17 C 346/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 792,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč za období od 16. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:- částky 7 206,04 Kč, a- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 193,60 Kč od 29. 5. 2025 do 15. 10. 2025.

III. Řízení se v části o zaplacení 86,72 Kč zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 706,04 Kč s příslušenstvím, dále částky 86,72 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 1. 2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Součástí Smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář SECCI, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a další dokumenty uvedené ve Smlouvě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně dne 28. 5. 2025 Smlouvu vypověděla, přičemž žalovaný je tak ode dni 29. 5. 2025 v prodlení. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatku za volitelnou službu „Klidné spaní“ a smluvní pokuty. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 27 700 Kč, jehož platnost byla sjednána do 21. 7. 2026. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 1,066 % z nesplacené části jistiny, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 1 990,53 % a poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil volitelnou doplňkovou službu „Klidné spaní“ za 84,18 Kč. Úvěr se měl splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše je uvedena v Předpisu denních splátek tvořícím nedílnou součást smlouvy; první denní splátka byla splatná dne 26.2.2025 a celková splatnost úvěru připadala na 21. 7. 2026. Veškeré úhrady provedené žalovaným se podle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávají v pořadí nejprve na úhradu úroků, poté poplatků a následně na úhradu jistiny. Smlouva dále stanoví, že všechny platby mají být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Nedílnou součástí Smlouvy jsou podle čl. I odst. 3 též Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný před uzavřením Smlouvy seznámen, souhlasil s nimi a odsouhlasil je v klientském profilu.

6. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17 475 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl příjem 30 000 Kč. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky 3 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti uváděl 2 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem činil 8 900 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.

7. Z výpisu identifikovatelných příjmů soud zjistil, že žalovaný doložil příjem prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. , IBAN, , vedenému u , právnická osoba, . Výpis obsahuje množství jednotlivých příjmových transakcí za období od 3. 2. 2024 do 23. 1. 2025, včetně pravidelného příjmu v podobě sociálních dávek (rodičovský příspěvek) zasílaných Úřadem práce KP , adresa, ze dnů 7. 2. 2024, 7. 3. 2024, 8. 4. 2024, 7. 5. 2024, 7. 6. 2024, 8. 7. 2024, 7. 8. 2024, 9. 9. 2024, 7. 10. 2024, 7. 11. 2024, 9. 12. 2024 a 7. 1. 2025, a to vždy ve výši 12 000 Kč, a dále pravidelných i nepravidelných příjmů v nižších částkách (např. 300 Kč, 600 Kč, 2 500 Kč, 15 772 Kč a další). Tyto transakce sloužily k ověření výše skutečně přijímaných příjmů žalovaného v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti. Dále byly doloženy bankovní výpisy k účtu č. , IBAN, a k účtu č. , IBAN, , z nichž jsou oba vedeny na jméno žalovaného u AirBank. Z předložených výpisů vyplývá, že na účet žalovaného přicházely pouze nepravidelné platby v nízkých částkách, přičemž výpisy zcela postrádají známky pravidelného měsíčního příjmu.

8. Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost žalovaného byla dne 27. 1. 2025 ověřena prostřednictvím přímého náhledu do bankovního účtu (AISP). Protiúčet použitý k ověření byl veden na jméno , Jméno žalovaného, , číslo účtu , č. účtu, .

9. Z dokumentu „BankID výpis“ soud zjistil, že žalobkyně provedla další ověření údajů žalovaného prostřednictvím služby BankID, a to v rozsahu osobních údajů vedených poskytovatelem bankovní identity. Dokument obsahuje ověřené identifikační údaje spotřebitele (jméno, příjmení, datum narození, pohlaví a další ověřené atributy), a potvrzuje tak shodu identity žalovaného s údaji uvedenými ve smlouvě.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 27. 1. 2025 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 5 500 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, odpovídá číslu úvěrové smlouvy. V poznámce transakce je uvedeno: „, Anonymizováno, Váš FlexiFin úvěr; , Anonymizováno, :, Anonymizováno, peId, Anonymizováno, , Anonymizováno, “.

11. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší splátka byla ke dni odeslání 91 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 13 387,73 Kč, zahrnující jistinu, všechny smluvní úroky a smluvní pokuty. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 13 486,34 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 4 743 Kč na účet č. , č. účtu, . Výzva byla sepsána jménem žalobkyně , Jméno žalobkyně, . a adresována na žalobci poslední známou adresu žalovaného v , adresa, . Dluh nebyl ke dni odeslání výzvy uhrazen.

13. Z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně pod podacím číslem , Anonymizováno, s uvedenou adresou žalovaného , adresa, .

14. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 27. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 27 700 Kč, s dobou platnosti úvěrového rámce do 21. 7. 2026. Podle této smlouvy žalobkyně dne 27. 1. 2025 bezhotovostně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč, přičemž zbytek tranše úvěru ve výši 22 200 Kč zůstal nevyčerpán. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za volitelnou službu, kterou si při sjednání úvěru aktivoval, konkrétně službu „Klidné spaní“ za 84,18 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, přičemž první denní splátka byla splatná dne 26. 2. 2025. Smlouva rovněž stanoví, že všechny úhrady se započítávají postupně na úroky, poplatky a poté na jistinu. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni vypovězení 91 dní po splatnosti, žalobkyně proto Smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a zesplatnila celý dluh, který činil 13 387,73 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17 475 Kč, zatímco žalovaný sám uvedl příjem 30 000 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného, a to výdaje na půjčky 3 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje (0 Kč) a zbytné výdaje 5 000 Kč; žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s jedním členem, přičemž oba mají vlastní příjem. Disponibilní měsíční příjem žalovaného činil 8 900 Kč. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření identity a účtu žalovaného prostřednictvím přístupu do bankovního účtu (AISP) a ověření údajů prostřednictvím služby BankID. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 13 486,34 Kč, a to doporučeně zaslanou výzvou na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.

15. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. Na základě výpisu o posouzení úvěruschopnosti, výpisu identifikovatelných příjmů doloženého prostřednictvím přístupu do bankovního účtu žalovaného, autorizace ověření totožnosti prostřednictvím služby AISP a ověření osobních údajů žalovaného prostřednictvím služby BankID dospěl soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17 475 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl příjem 30 000 Kč, a současně vyhodnotila jeho pravidelné měsíční výdaje, zejména výdaje na půjčky 3 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a zbytné výdaje ve výši 5 000 Kč; domácnost žalovaného je tvořena dvěma osobami, z nichž obě mají vlastní příjem, což vedlo k výpočtu disponibilního příjmu ve výši 8 900 Kč. Tyto údaje byly následně ověřeny prostřednictvím poněkud rozsáhlého výpisu identifikovatelných příjmů, získaného z bankovního účtu žalovaného č. , IBAN, , vedeného u peněžního ústavu Air Bank, který obsahoval velké množství příjmových transakcí, mimo jiné i pravidelného příjmu v podobě sociálních dávek (rodičovský příspěvek) zasílaných Úřadem práce KP Plzeň ze dnů 7. 2. 2024, 7. 3. 2024, 8. 4. 2024, 7. 5. 2024, 7. 6. 2024, 8. 7. 2024, 7. 8. 2024, 9. 9. 2024, 7.10. 2024, 7. 11. 2024, 9. 12. 2024 a 7. 1. 2025, a to vždy ve výši 12 000 Kč, a další příjmy v nižších i vyšších částkách odpovídající pravidelnému příjmovému chování žalovaného. Shodu identity žalovaného a správnost bankovního účtu potvrdila nejen autorizace ověření totožnosti prostřednictvím AISP ze dne 27. 1. 2025, ale i ověření osobních údajů prostřednictvím služby BankID. Součástí spisu je také metodický dokument žalobkyně upravující způsob posouzení úvěruschopnosti, který obsahuje stanovení postupů, vstupních údajů a limitů pro výpočet disponibilního příjmu. Na základě všech těchto vzájemně se podporujících důkazů soud uzavřel, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných, přiměřených a spolehlivých informací, ověřených z více nezávislých zdrojů, a požadavkům § 86 ZoSÚ tak spíše dostála.

17. Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 389,09 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 1 990,53 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7-10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení, kombinované s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími pravidelnými poplatky za volitelné doplňkové služby („Klidné spaní“), představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

18. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 1,066 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 389 %, a RPSN ve výši 1 990,53 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobkyně by nebyla motivována sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).

19. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 27. 1. 2025 jako jedinou čerpanou tranši úvěru, a z této částky žalovaný neuhradil ničeho. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o. z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 500 Kč, odpovídající rozsahu jeho bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalovaného vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána dne 10. 10. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání doporučené zásilky. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalovaného došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 15. 10. 2025. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, a proto se dostal do prodlení od 16. 10. 2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobkyně má tak vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

21. V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru a poplatku za volitelnou službu „Klidné spaní“, soud žalobu výrokem II. zamítl. Při absolutní neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku, RPSN a rovněž soubor dalších poplatků (poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za volitelnou doplňkovou službu) byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobkyně úvěr neposkytla. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalovaného vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

22. Žalobkyně v rámci podání ze dne 21. 1. 2026, kterým reagovala na výzvu soudu ze dne 1. 12. 2025, předložila soudu „opravené“ vyúčtování uplatněných nároků. V tomto novém vyjádření již nárok na smluvní pokutu ve výši 86,72 Kč neuplatnila, čímž dle obsahu vzala žalobu v uvedeném rozsahu zpět. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již tuto částku po žalovaném neuplatňuje, soud řízení v části týkající se smluvní pokuty v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil (výrok III.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného (57 %) převážil úspěch žalobkyně (43 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.).