20 C 421/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen: titul . jméno příjmení , anonymizováno , advokátka sídlem adresa proti žalované/mu: celé jméno žalované , datum narození bytem adresa o zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 9. 2. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR 217710/2020, ve znění podání č.l. 15) se žalobce domáhal po žalované (m) zaplacení uvedené částky, neboť žalovaný nezaplatil žalobci dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba]) dne 27.1.2014, na základě které tento subjekt poskytl žalovanému prostředky ve výši 1 500 Kč. Na žalobce byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, resp. 27. 12. 2017.

2. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Na adresu uvedenou v žalobě, ev. na adresu trvalého pobytu žalovaného, se mu nezdařilo doručit do vlastních rukou elektronický platební rozkaz, který byl tedy podle ust. § 173 odst. 2 občanského soudního řádu zrušen. Žalovanému, který si zásilky nepřebírá, je doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

3. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané ust. § 115a o.s.ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému, tak jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci z uzavřené smlouvy o zápůjčce uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobce prokázal, že mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba]) byla dne 27. 1. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku spolu s poplatkem (úrokem) nejpozději do 8.2.2014, žalovaný však své smluvní závazky nesplnil.

4. Nárok vyplývá z předložené smluvní dokumentace (zejm. smlouva dne 27. 1. 2014, příkaz k úhradě, dokument – žádost s údaji, které nezaměnitelně identifikují osobu žalovaného (dokument„ [jméno] [anonymizováno]“) dále oznámení o postoupení pohledávky atd. (ISAS). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku.

5. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaný) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný.

6. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně:

7. Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným (resp. mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba]) se řídí prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami, a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat zejm. podle § 2390-4 o.z., kde je upravena smlouva o zápůjčce (dříve podle § 657-8 starého obč. zák. č. 40/1964 Sb.„ smlouva o půjčce“).

8. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku; i za ev. použití speciální právní úpravy zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Podle ust. § 2390 o.z. "přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu", vznikne smlouva o zápůjčce. Dále platí např. i to, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky atd. Vydlužitel má povinnost zápůjčku vrátit. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o.z.).

9. Posouzení celé věci v režimu bezdůvodného obohacení by vedlo k prakticky shodnému výsledku. Podle § 2993 o.z. by měl žalobce právo na vrácení toho, co plnil (subjekt [právnická osoba]) dle pravidel o bezdůvodném obohacení. Shodně obdobná věc sp. zn. 20 C 163/2019.

10. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena v závislosti na repo sazbě ČNB. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu.

12. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: - Soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

13. Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.; odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř.