20 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 7 338 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci</b> <b>částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>10,00 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 2 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>10,00 % ročně z částky 2 338 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení (na kapitalizovaném úroku 1 587,92 Kč a 3x 250 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky), se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.</b> Žalobou (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 39346/2021) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s přísl., když tvrdil, že žalovaný nezaplatil žalobci dluh vyplývající ze smlouvy o spotř. úvěru uzavřené mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba]) dne 23. 1. 2020, na základě které [právnická osoba] poskytla žalovanému prostředky ve výši 5 000 Kč. Na žalobce byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 22. 7. 2021 (č. l. 25) v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce (omluva na č. l. 23), neboť byly splněny podmínky dané ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. O skutkovém stavu věci nelze především učinit závěr, podle kterého by žalovaný podepsal (či jinak uzavřel) tvrzenou smlouvu (natož že by žalovaný„ čerpal“ tvrzenou částku 7 332,92 Kč). Každou skutečnost, podstatnou pro rozhodnutí, i skutečnost prokazovanou ev. pouze nepřímými důkazy, lze mít v souladu s poznatky právní teorie a praxe za prokázanou, pokud na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze„ bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala tak, jak je tvrzeno (že je pravdivá)“. Z listin doložených žalobcem soud dále nezjistil (vše na dodatečnou výzvu žalobci, č. l. 5 p. v.), že by skutečně žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. O skutkovém stavu věci na tomto základě soud tedy nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobce neuzavřel se žalovaným jako spotřebitelem platně uvedenou (tvrzenou) smlouvu, na základě které poskytl subjekt [právnická osoba], založený dle právního řádu Malty, reg. č. C [číslo], sídlem [adresa], [anonymizováno] GZR [číslo], Malta, žalovanému finanční prostředky ve výši 7 332,92 Kč – doloženo 5 000 Kč (č. l. 12 - 13). I pokud by žalovaný skutečně smlouvu uzavřel, došlo by k „ podpisu“ smlouvy, aniž by věřitel poskytující zápůjčku (resp. spotřebitelský úvěr) postupoval s obornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitel. úvěru). Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitel. úvěru) věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí - popsanou v tomto ustanovení (tedy na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací) - zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 87 odst. 1). Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i určité obecnější zásady. Mezi tyto pak náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy, ve shodě např. s odůvodněním rozhodnutí KS v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019, již ze dne 12. 12. 2019 (s odkazem na zde rozebrané metody výkladu, citovanou důvodovou zprávu a v neposlední řadě národní i mezinárodní /EU/ judikaturu), ani v konečném důsledku tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. [právnická osoba]) nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení (pokud vůbec) proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů; žalobce i přes výzvu (č. l. 5 p. v.) nevnesl do řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele řádně zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost tvrzené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezení nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. I podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Od celkového poskytnutého úvěru (žalobce prokázal tvrzené platby celkem ve výši 5 000 Kč) je třeba odečíst realizované platby (0 Kč). Žalovaný neprokázal (ani netvrdil) jakoukoliv platbu, ani nijak nevyšla najevo. Soud proto nemohl při zúčtování vzájemných plnění (v souladu s § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) zohlednit jinou, než uvedenou vzájemnou platbu žalovaného (0 Kč). Procesní postup soudu při rozhodnutí je zde odůvodněn tím, že sporné občanskoprávní řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. ust. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání - ani nepřebírá soudní písemnosti (č. l. 7) a bylo mu tedy doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – nese si poté sám důsledky v podobě pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí. Žaloba je tedy pouze zčásti důvodná (výrok I.) a z uvedených důvodů a ve zbylém rozsahu soud tedy podanou žalobu v návaznosti na shledanou neplatnost smlouvy výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení v řízení v převážné části úspěšného žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč podle pol. 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby, to vše + DPH 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..