18 C 135/2024
č. j. 18 C 135/2024-19
V PLATNOSTICitované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 § 142 § 149 § 150 § 160
- o dani z přidané hodnoty, 235/2004 Sb. — § 47
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1 § 14 § 1970 § 2395
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 84 § 89
Plný text
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Evou Tabetovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno o zaplacení částky 10 892 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 892 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 10 892 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 2. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2023 žalobkyně poskytla žalovanému – spotřebiteli – peněžitou částku 20 000 Kč, úroky byly smluveny ve výši 40 % ročně. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného a lustrovala žalovaného v dostupných databázích. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že , právnická osoba, . (nyní , právnická osoba, .., potvrdila, že z bankovního účtu žalobkyně byla s datem splatnosti 22. 2. 2023 převedena peněžitá částka 20 000 Kč na číslo protiúčtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , tel. číslo, . Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že uvedené číslo bankovního účtu žalovaný ve smlouvě označil a variabilní symbol se shoduje s rodným číslem žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Z dopisu ze dne 24. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 6. 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení. Oznámení o zesplatnění bylo zasláno na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, tj. , adresa, , , Anonymizováno, , adresa, . Advokát žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek. Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 10 892 Kč, jež sestávala z následujících položek:- neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč- smluvní pokuty ve výši 1 092 Kč.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet spotřebitelský úvěr Další právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru. V části týkající se úroků z úvěru vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaný získal předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádal, a to bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro něj nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musel žádat u některé bankovní instituce. S tím souvisela i zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru.O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Prodlení žalovaného nastalo v návaznosti na zesplatnění spotřebitelského úvěru ke dni 1. 10. 2023.Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. občanského zákoníku soud uzavřel, že uložením povinnost zaplatit dlužné částky v dané věci nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.