20 C 219/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem titul Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 13 132,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 132,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 132,13 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Uvedl a doložil, že Krajský úřad Královéhradeckého kraje výzvou č.j. KUKHK [číslo] DS/2018-6 ze dne 5. 3. 2018 vyzval žalovaného k odstranění nepovoleného reklamního zařízení. To bylo odůvodněno tím, že Krajský úřad Královéhradeckého kraje jako příslušný silniční správní úřad ve věcech silnic I. třídy podle ust. § 40 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zjistil, že na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obci [obec], je umístěno v rozporu se zákonem reklamní zařízení, jehož vlastníkem je žalovaný. S odkazem na to, že zařízení se nachází v ochranném pásmu silnice I/37 bez zákonem vyžadovaného povolení silničního správního úřadu (ust. § 31 odst. 1/ zákona o pozemních komunikacích) byl žalovaný vyzván k odstranění tohoto reklamního zařízení (výzva na č.l. 7), a to ve stanovené lhůtě do 5 pracovních dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný byl řádně upozorněn, že pokud reklamní zařízení neodstraní žalovaný, bude toto odstraněno a zlikvidováno na jeho náklady. Reklamní zařízení žalovaného bylo umístěno mimo souvisle zastavěné území obce a nacházelo se v silničním ochranném pásmu, což je zřejmé i z rozhodnutí NSS č.j. 4 As 66/2019-24 z 20.5.2019 [webová adresa] [číslo], na něž žalobce odkázal v žalobě a jež je dostupné na webových stránkách NSS. Žaloba je pak důvodná. Žalobce má právo na náhradu těch nákladů, které vynaložil v důsledku zaviněného protiprávního jednání (resp. opomenutí jednat tam, kde mu to příslušný silniční správní úřad uložil) žalovaného. K tomu na č.l. 4 potvrzení o úhradě vyúčtovaných 13 132,13 Kč, doklad k tomu na č.l. 12 p.v. a výzva ze dne 6.1.2020 na č.l.

3. Soud takto věc po hmotněprávní stránce posoudil dle § 2894 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb. (v textu také jen o.z.), způsob náhrady škody je pak řešen v ustanovení § 2951. Podle obecného prevenčního ustanovení občanského zákoníku je totiž každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Každý pak odpovídá za škodu, kterou jinému způsobil porušením této právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí jen ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Škoda se zásadně hradí v penězích. Nárok je dán nejen z ustanovení o náhradě škody v o.z., ale i dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (ust. § 2991 o.z.): Kdo se na úkor jiného obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, popř. tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný je také v prodlení - o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. č. 89/2012 Sb. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Argumentaci žalovaného soud hodnotí jen jako účelovou. Pokud skutečně technická náročnost demontáže nebylo nikterak vysoká, tím spíše ji měl žalovaný včas na výzvu příslušného silničního správního úřadu realizovat. K výši vynaložených nákladů viz. i např. závěry žalobcem předloženého rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, zejm. bod 18 rozsudku č. j. 18 Co 118/2020-101 ze dne 29.6.2020 (ve spise na č.l. 50). Žalovaný svou nepřítomnost u jednání (a žádost o odročení) odůvodnil tím, že jednateli byla nařízena karanténa. Žalovaný však uvedené důvody nijak nedoložil (i k posouzení skutečnosti, zda žádost o odročení jednání je nejen důvodná, ale i včasná). K tomu, aby omluva účastníka mohla být důvodná (aby mohlo jít o důležitý důvod neúčasti při jednání), totiž zásadně nepostačuje, že účastník soudu skutečnost, pro kterou se omlouvá z jednání a žádá o odročení, jen oznámí. Účastník je zásadně povinen soudu v omluvě sdělit další údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, kdy se o dané skutečnosti dozvěděl – a všechny pro rozhodnutí soudu o odročení jednání významné skutečnosti pokud možno i soudu doložit. Soud totiž musí mít možnost posoudit, jaká konkrétní okolnost účastníku v účasti při jednání brání a zda jde o okolnost významnou, která neúčast u jednání ospravedlňuje, a v případě potřeby ji i ověřit. Jen na základě konkrétních okolností může soud dovodit, zda uplatněná omluva je důvodná (zda tu je důležitý důvod neúčasti při jednání), nebo zamezit případné snaze účastníka bránit rychlé a účinné ochraně práv v občanském soudním řízení (srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 1999 sp. zn. 31 Cdo 2432/98, (Rc 38/2000)). Žalovaný se k jednání soudu dne 28.1.2021 nedostavil (i přes výzvu důvod uvedený v žádosti nedoložil; přičemž pro rozhodnutí je určující stav v průběhu jednání až do okamžiku vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.)), soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. A nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není soud povinen (a ani oprávněn) sdělovat mu potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. již publikace [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol.: Občanský soudní řád – komentář, 7. vydání, [obec], C. H. Beck 2006, str. 550). Vychází se z toho, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. ust. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení má zásadně (i ve smyslu ust. § 1 o.s.ř.) být takový, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (tedy obou účastníků: nejen žalovaného, ale i žalobce). Podle ust. § 6 o.s.ř. zásadně v řízení postupuje soud v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla (pokud možno) rychlá a účinná. V případě, že soud (i např. při posouzení žádosti o odročení jednání) postupuje formalisticky, toleruje případné obstrukční chování účastníka, porušuje tím § 6 o.s.ř. i základní právo (ostatních účastníků) na spravedlivý proces garantované článkem 36 LZPS. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 tis. Kč podle pol. 1 sazebníku soudních poplatků (příloha zák. č. 549/1991 Sb., o soud poplatcích). Dále soud žalobci přiznal náhradu paušálních nákladů dle § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. (jako 2x 300 Kč). Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § [číslo] a který nedoložil výši hotových výdajů (svých nebo svého jiného zástupce), přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř..