20 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zast. advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 30 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 20 382,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23 843,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 20 382,01 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 a za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí b) částku ve výši 10 277,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 023,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 10 277,99 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 a za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 3 405 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR 282672/2021) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Na žalobce byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 26. 11. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž se zavázala uhradit celkem částku ve výši 16 690 Kč, jež se zavázala zaplatit ve splátkách v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného příslušenství. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, žalobce vyčíslil dluh žalované na dlužné jistině 6 060,14 Kč a na dlužném poplatku ve výši 5 759,86 Kč. Dále byla zohledněna částečná úhrada ze strany žalované ve výši 6 682,01 Kč a 1 542,01 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) dne 22. 2. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž se zavázala uhradit celkem částku ve výši 25 440 Kč, dluh žalované na dlužné jistině zde činí 12 017,69 Kč a na dlužném poplatku ve výši 8 364 Kč. Byla zohledněna částečná úhrada ze strany žalované ve výši 3 057,99 Kč a 5 057,99 Kč. Viz i podání na výzvu soudu č. l.

17. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo ve 2 případech k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž žalovaná získala půjčku ve výši 10 a 15 000 Kč, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná v obou případech dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud vztah mezi účastníky (resp. mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO]) v obou případech právně posoudil dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb.), a to dle občanského zákoníku [číslo] Sb., § 657 a § 658 upravujícími institut smlouvy o půjčce. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Soud v obou případech vycházel především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (např. i upomínka vč. oznámení postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávek, atd.) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o. z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. (Totéž viz ustanovení § 517 odst. 1 věta první občanského zákoníku; prováděcí předpis k výši úroků z prodlení: ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: Soudní poplatek ve výši 1 227 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb., vč. paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby a 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. - ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.