20 C 344/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky Ph.D. sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč za období od 1. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 100 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 900 Kč za období od 18. 8. 2023 do 30. 6. 2024, spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 3 900 Kč za období od 1. 7. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 12 000 Kč za období od 1. 7. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 586 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 26. 6. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky distančním způsobem dne 26. 6. 2023 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti této smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 900 Kč, a to nejpozději do dne 18. 7. 2023. Součástí této smlouvy bylo i sjednání výše nákladů na upomínání v případě prodlení se splácením. Z bodu 2.7. všeobecných obchodních podmínek soud dále zjistil, že tento bod obsahuje prohlášení klienta (žalovaného), že k okamžiku uzavření smlouvy prohlašuje a potvrzuje, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, a že je tudíž schopen splácet Zápůjčku a současně, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků vůči Věřiteli (žalobci).

5. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 30. 6. 2023 soud zjistil, že žalobce poskytl na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 26. 6. 2023 částku ve výši 12 000 Kč.

6. Z upomínek ze dne 24. 8. 2023, 31. 8. 2023, 7. 9. 2023, 16. 9. 2023 a 1. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce po datu splatnosti zápůjčky žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2024 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení této výzvy.

8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce dne 26. 6. 2023 poskytl žalovanému částku 12 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce, aniž by jako věřitel poskytující úvěr/zápůjčku spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy ani výdaje. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné další důkazy, kterými by žalobce prokázal, že došlo k ověření finanční situace žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud žalobce vycházel pouze z prohlášení žalovaného, na které se odkazují všeobecné obchodní podmínky žalobce, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

9. Žaloba je částečně důvodná.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.

15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

16. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně pouze odsouhlasením prohlášení všeobecných obchodních podmínek žalobce, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny zápůjčky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy o zápůjčce částku 12 000 Kč a žalobci ji nevrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 12 000 Kč. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu předžalobní výzvou ze dne 21. 6. 2024 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb do tří dnů od doručení výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 27. 6. 2024, nejpozději dne 30. 6. 2024 měl dluh zaplatit a od 1. 7. 2024 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2024. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

18. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o zápůjčce uzavřená dne 26. 6. 2023 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a poplatků za upomínky, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 1. 7. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Dále soud žalobu zamítl v části, v níž požadovaný úrok z prodlení převyšoval ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 100 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 900 Kč za období od 18. 8. 2023 do 30. 6. 2024, spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 3 900 Kč za období od 1. 7. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 12 000 Kč za období od 1. 7. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch z 63 %, žalovaný ze 37 %, žalobce má tak právo na 26 % (63-37) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2024, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 800 Kč, tedy celkem náklady řízení žalobce činí 2 252 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 26 % nákladů řízení, tedy částku 586 Kč.