17 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 31 405,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 638,66 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 638,66 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení:- částky 17 129,20 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 579,14 Kč od 15. 9. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 638,66 Kč od 15. 9. 2025 do 4. 2. 2026, a- částky 637,66 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 405,52 Kč s příslušenstvím, dále částky 637,66 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 4. 2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Součástí Smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář SECCI, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a další dokumenty uvedené ve Smlouvě. Žalovaný plnil pouze částečně, když dne 15. 5. 2025 zaplatil částku ve výši 2 361,34 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně dne 14. 9. 2025 Smlouvu vypověděla, přičemž žalovaný je tak ode dne 15. 9. 2025 v prodlení. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Presto“ a „Klidné spaní“ a smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 70 500 Kč, jehož platnost byla sjednána do 21. 10. 2026. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 1,016 % z nesplacené části jistiny, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 1 882,31 % a poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil dvě volitelné doplňkové služby, a to službu „Presto“ za 160,20 Kč a službu „Klidné spaní“ za 109,82 Kč. Úvěr se měl splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše je uvedena v Předpisu denních splátek tvořícím nedílnou součást smlouvy; první denní splátka byla splatná dne 29. 5. 2025 a celková splatnost úvěru připadala na 21. 10. 2026. Veškeré úhrady provedené žalovaným se podle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávají v pořadí nejprve na úhradu úroků, poté poplatků a následně na úhradu jistiny. Smlouva dále stanoví, že všechny platby mají být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Nedílnou součástí Smlouvy jsou podle čl. I odst. 3 též Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný před uzavřením Smlouvy seznámen, souhlasil s nimi a odsouhlasil je v klientském profilu.

6. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 33 140 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl příjem 62 500 Kč. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky 8 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a zbytné výdaje 10 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti uváděl 2 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem činil 21 600 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.

7. Z výpisu identifikovatelných příjmů soud zjistil, že žalovaný doložil příjem prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. , IBAN, , vedeného u , právnická osoba, . Tento výpis obsahuje množství jednotlivých příjmových transakcí za období od 17. 9. 2024 do 17. 4. 2025. S ohledem na skutečnost, že se jedná pouze o přehled příjmů bez jejich dostatečné identifikace, nelze na jeho základě učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 12. 3. 2026 vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení relevantních důkazů, avšak tak neučinila, a proto nebyly příjmy žalovaného v řízení dostatečně prokázány.

8. Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost žalovaného byla dne 29. 4. 2025 ověřena prostřednictvím přímého náhledu do bankovního účtu (AISP). Protiúčet použitý k ověření byl veden na jméno , Jméno žalovaného, , číslo účtu , č. účtu, .

9. Z předložené dokumentace soud zjistil, že žalobkyně provedla ověření totožnosti žalovaného na základě předloženého dokladu totožnosti žalovaného, konkrétně občanského průkazu. Ověření se týkalo identifikačních údajů žalovaného uvedených v občanském průkazu, zejména jména, příjmení, data narození a dalších identifikačních znaků, a sloužilo k potvrzení totožnosti žalovaného ve vztahu k údajům uvedeným ve smlouvě.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 29. 4. 2025 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 16 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, odpovídá číslu úvěrové smlouvy. V poznámce transakce je uvedeno: „, Anonymizováno, Váš FlexiFin úvěr; orderId:, Anonymizováno, peId:, Anonymizováno, “.

11. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 14. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší splátka byla ke dni odeslání 92 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 32 805,55 Kč, zahrnující jistinu, všechny smluvní úroky a smluvní pokuty. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 33 394,68 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 5 520 Kč na účet č. , č. účtu, . Výzva byla sepsána jménem žalobkyně , Jméno žalobkyně, . a adresována na žalobkyni poslední známou adresu žalovaného v Chlumci nad Cidlinou. Dluh nebyl ke dni odeslání výzvy uhrazen, Anonymizováno13. Z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 30. 1. 2026 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně pod podacím číslem , Anonymizováno, s uvedenou adresou žalovaného , adresa, .

14. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 29. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 70 500 Kč, s dobou platnosti úvěrového rámce do 21. 10. 2026. Podle této smlouvy žalobkyně dne 29. 4. 2025 bezhotovostně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž zbytek tranše úvěru ve výši 54 500 Kč zůstal nevyčerpán. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby, které si při sjednání úvěru aktivoval, konkrétně službu „Presto“ za 160,20 Kč, službu „Klidné spaní“ za 109,82 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, přičemž první denní splátka byla splatná dne 29. 5. 2025. Smlouva rovněž stanoví, že všechny úhrady se započítávají postupně na úroky, poplatky a poté na jistinu. Žalovaný plnil pouze částečně, když dne 15. 5. 2025 zaplatil částku ve výši 2 361,34 Kč. Dále však již žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni vypovězení 92 dní po splatnosti, žalobkyně proto Smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a zesplatnila celý dluh, který činil 32 805,55 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 33 140 Kč, zatímco žalovaný sám uvedl příjem 62 500 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného, a to výdaje na půjčky 8 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, další nezbytné výdaje (0 Kč) a zbytné výdaje 10 000 Kč; žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s jedním členem, přičemž oba mají vlastní příjem. Disponibilní měsíční příjem žalovaného činil 21 600 Kč. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření identity a účtu žalovaného prostřednictvím přístupu do bankovního účtu (AISP) a ověření jeho totožnosti na základě údajů uvedených v občanském průkazu. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 33 394,68 Kč, a to doporučeně zaslanou výzvou na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.

15. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalovaný doložil své příjmy prostřednictvím výpisu identifikovatelných příjmů z bankovního účtu č. , IBAN, , vedeného u , právnická osoba, ., a to za období od 17. 9. 2024 do 17. 4. 2025. Tento výpis však obsahuje toliko přehled jednotlivých příjmových transakcí bez jejich dostatečné identifikace, zejména bez možnosti ověřit jejich pravidelnost, stabilitu a původ, a neumožňuje tak učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné další podklady, které by tyto údaje potvrzovaly či doplňovaly, ačkoliv byla usnesením soudu ze dne 12. 3. 2026 vyzvána k doplnění svých tvrzení a k označení relevantních důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala. Soud proto uzavírá, že příjmy žalovaného nebyly v řízení dostatečně prokázány, přičemž žalobkyně neověřila vstupní údaje z dalších nezávislých a spolehlivých zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo založeno na dostatečných, přiměřených a spolehlivých informacích, jak vyžaduje § 86 ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavírá, že Smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně při jejím uzavření porušila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

17. Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná také ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o. z., a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 370,84 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 1 882,31 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7-10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení, kombinované s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími pravidelnými poplatky za volitelné doplňkové služby („Presto“ a „Klidné spaní“), představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

18. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 1,016 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 370 %, a RPSN ve výši 1 882,31 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobkyně by nebyla motivována sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).

19. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 29. 4. 2025 jako jedinou čerpanou tranši úvěru, a z této částky žalovaný uhradil dne 15. 5. 2025 částku ve výši 2 361,34 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o. z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 13 638,66 Kč, odpovídající rozsahu jeho bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalovaného vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána dne 30. 1. 2026, jak vyplývá z potvrzení o podání doporučené zásilky. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalovaného došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 4. 2. 2026. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, a proto se dostal do prodlení od 5. 2. 2026, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobkyně má tak vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

21. V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Presto“ a „Klidné spaní“, a dále ohledně smluvní pokuty soud žalobu výrokem II. zamítl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, dovozovanou jednak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a zároveň s ohledem na rozpor obsahu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku, RPSN a rovněž soubor dalších poplatků (poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za volitelnou doplňkovou službu) byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobkyně úvěr neposkytla. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalovaného vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného (57 %) převážil úspěch žalobkyně (43 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).