20 C 153/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 12 683 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 8 170 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 550,45 Kč</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 597,55 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 291,92 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení</b> <b>s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 291,92 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení</b> <b>b) částku ve výši 4 513 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 835,52 Kč</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 406,84 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 513 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení</b> <b>s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 513 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení,</b> <b>a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.</b> Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř.. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR 23188/2021) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (2x). Na žalobce byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dne 13. 10. 2015 a 23. 7. 2015 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], ve 2 případech smlouvu o půjčce/spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalované půjčku ve výši celkem 14 000 Kč (2x 7 tis.). Jelikož žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácela půjčku (úvěr) dohodnutým způsobem, dluží částku uvedenou ve výroku I. rozsudku (specifikovanou v žalobě). Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo v obou případech k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se řídí v obou případech prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami (resp. žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO]), a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1.12.2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. Dle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Soud vycházel v obou případech především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (např. i upomínka vč. oznámení postoupení pohledávky; smlouva o postoupení pohledávek, atd.) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o.z.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 800 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..