20 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci</b> <b>a) částku ve výši 31 900 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 483,33 Kč</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 110,77 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení</b> <b>s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení</b> <b>b) částku ve výši 21 600 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 351,34 Kč</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 769,22 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 799,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení</b> <b>s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 16 799,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 062,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.</b> Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ustanovení § 115a o.s.ř. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR 242598/2020) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (2x). Na žalobce byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Dne 5. 12. 2017 a 27. 2. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], ve 2 případech smlouvu o půjčce / spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalované půjčku ve výši celkem 40 000 Kč. Jelikož žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácela půjčku (úvěr) dohodnutým způsobem, dluží tedy částku uvedenou ve výroku I. rozsudku (specifikovanou v žalobě). Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo v obou případech k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se řídí v obou případech prvořadě smlouvou samotnou, smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami (resp. žalovanou a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO]), a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. Dle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Soud vycházel v obou případech především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (např. i upomínka vč. oznámení postoupení pohledávky; smlouva o postoupení pohledávek, atd.) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o.z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce uvedené ve výroku II. rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..