je vnitrostátní soud povinen porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost zkoumat i bez návrhu a vyvodit z něj důsledky podle vnitrostátního práva, porušení této povinnosti vede k neplatnosti smlouvy a následně k vypořádání plnění, kdy spotřebitel vrací věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

9. V projednávané věci žalobkyně předložila zejména zákaznickou kartu podepsanou dne 27. 9. 2017, v níž jsou uvedeny údaje žalované (mj. čistý měsíční příjem 12 262 Kč, další příjmy domácnosti 4 738 Kč, interní splátky , právnická osoba, 2 500 Kč a odhadované měsíční výdaje 6 000 Kč, jakož i údaj o požadované výši zápůjčky 10 000 Kč (sic!), přičemž v doplnění žaloby žalobkyně uváděla pouze obecně, že posouzení úvěruschopnosti mělo proběhnout ověřováním údajů a prověrkami v evidencích. Zákaznická karta však sama o sobě zachycuje toliko žalovanou deklarované informace a prohlášení, že jsou pravdivé, aniž by z ní nebo z dalších předložených listin vyplývalo, zda a jak byly tyto údaje před uzavřením smlouvy skutečně ověřeny (např. konkrétními doklady k příjmům, ověřením pravidelných výdajů, kontrolou dalších závazků či posouzením stability příjmu) a jakým postupem byly následně vyhodnoceny tak, aby bylo možné učinit spolehlivý závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. Z předložených důkazů ani z následného vyjádření žalobkyně na výzvu soudu rovněž neplyne, jaké konkrétní databáze či evidence měly být prověřovány, kdy tak mělo být učiněno, s jakým výsledkem a zda je o tom veden jakýkoli záznam či výstup, který by bylo možné v řízení přezkoumat. Nadto se ve vyjádření žalobkyně objevuje i údaj o odhadovaných měsíčních výdajích ve výši 27 000 Kč, aniž by z provedených důkazů bylo zřejmé, z čeho tento údaj vychází, zda jde o výdajový rámec domácnosti či jinou veličinu, a jak (popř. zda vůbec) byl při posouzení úvěruschopnosti zohledněn.

10. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Soud proto uzavírá, že poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

11. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou splnil zákonnou povinnost posoudit její úvěruschopnost s odbornou péčí podle § 84 až § 89 ZoSÚ, je třeba vyvodit důsledky stanovené právní úpravou, která na porušení této předsmluvní povinnosti váže neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost se v takovém případě uplatní ex tunc, neboť povinnost řádně posoudit úvěruschopnost představuje základní ochranný mechanismus spotřebitelského práva, jehož smyslem je zamezit poskytování úvěrů spotřebitelům, u nichž již při uzavírání smlouvy vznikají důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet, a tím chránit spotřebitele jako slabší stranu před nadměrným zadlužením a současně podporovat odpovědné úvěrování.

12. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy o zápůjčce/úvěru č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Z rozpisu plateb předloženého žalobkyní soud dále zjistil, že žalovaná na uvedený smluvní vztah uhradila v období od 4. 10. 2017 do 14. 9. 2020 celkem 37 650 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť se účastníkům dostalo plnění z neplatného právního jednání, při tomto vypořádání je rozhodné, v jakém rozsahu již došlo k vrácení poskytnutého plnění. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaná plnění odpovídající poskytnuté jistině vydala, neboť celkově uhrazená částka 37 650 Kč převyšuje částku poskytnutou žalované ve výši 27 000 Kč o 10 650 Kč. Žalobkyně proto neprokázala existenci bezdůvodného obohacení na straně žalované odpovídající žalobou uplatněnému nároku, případné vypořádání plnění nad rámec jistiny není v tomto řízení předmětem rozhodování. Žaloba proto musela být jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, a úspěšná proto byla v plném rozsahu žalovaná. Žalované by tedy zásadně náležela náhrada účelně vynaložených nákladů řízení proti žalobkyni, avšak ze spisu nevyplynulo, že by žalované v řízení jakékoli náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).