17 C 415/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum ; bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; země - stát. instituce IČO , stát. instituce ; bytem adresa žalované o žalobě podle ust. § 986 občanského zákoníku <b>I. Zamítá se žaloba, kterou žalobce požadoval, aby soud uložil žalovanému opětovně zapsat žalobce v části A, listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce], prokazující stav v rozsahu evidovaném ke dni 12. 7. 2018, jako vlastníka podílu 1/8 z celku na straně jedné a současně odstranit na témže listu vlastnické zápisy změn provedených po 13. 7. 2018 na straně druhé.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost opětovně zapsat žalobce v části A, listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce], prokazující stav v rozsahu evidovaném ke dni 12. 7. 2018, jako vlastníka podílu 1/8 z celku na straně jedné a současně odstranit na témže listu vlastnické zápisy změn provedených po 13. 7. 2018 na straně druhé. Žalobce namítal, že byl zásahem veřejné moci dotčen na základním právu vlastnit majetek, když žalovaný na úkor žalobce, aniž by měl pro toto své jednání právní důvod, vymazal žalobce jako spoluvlastníka nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] (dále také„ předmětné nemovitosti“) a zapsal spoluvlastnictví podle rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 10 C 174/2005 – 607 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 21 Co 729/2012 – 698, v němž nebyl žalobce účastníkem. To vše aniž by měl žalobce možnost vyjádřit se k věci v rámci vkladového řízení vedeného žalovaným. Žalobce se přitom stal spoluvlastníkem nemovitostí ke dni 22. 10. 2013, vymazán pak byl dne 13. 7. 2018. Vzhledem k tomu, že vlastnictví žalobce bylo žalovaným nezákonně vymazáno, požaduje zjednání nápravy postupem umožněným ustanovením § 986 občanského zákoníku. Žalovaný – [stát. instituce], [stát. instituce] uznal pochybení ve vkladovém řízené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Dodal, že právní předpisy mu neumožňují, aby sám provedl nápravu vadného rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba není důvodná. Prvořadě je třeba uvést, že žaloba podle § 986 občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, jak vyplývá mj. také z komentáře C.H. Beck k tomuto ustanovení, je žalobou určovací, která musí být podána osobou dotčenou na svém právu provedeným zápisem (aktivní legitimace), avšak proti všem osobám, jejichž právo bylo zapsáno, resp. vymazáno přímo popíraným zápisem, a zároveň i proti všem třetím osobám, které odvozeně od tohoto zápisu dosáhly dalších zápisů před podáním žádosti o zápis poznámky spornosti (pasivní legitimace). Naléhavý právní zájem není třeba tvrdit a prokazovat, neboť vyplývá z ustanovení § 986 o.z. Ze závěru, že jde o zvláštní určovací žalobu, vychází i nález Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 10/16. Žalobce však namísto proti osobám zapsaným v katastru nemovitostí (správně určovací žalobou) požaduje žalobou uložení povinnosti – provedení zápisu a výmazu – po katastrálním úřadu, nikoli tedy po zapsaném vlastníkovi, přičemž již z toho faktu vyplývá, že žalobě není možné vyhovět. Zákonem č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, byly zřízeny zeměměřické a katastrální inspektoráty a katastrální úřady jako jiné správní úřady pro zeměměřictví a katastr nemovitostí České republiky. Inspektoráty a katastrální úřady jsou účetními jednotkami. Katastrální úřady vykonávají mj. státní správu katastru nemovitostí České republiky (§ 2 odst. 2, § 5 odst. 1 písm. a). Soud považuje dále za nemožné, aby zasahoval do pravomoci svěřené zákonem katastrálním úřadům – jiným správním úřadům (§ 5 odst. 1 zákona č. 359/1992 o zeměměřických a katastrálních orgánech) a nařizoval jim, jaký zápis provést a jaký vymazat (k tomu viz a srovnej také ust. § 14 a § 17 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí). S těmito argumenty pak nezbývá, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.). Na tom nemění nic ani vyjádření žalovaného, který žalobou požadovaný nárok uznal, neboť rozsudkem pro uznání lze rozhodnout pouze, není-li to v rozporu s právními předpisy (k tomu srovnej ust. § 99 a § 153 a) občanského soudního řádu) Závěrem je třeba připomenout ještě fakt, že žalobce s touto žalobou přichází poté, co byl neúspěšný se žalobou o určení vlastnického práva proti zapsanému vlastníkovi (řízení projednáváno u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 299/2018), kde soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobce ve shodě s bratrem [jméno] [celé jméno žalobce] uzavřeli darovací smlouvu toliko účelově, aby zvrátili vydaná rozhodnutí a nemuseli se podřídit právě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 10 C 174/2005 – 607 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 21 Co 729/2012 – 698, přičemž výkon žalobcova práva posoudily soudy jako záminku k dosažení účelu právem nepředpokládaného a v tomto případě i nepoctivého a odepřely poskytnout takovému zneužití práva soudní ochranu ! Darovací smlouvu zhodnotily soudy jako neplatný právní úkon, na jehož základě žalobce nikdy nenabyl vlastnické právo k 1/8 předmětných nemovitostí, když o těchto závěrech nemá soud sebemenší pochybnost a ztotožňuje se s nimi. Na těchto závěrech nic nemění ani fakt, že žalobce byl po určitou dobu jako podílový spoluvlastník zapsán v katastru nemovitostí. Konečně i dovolání ve věci sp. zn. 8 C 299/2018 bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto (č.j. 24 Cdo 3053/2020-254). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalovaný, jehož náklady tvoří toliko odměna nezastoupeného účastníka vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (paušální vyhláška) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a) paušální vyhlášky za jeden úkon – vyjádření k žalobě. Žalobce je povinen tyto náklady žalovanému zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).