20 C 287/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem titul Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zast. advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zast. advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 8 880 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby soudu uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 8 880 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 534 Kč. Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky, když uvedl, že žalovaný nezaplatil žalobci dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba], [IČO]) dne 25. 2. 2019, na základě které [právnická osoba], poskytla žalovanému prostředky ve výši 6 000 Kč. Na žalobce byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný dne 25. 2. 2019 skutečně uzavřel smlouvu o úvěru, nicméně nikoliv se subjektem [právnická osoba], [IČO], ale se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., založenou dle právního řádu Malty, reg. č. C [číslo], sídlem [adresa], Gzira GZR [číslo], Malta. Na jedné straně podle ust. § 1724 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Na věc pak dopadá vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), ust. § 2395-2400 o.z., kde je upravena smlouva o úvěru. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Primární povinnost vrátit převzaté peněžní prostředky však žalovaný již splnil (doklad o transakci ze dne 4.3.2021 na č.l. 14). [příjmení] žaloba pak není důvodná proto, že splněním dluhu závazek zaniká (§ 1908 odst. 1 o.z.). Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 18. 3. 2021, neboť byly splněny podmínky dané ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Průběh řízení upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve svých ust. § 99 a násl. Podle § 100 o.s.ř. jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, dbát pokynů soudu (§ 101 odst. 1 o.s.ř.). Jednání je třeba takto (i dle § 114a odst. 1 o.s.ř.) připravit tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Za tím účelem předseda senátu vyzývá v rámci přípravy jednání účastníky, aby soudu označili důkazy a listinné důkazy, jichž se dovolávají, aby předložili (takto zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, § 114a odst. 2 o.s.ř.). Žalovaného lze vést ke splnění procesních povinností výzvou dle § 114b o.s.ř. (žalovanému lze usnesením uložit, aby vylíčil potřebné skutečnosti o věci samé a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to vše ve lhůtě zpravidla 30 dnů od doručení usnesení. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na tuto výzvu soudu nevyjádří, má to pro něj v řízení fatální důsledky: konstruuje se fikce, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává). Tato právní úprava se ve vztahu k žalobci neuplatňuje, je však třeba obdobně vyvozovat (do určité míry i„ sankční“) důsledky řádného neplnění procesních povinností i ze strany žalobce (srov. i např. povinnost soudu vést řízení nestranně /spravedlivě pro obě strany/ a bez průtahů v § 117 odst. 1 o.s.ř.). Zákon ukládá soudu povinnost rozhodnout celou věc zásadně při jediném jednání (§ 114a odst. 1 o.s.ř.). Jednání nemůže být odročeno jen z důvodu, že účastník na jednání přichází nepřipraven či včas nesdělí pro věc podstatné skutečnosti. To ani nemůže být považováno za„ důležitý důvod“ pro odročení dle § 119 odst. 1 o.s.ř. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti a nestranného vedení procesu („ fair trial“), pokud by soud nejdříve vyzýval žalobce k doplnění žaloby (vč. velice instruktivního poučení, co vše v řízení má tvrdit„ aby byl v řízení úspěšný“, načež je žalobce zcela nečinný, i přes urgenci soudu) a pak mu ještě ve formě odročení jednání poskytoval dodatečnou lhůtu, když žalobce včas v rámci přípravy jednání na výzvu soudu potřebné skutečnosti a důkazy neoznačil. I podle závěrů judikatury nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo (mělo) být při jediném jednání vyhověno (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3098/2016 ze dne 20. 3. 2018; k problematice výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. a výkladu ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř.). Lze poukázat na ústavní zásadu projednání věci bez zbytečných průtahů, jež se promítá i do zákonodárcem formulovaného ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení ÚS sp. zn.

