18 C 130/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Evou Tabetovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený územní celek sídlem adresa , obec o zaplacení částky 19 600 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částku 19 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 26. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se žalobou doručenou k soudu dne 20. 7. 2021 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán mu zaplatit 19 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 26. 9. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že jako věřitel s žalovaným uzavřel dne 2. 8. 2017 jako dlužníkem smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 24 0000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Na úvěr nebylo ničeho zaplaceno. Následně žalobce zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17.10.2016 č. j. [číslo jednací]. Žalobce proto pokládá smlouvu o úvěru za neplatnou a vzniklo mu tak právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku. Proto také vzal zpět žalobu vedenou u Okresního soudu v Hradci králové pod sp. zn. 9 C 191/2018 zpět a uzavřel s žalovaným – zastoupeným tehdejším opatrovníkem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] dne 31. 10. 2018„ Dohodu o narovnání“, na základě které měl žalovaný dluh z bezdůvodného obohacení ve výši 24 000 Kč splácet ve splátkách po 200 Kč měsíčně, počínaje listopadem 2018, vždy do 25. dne v měsíci. Na dluh bylo zaplaceno celkem 4 400 Kč, poslední splátka byla zaplacena dne 25. 8. 2020. Tím žalovaný pozbyl výhody splátek. U žalovaného došlo ke změně opatrovníka, proto byl žalovaný prostřednictvím nového opatrovníka, kterým se stalo Statutární město Hradec Králové vyzván k úhradě částky z dohody o narovnání. Dlužná částka zaplacena nebyla. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť ta je promlčená, když peníze byly žalovaným poskytnuty dne 4. 8. 2017 a žaloba k soudu podána 20. 7. 2021. Pokud jde o uznání finančního závazku, v dohodě o narovnání, tak takovéto uznání dluhu není novým právním titulem závazku, ale jedná se o právo akcesorické, což mimo jiné znamená, že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. V daném případě není pochyb o tom, že s ohledem na omezenou svéprávnost žalovaného je smlouva o úvěru neplatná a tudíž je neplatné i na tuto smlouvu navázané uznání finančního závazku, odkazuje při tom na rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 1171/2000 ze dne 28.4.2002. Také zde nevznikl žalobci nárok na úrok z prodlení, neboť se žalovaný nemohl pro svoji nesvéprávnost ocitnout v prodlení. Žalobce namítá, že pohledávka nemůže být promlčena, neboť uzavřením dohody o narovnání došlo k novaci závazku a promlčení doba tak běžela až od splatnosti jednotlivých splátek. K promlčení tedy, vzhledem k uzavření dohody k datu 31. 10. 2018 – dosud nedošlo. Rozhodnutí 33Cdo 1171/2000 řeší zcela jinou skutkovou situaci. V tomto případě opatrovník žalovaného s žalobcem dohodli narovnání ohledně bezdůvodného obohacení, kdy obě strany věděly, co uzavírají, nikdo nebyl v omylu. Námitka promlčení se tak jeví v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy byla s opatrovníkem žalovaného uzavřena dohoda o narovnání, kterou byl žalobce ujištěn, že žalovaný se bezdůvodně obohatil a zavázal se dluh splácet, není možné najednou namítat promlčení, když žalobce byl v dobré víře, že žalovaný dluh uznává a také ho poměrně dlouho splácel. Žalobcův nárok na úrok z prodlení vznikl v okamžiku, kdy žalovaný přestal svůj závazek splácet. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav: Z dokladu o vyplacení úvěru z účtu [anonymizováno] u [právnická osoba] [bankovní účet] má soud za prokázané, že žalovanému byla na jeho účet [číslo] [bankovní účet] [variabilní symbol] poukázaná dne 4. 8. 2017 částka 24 000 Kč. Z rozhodnutí v řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný byl omezen rozhodnutím ze dne 17.10.2016 [číslo jednací] ve svéprávnosti. Z listiny o jmenování opatrovníka ze dne 27. 2. 