20 C 176/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození , trvale bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození , trvale bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení částky 3 259 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně</b> <b>částku ve výši 3 259 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 259 Kč od 8. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.</b> Žalobou doručenou zdejšímu soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu vedeným pod sp. zn. EPR 39233/2021) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s přísl., a to na základě ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návaznosti na dopravní nehodu, ke které došlo dne 11. 11. 2019. Žalovaná byla v době nehody řidičkou vozidla, které nehodu způsobilo, přičemž toto vozidlo nebylo v okamžiku nehody zákonným způsobem pojištěno (přičemž vlastníkem a provozovatelem byl v době nehody žalovaný 1/). Žalovaná havarovala konkrétně vozidlem [značka automobilu], rzv. [anonymizováno] [číslo], a způsobila škodu ve výši 14.777 Kč na vozidle [anonymizováno], rzv. [anonymizováno] [číslo], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení], bytem [adresa] („ poškozený“). K nehodě vzniklo tak, že žalovaná 2/ se svým vozem se při vyjíždění střetla s vozidlem poškozeného. Po zohlednění spoluúčasti poškozeného škoda činí 9 777 Kč, z čehož jedna třetina činí uvedených 3 259 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila (totéž žalovaný 1/). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř.. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil oběma účastníkům povinnost dlužnou částku zaplatit. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že dne 11. 11. 2019 ve 12:25 hodin došlo k popsanému střetu vozidel v [obec], konkrétně na křižovatce ulic [ulice] a třída [jméno] [příjmení] (u provozovny [anonymizováno]). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin (zejm. relace o dopravní nehodě, ale i související fotodokumentace, předžalobní komunikace, postupní smlouva, v neposlední řadě doklad o vyplacení pojistného plnění, atd.), ale i na základě toho, že žalovaní dluh v průběhu řízení nesporovali – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaní dluh zaplatili, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Žaloba je pak důvodná. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Právní vztah mezi účastníky je třeba po právní stránce posuzovat dle ust. § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle kterého střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Na věc dále dopadají ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla - ČKP má na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění od 1. 1. 2018, výplatou plnění z garančního fondu nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a) b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním toho práva, nejvýše však 300 000 Kč. Dle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalobce samozřejmě má právo i na úrok z prodlení (dle ustanovení § 1968 a § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Nárok byl postoupen ČKP; postoupení pohledávky upravuje obč. zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Podle § 1879 o.z. věřitel může pohledávku smlouvou postoupit i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o.z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka á 1 000 Kč), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby á 300 Kč, celkem tedy 3 900 Kč to vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 819 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.