III. ÚS 3829/15 ze dne 30. 6. 2016). I dle komentářové literatury„ v naprosté většině případů, kdy soudce jednání (§ 115 o.s.ř.) odročí, je to nejen v rozporu s ustanovením § 114a o.s.ř., ale také s ´obecně uznávanými hlavními zásadami civilního řízení´. … zákon na soudce a jeho tým stále intenzivněji naléhá, aby neodročoval, nýbrž rozhodoval.“ Viz. J. [příjmení] a tzv. Soudcovský komentář k § 114a o.s.ř. v ASPI. Pokud by tedy nebylo možné vyvodit v dané situaci shora vysvětlené pro žalobce nepříznivé procesní důsledky v návaznosti na žalobcovu nečinnost (pasivitu), byly by vlastně i zcela zbytečné zákonem předpokládané postupy soudu v rámci tzv. přípravy jednání.„ [obec] spravedlivého procesu nemůže odpovídat, pokud by účastníkovi bylo umožněno svou pasivitou prodlužovat řízení.“ - Analogicky srov. i např. odůvodnění nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 13/15 ze dne 31. května 2016 k § 114b o.s.ř. s tímto závěrem. K tomu lze již pouze zrekapitulovat, že žalobce na výzvu soudu ze dne [datum] (kterou byl žalobce vyzván, aby prokázal, že právní předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy splnil povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a řádně posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr, aby se vyjádřil k podání protistrany (žalovaného), popř. i uvedl návrh smírného řešení celé věci (§ 99 o.s.ř.); popř. i uvedl, zda navrhuje (popř. v jakém rozsahu) vydání (částečného) rozsudku pro uznání (s tím, že v návaznosti na vyjádření žalovaného byly předpoklady pro takové rozhodnutí splněny)) reagoval až podáním, které soudu došlo dne [datum] v 18:39 hod. (č.l. 17-21). Jelikož jednání bylo skončeno dne [datum] již v 9:30 hod. (č.l. 16), a ve věci již bylo rozhodnuto, návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání je již bezpředmětný (rovněž rozhodovat o částečném zpětvzetí žaloby v uvedenému rozsahu a zrušení rozsudku dle § 96 o.s.ř. nemá praktický význam). Rovněž změna žaloby byla v tomto podání provedena až po vyhlášení konečného rozhodnutí, proto na ni soud nemohl zákonem předvídaným způsobem zareagovat (§ 95 o.s.ř.). Předmětem procesního nároku je i jeho skutkový základ, jenž je uveden v žalobě (za základ procesního nároku právní teorie i soudní praxe označuje skutková tvrzení, jimiž žalobce žalobní návrh odůvodňuje) . Změnou žaloby je tedy taktéž změna skutkových tvrzení. Žalobu však lze měnit pouze za řízení, tj. od jeho zahájení do vyhlášení konečného rozhodnutí. Pokud tedy žalobce v návrhu na vydání el. platebního rozkazu uplatnil nárok odvozený od původního věřitele, [právnická osoba], který však s žalovaným tvrzenou smlouvu neuzavřel, soud provedl řízení ohledně takto (naprosto jednoznačně) specifikovaného nároku a dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby i z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce. Žalobce logicky nemohl být osobou aktivně legitimovanou v tomto řízení, když uplatňuje pohledávku [právnická osoba], přičemž smlouvou o postoupení pohledávek mu byly postoupeny pohledávky společnosti založené dle právního řádu Malty, [příjmení] [příjmení] p.l.c., reg.č. C [číslo], sídlem Malta. A je otázkou - s ohledem na zachování rovnosti stran v řízení - jak na to nemůže reagovat poučovací povinnost soudu (avšak s jednoznačným závěrem, že„ opravy“ žaloby nebylo třeba, neboť podaná žaloba byla úplná a bez problému pro jednatel; bez vad dle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1, 2 o.s.ř.), navíc v situaci, kdy žalobce na písemné výzvy soudu nereaguje (žalobci dán prostor k doplnění alespoň telefonickou výzvou ze dne 15.3.2021, č.l. 12 p.v., avšak opět bez odezvy, přičemž pro rozhodnutí věci samé /i pro rozhodnutí o procesním postupu ve věci/ je rozhodující stav v průběhu jednání až do okamžiku vyhlášení rozsudku dle ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.. Rovněž skutečnosti (v reakci na namítanou neplatnost smlouvy ze strany žalovaného), týkající se způsobu, jakým původní věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele, byly v řízení dotvrzeny již opožděně (č.l. 17-18). S ohledem na vše shora uvedené soudu tedy nezbylo, než výrokem I. rozsudku žalobu zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný z procesního hlediska v řízení uspěl (žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta), a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 8 880 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. vč. účasti na soudním jednání vč. 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a DPH 21 % (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Celkové náklady činí tedy shora uvedených 6 534 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).