2017 [číslo jednací] soud zjistil, že opatrovníkem žalovaného byl jmenován [anonymizována dvě slova] [jméno] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno]. Současně byl poučen o tom, že bez souhlasu soudu nesmí uzavřít za opatrovance smlouva zavazující ho k trvalému nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky. Rozsudkem ze dne 3. 9. 2020 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o prodloužení omezení svéprávnosti a zároveň byl opatrovník [příjmení] [titul] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] odvolán z funkce opatrovníka a novým opatrovníkem bylo jmenováno [územní celek], které je oprávněné omezeného ve svéprávnosti zastupovat v rozsahu dle výše uvedeného rozsudku. Z dohody o narovnání má soud za prokázané, že 30. 10. 2019 uzavřel jmenovaný opatrovník [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno]. V zastoupení žalovaného dohodu o narovnání, ve které se zavázal splatit částku 24 000 Kč v měsíčních splátkách po 200 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po podpisu této Dohody a to pod výhodou ztráty splátek. Po zhodnocení provedených důkazů o skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobce žalovanému dne 4. 8. 2017 poukázal na jeho účet částku 24 000 Kč, kterou žalovaný, v té době zbaven svéprávnosti, nevrátil. Následně opatrovník žalovaného uzavřel s žalobcem dohodu o narovnání, jejímž obsahem bylo opakované plnění ve prospěch žalobce na dobu delší než tři roky. Uzavření dohody o narovnání za žalovaného nebylo schváleno soudem. Podle ustanovení § 461 odst. 1 o. z. spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. Pojmem běžná majetková záležitost se Nejvyšší soud zabýval již ve vztahu k zákonnému zastoupení nezletilých např. v usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4696/2014, v němž konstatoval, že soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného. Za zásadní okolnost pro rozhodnutí, zda je ke konkrétnímu úkonu třeba schválení opatrovnickým soudem, je nutné považovat zejména skutečnost (nebo i pouhou možnost), že se právní úkon učiněný zástupcem projeví negativně v majetkové sféře zastoupeného. Uzavření jakékoliv dohody o narovnání se soudu jeví jako neběžná záležitost, která může mít daleké dosahy do sféry zastoupeného. V tomto případě byl jmenovaný opatrovník soudem poučen v tom smyslu, že bez souhlasu soudu nesmí uzavřít za opatrovance smlouva zavazující ho k trvalému nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky. Dohoda o narovnání, pokud měla být částka 24 000 Kč zaplacena v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, zavázala k opakovanému plnění na dobu nejméně 10 let. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§580 odst. 1 o.z.). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o.z.). Pokud zde byla uzavřena dohoda o narovnání, aniž byl soudem udělen souhlas k jejímu uzavření, lze dovodit, že se jedná o absolutně neplatné právní jednání dohoda o narovnání nebyla platně uzavřena a právní vztah mezi účastníky je třeba posuzovat dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. K námitce promlčení, jež byla uplatněna opatrovníkem žalovaného, lze uzavřít: Dle ustanovení § 629 o.z. je promlčecí doba tříletá a dle § 619 o.z. počne běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 o.z.). Promlčecí doba začala běžet dnem 5. 8. 2017 (tj. dnem následujícím po dni 4. 8. 2017, který byl na základě tvrzení žalobce stanoven jako den, kdy se žalovaný bezdůvodně obohatil), neboť tímto dnem se žalovaný ocitl v prodlení s plněním své peněžité povinnosti vůči žalobci a teprve tohoto dne se žalobce poprvé mohl domáhat svého práva s úspěchem u soudu. Tříletá promlčecí doba uplynula v srpnu 2020. Žaloba byla ze strany žalobce doručena soudu dne 20. 7. 2021, tj. tímto dnem došlo k zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o.s.ř.). Na základě uvedeného proto soud učinil závěr, že žalovaný návrh je promlčen v celém rozsahu, a proto výrokem I žalobu zamítl. Výrok II o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Tomu však nevznikly takové náklady, které by mu mohly být přiznány.