17 C 414/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem – územní celek sídlem adresa o zaplacení částky 99 821,31 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 92 999,14 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, počínaje dnem 23. 4. 2023, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném placení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 147 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 821,31 Kč za období od 21. 11. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 99 821,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdce žalobce ([anonymizováno] [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným dne 22. 2. 2019 smlouvu o úvěru nazvanou Expres půjčka, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, kdy tyto finanční prostředky byly dne 22. 2. 2019 žalovanému převedeny z úvěrového účtu č. [bankovní účet] na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr věřiteli vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 20,4 % ročně a zaplatit poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaný však své závazky neplnil, neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když na dluh dosud uhradil pouze 7 000,86 Kč, a proto věřitel úvěr ke dni 18. 10. 2019 zesplatnil. Žalovaný byl znovu vyzván k plnění, ten však na výzvy nereagoval. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce (viz žaloba a oznámení o postoupení pohledávky).

2. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, který mu předložil doklad o výplatě invalidního důchodu ve výši 10 848 Kč měsíčně s tím, že celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost k jiným osobám. Podle banky tedy disponoval dostatečnými zdroji k plnění závazku. Podle žalobce není smlouva, jen kvůli omezení svéprávnosti žalovaného v pozdější době, bez dalšího, neplatná, pokud mu nezpůsobuje újmu.

3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka brojil proti žalobě a označil ji za nedůvodnou. Žalovaný totiž byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 14 Nc 4003/2015-47 ze dne 27. 9. 2016 omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý samostatně právně jednat a nakládat s finančními prostředky v hodnotě nad 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně, nakládat s movitým a nemovitým majetkem, jehož hodnota přesahuje 50 Kč v každém jednotlivém případě týdně, uzavírat smlouvy, dohody jakéhokoliv charakteru, zejm. majetkoprávního, jejichž předmětem je plnění v hodnotě přesahující 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně včetně dalších, tam vyjmenovaných, omezení. Žalovaný dle znaleckého posudku, který byl mj. podkladem pro rozhodnutí o omezení svéprávnosti, trpí od dětského věku zdravotními obtížemi. Byla mu diagnostikována střední mentální retardace, která omezuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, jež jsou značně sníženy, defacto mu jeho postižení jakékoliv právní jednání znemožňuje. Právním jednáním by mu mohla vzniknout závažná újma, když žalovaný nezná cenu peněz a doporučila kapesné např. v částce 50 Kč týdně. Jinak byl žalovaný označen za osobu důvěřivou, lehce zneužitelnou, manipulovatelnou a nezdrženlivou. Postižení žalovaného také odpovídá významné omezení jeho práv v rozsudku o omezení svéprávnosti.

4. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-106 ze dne 2. 9. 2020 bylo v rámci přezkumu svéprávnosti rozhodnuto, že omezení svéprávnosti žalovaného nadále trvá (na dobu dalších 5ti let) a žalovanému byla namísto původního opatrovníka – jeho matky, ustanoven opatrovník nový, a to [územní celek]. Dalším rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-175 ze dne 11. 4. 2022 bylo za žalovaného schváleno právní jednání spočívající ve změně trvalého bydliště a ustanoven opatrovník nový – [územní celek].

5. Podle opatrovníka si žalovaný na půjčku/úvěr v částce 100 00 Kč vůbec nevzpomněl, nevěděl, co udělal s penězi, a proto také navrhl, aby bylo zjištěno, jakým způsobem a kam byly peněžní prostředky poslány, resp. vybrány, a jak byl úvěr splácen. Soud učinil dotaz na [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], a zjistil, že žalovaný měl u této banky založen od 22. 2. 2019 běžný účet č. [bankovní účet] a rovněž od 22. 2. 2019 úvěrový účet č. [bankovní účet], když na tento běžný účet mu byla dne 22. 2. 2019 převedena z jeho úvěrového účtu částka 100 000 Kč. Ještě téhož dne provedl žalovaný tzv. klientský výběr, když vybral částku 98 000 Kč. Splátky úvěru byly placeny z běžného účtu žalovaného, kam byly připisovány finanční prostředky buď jako klientské vklady, nebo připsáním dalších částek z jiných, nových úvěrů. V minulosti byl žalovaný zneužitý k různým právním jednáním (předchozí dluhy – [anonymizována dvě slova]) a po úhradě těchto závazků, nákladů na bydlení a stravu mu k dispozici měsíčně zůstává částka 3 975 Kč. Jako možnou splátku na tento dluh navrhl opatrovník žalovaného částku 1 500 Kč měsíčně.

6. Žalobce vzal na výzvu soudu s vyrozuměním o omezení svéprávnosti žalované podáním ze dne 14. 2. 2023 žalobu v části vymezené výrokem I. tohoto usnesení zpět, a to ještě před zahájením jednání. Proto soud vzhledem k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil. K tomu viz usnesení č. j. 17 C 414/2022–177 (srovnej ust. § 96 odst. 1 – 3 občanského soudního řádu).

7. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, podle kterého žalovaný podepsal dne 22. 2. 2019 s právním předchůdcem žalobce, tj. spol. [právnická osoba], smlouvu o úvěru nazvanou Expres půjčka, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč (prostředky byly převedeny z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]) a žalovaný měl úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 20,4 % ročně a zaplatit poplatky v dohodnuté lhůtě. Celkem měl žalovaný zaplatit 202 879,60 Kč (součet výše úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru). Žalovaný na dluh dosud uhradil 7 000,86 Kč, ničeho více. Ani opatrovník o dalších splátkách nevěděl. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že ke dni 18. 10. 2019 byl úvěr pro neplnění podmínek smlouvy zesplatněn. Tyto skutečnosti soud zjistil z tvrzení žalobce, úvěrové smlouvy a oznámení o zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, což bylo žalovanému oznámeno. Tuto skutečnost soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky.

8. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 14 Nc 4003/2015-47 ze dne 27. 9. 2016 bylo prokázáno, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý samostatně právně jednat a nakládat s finančními prostředky v hodnotě nad 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně, nakládat s movitým a nemovitým majetkem, jehož hodnota přesahuje 50 Kč v každém jednotlivém případě týdně, uzavírat smlouvy, dohody jakéhokoliv charakteru, zejm. majetkoprávního, jejichž předmětem je plnění v hodnotě přesahující 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně včetně dalších, tam vyjmenovaných, omezení. Dle znaleckého posudku trpí žalovaný od dětského věku zdravotními obtížemi. Byla mu diagnostikována střední mentální retardace, která omezuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, jež jsou značně sníženy, defacto mu jeho postižení jakékoliv právní jednání znemožňuje. Právním jednáním by mu mohla vzniknout závažná újma, když žalovaný nezná cenu peněz a doporučila kapesné např. v částce 50 Kč týdně. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-106 ze dne 2. 9. 2020 bylo v rámci přezkumu svéprávnosti rozhodnuto, že omezení svéprávnosti žalovaného nadále trvá (na dobu dalších 5ti let) a žalovanému byla namísto původního opatrovníka – jeho matky, ustanoven opatrovník nový, a to [územní celek]. Dalším rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-175 ze dne 11. 4. 2022 bylo za žalovaného schváleno právní jednání spočívající ve změně trvalého bydliště a ustanoven opatrovník nový – [územní celek]. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) věty před středníkem soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu.</i> <i>10. Podle § 55 odst. 1, 2 o.z. platí, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.</i> <i>11. Podle § 57 odst. 1 o.z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.</i> <i>12. Podle § 65 odst. 1 o.z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.</i> <i>13. Podle § 581 o.z. - není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 16. Hmotněprávní poměry posoudil soud podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku upravujících institut omezení svéprávnosti člověka, bezdůvodné obohacení a základních zásad soukromého práva pojednávajících zejm. o tom, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu, přičemž neplatné je právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Přitom soud vyšel ze zjištění, že v době sjednání úvěru ve výši 100 000 Kč byl již žalovaný omezen ve svéprávnosti (duševní poruchou diagnostikovanou jako střední mentální retardace trpěl již od dětského věku) a podle opatrovníka žalovaného musel věřitel při řádném zkoumání úvěruschopnosti již z vystupování žalovaného nabýt minimálně podezření, zda je vůbec žalovaný schopen samostatně jednat. Podle opatrovníka totiž žalovaný špatně komunikuje, špatně artikuluje a neumí počítat. Žalovaný doložil doklad o příjmu invalidního důchodu a současně při zhodnocení vystupování žalovaného měl věřitel podniknout další kroky, aby naplnil literu zákona o povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a neměl se spokojit s tímto jediným doloženým dokladem (o výplatě invalidního důchodu).

17. Soud tedy uzavřel, že smlouva o úvěru (Expres půjčka) ze dne 22. 2. 2019, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná s odkazem na ust. § 3 odst. 2 c) a § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný trpí chronickou duševní poruchou, která ho omezuje v rozpoznávacích a ovládacích schopnostech tak, že není schopen posoudit následky svého jednání a tyto ovládat. Diagnózou žalovaného je střední mentální retardace, kvůli níž není žalovaný schopen činit defacto žádné právní úkony (v těch byl soudním rozhodnutím omezen) a ponechána mu byla pouze dispozice s bagatelní částkou 50 Kč týdně. Protože bylo rozhodnuto o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů nesvéprávnosti žalovaného v době uzavření dotčené smlouvy, nehodnotil již soud další důvody, pro které by byla smlouva znovu neplatná (řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání právního jednání).

18. Smlouva o úvěru je tedy neplatná a strany si mají navzájem vrátit plnění z této neplatné smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předchůdce žalobce (věřitel) poskytl žalovanému plnění, na které je třeba pohlížet jako na plnění poskytnuté bez právního důvodu, ve výši 100 000 Kč, když sporu nebylo ani o tom, že žalovaný již žalobci, resp. jeho předchůdci, zaplatil celkem 7 000,86 Kč. Žalovaný byl tedy uznán povinným uhradit, resp. vrátit žalobci částku 92 999,14 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, když vyšší splátky by nebyl žalovaný schopen hradit (viz vyjádření opatrovníka).

19. Soud současně nepřiznal žalobci ani nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný vzhledem ke svému mentálnímu handicapu nebyl vůbec schopný pochopit, co úroky (ať už obchodní či z prodlení) znamenají. V tomto směru se pak žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci jen„ vrací“, co zanedbal při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, který je mentálně retardovaný (výroky I., II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se v tomto případě opírá o ustanovení § 150 o. s. ř. Soud uzavřel, že v případě žalovaného, který trpní střední mentální retardací, je snadno zneužitelný a nezná hodnotu peněz (zde si navíc ani na jednání o úvěru vůbec – i vzhledem k vysoké částce – nevzpomněl) by bylo nepřiměřeně tvrdé přisoudit žalobci oproti žalovanému ještě právo na náhradu nákladů řízení. Proto soud rozhodl tak, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).