17 C 375/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 867 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 616 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 616 Kč za období od 6. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení - částky 7 251 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 367,92 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 19 367,42 Kč, - úroku 20,11 % ročně z částky 9 777,4 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, - zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 777,40 Kč od 28. 9. 2023 do 5. 8. 2024, - zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 161,40 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 16 867 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO IČO uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota ze dne 2. 3. 2013. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 10 000 Kč, úroky ve výši 954 Kč, a dále poplatky a úhrady za služby v částce 6 297 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal úvěr včetně příslušenství vrátit ve 45týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 1. 2014. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, když z titulu této smlouvy uhradil toliko 384 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z listiny nazvané smlouva o půjčce č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 2. 3. 2013 žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 954 Kč a poplatky ve výši 6 297 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že žalobce písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky.

6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný z titulu této smlouvy uhradil toliko částku 384 Kč.

7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěru uvedl, že je zaměstnán jako dělník, žije jako spolubydlící, nemá nezaopatřené děti a nesplácí spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Žalovaný mezi své měsíční příjmy zahrnul čistý příjem ze zaměstnání ve výši 11 500 Kč, který měl být doložen pracovní smlouvou (zde nedoložen). Soud dále zjistil, že žalovaný své měsíční výdaje odhadl částkou 7 400 Kč.

8. Žalobci byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdil a vysvětlil, jakým způsobem zkoumal schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a doplnil důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak byly zkoumány schopnosti žalovaného splácet (např. ověření žalovaným uváděných příjmů, ale i výdajů a posouzení výše závazků u jiných společností ze spotřebitelských úvěrů atd.).

9. Žalobce však reagoval vyjádřením – bez doložení jakýchkoliv důkazů – kde shrnul, že o žalovaném zjistil, že je zaměstnán jako dělník, jeho měsíční příjem činí 11 500 Kč, přičemž s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Naopak není jeho povinností zkoumat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a jedná poctivě. Dále upozornil, že předmětná smlouva byla uzavřena před 24. 2. 2013, tedy datu před účinnosti novely spotřebitelského zákona, kdy neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje absolutní neplatnost této smlouvy.

10. Žalobce tedy ani na výzvu soudu nevysvětlil, jak ověřoval žalovaným uváděné měsíční výdaje včetně posuzování výše existujících závazků a spolehl se jen na prohlášení žalovaného. Doložena nebyla ani pracovní smlouva, ani výplatní pásky žalovaného ohledně prokázání příjmu z jeho zaměstnaneckého poměru, ani podklady k ověření výdajů vč. již existujících smluv.

11. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 2. 3. 2013 částku ve výši 10 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 10 000 Kč a dále úrok a poplatky. Předchůdce žalobce spol. Provident si ale nikterak neověřil tvrzení žalovaného o jeho skutečných příjmech a výdajích, když nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem tedy předchůdce žalobce ověřoval skutečnou úvěruschopnost žalovaného.

13. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích, apod.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 2. 3. 2013. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále také „obč. zák.“ s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.

15. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

17. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu tehdy platného ustanovení § 657 a násl. obč. zák., kdy právní předchůdce žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

18. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

20. V daném případě právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

21. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o půjčce nebyla mezi uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobce, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 457 obč. zák. žalobci vydat. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 9 616 Kč, když ze žalované částky splatil 384 Kč (10 000-384=9 616). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud zde vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobcem odeslána 31. 7. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 5. 8. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 6. 8. 2024 do prodlení. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

22. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani „poplatků“.

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy žalovaný, který měl úspěch v poměru 57 % ku úspěchu žalobce, co do 43 %, by měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 %. Z obsahu spisu ovšem nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením dosud vznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.